Nacházíte se zde: UPV Studium Otázky ke státnicím Závěrečná zkouška z učitelské způsobilosti: okruhy otázek z psychologie pro učitele
Akce dokumentů

Závěrečná zkouška z učitelské způsobilosti: okruhy otázek z psychologie pro učitele

1. Místo psychologie v obecném systému věd, psychologie jako věda o člověku, psychologické vědní disciplíny – jejich klasifikace (základní, speciální a aplikované) a předmět. Psychologie a její místo v životě člověka, užití psychologie zejména ve výchovné praxi. Psychologická příprava učitelů.

2. Základní metody v psychologii – pozorování a sebepozorování (introspekce), experiment (přirozený a laboratorní), rozhovor, dotazníky, anamnéza, analýza produktů činnosti, psychologické testy, sociometrie.
Poznávání žáka učitelem. Úskalí ohrožující přesnost či objektivitu posuzování a hodnocení žáka učitelem. Pedagogicko-psychologická charakteristika žáka a jeho vývoje.

3. Základní pojmy psychologie – psychika, vědomí, nevědomí, prožívání, chování, psychické obsahy, psychické procesy, psychické stavy, psychické vlastnosti a další.
Základní znaky a funkce psychických jevů.
Třídění psychických jevů – psychické procesy, psychické stavy, psychické vlastnosti.
Charakteristika jednotlivých psychických jevů a možnosti jejich utváření a rozvoje učitelem.
Činnost, základní druhy lidské činnosti (hra, učení, práce).

4. Náročné životní situace (stres, frustrace, deprivace, konflikty), techniky vyrovnávání se s náročnými životními situacemi.

5. Osobnost (pojem a struktura, subsystémy osobnosti – motivace, schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter).

6. Pojem a podstata psychického vývoje; fylogeneze a ontogeneze psychiky; zákonitosti duševního vývoje; činitelé duševního vývoje (biologické, činitelé vnějšího prostředí, výchova, vlastní aktivita člověka – sebevýchova, sebevzdělávání).

7. Charakteristika jednotlivých vývojových období člověka – prenatální, novorozenecké, kojenecké období, období batolete, předškolní věk, mladší školní věk (*), období puberty (*), období adolescence (*), období dospělosti (mladší, střední a starší) (*), období stáří. (Pozn.: zaměření především na období označené *)

8. Učení – pojem (učení v širším pojetí, učení v užším pojetí), fáze procesu učení, křivka učení, klasifikace druhů učení – učení podmiňováním (formy: klasické podmiňování, instrumentální podmiňování, zástupné podmiňování – observační učení), senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení, řešení problémů (L. Maršálová).
Činitelé ovlivňující průběh a výsledky učení (činitelé související s učícím se jedincem; činitelé související se situací, v níž učení probíhá; činitelé související s učivem; činitelé související s osobností učitele). Metody učení (dílčí, celková, kombinovaná; PQRST, sugestopedie aj.). Doporučení pro žáky a studenty, jak se učit. Předpoklady úspěšného studia. Studijní neúspěchy a jejich řešení. Učební (studijní) styly – vymezení, typologie, diagnostika a ovlivňování studijního stylu.
Autoregulace učení.
Zákony učení:
a) zákon motivace (klasifikace – nejčastěji používané formy motivace: vnější a vnitřní motivace, primární a sekundární motivace, pozitivní a negativní motivace, počáteční, průběžná a výsledná motivace, výkonová motivace; faktory ovlivňující motivaci k učení),
b) zákon zpětné informace (důsledku),
c) zákon opakování (cviku nebo frekvence),
d) zákon transferu (pozitivní a negativní transfer /interference/, nulový transfer, specifický a nespecifický transfer, oboustranný /bilaterální/ transfer).

9. Tvořivost (kreativita) a její rozvíjení ve vyučování. Pojem tvořivosti, faktory tvořivosti, vývoj tvořivosti, etapy tvořivého procesu, úrovně tvořivosti, činitelé a podmínky záměrného rozvíjení tvořivého myšlení žáků, postavení tvořivého žáka v třídním kolektivu.
Nadané děti – poznávání a rozvíjení jejich osobnosti.

