Tentokrát to bylo komplikované se zajištěním místnosti, ale nakonec jsme narazili na prostor, který je pro naše divadlo velmi přitažlivý v mnoha ohledech - však se přijďte přesvědčit:

Jen musím upozornit, že kapacita Paradigmatu je asi 80 či 90 (sedících, stojících, choulících se, tisknoucích se) diváků. Pokud by snad poptávka výrazně převyšovala kapacitu domluvených dvou představení (a pokud nechcete zajet s námi 18. 5. do Lanškrouna či 21. 6. do Velkého Meziříčí), pokusili bychom se nabídnout další představení ve zkouškovém období.

Hledám zájemkyni/zájemce o stipendium za převedení výukových materiálů k novému kurzu ("Platón bez idejí", poběží na podzim) do webové podoby.

• Materiály musejí být zpracovány v html formátu a v designu odvozeném od stávajících Dějin filosofie II (a budou také publikovány na El-portálu). Ovšem rozsah by měl být podstatně menší.
• Texty budu dodávat už během prázdnin, vše je třeba odeslat na El-portál do konce listopadu.
• Zájemkyně/zájemce už musí mít doložitelné zkušenosti s tvorbou html stránek a při zpracování musí dodržet standardy html kódu.
  

Pro Vaši představu - za tuto práci bude stipendium přibližně na 100 takových koláčů:

Reforma vysokých škol vzbuzuje  v poslední době mnoho emocí a je až s podivem, že především studenti našli dostatek energie k nezvykle mohutným protestům. Návrh reformy jistě není ideální a každý má právo vyjádřit svůj nesouhlas a to jakoukoliv společensky přijatelnou formou. Mezi mnoha výkřiky, které slýchávám, je, že vzdělání není byznys nebo zboží. To jsou ale přirovnání či metafory, které nelze brát doslova či bylo by hloupé je takto brát. Protestující tedy tvrdí, že návrh reformy je nějakým způsobem poplatný sloganu „vzdělání není byznys“ a oni mj. s tímto bodem reformy nesouhlasí. Ale s čím tedy nesouhlasí?

Vzdělání v jistém ohledu byznys je a vždy bylo. Sofisté si za svou činnost nechávali platit, antické akademie a středověké university také nebyly zcela zdarma pro každého a dnes máme soukromé university, které snad generují zisk. A konec konců, já jako zaměstnanec státní university za svou práci dostávám plat. Říká se, že vzdělání je investice do budoucna. A co třeba požadavek, že stát by měl investovat do vzdělání svých občanů? To máme další metaforu vypůjčenou z finančního slovníku. Neinvestuje se zde finanční kapitál, nýbrž čas, úsilí a píle. Ani zisk nemusí být nutně finanční.

Bylo by ale, dle mého názoru, chybou považovat vzdělání výlučně za byznys. Studenti nejsou pouze klienti, kteří si na základě reklamy vyberou školu, tu pak zaplatí a dostanou za to služby v podobě vzdělání. Investice do vzdělání v některých, především humanitních oborech (filosofii nevyjímaje) není návratná, pokud bychom ji chtěli vyčíslit finančně. Je jasné, že takový student informatiky či ekonomie dostane za stejné úsilí mnohem větší finanční ohodnocení a to často záhy po nebo dokonce při studiu.

Představme si situaci, že by studenti hlásající výše zmíněný slogan žádali za své vzdělání okamžité finanční ohodnocení. Naše fakulta má – díky štědře dotovanému stipendijními fondu – poměrně rozsáhlé možnosti, jak motivovat a ocenit vynikající studenty. Ale pokud by studenti toto ohodnocení vyžadovali (za své vynikající výkony), nepožadovali by tím finanční zisk ze své investice? Nehlásili by se takoví studenti k tezi, že vzdělání je byznys a pokud mi za mé vzdělání nezaplatí soukromý sektor, nechť se postará škola nebo stát? Je tak zvláštní, jak rychle dokáží studenti zapomenout na skutečnost, že vzdělání není byznys, když jim jde o stipendium.

Pomohu si abstraktní úvahou vypůjčenou z Kantovy Kritiky praktického rozumu. Zde Kant identifikuje tzv. antinomii praktického rozumu a píše, že „ani od nejpečlivějšího dodržování morálních zákonů nelze očekávat nutné a pro nejvyšší dobro dostačující spojení blaženosti s ctností ve světě“ (s. 195 českého překladu). Jinými slovy: z dodržování morálních zákonů neplyne nutně odměna v podobě světské blaženosti. Mravní jednání má dle Kanta hodnotu v sobě samém, ne v odměně v podobě blaženosti. Jinak by se musel Kant zavázat k jisté formě konsekvencionalismu, který mu byl z duše cizí. Jak je to tedy s odměnou za mravní jednání? Kant se ptá, zda máme slovo, které by označovalo potěšení z vlastního ctnostného jednání. „Tímto slovem je ‚spokojenost se sebou‘“ (s. 201-2). Sblížení ctnosti a blaženosti je, dle Kanta, možné pouze v nadsmyslovém světě idejí (s. 297). Můžeme tedy naše jednání řídit praktickou ideu, že naše ctnostné jednání dojde odměny v podobě blaženého života, ale bylo by chybou, takovou odměnu vyžadovat tady a teď.

Pro náš případ považujme vzdělání nebo spíše vzdělávání se za mravní jednání a peněžní odměnu za blaženost. Tvrdím, že zastánci vzdělání jako byznysu musí tento vztah chápat kauzálně a realizaci tohoto zisku musí být světská blaženost jako nutná konsekvence dosaženého vzdělání. Pokud hodnota vzdělání leží v jeho nároku na směnu za finanční prostředky, pak je jistě vzdělání byznys. Naopak odpůrci této teze by měli, alespoň dle mého názoru, odmítnout tento striktní kauzální vztah a vidět hodnotu vzdělání v něm samém. Nepopírá tak ten, kdo požaduje za své vzdělání okamžitou odměnu, hodnotu vzdělání per se?

Negace metafor mohou být ošidné. A negace metaforických sloganů a výkřiků jsou ošidné vždy. Metaforu nelze negovat jako celek, nýbrž jen její partikulární interpretaci. Zdá se tedy, že vzdělání není byznys, platí jen tehdy, pokud za něj studenti mají platit. Pokud ale za vzdělání mají naopak něco dostat, pak to již byznys je.

Když se sejde tohle a toto, je z toho tohleto: