K debatě o potřebnosti humanitního vzdělání pěkný článek ve Forbesu

„Studium filozofie mě naučilo dvě věci,“ říká Butterfield ve své kanceláři v sanfranciské čtvrti South of Market.
„Naučil jsem se, jak srozumitelně psát a jak sledovat jakýkoli argument k jeho počátku, což je na jednáních nenahraditelná dovednost. A když jsem studoval historii věd, zjistil jsem víc o tom, jakým způsobem lidé v něco věří až do chvíle, kdy si uvědomí, že to není pravda.“

NEWTON Media, a.s.


Přehled zpráv
FILOZOFOVÉ V SILICON VALLEY 1
2.9.2015 Forbes Česko Strana 138 Top univerzity
GEORGE ANDERS
... Za Slackbotem stojí jedna ze 180 zaměstnankyň Slacku, osmatřicetiletá Anna Pickard. Svůj titul z herectví získala na britské Metropolitní univerzitě v Manchesteru, ale potom zjistila, že jí lezou krkem neustálé urážky na nevydařených konkurzech. Vrhla se na blogování, videohry a...


Plné znění zpráv

FILOZOFOVÉ V SILICON VALLEY
Téma: Masarykova univerzita, vysoké školy
2.9.2015 Forbes Česko Strana 138 Top univerzity
GEORGE ANDERS
Že do technologických společností patří vývojáři a kodéři, je jasné. V poslední době ale firmám, jako je Facebook nebo Slack, přináší velký užitek lidé, kteří umějí jejich produkty přiblížit zákazníkům a prodat je. Horkým zbožím se tak stali absolventi humanitních oborů.