10. Neprospěch učebních výkonů žáků – neprospívání v užším smyslu slova (školní praxe) a neprospívání v širším smyslu slova (pedagogicko-psychologického přístup), příčiny neprospívání (podmíněné osobností žáka, osobností učitele, školou, rodinou žáka), psychologická charakteristika neprospívajících žáků – typicky a netypicky neprospívající žák, psychologické aspekty při odstraňování neprospěchu žáků.

11. Poruchy učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmúzie; ADHD; příčiny, projevy, reedukace a kompenzace, hodnocení a klasifikace žáků s poruchami učení.

12. Psychologické aspekty zkoušení, hodnocení a klasifikace učebních výkonů žáků – funkce zkoušení a hodnocení, druhy zkoušek (ústní, písemné, praktické); předzkouškové a zkouškové stavy – tréma (příznaky, následky a redukce ze strany učitele a žáka).

13. Psychologie osobnosti učitele – přístupy (normativní a analytický) a metody ke zkoumání osobnosti učitele, požadavky na osobnost učitele, osobnost učitele z pohledu žáků, některé typologie učitelských osobností (např. W.O. Döring, E. Luka, E. Vorwickel, Ch. Caselmann, I.P. Pavlov – aplikace, Z. Zaborowski, H.H. Anderson, A.W. Aleck aj.), vývoj a utváření osobnosti učitele, úskalí ve vývoji osobnosti učitele.

14. Vztahy mezi učiteli a žáky a jejich utváření (složky zastoupené ve vztahu mezi učitelem a žákem, činitelé vztahu učitele k žákovi, některé typické druhy vztahů učitelů k žákům; činitelé vztahu žáka k učiteli).

15. Psychologické základy didaktických zásad – zásada názornosti, aktivity, uvědomělosti, spojení teorie s praxí, individuálního přístupu k žákům, přiměřenosti, soustavnosti a následnosti, trvalosti, vědeckosti, výchovného vyučování.

16. Psychologie výchovy a sebevýchovy – psychologické aspekty výchovy a jejích jednotlivých prostředků; požadavky; odměny a tresty; přesvědčování; působení slovní a mimoslovní, přímé a nepřímé; hraní rolí; působení modelů; způsoby (styly) výchovy; aktivnost osobnosti, koncepce já a sebevýchova.

17. Psychologický rozbor výchovných obtíží (např. lhaní, podvody, neposlušnost, neukázněnost, záškoláctví, toulavost, krádeže, kouření, alkoholismus, zneužívání drog, sexuální přestupky, agresivita, šikana, sebevražedné úmysly /pokusy/ aj.). Převýchova.

18. Duševní zdraví a duševní poruchy (psychózy, neurózy, psychopatie a oligofrenie).
Duševní hygiena ve škole.

19. Člověk a společnost. Proces socializace, sociální učení (formy sociálního učení – napodobování /imitace/, identifikace, učení sociálním posilováním (zpevňováním), observační či zástupné učení, sociální anticipace).

20. Sociální skupiny, jejich druhy a formativní působení. Školní třída jako malá sociální skupina.

21. Sociální styk – charakteristika a struktura. Sociální komunikace (verbální a nonverbální), specifika pedagogické komunikace; sociální interakce a sociální percepce (vnímání) a jejich výchovné aspekty ve školních podmínkách.

22. Sociální postoje – charakteristika, utváření, změny a pedagogické aspekty sociálních postojů.


Literatura /základní/:
Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Praha, UK – vyd. Karolinum ve spol. s nakl. a vyd. H+H 1993.
Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele. Praha, Portál 2001.
Ďurič, L., Štefanovič, J. a kol.: Psychológia pre učitelóv. Bratislava, SPN 1973, 1977.
Ďurič, L., Kačáni, V. a kol.: Učiteľská psychológia. Bratislava, SPN 1992.
Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha, Portál 1997, 2003.
Kačáni, V. a kol.: Základy učiteľskej psychologie. Vybrané problémy. Bratislava, SPN 1999.
Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno, Paido 1998.
Vágnerová, M.: Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha, UK – nakl. Karolinum 1998.
Vágnerová, M.: Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha, UK – nakl. Karolinum 2005.
Zelinková, O.: Poruchy učení. Specifické vývojové poruchy čtení, psaní a dalších školních dovedností. Praha, Portál 2003.
 

Osobní nástroje