Klára Bicanová
Pohádkově dobrodružný příběh Johna Ruskina o štýrském králi Zlaté řeky je podle některých zdrojů považován za první knihu psanou v žánru, který během posledních deseti letech ve světě, a v posledních několika letech i u nás prožívá mezi mládeží dost významný vzmach - tedy v žánru fantasy. Existují rozsáhlé internetové spolky i specializovaná knihkupectví, kde se dají pořídit časopisy, knihy i společenské i počítačové hry s tímto tématem. V porovnání s namátkou vybraným exemplářem dnešní fantasy
produkce se ovšem Ruskinova kniha jeví jako dost naivní a především mravoučný příběh o potrestaném zlu a odměněné dobrotě. U dnešní mládeže, troufám si tvrdit, by Král Zlaté řeky zřejmě mnoho neuspěl. Tato odlišnost je patrná i z doslovu jednoho z českých překladů této knihy, v němž se praví, že v době svého prvního vydání byla jako dárek tato knížka ‚dávána často za odměnu pilným žákům ve školách...'Zkrátka vývoj žánru fantasy pokročil od dob Ruskinových mílovými kroky a jeho knihu musíme samozřejmě považovat za dílo, jež pouze nese jednotlivé znaky a motivy, které byly v průběhu času zdůrazněny natolik, že se z nich vyvinul tento žánr, který se pohybuje kdesi na hranici mezi sci-fi literaturou a starodávnými předkřesťanskými bájemi. Tyto jednotlivé chara
kteristiky však Král Zlaté řeky spolehlivě vykazuje. Jsou to především nereálno (např. prostředí, které nelze najít na mapách), romantické tajemno a mimočasovost (hlavní odlišný znak fantasy vs sci-fi). Hlavní téma fantasy příběhů je boj dobra se zlem (lze jistě namítnout, že toto téma je ústředním tématem veškeré literatury, která kdy byla napsána, ale u fantasy se toto téma zjevuje v mnohem transparentnější, elementárnější formě než např. v literatuře postmoderny). Ruskin však tento posledně zmiňovaný znak nepojímá jako příležitost pro líčení krvavých, akčních fantasy scén, spíše se soustředí na mravnost a etickou správnost lidského jednání. Příběh je vcelku prostý: tři bratři, z nichž dva starší utiskují třetího nejmladšího hospodaří na bohaté farmě v Údolí pokladů. Pro svou lakotu jsou ale potrestáni panem Jiho-západním větrem, který zničí všechen jejich majetek a z Údolí pokladů udělá vyprahlou poušť.Odstěhují se do města a živí se jako zlatníci, ale svého nejmladšího bratra ponižují i nadále. Jednoho dne, když roztaví poslední kus zlata v domácnosti, starožitný džbán Glukem (nejmladším z bratrů) zděděným po strýci, odejdou do krčmy. Džbán ve výhni se promění v trpasličího krále Zlaté řeky, který Glukovi prozradí, že komu se na první pokus podaří vlít troch svěcené vody do ústí Zlaté řeky, pramenící vysoko v horách nad městem, pro toho se voda v řece promění ve skutečné zlato.Komu se to však nezdaří, bude proměněn sám v černý kámen. Když se to dozvědí starší bratři, vypraví se po sobě zkusit štěstí, ale oba jsou pro svou lakotu a chtivost, kterou prokážou na cestě, když odmítnou pomoci potřebným, proměněni v černý kámen. Gluk uspěje, protože je ochoten dát všechnu svěcenou vodu umírajícímu psovi a ztratit tak jediný pokus proměnit řeku ve zlato. To se sice nestane, ale Údolí pokladů se znovu stane zázračnou, úrodnou krajinou, kde Gluk posléze sám šťastně žije.Ruskinem snad až příliš úzkostlivě zdůrazňovaný rozdíl mezi laskavým a obětavým Glukem a zlovolnými, lakotnými bratry, intervence nadpřirozených sil a motiv divoké, nespoutané přírody a celková větší míra drsnosti (ve srovnání s pohádkou), prostupující celým příběhem (bratři jsou vylíčeni jako těžcí notorici terorizující Gluka a ze zakletí je nelze nijak zachránit) - to jsou asi nejdůležitější znaky, d
