K 21. výročí Centra informačních technologií, založeného jako Laboratoř výpočetní techniky, byly v roce 2008 zpřístupněny všechny materiály, které se opisovaly a tiskly na počítačích LVT během listopadových a prosincových událostí 1989.

Níže si můžete přečíst o okolnostech jejich vzniku a archivace, vlastní dokumenty najdete zde:

►ARCHIV: Informační servis 1-29 — 29 textů (vydávalo Nezávislé tiskové středisko)

►ARCHIV: Ostatní materiály 1 — 200 textů různého původu (některé ve více verzích)

►ARCHIV: Ostatní materiály 2 — 82 textů

Historický kontext

Historické souvislosti zde podrobněji nepopisujeme, lze si o nich přečíst v řadě zdrojů včetně internetových – den po dni např. na serveru Totalita.cz.
Filozofická fakulta patřila od počátku k nejaktivnějším: události 17. listopadu se odehrály v pátek večer, na FF studenti vyhlásili stávku hned v pondělí ráno a ve 13 hodin již na dvoře fakulty proběhla schůze s velkou účastí (ozvučení bylo zajištěno z knihovny, řečníci mluvili z okna knihovního skladu, dnešní kanceláře CJV). Na ní bylo oznámeno složení stávkového výboru; za pedagogy byl jeho členem doc. Dušan Šlosar. Není naším cílem zde zabíhat do podrobností; historie brněnské stávky však zřejmě detailně popsána není. (Věnovala se mu v r. 1990 revue Universitas v č. 6, o podrobné historické líčení ale nejde.)

Technologie rozmnožování materiálů

Opisování a rozmnožování materiálů patřilo od počátku k hlavním stávkovým činnostem. Dnes už je asi třeba připomenout, že v roce 1989 byly kopírky ještě vzácností a byly pod pečlivým dozorem. Na fakultě byla jedna, umístěná na děkanátě, a k té v počátcích stávky studenti přístup neměli. K rozmnožování se proto používalo několik technologií a pracovišť:

• opisování na psacích strojích probíhalo jednak v dnešní posluchárně C22(?): tam byly sneseny psací stroje z pracoven a studenti vyráběly kopie průklepem přes kopírák; druhá část psacích strojů byla v dnešní posluchárně C11 (?) spolu s ruční písárnou plakátů
• cyklostyl v pracovně vedle stávkového výboru (na přiložené fotografii vidíte na zdi zavěšené cyklostylové blány)
• ruční písárna hesel a plakátů – byla vybavena barvami, štětci, velkými papíry a fixy a vyráběla krátká nápadnější hesla, oznámení apod.
• tisk na jehličkových tiskárnách v Laboratoři výpočetní techniky (tehdy sídlila v učebně 1, dnešní C15), odkud pochází zde zveřejněný archiv.

O elektronických textech

Archiv přináší v needitované a nezměněné podobě všechny materiály, které rozmnožováním v LVT prošly. Je jen velmi hrubě tříděn, jde o "syrový materiál", jak se zachoval. Obsahuje tedy i překlepy a jiné chyby tak, jak na disketách zůstaly (například v textu Několika vět nesmyslné "nerezignovalo" místo správného "nezorganizovalo").

Jde o archiv rozmnožovacího centra, prakticky všechny texty jsou tedy převzaté. Mnohé již tak pravděpodobně vyšly tiskem a některé byly zveřejněny i elektronicky (i když těch není podle rychlého průzkumu mnoho). Máme však za to, že úplný konvolut textů, jak prošly brněnským počítačovým rozmnožováním, přesto není bez zajímavosti.

Dnes už nelze určit ani to, kolik z těchto textů se přímo na FF opisovalo a kolik přišlo již v elektronické podobě na disketách (počítačová síť ani modemové spojení ještě neexistovalo). Značná část předloh rozhodně dorazila v podobě strojopisné, cyklostylované apod. a bylo nutno je opsat. Na druhé straně například soubory Informačního servisu jsme zřejmě dostali v elektronické podobě (?); paměť v tomto ohledu pozoruhodně selhává. Jisto je, že mezi Prahou a Brnem tehdy pendlovali emisaři s batohy materiálů (mezi nimi např. na tehdejšího studenta herectví Jakub Špalek), takže mohli převážet i osmipalcové diskety (ano, to opravdu existovalo, viz další bod).

