Konference začne úvodním slovem v pátek 3. 11. 2006 ve 14:00 v UC Telč.

1. Lukáš Provazník : Platónovo pojetí sofistiky a její současné hodnocení

V příspěvku mi půjde o charakteristiku Platónova hodnocení sofistů a o otázku do jaké míry toto hodnocení koresponduje se současnými "středoškolskými" úvody a dějinami filosofie. Shoduje se dnešní hodnocení sofistů s Platónem? Nebo je přístup k nim jiný, méně negativní?

2. Jiří Jirovský: Jak dezinterpretovat Platóna. Popperův pokus.

Příspěvek se zaměřuje na kritiku Popperova chápání Platónovy politické koncepce se speciálním zřetelem k vyvrácení teze tvrdící, že Platón byl hlasatelem rasistických názorů.

3. Filip Šenk: Chvilka absolutna s relativistou

Srovnání Machova a Einsteinova pojetí prostoru s přihlédnutím k argumentům Briana Greena.

4. Zuzana Čelková: Najlepší možný svet G. W. Leibniza

Prípevok sa venuje konceptu najlepšieho možného sveta vo filozofii G. W. Leibniza. Uvediem impulz k jeho vytvoreniu, metafyzické a logické prepoklady, na ktorých je postavený. V závere sa pokúsim sa o stručnú charakteristiku takéhoto sveta a krátke zhodnotenie samotného konceptu.

5. Veronika Ježková: Humboldt? A proč?

Nástin Humboldtovy koncepce univerzálního jazyka (univerzální jazykové formy) v jejích psychologicko-jazykovědných souvislostech jakožto implicitní obhajoba filozofické relevance tohoto tématu.

6. Barbora Hebelková : Bergson a metafora

Bergsonův požadavek na přesnost ve filosofii v kontrastu s metaforickým jazykem, kterým se vyjadřoval. Nedostatečnost pojmového jazyka pro zachycení trvání, života, tvoření. Metafora a intuice.

7. Ivana Krausková: Henri Bergson a jeho poňatie slobody

8. Antonín Dolák: Svoboda a rozum                   

Předvedení základních koncepcí svobody a argumenty proti nim. Autor se pokusí dokázat, že nejlepším je jednání podle rozumu, bez ohledu na to, zda je svobodné.

9. Jan Votava: Archimédovský bod

Volná úvaha na téma, zda v lidské mysli, a zvlášť v mysli filozofa, existuje tendence postavit a ukotvit veškeré myšlení a vědění na jediný, spolehlivý a důvěryhodný bod, na bod archimédovský; ať už je to cokoliv. Snad nejlepším příkladem archimédovského bodu je Descartovo Cogito.

10. Vladimír Kubík: Kríza v prístupe k poznaniu

Zamyslenie sa nad prístupom k poznaniu v dnešnej dobe, hľadanie zodpovednosti (či neviny) v prevládajúcom prístupe (k svetu, poznaniu), prevažne v náväznosti na racionalistickú tradíciu (Descartes).

11. Kateřina Novotná: Co konstruuje sociální konstrukcionismus?

Představení myšlenkového směru, který nalézá uplatnění ve všech humanitních vědách – jeho kořenů, předpokladů, dílčích teorií. Obrat od tradičního pohledu se děje přenesením důrazu na diskurz jako prostředek artikulování self a světa a na způsob fungování diskurzu v soc. vztazích. Zvláště se zaměřím na závěry, které plynou pro zkoumání self. V závěru se obrátíme na kritiku vznesenou proti konstrukcionismu a způsob, jak na ni tento reaguje.

12. Ivan Lounek: Ženy ve filosofii

Prezentace by se měla zaměřit nejen na ženy – filosofky a známé sociální vědkyně, ale také na určitý gender rozbor vybraných nejznámějších filosofických myšlenek.

13. Kateřina Konečná: Vzdálenost mezi světem teorií a světem

Autorka se hodlá zaměřit na práci jednotlivých filosofů v abstraktních sférách v kontrastu k jejich sociálnímu životu.

14. Lukáš Duchoň: Člověk na přelomu století

Autor bude převážně čerpat z knihy Hermanna Hesseho – Stepní vlk, zaměří se hlavně na vztah člověka ke svobodě a ke společnosti, na střet kultur, na úlohu vědecko-technického pokroku v dějinách lidstva a na vliv umění na člověka.

15. Jan Pecháček: Hovory s prasetem aneb o morálním vakuu

Co přináší etice zkoumání možné etické platformy mezi člověkem a zvířaty? Jakou perspektivu nám tento přístup může nabídnout v otázce, co je morálka? Nakolik jsou pro morálku důležitá sociobiologická kritéria jako komunikace?

16. Pavel Vala: O současném stavu filosofie

Ve svém příspěvku chci upozornit na to, že opravdový filosof nemůže být jen teoretik, trávící většinu času zavřený v pracovně, nýbrž i praktik, tzn. pokud možno žít a aktivně se angažovat ve společnosti (po vzoru dejme tomu Sókrata), jelikož úkolem člověka zdá se být žití života a filosofem nezdá se být někdo, kdo takřka není člověk (protože se dostatečně nerealizuje, nežije). Taky chci upozornit na morbidnost toho, že někdo stráví půl života úvahami o tom, co je to dobro, aniž by nějaké dobro uskutečnil a tím jej třeba i poznal. Stručně řečeno: zdá se mi, že současní filosofové nejsou (vlastní vinou) pro ostatní dostatečnými vzory toho, jak má člověk žít a být.