íky nimž byla zřejmě tato kniha pasována za předchůdce žánru fantasy.* * *
Dva existující české překlady této knihy byly pořízeny zcela jistě před rokem 1945. Přesný rok překladu a vydání lze určit u vydání Laichterova, je uveden na obálce. U druhého překladu nelze určit nejen rok překladu, ale i překladatele samotného, jediná bibliografická informace je následující:
Symposion XIII. Knihy nové doby - Vede a vydává H. Kosterka, Vinohrady, Vávrova ulice, 17 n. Porovnáme-li tedy tento strohý údaj s kompletní bibliografickou záložkou Laichterova vydání z roku 1911, můžeme se odvážit alespoň zkusmo spekulovat o kvalitě překladů.1) Tak kvalitní nakladatelský dům, jakým Laichter byl, by si jen ztěží dovolil, nebo byl nucen, zadat překlad Ruskinova díla (Ruskin byl velkým oblíbencem Šaldovým) někomu nekvalifikovanému. Naopak malé, neznámé nakladatelství, jehož redakci dost možná tvořil jeden člověk, zřejmě nemělo dostatek finančních prostředků na získání kvalitního překladatele. To jsou samozřejmě jenom spekulace, samotná analýza je objektivní a na tomto a priori úsudku nezávislá.Při porovnání těchto dvou překladů si nejprve určeme rysy textu, jejichž převedení do češtiny je třeba zohlednit. Za prvé je to určitá expresivita, přiblížení se dětskému čtenáři - např. za pomoci deminutiv, za druhé vyrovnání se s drsností příběhu (za požadavku zachování přístupnosti) a za třetí celkové pojetí mezilidských vztahů, (vykání, tykání) což je rys, charakteristický pro mravoučnost dětské literatury. Dále si všimneme obecných chyb či sporných míst obou překladů 2) jako poslední část této práce bude navržen překlad části první kapitoly, který by odpovídal požadavkům dnešní češtiny i jejího čtenáře.
S zdrobnělými výrazy pracují Klímovi, narozdíl od Kosterky, úspěšně. Tam, kde se podstatné jméno vyskytne ve spojitosti s jménem přídavným, vždy zdrobnělinu použijí:
ORIGINÁL KLÍMOVI KOSTERKA little gentleman panáček malý pán little dog psík malý pes
V některých případech však Klímovi do deminutiv poněkud zabředávají, text se pak stává přecitlivělým a v kombinaci s drsnějšími pasážemi až směšným:
ORIGINÁL: Poor little Gluck waited very anxiously alone in the house...
KLÍMOVI: Ubohý malý Gluk čekal doma samotinký se strachem...
KOSTERKA: Ubohý Gluk čekal velmi úzkostlivě samoten doma.
ORIGINÁL: The little king looked very kind.
KLÍMOVI: Králíček vypadal tak přívětivě.
KOSTERKA: Malý král vypadal velmi vlídně.
ORIGINÁL: as small as a little star
KLÍMOVI: jako malounká hvězdička
KOSTERKA: malé jako hvězdička
Vidíme tedy, že v některých případech Klímovi dodávají textu expresivitu až přehnaně dětskou, rozněžněnou. V rozporu s tímto aspektem stojí již výše zmíněná drsnost, konkrétně fakt, že starší bratři jsou Ruskinem vylíčeni jako náruživí pijani. Zdá se, že Kosterka se tuto skutečnost snaží poněkud zeslabit.
ORIGINÁL:The brothers ate as much mutton as they could, locked the rest in the cupboard, and proceeded to get very drunk after dinner....The brothers had just sense enough left...
KLÍMOVI: Bratří se najedli skopové, až už nemohli, zbytek zavřeli do mísníku a po jídle si pořádně přihnuli...Bratří byli ještě potud střízliví...
KOSTERKA : Bratři pojedli z kýty, jak měli chuť a zavřeli zbytek do kuchyňské skříně a pili hodně po jídle...Bratři měli tolik chytrosti...
ORIGINÁL: ...and Schwartz positively averred that once, after emptying it, full of Rhenish, seventeen times...
KLÍMOVI:.. a Švarc rozhodně tvrdil, že když jednou vyprázdnil po sedmnácté plný džbánek rýnského...
