Navigace

Fakultní služby


Univerzitní služby

 
Akce dokumentů

Věda a výzkum

projekty, granty, vědecká činnost, výzkumné a rozvojové aktivity, účast členů ústavu na výzkumných, výzkumně-rozvojových a rozvojových projektech, ...

Terénní výzkumy

Terénní výzkumy oddělení archeologie se v současné době specializují
 

na areálové studie s využitím systému GIS a systematicky rozvíjené škály prospekčních metod (magnetometrie, vrty, povrchové sběry, sondáž)

na mezioborové studie s využitím poznatků fyzické antropologie a osteologie, paleoekologie či technologických analýz keramiky, strusky aj.

na paleodemografii a rekonstrukci proměn sociální krajiny od pravěku do vrcholného středověku

 
Těšetice - Kyjovice

Archeologický výzkum v poloze "Sutny" na rozhraní katastrů Těšetic a Kyjovic na Znojemsku je pro Ústav archeologie a muzeologie FF MU dlouhodobě těžištěm bádání pro období pravěku. Významné polykulturní osídlení se rozkládá na J svahu nad potokem Těšetičkou/Únanovkou. Systematický výzkum je zaměřen na problematiku neolitického osídlení jižní Moravy v evropských souvislostech, (k. s lineární keramikou, vypíchanou keramikou a moravskou malovanou keramikou). Aktivity na lokalitě neustaly ani v období eneolitu (zejména k. s kanelovanou keramikou) a mladšího pravěku (zejména starší doba bronzová a doba halštatská).
V mikroregionu Těšetice byly ÚAM FF MU zkoumány i další významné lokality (např. Těšetice "Vinohrady"). V současnosti probíhá zjišťovací výzkum na výšinné lokalitě Suchohrdly "Starý Zámek".

Současný výzkum lokality "Sutny" si klade za cíl úplné vyhodnocení získaného archeologického materiálu a terénních situací neolitických kultur, a především celkových struktur jednotlivých sídelních areálů. Pokračující terénní odkryvy menšího rozsahu jsou zaměřeny na získání co nejpřesnějších dat o transformačních procesech, vzorků pro přírodovědné analýzy a precizní dokumentaci typických terénních situací. Intenzivní pozornost je v současnosti věnována i zasazení lokality do mikroregionu. Výzkum a zpracování probíhají v rámci plnění výzkumného záměru č. MSM0021622427.

 

Výzkumné sezóny

Historie výzkumu

Prezentace výzkumu

Fotogalerie
 

Břeclav - Pohansko

Hradisko Pohansko leží asi 2,5 km jižně od Břeclavi v prostoru lužních lesů nad soutokem Moravy s Dyjí. K jeho poznání přispěl především archeologický výzkum, který zde provádí od roku 1958 Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně. Pohansko u Břeclavi lze zařadit mezi nejvýznamnější památky raného středověku nejenom u nás, ale i v celé střední Evropě.
Terénními výzkumy byly zjištěny rozptýlené nálezy z různých období pravěku, především však bylo prokázáno soustavné osídlení od dob slovanské expanze (6. stol.) až do první poloviny 10. století n. l.

