O pracovišti
lokalita, profil, vnitřní členění, historie a tradice, ...
Historie a tradice
Prehistorie filmových studií na Masarykově universitě sahá do 20. let 20. století a je spjata zejména s vědeckou (přírodovědnou) kinematografií (Vladimír Úlehla a jeho hraný dokument Mizející svět, 1932, aj.), částečně též s působením Bedřicha Václavka nebo Romana Jakobsona v oblasti teoretické. Na Úlehlu v 50. letech navázal Jan Calábek, prof. botaniky a vedoucí laboratoře pro studium životních dějů filmem při ČSAV.
Historie studia filmové vědy se počíná v 60. letech (1963), kdy se začala rozvíjet po boku divadelní vědy (a v rámci různých kateder), a s ní sdílela i zrušení studia v 70. letech a jeho obnovení v polovině 80. let (teatrologii po celou dobu zastupoval Zdeněk Srna a filmologii Zdeněk Smejkal; k historii více zde). Vlastní institucionální základy získal obor až po listopadu 1989.
Současnost
V roce 1990 vznikl Seminář (posléze Ústav) divadelní a filmové vědy (který iniciativně vedl a rozvíjel Bořivoj Srba). Filmová věda se osamostatnila roku 1993 a o rok později byl otevřen první běh studia (1993 nastupuje Jiří Voráč, který od roku 2000 působí jako vedoucí katedry). Roku 2001 byl obor nově akreditován pod názvem teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury. Roku 2003 vznikl samostatný Ústav filmu a audiovizuální kultury. Změna a rozšíření názvu oboru reflektuje jeho dynamický rozvoj a paradigmatické změny, jež od tradičního předmětu filmu (filmového díla) směřují k širšímu komplexu audiovizuální kultury a médií.
Formy a typy studia
V současné době je obor otevírán ve formách bakalářského (tříletého), magisterského navazujícího (dvouletého) a doktorského (čtyřletého) studia.
Studijní program
Studijní program je zaměřen na tři hlavní oblasti: na dějiny české kinematografie, na dějiny světové kinematografie a na teoreticko-historickou reflexi filmu, televize, nových médií a audiovizuální kultury. Doplňkově se též realizují praktičtěji orientované kursy (kritiky, dramaturgie a scenáristiky, programování televize veřejné služby, produkce či distribuce).
Vnější spolupráce
Pravidelnou součástí programu jsou kurzy předních zahraničních a domácích odborníků. Na katedře mj. hostoval Thomas Elsaesser (Nizozemsko), David Norman Rodowick, Peter Kramer a Mark Jancovich (Velká Británie), Michéle Pauline Lagny, Sylvia Lindeperg a Roger Odin (Francie), Alicja Helma a Andrzej Gwóźdź (Polsko), Torben Grodal (Dánsko), Drehli Robnik (Rakousko), Joseph Garncarz (Německo), Richard Maltby (Austrálie) ad.
V rámci mezinárodních výměnných programů Socrates/Erasmus funguje spolupráce s universitami v Polsku, Itálii, Maďarsku, Švýcarsku a Německu.
Badatelský profil pracoviště
Badatelský profil vytváří (v poslední době) zejména orientace na dějiny české kinematografie v rámci konceptu nové filmové historie. Dalšími profilovými oblastmi jsou dějiny kinematografií střední a východní Evropy a tzv. třetího světa, a v teoretickém oboru to jsou současné teorie filmu a historická, estetická a kulturální studia audiovizuální kultury a médií.
K prezentaci výsledků badatelské činnosti vznikl sborník Cinematographica (Otázky filmu a audiovizuální kultury), jehož první svazek vyšel roku 2002). Klíčový je svazek z roku 2005 nazvaný Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury, který reprezentuje dlouhodobý výzkumný katedrový projekt Filmové Brno.
Své aktivity rozvíjí ústav také prostřednictvím badatelských a rozvojových grantových projektů.
Přidružené aktivity
Ústav se dále podílí na několika dalších výukových programech a projektech, realizovaných mimo rámec mateřského oboru, zejména na programu Centra zahraničních studií MU a Kabinetu češtiny pro cizince FF MU (Letní škola bohemistických studií).