ANI NE ZA DVA ROKY své existence se Slack, software pro komunikaci v týmu a sdílení dokumentů, dostal na výsluní mezi miliardové technologické startupy. S překročením prvního milionu uživatelů se tržní hodnota Slack Technologies vyšplhala na 2,8 miliardy dolarů.
Pokud jejich aplikaci využíváte, asi víte o novince jménem Slackbot - malém a nápomocném avatarovi, který na vás čas od času vyskočí a přirozenou formou, skoro jako kdyby za ním byl skutečný člověk, vám poradí, co a jak.
Takováhle kreativita nejde jednoduše naprogramovat. Za Slackbotem stojí jedna ze 180 zaměstnankyň Slacku, osmatřicetiletá Anna Pickard. Svůj titul z herectví získala na britské Metropolitní univerzitě v Manchesteru, ale potom zjistila, že jí lezou krkem neustálé urážky na nevydařených konkurzech. Vrhla se na blogování, videohry a napodobování koček, čímž se postupně dostala až k technologiím. Teď má na starosti vymýšlení vtipných a absurdních odpovědí na vyznání lásky, která Slackbotu každou chvíli někdo posílá.
„Jejím cílem je uživatele mile překvapovat a dělat jim radost,“ vysvětluje Pickard. Plat za to má slušný.
A opce na akcie jsou ještě lepší.
Co za šéfa najme na vysokou byznysovou pozici v technologickém startupu neúspěšnou herečku? Třeba dvaačtyřicetiletý Steve Butterfield, spoluzakladatel a CEO Slacku, jehož odhadovaný podíl má hodnotu aspoň 300 milionů dolarů. Bakalářský titul má z filozofie z kanadské univerzity Victoria a magisterský titul z filozofie a historie věd z Cambridge.
„Studium filozofie mě naučilo dvě věci,“ říká Butterfield ve své kanceláři v sanfranciské čtvrti South of Market.
„Naučil jsem se, jak srozumitelně psát a jak sledovat jakýkoli argument k jeho počátku, což je na jednáních nenahraditelná dovednost. A když jsem studoval historii věd, zjistil jsem víc o tom, jakým způsobem lidé v něco věří až do chvíle, kdy si uvědomí, že to není pravda.“
Slack profituje právě ze svých základů ve filozofii. Hardcore inženýři se snaží vytvořit podobný software posledních 15 let. Většinou je jejich výsledný produkt tak těžkopádný, že se klienti těší, až je opět přestanou používat. Slack je proti tomu jednoduchý a tvoří most mezi všemi možnými službami od Dropboxu po Twitter. Uživatelům pomáhá se správou dokumentů, fotek a dat, tak aby mezi nimi dokázali mnohem lépe vyhledávat.
Když vezmeme v úvahu, že se Butterfield zamlada snažil pochopit smysl Kantových textů, uspořádání informací plynoucích přes korporaci najednou nevypadá tak složitě.
Napříč všemi technologickými huby, jako je Silicon Valley, Seattle, Boston nebo texaský Austin, softwarové společnosti zjišťují, že k úspěchu potřebují i humanitní styl myšlení.
Inženýři sice možná mají vyšší platy, ale v progresivních firmách, jako jsou Facebook nebo Uber, začala válka o netechnické talenty pro marketingová a obchodní oddělení. Čím víc lidé sní o tom, jak změní svět, tím více potřebují do svých firem získat sociální alchymisty, kteří je zvládnou spojit se zákazníky a jejich produkt prodat.
Příkladem v tomhle směru může být i automobilová revoluce ve 20. letech minulého století, která pomohla ke vzniku obrovského množství pracovních míst. Byli zapotřebí obchodníci, marketéři, instruktoři řízení nebo silničáři. Něco podobného se děje i dnes. Profesoři z MIT Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee ve své poslední knize The Second Machine Age říkají, že nynější technologická vlna povede k novému stylu práce, při kterém se o rutinní záležitosti postará technika, aby se lidé mohli ve světě plném informací lépe soustředit na kreativitu.
Americký statistický úřad předpovídá, že do roku 2022 ve Spojených státech vzroste množství pedagogů o jeden milion a dalších 1,1 milionu lidí se začne živit prodejem. Nebudou přitom omezení na doučování nebo práci pokladních v obchodních domech. S každou novou technologií se objeví poptávka po lidech, kteří ji dokážou prodat a ostatní s ní naučí pracovat. Takové detaily unikají politikům, kteří jsou přesvědčení, že právě technologie jsou jedinou jistou cestou k úspěchu. Například prezident Obama opakovaně vyzýval ke zvýšení rozpočtu pro technologické střední školy. V únoru pro webový portál Re/code pochvalně mluvil o třídách zaměřených na programování jako o „nejvyšší prioritě“. Ve skutečnosti přitom právě lidé bez technického titulu na nynějším boomu profitují nejvíce. Fascinující data se dají dohledat na LinkedIn, který sleduje kariéry absolventů vybraných vysokých škol. Z univerzity Northwestern je na této sociální síti 62 887 absolventů z posledních deseti let. 3426 z nich se přestěhovalo do Bay Area v San Franciscu, kde hledají práci snů v Silicon Valley ve firmách, jako jsou Google, Apple, Facebook, LinkedIn nebo farmaceutická firma Genentech.