Časně slovanské a starohradištní osídlení (6-8. století) bylo zachyceno na dvou místech v severní části hradiska. V průběhu tří století se shluková osada rozčleněná na jednotlivé dvory zvolna posunovala. Jižně od osady bylo zkoumáno soudobé kostrové pohřebiště.
Hradiště nížinného typu, o ploše 28 ha, bylo vybudováno až na počátku 9. století. Jedná se o jedno z největších raně středověkých opevnění ve střední Evropě. V severozápadní části hradiska byl zjištěn velmožský dvorec, pravoúhlý sídlištní útvar o rozloze téměř 1 ha obehnaný dřevěnou palisádou, budovanou ve dvou fázích v 9. století. Uvnitř dvorce se nacházel sakrální okrsek s kostelem a pohřebištěm, obytný okrsek s jednoprostorovými i víceprostorovými domy na kamenných a maltových podezdívkách, a hospodářská část s ohradami a chlévy, stodolami, sýpkami atd.
Další rozsáhlé velkomoravské sídlištní areály, a menší pohřebiště byla kromě dvorce prozkoumána na různých místech uvnitř hradiska i na předhradí. Řemeslnické sídliště v severovýchodní části hradiska (v bývalé lesní školce asi 100 m východně od výzkumu velmožského dvorce) bylo zkoumáno na ploše více než 2 ha, aniž byly zachyceny jeho okraje (260 velkomoravských objektů). Na sídlišti můžeme podle nálezů doložit různé druhy řemesel: např. zpracování dřeva, kůže a kožešin, kosťařství, zpracování barevných kovů, kovářství, šperkařství či výrobu textilu. Během výzkumné sezóny 2008 byly v tomto prostoru odkryty základy další kamenné stavby kladené na maltu, u níž se předpokládá rovněž sakrální účel.
Velkomoravský sídlištní areál jižního předhradí vytváří tři uskupení, jejichž půdorysné dispozice určují obytné zemnice. Východní (návesního typu se zděnou studnou uprostřed) měla snad řemeslnicko-výrobní ráz. Střední (s řadovým až ulicovým uspořádáním, se skladovacími prostorami, hojnými nálezy žernovů apod.) mohla být osadou dvorských služebníků různých kategorií. Západní (opět návesního typu, s nálezy jezdecké výstroje) byla zřejmě osadou družiníků, kteří byli k dispozici velmoži - knížecímu hodnostáři - sídlícímu v dvorci na hradisku.
ÚAM realizoval také řadu drobnějších výzkumů v mikroregionu.

 

O lokalitě

Prezentace výzkumu
  

Tell Arbid - SV Sýrie

Tell Arbid („pahorek černého hada“) je asi 30 m vysoký sídlištní pahorek (arabsky „tell“) rozkládající se na ploše 38 ha v oblasti horního toku řeky Khabur v SV Sýrii. Lokalita leží asi 30 km jižně od syrsko-turecké státní hranice a cca 40 km JZ od moderního města Qamishli.
 

První archeologické sondáže prováděl ve 30. letech na Tellu Arbid britský archeolog Sir Max Mallowan (manžel Agathy Christie), který zde zjistil stopy osídlení ze třetího a druhého tisíciletí př. n. l. 

Od roku 1996 je Tell Arbid hlavním výzkumným projektem polsko-syrské archeologické mise vedené prof. Piotrem Bielińskim (Polské centrum středomořské archeologie, Univerzita ve Varšavě a dr. Ahmadem Serrieh (syrská Nejvyšší rada pro památky a muzea, Damašek), jež se zaměřuje především na výzkum města pocházejícího z období Ninive 5 (1. pol. 3. tis. př. n. l., raná doba bronzová). 

Čeští archeologové Masarykovy univerzity pod vedením dr. Inny Mateiciucové byli přizváni ke spolupráci v roce 2005.
 

 

Výzkumný projekt v Sýrii – úvod a cíle

Archeologický výzkum Tellu Arbid Abyad

Spolupracovníci

Prezentace výzkumu

Poděkování a sponzoři


 

Rokštejn

Zřícenina hradu Rokštejna (k.ú. Panská Lhota) se nachází na Českomoravské vrchovině mezi obcemi Přímělkov a Dolní Smrčné, které leží přímo na pravém břehu řeky Jihlavy, a obcemi Střížov, Malé a Panská Lhota Lokalita v údolí dolního toku říčky Brtnice asi 1 km od jejího soutoku s Jihlavou. Z vrchu Pavlice (Brtnická vrchovina) vybíhá severním směrem do údolí řeky Brtnice jazyk skalnatého ostrohu obtékaného náhonem bývalého mlýna a řekou Brtnicí, na kterém hrad stojí (455 m.n.m). Jeho syenitové podloží geologicky náleží k jihlavskému masívu. Areál hradu je situovaný na dvou výškových skalnatých stupních, které zároveň s hradem podléhaly stavebním úpravám.
Nedaleký soutok s Jihlavou kontroluje ze skalnatého ostrohu další opevněné sídlo. Jedná se o dvouprostorovou obytnou budovou obehnanou příkopem a valem (13. - 15. století).

