Je lepší zkoušení ústní nebo písemné? Testy s volbou nebo volné otázky? Proč?

Nejlepší je, když různí učitelé zkoušejí různě, tedy ten systém, který právě třeba na Kfil funguje. Toto tvrzení není snad ani tak vírou v to, že nejlepší je to, co právě existuje; důvody pro něj jsou přinejmenším tyto:
- student by se měl naučit vyjadřovat písemně i ústně.
- student by měl umět své odpovědi formulovat sám, zároveň by měl být schopen reagovat na připomínky ze strany zkoušejícího (při ústí zkoušce)
- čím víc typů zkoušení, tím líp. Student by měl být především flexibilní

Ale to je přece naprosto evidentní, možná ani není třeba to psát. Kdybych si měla vybrat, brala bych asi spíš písemné zkoušky, protože mám čas formulovat odpovědi (které pak nezní jak reakce žáka na základní škole). Ovšem právě proto jsou ústní zkoušky nezbytné...
Jednu věc bych vylepšila - dala bych zkoušenému studentovi možnost své odpovědi si připravit písemně. Na druhou stranu, člověk musí být schopen reagovat bezprostředně. ...
proto je systém, který momentálně na kfil existuje, nejlepší ze všech možných. howg.
(Samozřejmě - vylepšení je možné - ve zvýšení počtu možností. Vylepšovat je možné donekonečna, hlavně proboha ne směrem k unifikaci).

Previously Josef Krob wrote:

Je lepší zkoušení ústní nebo písemné? Testy s volbou nebo volné otázky? Proč?

Dobrý den
Obě možnosti zkoušení mají své výhody.
Verbální komunikace (mezi dvěma lidmi, přímá, z očí do očí ) má to specifikum, že není, oproti písemné, tak anonymní.

Ústní zkoušení jako forma komunikace
Člověk při verbální - přímé komunikaci přijímá asi 70 procent informací prostřednictvím zraku a asi 30 procent sluchem. Jeden komunikující spíše "čte" toho druhého, než by ho poslouchal.
Já, jako hovořící vidím, jak druhý vnímá můj projev - jako kompaktní celek, a mohu bezprostředně reagovat na verbální i mimoverbální projev (tento vidím jako hůře potlačitelný) toho, kdo mi naslouchá.
Já, jako hovořící na druhou stranu asi 70 procent dávám najevo tělem a 30 procent sdělení je slovní. Pokud ovšem stojím před skutečnou autoritou (například před Vámi) a mám hovořit na téma, ve kterém se velmi dobře orientujete, nemusím svou pozici "ustát" a mohu neuspět, i když nějaké vědomosti mám.

Písemné zkoušení jako "nekomunikace"
Písemný projev má tu "výhodu", že "břímě autority " do jisté míry odpadá. Také je prakticky vyloučeno, aby člověk udělal pravopisnou chybu. Neprozrazuje na sebe, jak je na tom s pravopisem bídně. Ovšem tím, že nebudu psát se pravopisu nenaučím, a tím, že nebudu hovořit před skutečnou autoritou, se mluvit nenaučím. A do školy chodíme proto, abychom se učili.
Protože nemohu bezchybně předvídat budoucnost (teorie chaosu), nedokážu jednoznačně předpovědět, co se mi v budoucnu bude hodit a co ne, rád bych se připravil na obojí - na stanutí před autoritou, i na písemný projev. K obému máme na naší fakultě příležitost.

Volitelná otázka - coby "záchranný kruh"
Při písemce i ústní zkoušce by mohla být jedna otázka volitelná. Pokud má takto člověk možnost volby a "alespoň něco opravdu umí", něco opravdu napíše nebo řekne (a dobře). Pokud ani v případě této eventuality nic kloudného nevytvoří, opravdu nic neumí a "F" je namístě.

Takto alespoň ve stručnosti.

Děkuji za Vaši otázku. S úctou v.p., učo: 211 593

ty jo, a pokud člověk nic neumí (jen onu volitelnou otázku), jakou bys mu dal známku?

Previously Anonymous wrote:

ty jo, a pokud člověk nic neumí (jen onu volitelnou otázku), jakou bys mu dal známku?

Dobrý den
Ano, patrně se mě snažíš vmanévrovat do situace, kdybych měl konstatovat: "Dal bych mu E-čko."
Pak bys patrně namítl: "Tím pádem by stačilo naučit se cokoli a měl bych to aspoň za E."
To je samozřejmě nesmysl.
Nemám žádný konkrétní nápad, jak to vyřešit, nemám žádnou definitivní odpověď na výše uvedenou otázku. Obojí, i ústní, i písemné zkoušení, má svá specifika. A bylo by škoda tomu či onomu uhýbat.

Zdravím všechny! S úctou: v.p., učo: 211 593