KOSTERKA:...a Švarc rozhodně tvrdil, že když si jej plný rýnského nahýbal po sedmé..
Výraz ´opilí´ nepoužívá ani jeden český překlad, ale Klímovi alespoň překládají 'sense' jako ´střízliví´a tak se přibližují skutečnosti. Překlad výrazu ´cupboard´ jako 'kuchyňská skříň' také ukazuje na určitou nezkušenost s překladem. Kosterka také překládá výraz bread´ jako ´maso´ .
ORIGINÁL: ...couldn´t you spare me a bit of bread before I go?
KLÍMOVI: ...nemohl byste mi uštědřiti kousek chleba, než odejdu?
KOSTERKA: ...nemohl byste mně darovat kousek masa, než odejdu?
ORIGINÁL: So Schwarz got up early...and took some bread and wine...
KLÍMOVI: Vstal tedy časně z rána...vzal si kousek chleba a kapku vína...
KOSTERKA: Vstal tedy časně ráno...vložil něco chleba a masa do koše...
Zde se musí jednat o záměrnou záměnu, o jejímž důvodu lze pouze spekulovat. Domnívám se, že Kosterka chtěl naznačit, že bratři byli tak zhýralí, že se chleba ani nedotkli, že jejich jedinou potravou bylo maso, zkrátka že zamýšlel vykompenzovat zeufemizovanou nestřídmost týkající se alkoholu nestřídmostí v jídle. Když se totiž na výpravu k řece vydává Gluk, v jeho koši maso nenajdeme.
ORIGINÁL: Then Gluk took some bread in his basket...
KLÍMOVI: Potom si vzal Gluk do tlumoku kousek chleba a láhev vody...
KOSTERKA: Po té vzal si Gluk do koše něco chleba a láhev vody...
Co se týče rozporu mezi vykáním a tykáním, je anglický originál ještě bezbrannější než v případě přidávání či ubírání na výrazu. Kosterkův překlad pečlivě lpí na vykání, nejen mezi staršími bratry, nebo Glukových promluvách k nim, ale i v jejich odpovědích k němu (to by se dalo případně tolerovat, zvláště pokud sena něj bratři utrhávají či mu hubují), ale i v řeči nadpřirozených postav k Glukovi (který je podle popisu chlapec asi desetiletý).
ORIGINÁL: "That´s a good boy,"said the little gentleman. "Never mind your brothers. I´ll talk to them.
KLÍMOVI: "Jsi hodný, hochu," pravil panáček."Bratří se neboj. Promluvím s nimi."
KOSTERKA: "Jste hodný hoch," pronesl malý pán."Nebojte se bratrů. Promluvím s nimi."
Klímovi si naopak dobře poradili s výše zmiňovanou pasáží, kde bratři hubují Glukovi za vpuštění nezvaného hosta a střídají vykání a tykání.
ORIGINÁL:"A very pretty business, indeedd, Mr Gluck!"said Schwartz."Dish the Mutton, sir. If ever I catch you at such a trick again - ...bless me, why the mutton´s cut?
KLÍMOVI:"Pěkné kousky tu provádíte, pane Gluku!" pravil Švarc. Podejte kýtu na stůl, pane. Dopadnu-li tě při takových spádech - bůh mne netrestej, proč pak´s načínal pečeni?"
KOSTERKA: "To je mi pěkná péče, pane Gluku!" řekl Švarc. "Připravte pečeni, pane. Přistihnu-li vás ještě jednou při takovém skutku - na mou věru - a kdo řezal kýtu?"
Verze Klímových se snad může při prvním čtení zdát nesjednocená, ale plasticky vystihuje Švarcovu intonaci: upjatý a rezervovaný pokyn pro servírování na stůl se okamžitě mění v agresivní výhružku.
