tom sawyer
aneb
když umění zvítězí nad morálkou
V roce 1876 vyšly tři knihy pro mládež, které se dodnes čtou, totiž Hýta a Batul Američana Habbertona, romantizující dobrodružná povídka Vinnetou I. Němce Karla Maye a konečně kniha, o níž chci hovořit, Dobrodružství Toma Sawyera. Její autor, Mark Twain, poznamenal v doprovodném slovu ke své knize: "Ačkoliv jsem svou knihu napsal především pro radost chlapců a děvčat, přesto doufám, že ji budou číst i dospělí; chtěl jsem totiž mimo jiné dospělým připomenout, jací kdysi sami byli, jak smýšleli a cítili, a do jakých prapodivných věcí se pouštěli."
Tato poznámka je svým způsobem program. Neříká nic jiného než: Chci líčit, jak to bylo. To vylučuje morální nebo etické, pedagogické nebo didaktické úmysly. To je, co většina literatury byla a ještě je: líčení bez hněvu a rozhorlení. Tím je myšleno: vyprávět příběh, jak si zaslouží, lícit jednotlivosti tak přesně, jak možno a pro celek nutno, a jakékoli konkluze přenechat čtenáři.
Mark Twain tento program dodržel. Činí ze života řeč a z řeči opět život, pokud to literatura dokáže učinit. Nebuduje, protože je to přiměřené naturelu jeho hrdiny, jeho doby a jeho prostředí, žádný uzavřený příběh s dobře vykalkulovaným obloukem napětí, nýbrž nasazuje častěji oblouk napětí jednoduše znovu, jak by chtěl říci: Ach, ano, právě jsem si ještě na něco vzpomněl.
Je to pěkně odkoukáno z takzvané skutečnosti. Tak pracuje život, nikoliv literatura. A přesto se z příběhu stala velká literatura. Stanovil dokonce nový směr literárního vzoru. Tom Sawyer, jehož fantazie vytváří skutečnost, jakou si přeje, je vytvořen trošičku podle Dona Quijota; jeho přítel Huckleberry Finn, jenž jako tulák umí brát vážně realitu života, částečně podle Sancha Panzy.
Příběh Toma Sawyera je příběh dětství na Mississippi odehrávající se kolem poloviny devatenáctého století. V té době byla Amerika doslova zemí neomezených možnosti, možností nahoru i dolů. Člověk mohl přes noc zchudnout jako kostelní myš anebo závratně zbohatnout. Člověk se mohl v tu ránu stát slavným a téměř stejně rychle upadnout v zapomnění. Na burzách východních měst se spekulací s železničními nebo olejářskými akciemi mohlo získat nebo ztratit celé veliké jmění. Na jihu a západu země začínala zlatá horečka; během krátké doby vznikla celá zlatokopecká sídliště z primitivních dřevěných chatrčí, v nichž revolver patřil k ručnímu nářadí. Byl to čas ostrých kontrastů, který neznal líbivých přechodů. Vkus a mravnost málo platily, úspěch a krkolomná odvaha naopak všechno. Mravní kodex hlásaný matkami a tetičkami bylo prapodivné, s pověrečnými představami pomíchané puritánství, jež se dnešnímu pozorovateli zdá komické.
To všechno vešlo do knihy, protože autor byl příkladným dítětem své doby a své země. Jako chlapec jménem Samuel Langhorne Clemens vyrůstal ve městě Hannibal nad Mississippi. Byl synem tamějšího smírčího soudce, který ho vychovával podle puritánských řádů. Sam ve škole nijak nevynikal, zato na ulici a na březích Mississippi byl o to oblíbenějším spoluhráčem.
Když bylo Samovi dvanáct let, zemřel mu tatínek. Chlapec si musil jako jeho bratři sám vydělávat peníze. Vstoupil jako učeň do tiskárny v Hannibalu, učil se tři roky, a když se stal tovaryšem, odešel s pěti dolary v kapse do New Yorku. Zde a také v jiných městech Východu pracoval delší dobu jako knihtiskař. Ale stesk po domově ho zavolal zpátky na Jih. Stal se lodivodem na Mississippi.
