Konference Pedagogika volného času - teória a prax

Trnava říjen 07

Málotřídní školy a volnočasové aktivity

Dana Knotová, Kateřina Trnková

Anotace: Příspěvek se zabývá volnočasovými aktivitami, které se realizují v prostředí málotřídních škol. Text vychází z dat získaných prostřednictvím výzkumného šetření uskutečněného v jarních měsících roku 2007 v České republice - Jihomoravském kraji.

Klíčová slova: málotřídní školy, volný čas, výchova ve volném čase, volnočasové aktivity

Málotřídní školy jsou jedním z organizačních typů základních škol nejen v České republice, ale i v mnoha jiných státech světa. Pro málotřídní školy se v cizojazyčné literatuře  používají pojmy malá škola – angl. small schools, případně with multi-age, multi-grade nebo composite classes; něm. die Zwergschule,  kleine Grundschule, někdy zpřesněno mit Klassen mit mehreren Schulstufen; franc. petit école primaire (Wilson, 2003, Průcha, 2001, Nösterer, 2004 aj.). Vzhledem k demografickému vývoji a úbytku dětské populace, ke kterému dochází v celé Evropě, lze očekávat, že tyto školy zůstanou i nadále součástí evropské školské sítě, mohou se dokonce stát i městským fenoménem. Je věcí národních vzdělávacích politik, jaké strategie jsou vůči těmto školám stanoveny.

Málotřídní školy vznikají z důvodu nízkého počtu dětí ve věku povinné školní docházky ve spádové oblasti školy. Ve  většině případů jde o školy venkovské. Můžeme konstatovat, že jejich existence do značné míry ovlivňuje rozvoj venkovských oblastí, jsou významné zejména z pohledu potřeb rodičů a dětí, neboť dotvářejí komplex sociálních a vzdělávacích nabídek i služeb, jimiž je umožňován např. vstup rodičů na trh práce. Teritoriální dostupnost škol také ovlivňuje realizaci principu rovného přístupu ke vzdělávacím příležitostem.

V České republice může být málotřídně organizován pouze I. stupeň základní školy (první stupeň tvoří pět ročníků). Podle stávající legislativy se jedná o typ neúplně organizované základní školy (zák. č. 561/2004 Sb.), tedy školy pouze s jedním stupněm, která má méně než pět tříd. V některé ze tříd málotřídní školy jsou tedy vyučováni žáci více než jednoho ročníku. Tyto třídy se pak označují jako spojené ročníky nebo také  kombinované třídy. Ve školním roce 2004/2005 bylo z celkového počtu základních škol v České republice 38 % škol málotřídních.

V českém školství se od roku 2001 projevují vlivy decentralizace státní správy a samosprávy. Jeho řízení je realizováno ve třech úrovních. Národní úroveň reprezentuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které se stará zejména o strategické plánování a řízení školství, pravidla jeho financování a dohled nad kvalitou pedagogických procesů (vykonává Česká školní inspekce). Nově vznikla úroveň regionální (krajská), která dostala samosprávné funkce v oblasti řízení sítě středních škol a školských zařízení, a správní funkce vykonává vůči školám základním a mateřským. Na úrovni místní došlo k velkému posílení autonomie. Obce mohou zřizovat vlastní mateřské a základní školy, případně některá další školská zařízení (školní družiny, školní jídelny…) anebo musí zajistit docházku žáků ve věku povinné školní docházky (6 – 15 let) do základní školy, kterou zřizuje jiná obec. Obce tedy výrazně ovlivňují fungování málotřídních škol. Přestože těchto škol je v ČR mnoho, český pedagogický výzkum jim nevěnuje cílenou pozornost. Rozhodly jsme se proto věnovat ve výzkumném projektu systematickou pozornost právě jim[1].

V rámci práce na projektu jsme se mj. také zajímaly o to, jak málotřídní školy vstupují do sféry volného času obyvatel obcí. Málotřídní školy považujeme za významného aktéra vstupujícího do vytváření příležitostí pro činnosti ve volném čase. Zvláště na venkově  se škola řadí k významným  faktorům ovlivňujícím sociální prostředí, které zahrnuje dále kontext rodiny, sousedství, komunity, včetně podpůrných organizací a spolků. Venkovské obce mají z hlediska vybavenosti výrazně horší podmínky pro společenský život než města (viz např. Maříková aj., 2003). Školy tak mají potenciál stát se přirozeným centrem sociálního života v obci. Málotřídní školy řadíme k významným subjektům výchovy ve volném čase jak u dospělých, tak u dětí (např. prostřednictvím činností realizovaných  v době mimo vyučování).

