Paul Verlain

Na můj život pad
spánek černý, dlouhý:
Jděte, jděte spát,
naděje a touhy!

Nic už nevidím,
zapomnění kryje
dobré i s tím zlým…
Smutná historie!

Kdosi houpá mnou
v hloubi temné skrýše
jako kolébkou…
Tiše! Tiše! Tiše!