Když začala válka proti otrokářství, bojoval jako dobrovolník na straně Jihu, k němuž podle svého původu náležel. Dotáhl to při tom na poručíka, musil však po vítězství Severu odejít z armády. Šel tedy do Nevady a stal se tajemníkem svého bratra, který tam byl zástupcem guvernéra. Zkusil své štěstí jako spekulant se zlatými doly a byl by přitom málem zbohatl, kdyby nebyl předčasně prodal důl, v němž se náhle objevilo zlato.
Sam odešel konečně do San Franciska, stal se novinářem, psal krátké povídky do jednoho časopisu a zde se z něho stal muž, jakého ho dnes známe: spisovatel jménem Mark Twain.
Jako Mark Twain uveřejnil Dobrodružství Toma Sawyera, jež se stále znovu a znovu vydávají ve všech jazycích. Já sám mám sedm novějších německých vydání. Amerika je tiskne právě tak jako Sovětský svaz, Německá demokratická republika stejně tak jako Německá spolková republika. Školometi a faráři, psychologové a sociologové, znalci a přátelé literatury je ročně vždy znovu doporučují.
Je to proto, že tuto knihu lze oklikami vychovatelsky vykuchávat; a je to do jisté míry s podivem. Hrdina, Tom, krade na začátku marmeládu a na konci založí partu lupičů. Kniha končí poznámkou Huckleberryho Finna: "Až ze mne jednoho dne bude opravdový raubíř nad raubíře a kdekdo o tom bude mluvit, myslím, že vdova bude pyšná na to, že se mne ujala, když mi ještě teklo do bot."
Tento Huck, který nechodí do žádné školy, je potulný syn ochlasty. On a Tom si získají obratem ruky čtenářovo srdce, zatímco Sid, Tomův hodný bratr, nevyvolá ani jiskřičku sympatie. Tomovy nezpůsoby s následnými stavy rozervanosti jsou mnohem živější než Sidova řádnost, která má mimochodem pokrytecké rysy, ale také živější než nepokrytecká, zato ale příliš vykonstruovaná řádnost Pfäfflingových dětí.
Tom naloží svým spolužákům natírání plotu a dá si za to ještě zaplatit. Tom žertuje s dívkou, která ho obdivuje, aby pozlobil děvče, které sám uctívá. Tom je svědkem vraždy, zachrání však nevinně nařčeného teprve v poslední minutě před oprátkou. Tom podvádí, až se hory zelenají. Tom si hraje na šlechetného trpitele za hanebnost své milované, protože si z výprasků poznenáhlu už nic nedělá.
A tohoto Toma doporučují moudří a zbožní, leví i praví lidé čtenářům, i malým, za četbu. Otázka je, proč to dělají.
Odpověď je, chtělo by se mi říci, tak jednoduchá, jak jen možno: Tom Sawyer žije. To znamená: člověk slepě věří autorovi, který tak vynikajícím způsobem umí popisovat místo, dobu, osoby a děj. Člověk věří v jeho město na Mississippi. Člověk věří v Toma a Hucka. Člověk bere na vědomí pověry dojemné tety Polly, aniž se na ni proto zlobí. Člověk chápe vlastnosti a chyby lidí, protože jejich autor je přesný.
Tato na první pohled asociální kniha je kniha přátelství k lidem, je kniha básníka s velkým srdcem. A právě proto, že je autor velký, zmenšují se pochybnosti výchovného rázu. Člověk kapituluje před plností světa, kterou kniha nabízí; neboť taková plnost se dá vyložit po všech stránkách. Proudící živá voda nejenže zavlažila suché koryto puritánské morálky, ale ona je zaplavila. A to v jediné takzvané dětské knize.