Navigace

Fakultní služby


Univerzitní služby

 
Akce dokumentů

SIVSJ


V letech 2007-2011 byl na ÚKS pod vedením doc. D. Bartoňkové řešen výzkumný záměr MŠMT 0021622435 s názvem "Středisko pro interdisciplinární výzkum starých jazyků a starších fází jazyků moderních".

Předmět a cíl výzkumného záměru

Projekt interdisciplinárního výzkumu starých jazyků a historických fází jazyků moderních si kladl za cíl vůbec poprvé v historii Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (a české vědy) propojit v nejširší možné míře filologický výzkum jazykově-literárních kořenů (a tím částečně i kulturních kořenů) současné globalizované euro-americké civilizace.

 

Vycházel z předpokladu, že každá větší kultura má svůj neživý jazyk, nebo dokonce několik jazyků, těsně spjatých s jejími historickými východisky i s jejím historickým – ať už civilizačním, společenským nebo náboženským – pozadím. Také původní, od 19. století prosazovaný model národní kultury se opíral ve svém dějinném rozměru o existující starobylou jazykovou fázi, kterou bylo možné do značné míry zkoumat i bez důsledné komparace s dalšími národními kulturami. V současném pojetí kultury zahrnujícím stále větší množství původně izolovaných subkultur je ovšem nezbytné hledat společná východiska, specificky přítomná v jazykové realitě, a je proto nanejvýš důležité vytvořit podmínky pro mnohem hlouběji propojený výzkum jednotlivých filologických oborů.

 

Okruh výzkumu byl rozdělen na dvě příbuzné (nicméně určitými odlišnostmi vynucené) filologické specializace, lingvistickou a literární.

Specializace lingvistická

V rámci lingvistické specializace proběhla analýza hlavních starověkých jazyků, včetně jejich vývoje přesahujícího do středověku a novověku. Bylo zkoumáno širší etnické a nářečně jazykové prostředí řečtiny i latiny (rozmanité řecké dialekty, literární jazyky i pozůstatky různých staroegejských jazyků na cestě k helénistické koiné, byzantské a moderní řečtině, stejně jako archaická a klasická latina v širším kontextu dalších jazyků staré Itálie a tzv. vulgární latina a její přetváření v románské jazyky), sanskrtu a historických stupňů hlavních germánských, románských, slovanských i baltských jazyků. V této souvislosti bylo zkoumáno také vzájemné působení jazyků s důrazem na tzv. „Standard Average European“, u něhož se předpokládá výrazný vliv latiny ovlivněné řečtinou. Procesy ve starých jazycích byly srovnávány jak s moderní češtinou (a to zejména v oblasti syntaktických jevů), tak s moderními stupni zkoumaných historických jazyků. Důraz byl kladen zejména na stále větší zapojování moderních lingvistických metod (transformační generativní gramatika; teorie gramatikalizace; funkční gramatika; sociolingvistika) a ověřování jejich platnosti i pro jazyky starověku a středověku.

Specializace literární

V literární specializaci byla věnována pozornost vzniku a formování řeckých a latinských literárních druhů a žánrů v orientálním a středomořském kontextu a jejich dalšímu šíření ze středomořské oblasti do středověké Evropy a novověkého světa. Mezi sebou byla srovnávána klíčová období literárního rozvoje u různých národů a zkoumány vztahy mezi literaturami neživých antických jazyků, mezi historickými stadii ve vývoji jednotlivých národních literatur i mezi jejich vývojovými fázemi dnešními. Prozkoumán byl také vztah mezi druhy a žánry i jejich specifickými výrazovými prostředky, mezi formou a obsahem literárních děl, mezi literárními formami prozaickými a veršovými, případně smíšenými (prozimetrum), tj. byla analyzována i metrická a obecně prozodická stránka literárního díla, ale například také míra rozvoje básnických figur nebo formálního (tj. akustického nebo vizuálního) vyznění básnické tvorby (např. tzv. carmina figurata). Tento výzkum se uskutečnil na co nejširším pozadí moderních literárních teorií, s použitím nejmodernějších metodických postupů a se zřetelem k nejnovějším literárním koncepcím.


Osobní nástroje