Jen 30 procent z těchto migrantů skončilo ve výzkumu nebo informačních technologiích. Většina se uchytila v netechnických oborech, jako je obchod a marketing (14%), vzdělávání (6%), poradenství (5%), rozvoj podnikání (5%) nebo řada dalších od produktového managementu po nemovitosti.
Když statistiku porovnáte s absolventy dalších škol, univerzit v Bostonu, Kalifornii nebo texaském Austinu, vyjdou vám velmi podobné výsledky. Názorným příkladem je Rachel Lee, která v roce 2011 odpromovala na Berkeley s titulem z komunikace a dnes je account manažerkou ve Slacku. Ještě v něm nebyla ani měsíc, když pomohla stavební firmě použít Slack ke sledování všeho od zásilek po předpisy v budovách přes mobily zaměstnanců. Lee říká, že žasne nad svými kolegy píšícími kód. Oni ji na oplátku respektují pro „její schopnost dostat jejich práci ke koncovým uživatelům a zjišťovat informace o tom, co vlastně potřebují“.
Další je Suzy Elizondo z Austinu, která svůj titul z reklamy získala na tamní univerzitě. Změny ve struktuře lidí vidí hlavně během setkání se zákazníky. Pět let pracuje pro Phunware, který vytváří mobilní aplikace pro klienty, jako je operátor AT&T nebo letiště v Houstonu. Když na pozici specialisty pro design začínala, do místnosti plné technických inženýrů nezapadala.
Dnes lidé jako ona v její firmě i ze strany klienta zabírají alespoň polovinu křesel. Důvod? Vývoj softwaru se automatizuje. Díky různým plug-inům lze mobilní aplikace vytvářet rychleji a v menším počtu lidí. Ale ona netechnická část, například sjednocení názorů ohledně podoby aplikace, se stává mnohem náročnější. Pro Elizondo, která je nyní kreativní ředitelkou, to obvykle znamená nespočet nekončících setkání a úprav.
Prodejce Phunware Robert Tabb, který poslední rok strávil na cestách po zdravotnických střediscích, říká, že mobilní aplikace lidem dokážou znatelně zjednodušit život. Vidí to vždy, když lidem instaluje do mobilů aplikace, které jim například pomáhají s orientací v nemocnici, kde dle standardních navigací není úplně jednoduché najít, jak se dostat z lobby do místnosti C-713.
„Většinou trvá deset setkání, než se s klientem dohodneme,“ říká Tabb. „Přitom jen dvě z nich se týkají technologií.“ Zbytek času se Tabb zdokonaluje v kyvadlové diplomacii, kdy pendluje mezi oběma stranami. Obvykle se jeho nápad líbí specialistům orientujícím se na vztah s pacienty, ale inženýři mívají pochyby. Když se vyřeší samotné fyzické mapování prostor, objeví se další zádrhel. Třeba že chybí logo zdravotního centra. Nakonec jsou všichni spokojení a obchod se může uzavřít.
ABY BYLO JASNO, výplata lidí s inženýrskými tituly zůstává velmi vysoko. Podle zprávy Americké asociace vysokých škol z roku 2014 absolventi s technickým titulem před svou čtyřicítkou v průměru vydělávali 92 tisíc dolarů ročně. Absolventi humanitních oborů oproti tomu dosahují na 61 tisíc. V poslední době se ale rozvinuté sociální dovednosti stávají pro kariéru zásadní. Catherine Weinberger, ekonomka z univerzity v Santa Barbaře, analyzovala vládní data z tisíců amerických středních škol o tom, jakou mají jejich absolventi později mzdu.
Mezi jejími závěry je, že lidé s dobrými výsledky ve společenských vědách i matematice vydělávají o 10 procent víc než ti, kterým se daří jen v jednom z odvětví. A společensky nepříliš schopní matematici dosahují o něco vyšších příjmů než ti, kdo mají s čísly problém.
Urputný boj o schopné lidi do prodejních týmů se sehrává vždy, když nějaká technologická společnost oznámí volné pozice. Jen samotný Uber hledá 427 nových ambasadorů značky, kteří budou mít za úkol její propagaci, a dalších lidí na komunikaci s partnery, zatímco na technické pozice poptávají 168 zaměstnanců.
