Dobrý den,

v zásadě souhlasím s prvním příspěvkem. Za sebe bych chtěl dodat, že i my studenti máme co dohánět.

Domnívám se, že problém je v mnohde velmi volných pravidlech a malých požadavcích. Studenti by se povinně připravovali na přednášky a semináře. Na přednášky chodili se znalostí základních pojmů, takže bychom se neučili, co je to objektivita testu, ale mohli bychom o tom diskutovat dozvědět se více věcí. Studenti by se podíleli na výuce (a od sebe i spolužáků vím, že by to dělali rádi). Přednášky by začínaly včas a nezkracovaly by se.

Za nedobré považuji béčkové předměty "zadarmo" - student, který nemá zájem o daný předmět si jej zapíše, aby snadno dostal kredity, ale zabírá tam místo tomu, kdo se o předmět zajímá. Stačilo by vytvořit nějaké nároky na ukončení předmětu.

Domnívám se, že vzniká začarovaný kruh špatní studenti - špatní vyučující. Kdo jiný než vyučující (jednotně) by měl nastavit pravidla a požadavky? Komu se v sočasném systému dobře pracuje?

Ve všech výše uvedených příspěvcích je uvedeno, že studenti by se rádi podíleli na výuce. Nabízíme svoji pomoc. Myslím, že naším záměrem není kritizovat, ale dát najevo, co bychom rádi změnili a že máme chuť s tím pomoci, dát si tu práci.

Dobrý den,

děkujeme za vaše názory a náměty.  Budeme se jimi zabývat na nejbližší schůzi vyučujících PsÚ a o výsledky diskuze na dané téma se s vámi rádi podělíme. 