I většina dalších rozporů v překladu vyznívá ve prospěch Klímových. Kosterka výraz
´smother cicadas´ zbytečně rozkládá do dvou slov: ´dusili kouřem ´ narozdíl od Klímových: ´vykuřovali cikády´. Také ´worked servants´ překládá Kosterka poněkud nepřesně ´Nechávali pracovati dělnictvo´- Klímovi expresivněji: ´dřeli čeleď´. Anglicismus ´tak dokonale zaražen´ (orig.: ´so perfectly paralyzed´) překládají Klímovi přirozeněji jako ´tak ohromen´. Větu ´How long may I stay?´v níž se jasně jedná o prosbu, překládá Kosterka:´Jak dlouho mám zůstat?´ Výraz ´Off and be hanged!´ překládá Kosterka jako ´Pryč a zmizte!´- jistě nechtěný pleonasmus - Klímovi proti tomu:´Kliďte se k čertu!´ V jednom případě si Kosterka přímo protiřečí:´large,... long-legged letters´ jsou u něho ´širokými, ...protáhlými písmenami.´ Klímovi používají výstižnější:´velikým,... dlouhonohým písmem.´ Podpis ´South-West Wind Esquire´ překládá Kosterka jako ´Jihozápadní vítr p.t.´ přičemž předpokládat, že dítě zná zkratku pro latinské pleno titolo - plným titulem je přinejmenším naivní, nehledě na to, že v originále o takové zkratce není ani zmínka.´ Esquire´ je skutečně obtížně přeložitelný termín, ale v tomto případě je možná lépe nepřekládat jej vůbec, tak jak to udělali Kímovi:´Jihozápadní vítr.´ Svou bezradnost Kosterka ovšem naplno prozradil ve větě, která zní v originálu:"South-West Wind, Esquire, was as good as his word." Klímovi:"Pan Jihozápadní Vítr dostál slovu." Kosterka:"Jihozápadní Vítr, P.T., byl tak správný jako jeho slovo."Ale abychom nekritizovali pouze Kosterku - v některých místech je i Klímových překlad lehce komický, jako například v poněkud problematickém spojení:
´the hay was so high´, který překládají jako ´seno bujelo´. Seno je sušená, tedy v podstatě mrtvá tráva, a cokoli mrtvého může jen stěží bujet. Kosterka nahrazuje ´hay´ výrazem ´tráva´ - ´tráva tak vysoká´. Dalším místem, které je v jinak tak vyrovnaném překladu překvapující je pasáž v originálu znějící.´..killed the hedgehogs, lest they shoul suck the cows.´Kosterka:´Zabíjeli ježky, aby nessáli mléka kravám.´ Klímovi:´Zabíjeli ježky, aby nececali krávy.´ Tento výraz, spíše regionálního chrakteru než archaismus, působí v textu překládaném do standardní češtiny poněkud zarážejícím dojmem. Je možné, že je to další pokus o větší expresivitu textu, každopádně vyznívající rozpačitě.Celkově však lze říci, že Klímovi si s textem poradili lépe - z uvedených Kosterkových verzí lze vytušit, že se pravděpodobně jedná o překlad pořízený dříve než Laichterovo vydání, snad ještě v minulém století. Po porovnání obou překladů se také zdá možné, že Klímovi se přidržovali Kosterkovy verze a pouze ji aktualizovali - měli tedy v podstatě méně práce.
Na úplný závěr této práce nabízím vlastní verzi překladu části Ruskinova textu, jehož styl (nejen beletristický) je charakteristický např. kumulováním rozvinutých přívlastků a rozvláčným líčením přírodních krás.
KAPITOLA PRVNÍ
O tom, jak pan Jihozápadní vítr zasáhl do hospodaření Černých bratrů
Kdysi dávno se v jedné odlehlé, hornaté části Štýrska nacházelo údolí oplývající nepředstavitelnou úrodností. Ze všech stran bylo obklopeno strmými skalisky, jejichž vrcholky byly vždy pokryty sněhem, a z nichž stékalo mnoho horských bystřin v podobě vodopádů. Jeden z nich padal západním směrem, přes skalní útes, který byl tak vysoký, že když se zdálo, že, když v celém okolí už slunce zapadlo, na tento vodopád dosud jeho paprsky zářily s plnou silou, takže vypadal jako zlatá sprška. Proto ho lidé žijící v okolní krajině nazývali Zlatá řeka. Bylo zvláštní, že žádný z těchto vodopádů nestékal přímo do údolí.Všechny mířily na druhou stranu pohoří a stáčely se skrz širé pláně a kolem lidnatých měst. Ale mraky se do sněžného pohoří stahovaly ustavičně a tak měkce spočívaly nad kruhovým údolím, že v době, kdy všude jinde bylo sucho a okolní zem byl vyprahlá a spálená, v údolíčku bylo deště dost a tak byla zdejší úroda tak bohatá a sena takové kupky, a zdejší jablka byla tak červená a med přesladký, že se to každému, kdo to spatřil, připadalo jako zázrak. A proto se toto údolí nazývalo Údolí pokladů.
