Roald Dahl: The BFG (Moc Hodný Obr) – rozbor překladu Jana Jařaba

Helena Kostohryzová, 2004

Těžiště literární tvorby Roalda Dahla tkví především ve fantaskních příbězích plných neznámých světů, nadpřirozených bytostí a neuvěřitelných zážitků. Jeho knihy jsou sice dějově nápadité, ale není to napínavost příběhu, co čtenáře nejvíce zaujme. Je to hlavně jazyková tvořivost, vymýšlení nových slov, zkrátka jazyková hra. K popisu vymyšlených světů je třeba velké jazykové vynalézavosti a právě té má Roald Dahl více než dostatek.

Tento typ literatury pro děti bývá však tvrdý oříšek pro překladatele. Často je náročné zachovat při překladu jazykovou hru. Většina jazykových hříček vychází z konkrétních prostředků daného jazyka, využívá homonymie, antonymie a jiné lexikální vztahy, ustálené fráze a přísloví. Právě tato sféra jazyka je nejméně přeložitelná, málokdy existuje ve druhém jazyce přesný ekvivalent. Tehdy si musí překladatel poradit jinými prostředky, než je doslovný překlad.

Kniha The Big Friendly Giant od Roalda Dahla je toho ukázkovým příkladem. Překladatel Jan Jařab si nicméně s touto výzvou poradil více než dobře. The BFG – Moc Hodný Obr je příběh malého děvčátka Sofie, která je v noci unesena obrem. Ukáže se však, že je to Moc Hodný Obr (MHO) a Sofii od něj nehrozí žádné nebezpečí. Společně s ním a s pomocí britské královny pak zachrání zemi od ostatních obrů, kteří jsou narozdíl od MHO zlí. Jelikož MHO nikdy nežil mezi lidmi, neumí příliš správně mluvit, čímž se autorovi naskýtá možnost pohrávat si s angličtinou, vytvářet novotvary a „vtipně“ narušovat gramatickou normu. Vědomé porušování jazykové normy tvoří hlavní rys jazykové stránky této knihy. Úkolem překladatele tedy bylo zachovat tento rys i v českém překladu a přizpůsobit text odlišné struktuře českého jazyka.

Hlavními problémy tohoto překladu bylo převést text do češtiny tak, aby se zachovala především specifika obrovy mluvy - vtipné narušování běžného lexika a syntaxe (konkrétní příklady viz níže), ale také úroveň srozumitelnosti, resp. nesrozumitelnosti řeči MHO. Tyto změny a zásahy do jazykové normy můžeme rozdělit do tří skupin: oblast hláskosloví a lexika, oblast syntaxe a oblast frazeologie.

I. Hláskosloví a lexikum

Obr, jakožto „nezkušený“ uživatel jazyka, většinu slov pozmění, použije nesprávně či úplně nově vytvoří. Tyto novotvary tvoří autor různými postupy, lze je tedy od sebe odlišit. Některá nová slova jsou na principu onomatopoie, často autor slova spojuje, někdy jde o konverzi k jinému slovnímu druhu. Odvozená slova jsou samozřejmě snadněji pochopitelná, kdežto slova úplně nově vytvořená jsou nesrozumitelnější, kladou větší nároky na představivost a jazykový cit dětského čtenáře. Tyto rozdíly musí překladatel odlišit a v překladu zachovat.

Zvukomalebná slova jsou částečně nebo úplně etymologicky neprůhledná, vycházejí ze zvuků provázejících či charakterizujících určité děje, pocity, atd. Překladatel tedy musel zachovat především zvukovou stránku výrazu, např. „whizzpopping“ – „vízřachání“. V originále se slovo skládá ze dvou onomatopoických slov „whizz“ a „pop“ Pro druhou část je v češtině použit výraz s podobným významem – „řach“, byl tedy uchován spíše smysl než forma. Naproti tomu v první části slova („whizz-“) překladatel zachoval co nejpodobnější formu („víz-“).