S pozdravem a přáním úspěšného zkouškového období

Alena Slezáčková

Vážené kolegyně a kolegové,

i když nesouhlasím s anonymní formou dopisování, odpovídám na vaše příspěvky, týkající se výuky mých předmětů. Anonymní formu dopisování považuji za nedůstojnou a v societě, která je tvořena budoucími psychology, nemá co pohledávat. Stejně jako ti učitelé, kteří by na kritické příspěvky studentů reagovali jakoukoliv formou „šikany“. Na druhé straně bych chtěl poděkovat za ty náměty, které směřují ke zlepšení formy výuky v těchto předmětech. A abych předešel informačnímu šumu, znovu nabízím během výuky i v konzultačních hodinách dialog ke všem tématům se samozřejmým respektem k názoru druhého člověka. Nabízím dialog i pro společné hledání cest k novým formám výuky. Ještě než se vyjádřím k jednotlivým předmětům, dovolte mně několik poznámek.
Týkají se jedné metody výuky. Osobně nesouhlasím s výukou klinických předmětů v psychologii metodou e-learningu. Tento svůj názor opírám o následující fakta:
1) jedná se o zkušenosti z klinické praxe, kde jsou žádáni absolventi, jejichž poznatky –cituji: „nejsou pouhým e-learningovým vývarem z existujícího tezauru klinických poznatků o primárních i sekundárních duševních poruchách a jejich léčbě“, a to bez zřetele k vývoji, k osobnostní rovnici, ke stupni psychosociální zralosti atd. vždy konkrétního člověka, což samozřejmě vyžaduje tvůrčí přístup k problému;
2) klinicko-psychologický přístup (a to nejen na klinických pracovištích, ale i na pracovištích poradenských apod.) vyžaduje změnu gymnaziálního způsobu zpracovávání informací a uvažování o tématech ke zkoušce (jak je to například zakomponováno v žádosti o zadávání studijního textu od strany „x“ do strany „y“) nebo je obsaženo v žádosti o vložení podrobných podkladů (nejlépe předáním podrobného přednáškového textu učitele) do IS a studium pak cestou „otázka a odpověď vypracovaná pouze z obsahu přednášky“ atd.. Na vysoké škole je nezbytně nutná transformace výše uvedené myšlenkové cesty ve vysokoškolský způsob uvažování a zpracovávání informací, kdy vyučující zadává témata, nabízí základní kostru a na základě vlastních klinických zkušeností a poznatků přednese jádro obsahu, čímž má inspirovat studenty k hledání dalších (samostatných) cest k zpracovávání a zvládnutí daných témat (aktivním vyhledáváním dalších informací v knihovnách, na internetu, vypracováváním rešerší atd.). Potom lze i během přednášek plodně diskutovat a u zkoušek vést odborný dialog zajímající obě strany, nikoliv pouze zkoušet „za prvé až za desáté“ (upozorňuji na to vždy před zkušebním obdobím). Čili, jedná se mně o inspiraci k osobnímu odbornému růstu, k syntetickému způsobu uvažování o problému konkrétního člověka, k etiopatogenetickému způsobu uvažování, k rozvíjení diferenciálně diagnostických dovedností atd., včetně inspirací k osobnímu zrání;
c) ne každá nová metoda je automaticky dobrá nebo vhodná pro všechny vyučované předměty. E-learning je určitě užitečný pro studium obecné historie, numismatiky, ale například i pro studium historie psychologie atd. Ovšem v případě aplikovaných psychologických vědních disciplín, kde rozhodujícím „nástrojem“ psychologického působení je slovo a dialog, působí e-learning přímo kontraproduktivně. Určitě ulehčuje vyučujícím i studentům práci (někdy na obou stranách až příliš), ale ve skutečnosti je to rezignace na psychologickou erudici. Takto lze v pohodlí domova sice vystudovat „cokoliv“, ale v případě psychologie se potom již o psychologii ani nejedná. V tomto svém názoru se opírám i o zkušenosti a poznatky, které jsem získal od kolegyň a kolegů a při přednášení na J. Hopkins University v Baltimore (navíc výuka zde probíhá v podstatně menších skupinách).
Poslední moje poznámka se vztahuje k autorkám anonymního příspěvku. Kde autorky byly, když jsem po řadu let mnohokrát během přednášek vybízel (a i nadále vybízím) k dialogu, když jsem navrhoval témata na následující přednášky tak, aby se lidé mohli konkrétně připravit na dialog, když jsem vybízel k aktivní účasti s krátkou prezentací na seminářích atd. (viz Klinická psychologie II)?
V případě neurověd jsem si vědom toho, že se jedná o náročný předmět. Ale zde se moc diskutovat nedá. Jestliže se například při členění mozečku v mediolaterálním směru jedná o tři zóny, pak sice o tom můžeme diskutovat, popřípadě na dané téma si vyprávět i žertovné příběhy, ale když jednu zónu vynecháme, tak mozeček prostě nebude fungovat. Bohužel, zde je nutné naučit se fakta z atlasu a houževnatě studovat ze zadané literatury. Proto také ani nedělám „drahoty“ s termíny zkoušky. Na přednáškách si přeji především inspirovat k rozvinutí prostorové představivosti (mj. i pomocí modelu mozku), vymezuji témata a vysvětluji funkce příslušných struktur tak, aby přes tento náslech bylo usnadněno domácí studium. Je zřejmé, že více budu muset udělat i pomocí ppt metody. Jinak přivítám každý konkrétní námět k novým formám výuky jako společného díla.
V klinické psychologii je to na vás, na studentkách a studentech. Zejména zde jsem neustále vyzýval a vyzývám k dialogu. Uváděl jsem témata následujících přednášek tak, aby se zájemci mohli připravit na dialog. (V Klinické psychologii II vyzývám ke spoluúčasti na seminářích na zadané i volné téma ………. atd.)
V neuropsychologii musím udělat více. Zejména prostřednictvím ppt metody uvádět některé organické duševní poruchy apod. A opět přivítám vaše osobní a konkrétní návrhy.
Dobré dny vám přeje L. Vašina.

Dobrý den,

ráda bych reagovala na několik prvních příspěvků. Zrovna se učím na zkoušku z neuropsychologie a to mě donutilo přemýšlet o probíraném tématu.
Souhlasím s vámi, že přednášky doc. Vašiny jsou někdy náročné na pozornost, ale vyspat se můžeme chodit domů.
Bylo zde řečeno, že když studentovi utečou dvě-tři slova, tento se pak ztrácí ve výuce - existují spolužáci, kteří si je třeba zapsat stihli, nebo studijní materiály od minulých studentů, v tomto bych problém neviděla.
Prostor pro diskuzi doc. Vašina nabízí skutečně téměř každou hodinu a málokdo o diskuzi zájem projeví.