Něco o technickém pozadí

Texty vznikaly na osmibitových počítačích ZNK v editoru Word Star, takže obsahovaly pouze holý text v neproporčním písmu. Tuto podobu jsme zachovali, jediná konverze se týkala kódování českých znaků. Jen některé texty byly již zpracovávány a tištěny na PC AT, v té době byl na LVT k dispozici 1 kus.
Počítače ZNK neměly pevné disky a pracovaly s osmipalcovými disketami. Z těch byla všechna data později přehrána na diskety 5.25" a na nich dlouho skladována. Při tomto přepisu byla bohužel přepsána původní data pořízení souborů, takže dnes již nelze určit, kdy přesně který soubor vznikl.
V r. 2007, kdy vznikl záměr na jejich zpřístupnění, se je podařilo bez jediné ztráty přečíst (jen v jednom případě bylo nutno soubor přejmenovat, protože obsahoval nepovolený znak v názvu).

Počítačové rozmnožování

Rozmnožování v počítačové učebně spočívalo prostě v opakovaném tisku textů na papíry s průpisem – co přišlo jen na papíře, to se muselo předem opsat na disketu. Tisklo se na jehličkových tiskárnách.

Měli jsme tehdy obrovitou tiskárnu Consul 2111 z brněnské Zbrojovky a ještě jednu, menší, ale velmi hlučnou tiskárnu maďarské výroby, jejiž značku si už nevybavuji. V průběhu stávky jsme pak dostali zvenčí zapůjčenu jehličkovou tiskárnu Epson.

Pamětníci si vzpomenou, že jehličkové tiskárny tehdy netiskly na běžný formát A4, ale na průběžný pás skládaného papíru s postranní perforací pro tzv. traktorový posun papíru. To umožňovalo používat také papíry s vloženým kopírákem nebo se samoprůpisnou vrstvou. Obojího se na LVT sešlo dostatek díky darům zvenčí (bezpochyby "znárodněným" – tehdy snad ten termín i odpovídal); chvíli naopak chyběly pásky do tiskáren (ty byly tehdy shodné s páskami do psacího stroje; speciální kazety pro tiskárny tehdy socialistické tiskárny neznaly), takže jsme dokonce několikrát tiskli na kopírákový papír bez pásky – první papír se pak musel vyhodit, ale průpisy byly v pořádku.
Protože tiskárna Consul měla válec široký dobrý metr, napsal V. Vondra prográmek, který při tisku replikoval každou řádku dvakrát nebo třikrát vedle sebe; výtisk se pak stříhal na normální formát.

Z historie LVT

Historie Laboratoře výpočetní techniky je stručně popsána jinde. V době stávky už měla LVT dva pracovníky a učebnu, která oběma mimo výuku sloužila také jako jejich pracovna. Byla to tehdejší učebna 1 v chodbě Katedry české literatury (dnešní knihovní sklad v chodbě studijního oddělení děkanátu).

Z hlediska stávky to byla poloha pikantní, protože místnost bezprostředně sousedila s tzv. Oddělením zvláštních úkolů. To byla tajuplná jeskyně za mříží, povinně přítomná na všech státních institucích, obvykle o jednom zaměstnanci – vysloužilém důstojníku armády. Normální smrtelník s ní přišel do styku nejspíše při cestách do zahraničí – musel mít její souhlas, před odjezdem tam odevzdat občanský průkaz (čert ví proč) a po návratu zase zprávu z cesty. Neoficiálně byla tato oddělení jakousi expoziturou StB; jejich zrušení přišlo ihned po revoluci, i když dnes již z hlavy nevím, zda se to stihlo ještě do vánoc.

Tehdejší pracovník tohoto oddělení na FF byl po celou dobu ve své kanceláři přítomen, nevyvíjel však žádnou viditelnou činnost (i když možná měl na zdi ucho, a jistě hodně telefonoval s nadřízenými) – jen občas vyšel s konvicí na vodu a prošel celou chodbou na záchod a zase zpět.

Zúčastnění lidé

Všechny studenty, kteří se tehdy na rozmnožování podíleli, vyjmenovat nelze. Pomáhat přicházeli mj. často tehdejší studenti anglistiky – Martin Němec, Dáša Dvořáková, Jitka Vyhlídalová, Marcela Foltová, Iva Kňourková (dnes Vondrová), ale i řada dalších. Zvláštní případ tvořil tehdejší student techniky Vlastimil Vondra (dnes docent tamtéž) – přišel ze známosti nabídnout pomoc a po celou dobu stávky pak poskytoval neocenitelnou technickou podporu.

Z paměti vybavil J. Rambousek