Považujeme také za významné připomenout trendy směřující k integraci výchovného působení aktérů ve formálním a neformálním výchovném sektoru. „Zelenou dostávají programy a projekty otevřených škol za spolupůsobení a zapojování (dospělých) rodičů stavějící na podpoře spontánních, ale zájmově orientovaných aktivit, působení v přirozených prostředích za gestorství obcí (měststkých částí)“ (Kraus, 2001, str. 235).  Právě integrativní přístup v rámci výchovy ve volném čase (zahrnující rovinu formální, neformální i informální výchovy) bude do budoucna hrát stěžejní roli.   

Výchova ve volném čase plní řadu funkcí, k nimž patří především  funkce socializační (vytváření podmínek pro společenskou aktivitu, navazování mezilidských vztahů, získávání sociálních zkušeností, osvojování společensky uznávaných norem a hodnot), kompenzační (vyrovnávání pracovního a školního zatížení, povinností souvisejících s rodinou), seberealizační (uspokojování osobních potřeb, zájmů, aktivity dle vlastního výběru a svobodné volby), preventivní (volnočasové aktivity  s možnostmi využití osobních aspirací a hodnotových orientací jako součást ochrany před negativními společenskými jevy a protispolečenské činnosti), formativní a výchovná (funkcionální a intencionální vlivy na formování a rozvoj mravních vlastností a hodnotových orientací) (Kratochvílová, 2004). Náplň volného času, obsah a formy výchovy ve volném čase závisejí na mnoha proměnných, mezi něž patří zejména věk, pohlaví, zdravotní stav, vykonávaná profese, místo bydliště, ekonomické podmínky (včetně výše platu), životní styl.

Z pedagogického hlediska je za důležitou považována možnost výběru rozmanitých aktivit ve volném čase. Akceptujeme názor, že člověka v každém věku je nutné upozorňovat na možnosti nabízené volným časem, vychovávat ho ve volném čase a také vychovávat ho k volnému času. Výchova ve volném čase bývá většinou realizována v nestandardizovaných podmínkách a v různých typech prostředí. Má relativně volnější charakter v organizaci a v průběhu výchovy. Charakteristická je pestrost jejích forem s důrazem na možnou aktivní účast každého jedince. Realizuje se ve věkově různorodých i homogenních skupinách, skupinové formy aktivit se často prolínají s hromadnými i individuálními formami. Činnosti mívají pravidelný i příležitostný charakter s různou časovou dotací. Do výchovy ve volném čase se především promítají principy jako jsou dobrovolnost, aktivita, samostatnost a tvořivost, cílevědomost, respektování věkových a individuálních zvláštností.

Na výchově ve volném čase se podílejí různí aktéři, mezi nimi zaujímají významné místo instituce a zařízení v gesci školského rezortu (mj. školní družiny, centra volného času), ale  také do ní výrazně vstupuje neziskový sektor prostřednictvím činností organizací či spolků.  Zvláštní místo mezi aktéry zaujímají školy (a tedy i málotřídní školy), jejichž primární funkcí je vzdělávání, ale přesto se od nich očekává i výrazný podíl na realizaci výchovy ve volném čase. 

V tomto příspěvku jsme se zaměřily na volnočasové aktivity, které jsou vytvářeny na málotřídních školách. Pozornost jsme věnovaly jak těm, které jsou jednorázové (nicméně jsou organizovány pravidelně, např. každoročně), tak aktivitám, jež mají charakter celoroční pravidelné činnosti. Zajímalo nás, do jaké míry se v organizování zájmové činnosti angažují samotní zaměstnanci těchto škol, komu je nabízejí a co je jejich náplní. Dále jsme sledovaly, kteří další aktéři vstupují do organizování této činnosti  na půdě školy a opět pro koho a co vlastně nabízejí.