Spojování slov je v angličtině daleko častější slovotvorný postup než v češtině. V našem textu je to doloženo četností pospojovaných novotvarů, např. názvy snů („winksquiffler“ – „mrkoňos“, „phizzwizard“ – „čarokrásník“ nebo „trogglehumper“ – „krutihrb“) či jména jednotlivých obrů:

„The Fleshlumpeater“ – „Flákožrout“

„The Bonecruncher“ – „Kostikřup“

„The Manhugger“ – „Drtichlap“

„The Childchewer“ – „Děckožvyk“

„The Meatdripper“ – „Chroustomas“

„The Gizzardgulper“ – „Chlemtohrd“

„The Maidmasher“ – „Děvozmar“

„The Bloodbottler“ - „Krvešpunt“

„The Butcher Boy“ – „Řezníček“

Překladatel zde použil také složeniny, pohrál si však velice úspěšně s eufonií (či naopak kakofonií) slov.

Často jsou použita běžná slova, jsou však více či méně hláskově modifikována. Je zhruba zachována jejich podoba, takže jsou v kontextu na první pohled poznatelná, ale hláskovou změnou jsou narušena: např. „griggling“ (BFG s.93), „chittering“ (BFG s.99) nebo „bellypoppers“ (BFG s.178, znamenající „helicopters“). V českém překladu došlo k podobným procesům hláskových změn: „hihňotat“ (MHO s.85), „štěbotit“ (MHO s.91), „brtelníky“ (MHO s.166). Překlad některých takto modifikovaných slov je dle mého názoru velmi povedený: např. „The first titchy bobsticle you meet ...“ (BFG s.180), kde „bobsticle“ samozřejmě znamená „obstacle“, je přeloženo „Postaví se vám do cesty první titěrná překližka ...“ (MHO s.167).

Někdy je změnou zdůrazněna podoba – významová i formální - s jiným slovem, jako např. ve výrazu „kidsnatch“ (BFG s.39), který je použitý místo obvyklého „kidnap“. V českém překladu máme sloveso „uštípnout“ (MHO s.35), které je utvořeno podle stejného vzorce – kidnap/unést, snatch/štípnout. Není zde ale již splněná hlásková podobnost, slova „unést“ a „uštípnout“ zní velmi rozdílně.

II. Syntax

V mluvě obrů dochází často k narušení pravidel anglické syntaxe, jelikož je však anglická syntax jiná než česká, musel překladatel hledat odlišné prostředky, jiná pravidla, která by mohl narušit.

V anglickém originále obři nerespektují různé tvary nepravidelného slovesa být - „to be“ a prakticky všude používají tvar třetí osoby singuláru – „is“. Např.:

„Just because I is a giant ....“, „Giants is everywhere around!“ (BFG s.25), „You is not very clever.“ (BFG s.26).

Autor navíc nadměrně používá průběhovou formu sloves, tím pádem se nesprávně použité sloveso „být“ vyskytuje velmi často („... tell me what you is seeing.“ BFG s.33). Překladatel, který nemá k dispozici stejné jazykové prostředky, toto řeší několika různými způsoby. V překladu věty „Is you seeing these?“ (BFG s.42) je použito obvykle vypouštěné zájmeno v pozici podmětu: „Vidíš ty je?“ (MHO s. 38). V jiných případech překladatel u slovesa použije nehodící se předpony a význam tím posune:

„That is why I is not whishing to tell you.“ (BFG s.42) – „Proto ti to nechci vypovídat.“ (MHO s.38).

Další způsob je zařazení slovesa do špatné třídy, použití nesprávné koncovky: „I is trusting you.“ (BFG s.42) – „To ti důvěřím.“ (MHO s.38).