Facebook, který vede technicky orientovaný Zuckerberg, nabízí 225 míst v obchodu a 146 ve vývoji. Mezi netechnické zaměstnance této gigantické sociální sítě patří Bess Yount, která získala tituly z komunikace a sociologie na Stanfordu a na škole se stala kapitánkou lakrosového týmu. „Vždycky jsem měla blíž ke slovům než číslům,“ říká Yount. A to rozhodně nevadilo. Když do Facebooku před pěti lety nastoupila, už nebyl tak technicky zaměřený jako na začátku a rapidně se rozvíjel.
Místo představ o budoucnosti, ve které se bude online reklama dál prodávat automaticky bez potřeby asistence lidí, vsadili na výhody osobního přístupu.
Yount jako marketingová manažerka pro malé a střední podniky tráví celý rok na cestách budujíc vztahy s obchodníky, kteří vyrostli na Zlatých stránkách. Uvádí je do nové éry reklamy, ve které mohou cílit na zákazníky podle věku, pohlaví, denní doby, bydliště nebo osobních vlastností. Tyto nové a mnohdy matoucí možnosti („Měli bychom se zaměřit na fanoušky Rihanny, nebo spíš Taylor Swift? Nabo snad obou?“) se najednou zdají jednodušší díky workshopům, které Yount pořádá po celých Spojených státech. Například při zimní cestě do Berkshire instalatérům ukázala, jak dostat reklamu k majitelům domů, jakmile udeří první zima - tehdy je větší šance, že budou jejich služby vyhledávat lidé se zamrzlým potrubím.
Takové vodění za ručičku ale něco stojí. Facebook na obchodu a marketingu jen za první čtvrtletí letošního roku utratil 620 milionů dolarů, což je takřka dvakrát tolik, co za stejné období v loňském roce. Ale cena za znovunavázání lidského kontaktu se vyplácí. Byznys s reklamou, který býval v dobách automatické reklamy zanedbatelný, se za rok dostal na 12 miliard dolarů a dál roste o miliardu za kvartál.
I ty nejmenší podniky mohou podle Yount na facebookové reklamě vydělávat, když si nechají poradit, jak na to. Na nedávné konferenci ve Filadelfii vysvětlovala, jak mohou majitelé restaurací fotografovat čerstvě upečený koláč a poté použít cílení podle geolokace, aby fotografii viděl každý, kdo se zrovna prochází poblíž jejich podniku. „Jedna žena, která to zkusila, prodala koláče do posledního drobku během tří hodin,“ říká Yount.
V restauračním byznysu je tváří technologické revoluce Shawna Ramona, která promovala v roce 2002 v San Franciscu s titulem z anglické literatury. Dnes je manažerem společnosti OpenTable, která provozuje v Americe populární aplikaci na rezervování míst v restauracích. Když mluví o úspěchu zapojených restaurací, nijak nezastírá, že technologiím nijak nerozumí a nikdy je nestudovala.
Ale umí jinou důležitou věc: jak navázat kontakt s těmi, kteří moderní technice tak neholdují.
Nedávno navštívila Umberta Gibina, majitele dvou populárních sanfranciských restaurací Perbacco a Barbacco. V tomhle oboru se pohybuje už 45 let. Začínal jako číšník v Itálii, učil se, jak naporcovat kachnu na stole před hostem. Vypadá velmi elegantně, ale když se loučí a volá „Arrivederci!“ na své hosty, slyší to celá restaurace. Jeho svět stojí na pevných nohou a také na informacích, za které by se nemuseli stydět ani datoví experti z filmu Moneyball. Díky chytrým telefonům svých zákazníků, účtenkám nebo datům z online rezervací Gibin dopředu tuší, jak dlouho se který z hostů zdrží nebo která z rezervací pravděpodobně propadne. „Snažím se jít s dobou,“ říká Gibin. „Ale pokud jde o technologie, jsem za zenitem.“
K tomu tu je Ramona. V restauračním byznysu pracovala zamlada, kdy pomáhala řídit steak house a sushi bary. Ví, kdy nenuceně prohodit něco o čekance a kdy ukázat znepokojující data na iPadu a něžně říct: „Tady na vás čeká příležitost.“
OpenTable je ukázkový příklad, jak technologie dokázaly zasáhnout novou oblast. Kalifornský inženýr Chuck Templeton vytvořil OpenTable na konci devadesátých let jako jednoduchou službu, díky které si mohl kdokoli rezervovat stůl online a hned. Zákazníky jeho nápad nadchnul. Většina restaurací se s ním ale nenaučila zacházet. V roce 2000 tak OpenTable investoval do vybudování lepší platformy pro restaurace. V tom najednou začal potřebovat obchodníky. V roce 2008 se mu podařilo rozšířit do více než 10 tisíc podniků. Bylo to ale velmi křehké vítězství. Jeho vývojáři sice zlepšovali rezervační systém i analýzu dat, ale stejně viděli, že to majitele restaurací nezajímá. Hrozila přílišná fluktuace zákazníků, a aby to OpenTable změnil, potřeboval s nimi navázat lepší kontakt.