Z výzkumného šetření

Na jaře roku 2007 bylo jednou ze spoluautorek příspěvku realizováno dotazníkové šetření[2], které bylo koncipováno poměrně široce. V následujícím textu je analyzována pouze ta část dat, jež se týká organizování volnočasových aktivit na málotřídních školách. Respondenty byli zástupci zřizovatelů málotřídních škol (starostové obcí) a zástupci škol (řediteli) v Jihomoravském kraji ČR. Dotazníkem byly obeslány všechny obce zřizující málotřídní školy a všechny málotřídní školy v Jihomoravském kraji. Ve výzkumu se pracovalo se dvěma dotazníky - jeden byl určený starostům obcí, druhý ředitelům škol[3]. Celkem bylo rozesláno 374 dotazníků (188 do škol, 186 do obcí), vrátilo se jich 200, tj. 54 % (v tom 53 % ze škol, 47 % z obcí). Z navrácených dotazníků byly vyloučeny ty, které zaslaly plně organizované školy (nebo jejich zřizovatelé). Soubor se tím zmenšil na 174 dotazníků vyplněných zástupci zřizovatelů a málotřídních škol a stal se výchozím pro analýzu dat. Konečná návratnost, upravená o vyloučené odpovědi z neúplných škol, činí 47 %. Data byla analyzována softwarem Statistica.

            Nejprve jsme se ředitelů ptaly na to, zda škola a její zaměstnanci věnují svůj čas a práci škole a obci i nad rámec běžných pracovních povinností, případně v jaké podobě a jak často. Konkrétně jsme se ptaly na to, jaké aktivity škola organizovala v posledních dvou letech. Přehled aktivit je uveden v tabulce č. 1:

Tab. č. 1: Aktivity málotřídních škol (N=91)

Málotřídní školy organizují celou řadu aktivit. Mohly bychom je rozdělit do dvou skupin. Jedny jsou výrazně orientované na žáky školy a jejich rodiče (mj. výlety, drakiády, besídky), jiné jsou určeny široké veřejnosti (mj. divadelní představení, koncerty, karnevaly, plesy, ostatky, hody, vítání občánků), kterými školy ovlivňují společenský život v obcích. Dá se přitom říci, že většina škol (obvykle více než dvě třetiny) se těmto aktivitám věnuje pravidelně.

Další položka sledovala zájmové činnosti. Respondenti odpovídali na otázku: Jakou zájmovou činnost organizují zaměstnanci školy a pro koho?  V tabulce č. 2 jsou seřazeny zájmové činnosti podle četnosti výskytu v odpovědích respondentů:

Tab. č. 2: Zájmové činnosti organizované zaměstnanci školy (N=91)

V organizování pravidelné zájmové činnosti jsou zaměstnanci škol již méně aktivní. Přesto na polovině jihomoravských málotřídních škol tato činnosti pod vedením zaměstnanců školy probíhá. Tato angažovanost zaměstnanců škol zřejmě přispívá k jejich vyšší pracovní zátěži. Do budoucna považujeme za zajímavé věnovat pozornost této skupině profesionálů, kteří také připravují a realizují volnočasové činnosti. Jistě by bylo zajímavé sledovat  způsob a metody jejich práce, zkoumat přípravu, vedení a průběh aktivit a srovnávat je s jinými organizátory zájmových činností - profesionály i  dobrovolníky.

Zájmové činnosti jsou připravované především pro žáky málotřídních škol (86 % činností), dále jsou určeny dětem z mateřských škol (10 % zájmových činností) a cílovou skupinou jsou také dospělí (celkem 15 % činností).  Spektrum zájmových činností je poměrně široké, v odpovědích respondentů nebyly zastoupeny zájmové aktivity přírodovědné. Respondenti pro zájmové aktivity užívali pojmenování kroužky. Domníváme se tedy, že se jedná o zájmové aktivity pravidelné. Školy však své prostory poskytují i pro organizování aktivit příležitostných, v odpovědích na otázku zda a jaké aktivity se konají v prostorách škol o víkendech celkem 41 % škol uvedlo, že prostory jsou o víkendech občas využívány a 2 % škol je poskytuje pravidelně k víkendovým aktivitám. Mezi víkendovými aktivitami jsou uváděny výstavy, tvořivé dílny, sportovní aktivity, výroční a společenské akce (plesy, hody). 