Časté nesprávné použití průběhové formy nebo slovesných časů v anglickém originále lze v češtině řešit například porušením opozice dokonavost – nedokonavost, opět především nesprávnou prefixací:

„I is telling you once before...“ (BFG s.100) – „Už jsem ti jednou napovídal...“ (MHO s. 91)

„... you is seeing all the five hundred pupils ...“ (BFG s. 100) – „... nahlídneš všech pět set žáčků ...“ (MHO s.91)

Výše uvedené gramatické prostředky jsou sice v originále a v překladu odlišné, ale splňují stejný záměr: narušení správné tvorby věty, což má být charakteristické pro mluvu obrů.

III. Frazeologie

Složitější pro překlad jsou jazykové hříčky, které si hrají s významem slov či celých frází. Některé se dají více či méně úspěšně přeložit, u některých to nelze. Například na straně 36 anglického originálu najdeme ve větě „Those giants is all at least fifty feet tall with huge muscles and cocles alive alive-o.“ velmi vtipnou aluzi ke známé irské lidové písni Molly Malone. Doslovný překlad by však v češtině postrádal smysl, takže překladatel od něj správně upustil: „Ti obři jsou všichni aspoň šestnáct metrů vysocí a mají velikánské svaly a kloubáky jako věže.“ (MHO s.32)

Velmi často používá v textu autor polysémii slova „right“: „I cannot be right all the time. Quite often I is left instead of right.“ (BFG s.34) Ačkoli české slovo „pravý“ je podobně mnohoznačné, čeština v tomto případě nenabízí ekvivalentní řešení. Jařabův překlad „Nemůžu mít pořád pravdu. Někdy jsem v právu, jindy v levu.“ (MHO s.31) sice není nesprávný, ale ztrácí většinu vtipu. Bohužel je tento obrat používán poměrně často, takže kulhající překlad se v různých obměnách opakuje: „Is that right? Or is it left“ (BFG s.66) – „Jsem v právu nebo nalevo?“ (MHO s.59)

Velmi jazykově vynalézavý je frekventovaný výraz „human bean“ pohrávající si s fonetickým splýváním slov „being“ a „bean“. To, že obři mluví o lidech jako o „fazolích“ koresponduje s tím, že jim lidé slouží jako potrava. Překladatel byl v tomto případě poměrně nápaditý, přeložil „human bean“ jako „čoklověk“, plurál pak „čoklidi“. Použil hláskové podobnosti slov „člověk“ a „čokoláda“, předponu „čok-“ pak použil i u plurálového tvaru „lidi“. Kvůli odlišnému přístupu k této jazykové hříčce bylo třeba některá místa v textu změnit, např. když se Sofie Obra ptá: „Do you like vegetables?“ Obr odpoví: „... The human bean is not a vegetable.“ Sofie: „Oh, but the bean is a vegetable.“ (BFG s.27-28) V českém překladu muselo dojít k posunu: Sofie: „Máš rád sladkosti?“ Obr: „... čoklověk nepatří mezi sladkosti.“ Sofie: „Ale čokoláda ano.“ (MHO s.25)

Podobně vynalézavé řešení můžeme nelézt při příhodě domnělého uštknutí obra zmijí, v překladu věty „It was a dreadly dangerous vindscreen viper“ (BFG s.193). Autor využívá fonetické podobnosti slov „viper“ a „wiper“ a ačkoli je řeč o zmiji, dá jí nesprávný přívlastek „vindscreen viper“. Překladatel použil polysémie slova „hadice“ k vytvoření velmi vtipného označení „hadice karburátorová“ (MHO s.177)

Tvořivý přístup musel překladatel uplatnit také v případě pozměněných anglických frází a přísloví. Namísto obvyklého „before you say Jack Robinson“ například Dahl používá „before you can say rack jobinson“ (BFG s.201). Česká fráze s ekvivalentním významem zní „než bys řekl švec“, což překladatel modifikoval na „než byste řekli pepř“ (MHO s.183). Dalším příkladem je anglické přísloví „Two wrongs don’t make a right“, které vysloví anglické královna, a na které MHO reaguje „And two rights don’t make a left“ (BFG s.177). Hříčka tedy opět vychází z polysémie slova „right“. Překladatel zde správně vychází z českého přísloví „Nečiň druhému, co nechceš, aby činil on tobě“, které má sice mírně odlišný smysl, ale je běžně užívané. Zde se již ale nedá zachovat souvislost s mnohoznačným slovem „right“, takže MHO pouze pozmění vžitou frázi a odpovídá „Ani to, co třetí čtvrtému“ (MHO s.165).