Vedení proto začalo shánět lidi, kteří mají zkušenost s prací v restauracích - číšníky, barmany nebo manažery. Už nechtějí být jen automatizovanou službou. Jejich novou prioritou se podle obchodního ředitele Mikea Dodsona stalo najít nové cesty, „jak mohou technologie obohatit zážitek z jídla“. 137 nováčků, jakým byla i Ramona, spolu se 14 analytiky dat aplikaci rozšířilo do 32 tisíc restaurací.
Před pár dny se Ramona objevila v bistru Marlowe v trendy čtvrti San Francisca, kde sídlí například i Slack. S majitelkou Annou Weinberg, která má i další podniky včetně Park Tavern, se přivítala vřelým objetím. Bylo odpoledne, ale lidé byli tou dobou ještě v práci, takže lokál zel prázdnotou. O chvilku později se obě skláněly nad iPadem, kde se objevila „příležitost“. Ukázalo se, že v minulém roce tisíce zájemců na OpenTable dostaly informaci, že jsou všechny stoly obsazené. Často se tak snažili stůl rezervovat dlouho dopředu, ale neúspěšně - rezervace šlo vytvořit maximálně 30 dní předem.
„Někteří lidé plánují i dva měsíce dopředu,“ vysvětlila Ramona.
„Tak dobře!“ odpověděla Weinberg.
„Ať to je tedy 60 dní. Zavedeme to ve všech třech podnicích.“
O den později Ramona vyčerpala svůj účet u Uberu, když jezdila po kavárnách, barech a restauracích.
V hipsterském koktejl baru Agricole Ramona jeho majiteli Thadu Voglerovi
řekla, že si u něj rezervace z 37 procent tvoří lidé přes mobil, zatímco u jiných podniků to bývá 32 procent. Vogler se usmál, jako kdyby zrovna vyhrál jackpot. Jeho restaurace investovala do sociálních sítí a teď konečně vidí důkaz, že to funguje. „Takovéto informace jsou nesmírně cenné,“ říká.
Teoreticky by OpenTable mohl do ulic poslat víc svých zástupců, ale při takovém pomyšlení se jeden člověk z vedení, silnější muž holdující kostkovaným košilím Grant Parsamyan, zatřásl. Ačkoli si umí užít večeře na úrovni, přiznává, že bývá zaskočený tím, jak restauratéři projevují svou autoritu. „Absolutně bych neměl šanci, kdybych se pokusil dělat to, co Ramona,“ vysvětluje. Když se lidé z restaurací analýzám OpenTable vysmívají, Ramona jde dál. Například při své poslední návštěvě Town Hall, která se specializuje na jižanskou kuchyni, manažerovi restaurace Bjornovi Kockovi řekla, že nedělá dost pro to, aby nalákal větší skupiny zákazníků.
Kock se naježil. „Naše prostory ale nejsou vhodné pro větší akce,“ prohlásil. Příval jejich objednávek pak prý zcela zaseká kuchyni a trvá dlouho, než restauraci opět opustí.
Mimoto by dlouhé stoly v jeho hranatém prostoru byly jako trn v oku.
„Deset!?“ řekl s odmítavým mávnutím ruky. „Tyhle stoly u nás nechci.“
Ramona se ale nevzdala. „Co kdybyste zkusil zaexperimentovat v neděli, když tu máte volno? Mohl byste nabídnout jeden stůl pro deset na pátou hodinu odpoledne. To by kuchyň zvládla a vám by to přineslo kšeft, o který byste jinak přišel.“
Kock pokýval hlavou. „To by mohlo jít. Určitě se nad takovou možností zamyslím.“ A tak se špičková technologie dostala k dalšímu zákazníkovi díky schopnostem někoho, kdo rozumí anglické literatuře.

***

Studium filozofie mě naučilo dvě věci. Srozumitelně psát a sledovat jakýkoli argument k jeho počátku, což je na jednáních nenahraditelná dovednost.

KREATIVITA VS. KÓD JAKÉ JSOU VOLNÉ POZICE VE FIRMÁCH SILICON VALLEY?
TECHNICKÉ
NETECHNICKÉ

Vývoj softwaru se automatizuje, vytvořit web nebo aplikaci je jednodušší. O to důležitější jsou nyní lidé, kteří zjišťují, co uživatelé opravdu chtějí. A pak je to naučí používat. Díky chytrým telefonům svých zákazníků, účtenkám nebo datům z online rezervací tuší, jak dlouho se který z hostů zdrží nebo která z rezervací pravděpodobně propadne.

Foto popis| CEO firmy Slack Stewart Butterfield
Foto popis| Mobilní aplikace dnes může vyrábět kdokoli. Elizondo z firmy Phunware je dostává k lidem.
Foto popis| Shawna Ramona z OpenTable má titul z anglické literatury, ale její prací je vyložit smysl dat z aplikace majitelům restaurací tak, aby jim rozuměli.



© 2015 NEWTON Media, a.s.
www.newtonmedia.cz