Na základě analýzy písemných pramenů, stavebně historického průzkumu i archeologického výzkumu lze výstavbu jádra horního hradu vročit do 70. let 13. století.
Lokalita se poprvé připomíná v roce 1289. Po roce 1350 připojuje hrad ke svému zboží bratr Karla IV., moravský markrabě Jan Jindřich, a hrad se stává centrem zdejšího zeměpanského zboží s hospodářským centrem v Brtnici.
Částečný zánik, který vyplývá i ze stavu dochování, hradu se prozatím klade do rozmezí let 1423-1436. Areál spíše vyhořel s pobořením části hradeb a zůstal opuštěný. Ve 40. nebo 50. letech 15. století došlo patrně k nouzovému zajištění pobořených úseků hradební zdi a okolí brány do horního hradu valovým opevněním a palisádou. Do obyvatelného stavu byla uvedena nejméně budova C v severovýchodním nároží dolního hradu a provizorně obyvatelné mohly zůstat i další objekty.

Záchranný archeologický výzkum hradu Rokštejna se rozrostl během dvaceti šesti terénních sezón v rozsáhlý systematický projekt zahrnující samotný archeologický výzkum, stavebně historický vývoj objektu, vytvoření sekvencí materiální kultury vrcholného a pozdního středověku. Vedle zkoumání každodenního života obyvatel hradu a jejich sociální i hospodářské vazeb se zohledňuje komplexní pohled na vývoj regionu včetně ekologie a přírodním prostředí regionu ve středověku. 

 

Archeogeofyzika

Geofyzikální prospekce se stává nepostrádatelnou složkou archeologie, doplňující terénní archeologický výzkum. Kombinace geofyzikálního průzkumu spolu s plošným nebo cíleným sondážním odkryvem přináší do archeologického bádání nový zdroj informací. V posledních letech se proto věnuje na ÚAM FF velká pozornost geofyzikálním prospekčním metodám. Jejich výhodou je především nedestruktivní charakter a zároveň i rychlost, jakou jsou schopné poskytnout informace o zkoumaném území. Na základě výsledků geofyzikálních měření je možné v průběhu několika málo dní vytvořit představu o charakteru lokality - o rozsahu a intenzitě osídlení, o typu a funkci archeologických objektů a někdy také o jejich chronologickém zařazení. V moderním archeologickém bádání proto bývá geofyzikální průzkum často určujícím faktorem při rozhodování o situování a rozsahu terénních prací. Využívá se ale i jako doplňující forma získávání informací k již probíhajícímu nebo ukončenému archeologickému výzkumu. S pomocí geofyzikálního průzkumu bývají dohledávány objekty, které nebylo možné kompletně prozkoumat, jako například průběh různých ohrazení, valů nebo příkop, nebo se s jejich pomocí zkoumají areály, kde archeologický výzkum z různých příčin proveden být nemůže.
Na ÚAM FF je věnována pozornost především velkoplošně zaměřenému geomagnetickému průzkumu. Samostatně, i ve spolupráci s dalšími organizacemi z České republiky i zahraničí, provádíme prospekci na archeologických lokalitách různého charakteru. Naše zaměření zahrnuje takřka celou naší archeologickou minulost: od sídlišť nejstarších zemědělců, přes pohřebiště našich pravěkých předků a opevnění římských legií až po středověká hradiště a hrady. Hlavní výhodou geofyzikální prospekce je její využitelnost v každém ročním období a v téměř každém prostředí. Nejčastěji nasazovanou aparaturou je vysoce citlivý Cs-magnetometer SM-5 Navmag (Scintrex, Kanada).
 

Prezentace výzkumu

Geofyzika v archeologii

Nábor

Fotogalerie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Osobní nástroje