Tři příběhy o vesmíru a člověku

(vysvětlivky: modrou jsou představy postmoderny
ostatními barvami můj komentář)

Konec novověku je konec jednotného kosmologického obrazu světa a představa věčného řádu je nahrazena dramatickým příběhem

Ovšem je možné najít argumenty i pro opačné tvrzení: Nikdy nebyla kosmologie tak jednotná jako dnes. Stačí jen jmenovat – Aristarchos, Filoláos, Anaxágoras, Aristoteles, Koperník, Bruno, Kant, Kapteyn, Shapley – co jméno, to ve své době svérazné pojetí kosmu podstatně se odlišující od současníků.

Naopak dnešní kosmologické teorie se v podstatě shodnou na jednom modelu, který je považován za standardní, modelu Big Bangu.

1. Příběh Nebes — příběh Velkého třesku

Tento příběh je zrozen ze sňatku fyziky elementárních částic a astrofyziky, spojením mikrosvěta a makrosvěta

To je pouhé krasořečnění na staré téma: Co bylo dříve, vejce nebo slepice? Sňatek fyziky a astrofyziky nebo kosmologické dítě, které si svými problémy vynutilo spolupráci těchto oborů?

2. Příběh Gaia — příběh Země

zrozen z pohledu kosmické perspektivy prvních kosmonautů

Ovšem tento pohled byl umožněn jen díky té vědecké toerii, která spoléhá jen na fakta, objektivitu, pravdu a vyprávění přenechává literatuře.

3. Příběh Chaosu

pouze dva citáty:

Z. Neubauer: "Energii chaosu, spoutanou kruhovou kauzalitou
do zpětnovazebního samopohonu stačí už jen zlehka řídit a usměrňovat, netřeba ji držet násilím a práskat bičem."

Nebe a Země, věda a mýtus, Přímluvce postmoderny, s. 54

R. Zelazny: "Jak už víš z teorie, tohle je nejzašší moc tvých kouzel. Samotný chaos. Pracovat s ním je velmi nebezpečné. Ale i to je možné.

Tajemný Amber, sv. 6

Zemřela teorie a do hrobu dána
příběhy po ní zůstaly

Až postmoderna zrovnoprávňuje oba typy výpovědi o světě.