            Jiná dotazníková položka zjišťovala, kdo další (sdružení, spolky, instituce či jedinci) organizuje ve škole zájmové činnosti. Z odpovědí respondentů vyplývá, že v 58 % škol vytvářejí zájmové aktivity další organizátoři, ne pouze zaměstnanci málotřídních škol. Mezi organizátory zájmových činností nejčastěji patří základní umělecké školy (ve 20 % škol), dále jsou to tradiční sdružení a spolky činné na vesnicích, mj. myslivci, hasiči, chovatelé (v 9 % škol), zájmové činnosti připravují také sportovní kluby, sdružení a spolky, např. Sokol, Orel, tělovýchovné jednoty (v 8 % škol) a pouze ve 2 % škol k organizátorům patří rodiče žáků. Překvapivé je, že nejvíce (ve 22 % škol) nabízejí zájmové činnosti jiní organizátoři, např. místní výtvarníci, jiná než tradiční občanská sdružení, církve či jednotlivci z řad občanů.

            Shrnutí a závěr         

            Analýza dat získaných výzkumným šetřením ukázala, že málotřídní školy se pravidelně věnují přípravě a organizaci aktivit nad rámec svých běžných činností. Aktivity připravují jak pro žáky školy, tak pro rodiče i širokou veřejnost. Pokud se týká zájmových činností připravovaných zaměstnanci školy, pak školy jich již nabízí méně. Zájmové aktivity  v prostorách škol nabízejí i jiní organizátoři, zejména zájmové umělecké školy, i když i tyto školy připravují zájmové aktivity pouze na 20 % málotřídních škol.  Ukazuje se, že rodiče se na zájmových činnostech podílejí velmi málo, pokud však nejsou členy místních spolků, pod jejichž hlavičkou řada pravidelných činností na půdách škol probíhá. Prostory škol jsou využívány také k různým víkendovým volnočasovým aktivitám, aktivity se v nich však konají nepravidelně či příležitostně.

            Je zřejmé, že většina málotřídních škol neomezuje svou činnost a fungování na oblast školní výchovy a vzdělávání, ale přispívá i k obohacení volného času venkovských dětí, případně dalších obyvatel. Jaké podmínky pro tuto činnost mají zůstává otázkou, avšak z dat vyplynulo, že většina zřizovatelů má zájem, aby se málotřídní školy v této sféře angažovaly a aktivně je v tom podporují. Dále se ukazuje, že zejména k organizaci akcí společenského charakteru přispívá organizační podpora občanů obce, případně místních spolků. Zdá se to být pochopitelné, neboť i samotná pedagogická práce zaměstnanců málotřídek je velmi náročná a intenzivní.

Informační zdroje:    

Knotová, D. Volný čas dětí a mládeže a aktivity spolků, sdružení a organizací. In Sociália 2000 - Mládež a volný čas. Hradec Králové: PdF UHK, 2001. s. 215- 218.

Kratochvíľová, E. Voľný čas a výchova. In Transformácia školy v podmienkach pluralitnej spoločnosti. Bratislava: Univerzita Komenského, 2000. s. 117- 135.

Kratochvíľová, E. Pedagogika voľného času. Výchova v čase mimo vyučovania v pedagogickej teórii a v praxi. Bratislava: Univerzita Komenského, 2004.

Kučerová, S. Volný čas jako hodnota. In Spousta, V. et al. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita, 1994.

Kraus, B. Aktuální problémy profesionálního ovlivňování volného času. In Socialia 2000. Mládež a volný čas. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001.s. 233- 238.

MAŘÍKOVÁ, P. aj. Charakteristika obcí. In Český venkov 2003. Situace před vstupem do EU. Praha: PEF ČZU, 2003, s. 121 - 138.

NÖSTERER, F.. Entwicklung der Kleinschulen in Österreich. Nepublikováno, 2002, s. 6.

Průcha, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001, s.139.  

Wilson, Valerie. All in Together? An Overview of the literature on composite classes [online]. Glasgow: SCRE, 2003. [cit. 2006-08-29] Dostupné z <http://www.scre.ac.uk/resreport/pdf/086.pdf>

Summary:

The contribution is aimed at free-time activities which are carried out at
small schools. The text is based on data obtained from a research done in
the spring 2007 in the CR.

Autorky:

PhDr. Dana Knotová, PhD., Mgr. Kateřina Trnková

Ústav pedagogických věd

Filozofická fakulta MU

Arna Nováka 1

602 00 Brno

trnkova@phil.muni.cz

knotova@phil.muni.cz