Celé údolíčko patřilo třem bratrům, kteří se jmenovali Hans, Schwarz a Gluck. Schwartz a Hans byli mimořádně oškliví, obočí jim viselo přes malá tupá očka, jež byla vždycky trochu přivřená, takže se do nich člověk nemohl podívat, ale vždy se mu zdálo, že ony do něj vidí velmi dobře.
Jejich obživa spočíval v hospodařením v Údolí pokladů a hospodáři to tedy byli výteční. Zabíjeli všechno, co nemohlo zaplatit za svou stravu. Stříleli kosy, protože ozobávali ovoce a zabíjeli ježky, aby nemohli sát kravám mléko, otravovali cvrčky, protože se živili drobty z kuchyně, vykuřovali cikády, které celé léto zpívali v korunách lip. Čelednictvo dřeli a výplatu mu nedávali, a když už nechtělo pracovat, pohádali se sním a vyhodili je bez placení. Bylo by skutečně s podivem, kdyby s takovým hospodářstvím a takovým způsobem hospodaření byli nezbohatli a oni také velmi zbohatli. Usmysleli si, že obilí si ponechají, dokud o hodně nepodraží a potom ho prodávali za dvojnásobnou cenu, doma měli podlahu pokrytou hromadami zlata, ale nikdo nikdy neviděl, že by dali třeba jenom halíř či suchý drobek na dobročinné účely. Na mše nechodili a neustále brblali na placení desátek, zkrátka byli tak krutí a utiskovační, že všichni, kteří s nimi měli kdy co do činění, jim přezdívali Černí bratři.
Nejmladší bratr, Gluck, se od svých bratrů lišil, jak si jen možné představit nebo přát - podobou i povahou. Nebylo mu víc než dvanáct let, byl světlovlasý, modrooký, a laskavý ke všemu živému. Samozřejmě, že si s bratry moc nerozuměl, či spíše, oni si nerozuměli s ním. Většinou mu býval svěřen čestný úkol otáčení rožně, v případě, že bylo co rožnit, protože, abychom byli k bratrům spravedliví, na sobě nešetřili o nic méně než na ostatních. Jindy čistíval boty, myl podlahu a někdy i talíře a občas si směl vzít, co na nich zbylo - na povzbuzenou - a k tomu dostával návdavkem pořádnou dávku odměřených pohlavků - na poučenou.
(Konec překladu.)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Z tohoto úryvku je zřejmé, že si Ruskin libuje v poměrně dlouhých, rozvinutých větách. Stejně jako v obou existujících překladů jsem tento rys zachovala, je pro Ruskina charakteristický, ačkoli se tím na dětského čtenáře klade větší nároky. Pokud by dnes tato kniha znovu vyšla v aktualizovaném překladu (např. Klímových), je nutné počítat s tím, že cílové skupině čtenářů by bylo zhruba od sedmi do deseti let, a podle toho upravit některé skutečnosti (jako např. výše zmiňovanou latinskou z
kratku, či převést anglosaské jednotky - míle, stopy, palce - na evropské) či opatřit originál vysvětlivkami. Kromě toho je originál, domnívám se, plně vyhovující pro dětské čtenáře jako mezistupeň mezi pohádkami a dobrodružnými fantasy příběhy.
Poznámky:
1) U Laichterova vydání je dokonce specifikováno, že jde o knihu určenou dětské čtenářské obci: Mladým čtenářům vydává Jan Laichter.
2) Laichterovo vydání přeložili Marie a Jiří Klímovi, jejich varianty budu tedy označovat jako Klímovi. Druhý překlad budu pro zjednodušení označovat jako Kosterka.
Literatura:
Ruskin, John. The King of the Golden River. Artia, Praha, 1973
Ruskin, John. Král Zlaté řeky aneb Černí bratři. H. Kosterka, Praha, 19??
Ruskin, John. Král Zlaté řeky. Jan Leichter, Praha, 1911