Jako Zlatá bula sicilská bývá označována jedna ze tří písemností, které byly vydána uvedeného data štaufským panovníkem Friedrichem II. pro českého krále Přemysla Otakara II. a jeho bratra moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Zlatá bula pro Přemysla Otakara přináší fakticky potvrzení královské hodnosti, pro toho „kdo bude v Čechách zvolen“, povoluje českým panovníkům investovat domácí biskupy, omezuje jejich účast na říšských sněmech pouze na Merseburk, Norimberk či Bamberk, účast na římské jízdě určuje na 300 jezdců nebo ekvivalent 300 hřiven stříbra, zajišťuje územní celistvost přemyslovského panství. Dokument byl dříve považovaný za ústavní základ středověkého českého státu (J. Žemlička), nověji poukázáno na přecenění jeho faktického významu v 19. a částečně i 20. století (M. Wihoda). K častým omylům náleží domněnka, že Zlatá bula sicilská přináší potvrzení kurfiřtské hodnosti a arcičíšnického úřadu českého krále, což ani nebylo možné, protože obojí se teprve začínalo utvářet. 

Statuta Konráda Oty, 1189 (1222, 1229, 1237) - zde

Statuta knížete Konráda Oty byla s největší pravděpodobností vyhlášena roku 1189 na sněmu v Sadské, jehož se zúčastnily společenské elity z Čech i Moravy. Jejich znění se nicméně dochovalo až ze dvou potvrzení krále Přemysla Otakara II. z let 1222 a 1229 a jednoho potvrzení břeclavského údělníka Oldřicha ze Spanheimu z roku 1237, vždy jen pro moravské kraje.  Statuta především říkají, že všechny svobodné dědičné majetky (hereditates) mají příslušníci nižší i vyšší šlechty držet i nadále, pokud je drží řádně. V žádném případě nejde o ustanovení dědičnosti lén či výsluh, jak uváděla někdy starší literatura, jde ovšem o cenný doklad existence svobodného (alodního) šlechtického majetku. Statuta dále regulují především  procesní, zčásti i trestní právo, jak bývalo realizováno při zasedáních zemského soudu. nejde tedy o zákonodárnou iniciativu v pravém slova smyslu, ale o melioraci stávajících zvyklostí.