Dásnko, Aarhus University, The Danish School of Education, Copenhagen
Jana Kaplanová
Období: podzim 2011

Jaký hodnotíte podporu zahraniční univerzity?
Během vyřizování všech náležitostí před odjezdem do Kodaně bylo vše v pořádku, škola spolupracovala. Komunikovala jsem zejména s paní Rasmussen, když tam nebyla, tak s panem Wendelborgem. Oba ochotně odpovídali, i když jsem se na něco ptala dvakrát, protože podat přihlášku v jejich self servisu nebylo vůbec jednoduché. Jen se mi často stávalo, že mi chodily místo odpovědí automatické maily, že tam buď jeden, nebo druhý pracovník není, že mají dovolenou a měl to vyřídit druhý a to se mi stalo, že mi třeba neodpověděli a psala jsem dvakrát. Já řeším úplně vše s velkým předstihem, takže jsem to vyřídila úplně v pohodě, bez stresu.
Po příjezdu se situace pomalu začala obracet. Všichni byli ze začátku milí, nabízeli nám pomoc. V Čechách vám např. na CZS rovnou řeknou – „neotravujte nás se zbytečnostmi, máme toho hodně, vše pořádně čtete a tak“, tady nabízeli pomoc, ale když přišlo na věc, tak byli docela neochotní. Obzvlášť ke konci pobytu vůbec neodpovídali už na maily, snažili jsme se je dostihnout ve škole, což nebylo také jednoduché. Často tam nebyli v úřední hodiny, ale to vše může být taky tím, že jsme tu jen tři Erasmus studentky a chápu, že kuli nám třem tu nebudou pořád. Ale hlavní věc je, že jsme se domluvili. Oni tu jsou asi nějaké personální změny. Nikdo nám ale nic neřekl, takže ani nevím, zda to pořád vyřizuje paní Rasmussen. Obraceli jsme se už teď na pana Wendelborga.

Jak hodnotíte nabídku kurzů v AJ, které se vztahují k Vašemu oboru studia?
Nabídka kurzů byla velmi chudá, měli jsme určeny pouze dva kurzy. Ale je to tím, že je to jen část univerzity, je tu celkově málo studentů. Kurzy mi tedy byly určeny, nemohla jsem si vybrat. Jeden dokonce nebyl otevřený v angličtině. Takže jsem docházela pouze jednou týdně na hodinu mezinárodní vzdělávací politiky, což se jevilo jako velmi zajímavé. V kurzu nás bylo asi 10, z toho sedm dánských studentů a i ti byli zklamaní z výuky. S pedagogikou, natož s andragogikou to nemělo moc společného. Vyučující se sice snažil to směřovat občas k edukaci a škole, ale tak z 90% jsme se bavili o politikách, globalizaci, organizacích a v tomto smyslu se občas zmínila pedagogika. Ale určitě to bylo pro mě zajímavé a přínosné. Předmět byl velmi náročný na přípravu i na ukončení. Během semestru jsme hodně četli, vypracovávali průběžné prezentace, vedli diskuze…Výsledky se dozvím až na konci ledna, během ledna ještě budu pracovat na ukončení, přestože z tohoto kurzu nebude zkouška. Druhý kurz byl v dánštině, věnoval se veřejným organizacím. Na školy jako veřejné instituce jsme také narazili. Pro nás (Erasmus studentky) kurz probíhal formou asi 4 půlhodinových setkání s vyučujícím v jeho kanceláři. Během semestru jsme však měli hodně práce na doma. Hodně jsme četli, dělali průběžné shrnutí, protokoly a nyní pracuji na závěrečné eseji (kvalitativní výzkum, rozhovory s ředitelkami školek).
Myslím, že je to zkušenost k nezaplacení. Jen je obtížné dělat něco úplně jinak, když člověk neví, co po něm pořádně chtějí, mají jiné postupy a metody.

Jak hodnotíte nabídku kurzů v angličtině v příbuzných oborech - psychologie, sociologie...?
Neměla jsem nabídnuté jiné kurzy.

Jak hodnotíte vstřícnost administrativních pracovníků univerzity?
Již jsem zodpověděla v první otázce. Jinak přístup do jejich „elfu“ nám nebyl umožněn, i když měl být. Nebylo možné se někomu dopsat nebo někde se dovolat a vzhledem k tomu, že jsme měli prakticky jen jeden kurz, tak jsme se nakonec domluvili s vyučujícím a ten nám informace přeposílal na mail.

S kým reálně jste vyřizovala povrzení, Learning agreement,... ?
Ze začátku vše s paní Rasmussen, teď už nás odvolala na pana Wendelborga. Nejsem si jistá, jak to tam je, přišel mi automatický mail někdy v průběhu semestru, že ona už tam vůbec nepracuje, ale pak jsme s ní ještě mluvily s holkami, tak nevím. Každopádně, teď už dokumenty na odjezd jsem vyřizovala s panem Wendelborgem.