Ale hlavně: "monolog" doc. Vašiny podle mě nelze přirovnat ke studiu tématu z literatury. Ano, přednáší i fakta, která je nutné znát, která jsou podkladem pro psychologické uvažování; ale čeho si velice cením, je to, že tato fakta prokládá úvahami. Psychologickými, filosofickými, hluboce lidskými úvahami... Ačkoli mě zrovna organické duševní poruchy a podobná témata nijak zvlášť nezajímají, troufám si tvrdit, že právě tyto hodiny pro mě byly tím nejpřínosnějším při studiu psychologie. Byly setkáním s praxí, s "klinicko-psychologickým uvažováním", s psychologickou etikou (která v mnoha jiných předmětech chybí), s jakýmsi nadhledem nad konkrétním učivem. Ve všech předmětech se mluví o nutnosti individuálního přístupu ke klientovi, ale až tady jsem pochopila, co se tím vlastně myslí, co znamená ono "setkání člověka s člověkem". Zatím žádný seminář, který měl skvělou power-pointovou prezentaci a referáty studentů, mi toto nenabídl. Upřímně řečeno si nedokážu představit, jak doc. Vašina přednáší podle prezentace Nemůžeme přece stanovit, že vysokoškolská výuka by měla vypadat přesně tak a tak a všechny přednášky všech předmětů tomu přizpůsobit.

Jasně, kdysi na neurovědách jsem toho taky měla plné zuby, ale teď to vidím jinak. Doc. Vašiny si vážím jako odborníka, který dokáže něco důležitého předat. Pokud je tomu student otevřený.
A jsem upřímně zvědavá, jestli z Vašich "ano, pojďme něco reformního udělat, cokoli, studentské aktivitě třikrát hurá" něco konkrétního konstruktivního vyplyne.

Nicméně s myšlenkou, že pro výuku neurověd by prezentace mohly být přínosné, souhlasím. A také bych byla pro více úvah na úkor učiva. (Třeba hodina, kdy jsme nic neprobrali, ale diskutovali jsme o psychice jako kvantovém fenoménu, byla perfektní.)

Děkuji,
Alena Straková

Dobrý den,

můj příspěvěk se netýká ani tak nedostatků předmětů, ale ani tak snad nebude off topic - naopak jsem totiž chtěla jistý předmět vychválit a doufám, že nebude vadit, když k tomu použiji tohoto vlákna. Chtěla jsem jen v tomto kontextu vyjádřit jistou míru zklamání nad tím, že nám pan profesor Friedrich oznámil, že bohužel musí kvůli finančním problémům na fakultě zrušit jeden ze svých předmětů (psychopathology - approaching an understanding). Velmi mě to mrzí, protože předmět je dle mého názoru prostě bezvadný a dal mi opravdu mnoho. Mělo se jednat o navazující předmět, což se mi zdá jako parádní záležitost, jelikož umožňuje si oblast psychopatologie rozvinout do větší hloubky než klasické B předměty umožňují. Chápu, že finanční situace je zajisté dobrým důvodem a že je to limitující problém zásadního charakteru, i to že sestavit nabídku B předmětů není jednoduché. Pokud by se Vám snad podařilo situaci ještě přehodnotit, velmi bych to ocenila. Chtěla bych vám nabídnout několik důvod, proč si myslím, že zrušit jej byla škoda:
- předmět je v angličtině, poskytuje i množství dobrých odborných textů a tím pomáhá rozvíjet i akademické schopnosti důležité pro orientaci v oboru v celosvětovém měřítku
- předmět je veden velmi vstřícnou formou a dává prostor studentovi vyjádřit se, rozvíjí vlastní a kritické myšlení, diskutovat, poskytuje zpětnou vazbu
- předmět rozvíjí problematiku psychopatologie a stává se tak jedním z mála použitelných předmětů v prvním cyklu k praxi v psychopatologii, která je povinná, ale bez patřičného teoretického zázemí se mi zdá zbytečná a její potenciál nevyužitý
- nabízí práci s autentickým materiálem

Také bych ráda věnovala pozornost tomu, že pan Friedrich se s námi dělí o své zkušenosti, má o výuku zájem, stejně tak jako i o zpětnou vazbu, umožňuje studentům podílet se na obsahu předmětu a je velmi vstřícný. S lítostí musím konstatovat, že je to jedno z mála B předmětů, které "stály za to" a mrzí mě, že o něj přijdeme. Nevím, zda je nutné připomínat, že o předmět byl také poměrně velký zájem, co se týče počtu přihlášených studentů, a ráda bych vás laskavě poprosila naopak o více podobných předmětů, předmětů v angličtině, předmětů s panem Friedrichem a ráda bych zvídavé profesory pobídla, aby se nebáli čerpat inspiraci v jeho stylu výuky, který poskytuje dost prostoru pro interakci studenta a učitele (i když chápu, že nemusí vyhovovat všem, ale je to příjemná změna) a čerpá zároveň z průběžné četby.

Pochopitelně chápu, že zde není moc co diskutovat, jen jsem se chtěla podělit o svůj názor a učinila jsem to takto, jelikož se obávám, že předmětové anketě se nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasluhovala.

Děkuji! S pozdravy a přáním pěkného dne, Hana Žaloudková