V přestávce mezi životem a tamtím
kocourek s kamenem až na dně rybníka
pomalu vražedné andílky polyká
a tamto nepřichází tamto má vždycky čas
Vidíte kocourka? myslí si že se vrátí
Co přivázali mu to tíha nazývá se
a luna již měl rád
do vody nahlíží a udivena zdá se
že na ni nemůže zamňoukat
neboť má oči obráceny jinam
A pije pije zvolna jako by se kál
za všechny stehlíky které dřív mordoval
za všechny okapy po kterých s deštěm běhal
za všechny kočičky na které zapomíná
v přestávce mezi životem a tamtím
co jde tak pomalu jako se chodí spát
když už noc minula a chtěl bys věčně spáti
bez pomyšlení na návrat
<<< zpět Jiří Orten