Jak hodnotíte podporu ze strany vyučujících a komunikaci s nimi?
Předmět Transnational education policy byl ten, který byl v AJ, a docházeli jsme na něj každý týden. Vyučující je z Řecka a byl vcelku ochotný. Sice jsme z něj všichni byli docela zmatení, protože on měl úplně jiné představy o závěrečné eseji, nikdo to moc nepochopil. Ale byl ochotný to s námi diskutovat a stále je, i když už není ve škole, komunikujeme přes mail a nabídl mi i rozhovor přes skype, pokud budu potřebovat ještě něco k eseji.
Druhý učitel nebyl zrovna nejochotnější, ale taky to s námi nějak zvládl. Ze začátku nám řekl, že je náš problém, že je kurz dánsky, pak se nějak domluvili se studijním asi a poskytl nám schůzky v angličtině, takže v závěru byl ochotný.
Oba jsou velmi, velmi nároční. Také jsme v kurzu TEP byli společně (mimo magistrů) s doktoranty a také zde byli dva Mundus studenti.

Byly požadavky kladené na ukončení kurzů reálné a zvládnutelné?
No, reálné asi byly, ale úroveň byla přizpůsobována spíše doktorantům a mundus studentům. I dánští spolužáci byli překvapeni, jak je kurz náročný (TEP). Na druhý kurz bylo nejtěžší sehnat respondenty na rozhovor přes skype. Mohla jsem hledat respondenty v Dánsku, téměř všichni tu mluví anglicky, ale problém je v dokumentaci organizací, ta je v dánštině…Navíc následná analýza rozhovorů se tady asi dělá jinak nebo jsem se to špatně naučila…Dva rozhovory po mě chce vyučující popsat každý zvlášť, to mě docela zaskočilo, tak si teď nejsem jistá, co je vlastně správně a jak mi to ohodnotí…Příprava byla velmi náročná, od jednoho setkání jsem pracovala hned na druhé. Občas jsem tu měla volné dny, ale těch bylo opravdu málo.

Jaké byly největší překážky Vašeho pobytu?
Angličtina. Není to tak, jak to všichni říkají, ať se nebojíme, že se rozmluvíme a tak…Když se nemáte kde rozmluvit, tak se nerozmluvíte. Samozřejmě jsem se zlepšila, ale nejhorší bylo, že jsem neměla s kým komunikovat v aj. Jednou týdně jsem chodila na přednášku a hodně jsem četla odborné texty, takže teď pochopím odbornou knihu, což je dobře, ale moc dobře nerozumím běžné komunikaci…Připadá mi, že jsem asi úplně hloupá, ale já to tady prostě neprolomila.

Jak hodnotíte celkově Váš studijní pobyt v zahraničí?
Přes veškeré nesnáze to hodnotím rozhodně kladně. Člověk se hodně změní, přehodnotí svůj žebříček hodnot. Někam se podívá, pozná nové lidi, zvyky, nároky. Už předtím jsem hodně cestovala, ale teď na to mám jiný pohled. Kdo může, ať určitě jede. Já už hledám další možnosti. Bylo by také dobré, kdyby třeba ÚPV podporovalo jazykové kurzy v zahraničí. Vím, že to podporuje celkově FF a ministerstvo (i jiné) a je to dobře.

Co byste poradili ostatním studentům?
 Možná ohledně ubytování. Všude mi psali z hostující univerzity, že mi dají jen jednu nabídku, ne více a že musím hned odpovědět (řešilo se to hodně předem). Přestože jsem se snažila najít si něco sama levnějšího, nedařilo se, a když mi přišla nabídka ze školy, vzala jsem ji, přestože to bylo velmi, velmi drahé. Pak jsem se dozvěděla tady od spolužačky z Německa, že jim napsala, že je to drahé a jestli nemají něco jiného a oni ji nabídli ještě jedno, levnější ubytování. Taky jsem nevěděla kde hledat, tak bych doporučila pro hledání se přidat na facebooku do skupiny ESN Erasmus Student Network Copenhagen, kde je možné jak koupit kolo, tak sehnat i ubytování od lidí, co odjíždějí a nabízejí ho v předstihu…
Nedoporučovala bych jezdit do Dánska lidem, kteří si chtějí užít Erasmus, ale lidem, kteří se chtějí opravdu něco naučit a studovat více jak v Čechách. Myslím, že studium zde je vhodnější spíše pro doktoranty. Nebo jsem padla zrovna na špatné předměty.
Závěrečná rada studentům je ať určitě někam jedou. Stojí to za to.