Veselý anděli, znáš úzkost, černé štěstí
hanby a výčitek, nudy a bezmoci
a neurčitý děs hrozivých půlnocí,
jež srdce tisknou ti jak papír v tvrdé pěsti?
Veselý anděli, znáš úzkost, černé štěstí?
Laskavý anděli, víš, co je zášť a hana,
pěsti v tmách zaťaté a slzy ze žluči,
pomsta, jež peklům svým bít v bubny poručí
a našim schopnostem pak dělá kapitána?
Laskavý anděli, víš, co je zášť a hana?
A zdravý anděli, znáš horečnatá chvění,
jež jako vyhnanci u velkých šedých zdí
nemocnic vlekou se jen se svou skleslostí
a prosí sluníčko o vzácné pohlazení?
Ty zdravý anděli, znáš horečnatá chvění?
Ty krásný anděli, znáš starobu a vrásky,
strach stárnutí, a znáš tu bolest odpornou,
když strašnou oddanost tvé oči v očích čtou,
ten tajný děs, kde dřív jsme lačně pili lásky?
Ó krásný anděli, znáš starobu a vrásky?
Ty šťastný anděli, v němž jas a radost skví se,
i mroucí David rád by zase znovu žil,
moc tvého těla když by sálat ucítil,
já ale nechci nic, za mě než pomodli se,
ó šťastný anděli, v němž jas a radost skví se.
<<< zpět Charles Pierre Baudelaire