Velký prostor jazykové hře dávají opakované úvahy Moc Hodného Obra o tom, jak chutnají ostatním obrům lidé z různých zemí. Klíčem, podle něhož jsou chutě k lidem přiřazovány, jsou názvy zemí či jejich příslušníků a podobnost těchto názvů s něčím, co je dotyčnou chutí charakterizováno, autor zde pracuje s asociacemi na základě zvukové podobnosti. Z hlediska překladu zde nelze uplatnit jednotný přístup, musí se odlišit ty, které i v češtině poskytují prostor pro hru s jazykem, a ty, které tuto možnost nemají. Některé šlo přeložit doslova (např. Panama – příchuť klobouků), některé byly změněny zčásti a některé musel překladatel vymyslet úplně jinak. Např. u Turků a Řeků (BFG s.26, MHO s.24) byla ponechána národnost, ale změněna chuť:

„Turks from Turkey is tasting of turkey.“ - „Turci mu chutnají po tureckém medu.“,

„Greeks from Greece is all tasting greasy.“ – „Řekové mají všichni pachuť říčního bahna.“

Zcela nově vymyšleno je např.:

„human beans from Wales is tasting ... of fish“ (BFG s.28) – „čoklidi ze Skotska ti chutnají hodně po hovězím“ (MHO s.25). Homofonie slov „Wales“ a „whales“ je zde nahrazena synonymy „hovězí“ a „skot“.

„human beans from Chile is very chilly“ (BFG s.61) – „čoklidi ze Zimabwe jsou celí zkřehlí zimou“ (MHO s.55). Zde si překladatel musel pomoci hláskovou změnou „Zimbabwe“ na „Zimabwe“, což však naprosto zapadá do charakteristiky mluvy obrů a nijak text nenarušuje.

Co se týče nepřesností překladu, je jich málo a nejsou nijak zásadní. Například vynechání slov „for Sophie“ ve větě „And a pretty little cottage was put up next door for Sophie.“ (BFG s.205) („Hned vedle něj byla postavena hezká malá chaloupka.“ MHO s.188) není závažný nedostatek, ačkoli to může vést k nejasnosti. Zbytečné změna je vynechání názvu kapitoly „Capture!“ (BFG s.182)

Můžeme vysledovat mírné změny v textu u sloves uvozujících přímou řeč. Zatímco v originále převládá prosté „said“, v překladu se kromě klasického „řekl“ vyskytuje mnoho synonym, např. „odpověděl, zvolal, vykřikl, opáčil, poznamenal“ atd. Tato bohatost výrazu je překladu samozřejmě prospěšná.

Příznačné pro překlad z angličtiny je, že text využívá pro hru s jazykem prostředky z oblasti hláskosloví, lexika a syntaxe, ale nikoli prostředky morfologické. Je to logické, neboť neflektivní angličtina příliš možností neposkytuje. Lze tedy říci, že v tomto ohledu by se lišil původní a přeložený text tohoto typu, tedy text založený na hře s jazykem. V původním českém textu bychom pravděpodobně nalezli více porušování pravidel českého skloňování a vůbec ohýbání slov.

Vezmeme-li však v úvahu jak obtížné je přeložit knihu tak jazykově vynalézavou jako The BFG a přitom zachovat nejen dějovou, ale i výrazovou a formální stránku textu, můžeme říci, že překlad Jana Jařaba je velmi povedený.

Bibliografie: Roald Dahl: The BFG. Penguin Group, Puffin Books, London 1984.

Roald Dahl: Moc Hodný Obr. přeložil Jan Jařab. Nakl. Hynek, Praha 1998

Odkazy: oficiální stránka Roalda Dahla: www.roalddahl.com