Mendelův rukopis je aktuálně k zhlédnutí na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace. Originál v expozici zůstal dva dny, nyní je na Expu vystavena faksimile rukopisu. A upřesněme, že je hned vedle Caravaggia a jeho malby Kladení do hrobu, což potvrzuje výjimečnost Mendelova odkazu. Jak na Mendela reagují diváci v zahraničí?

Výstava v japonské Ósace na Expo 2025 symbolicky propojuje vědu a víru – dva světy, které Mendel ve svém životě i práci dokázal harmonicky spojit. Je to krásný příklad souladu racionality a duchovního rozměru lidské existence, které jsou někdy zbytečně kladeny do opozice. Originál Mendelova rukopisu byl na Expu prezentován po dva dny při národních dnech České republiky. Osobně jsem tam nebyla, ale jedno je jisté: kdekoliv se Mendelovo jméno objeví, budí pozornost.

Lze porovnávat význam Mendelovy badatelské práce například s Charlesem Darwinem? Připomeňme, že oba muži byli současníci a ve svých pracích se vzájemně ovlivňovali. Na druhou stranu, když Darwin publikoval svoji evoluční teorii, ještě Mendelovy objevy neznal...

Dnes je jméno Gregora Johanna Mendela známé prakticky po celém světě. Jeho postavení v historii vědy je rovnocenné s Charlesem Darwinem. Mendel je často označován jako „otec genetiky“ a jeho jméno najdeme snad v každé učebnici či odborné publikaci o genetice. To samo o sobě vypovídá o tom, jak zásadní byl jeho přínos. Je fascinující sledovat, jak se vědecká komunita i širší veřejnost k jeho odkazu neustále vracejí a jak roste uznání jeho práce, která byla ve své době neprávem opomíjena.

O Mendela projevilo zájem i londýnské Science Museum, kde je v tuto dobu vystaven jeho mikroskop zapůjčený z Mendelova muzea v Brně. Jaké místo v expozici zaujímá a dokdy v Londýně mikroskop zůstane?

Science Museum mikroskop vystavuje u příležitosti výstavy Future of Food, a to jako jeden z hlavních exponátů. Je součástí sekce Biotechnology, pododdílu zaměřeného na genetické inženýrství a jeho dopady na udržitelnou produkci potravin. Poukazuje na historii šlechtění rostlin a Mendelovy pokusy s hrachem setým a zdůrazňuje kontinuitu mezi Mendelovým objevem zákonitostí dědičnosti a aktuálními aplikacemi genetiky v inovativním zemědělství. Mikroskop z roku 1863 z vídeňské dílny Simon Plössl jsme měli do června vystavený v expozici Mendelův pokoj, v Londýně bude až do konce roku 2026. Je to dle dostupných informací vůbec poprvé, kdy je Mendelův mikroskop vystaven v zahraničí, a jsem velmi ráda, že Masarykova univerzita může být součástí tak významného mezinárodního projektu.

V Mendelově muzeu za sebou máte několikaměsíční rekonstrukci vstupní části prostoru. Jak architektonické a designové změny v černobílé variaci přijali návštěvníci?

Rekonstrukce zahrnovala kompletní přeměnu vstupního prostoru muzea, tedy recepce a kavárny. Opatství získalo dotaci, a tak bylo možné obnovit kompletně omítky, ošetřit je proti plísním a renovovat podlahy. Obnovou prošel také kamerový systém, a v expozici Gregor Johann Mendel – příběh skromného genia je instalovaná nová klimatizace, která nesmírně pomáhá zvýšit komfort návštěvníků, zvláště v letních měsících. Kavárna získala další prostor v místech bývalých kanceláří, takže posezení je nyní odděleno od vstupní části. Recepce se nově nachází naproti vchodu, a díky tomu je vstup do muzea širší a přehlednější. Reakce od návštěvníků máme zatím veskrze vstřícné a jsme za to rádi.

Spolu s prohlídkou Mendelova muzea návštěvníkům nabízíte i exkurze do baziliky Nanebevzetí Panny Marie, prohlídky zahrady, včelína a Mendelovy zahrady či augustiniánské knihovny. Do jaké míry tyto další „objekty“ spravuje Mendelovo muzeum, město, opatství?

Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity od svého založení úzce spolupracuje s augustiniánským opatstvím, v jehož areálu se nachází. Vedle prohlídek samotného Mendelova muzea zajišťuje dle vzájemné dohody také prohlídky baziliky, knihovny, zahrady a včelína. Od výročního roku Mendelova narození přibyly rovněž prohlídky Mendelova pokoje – místnosti, kde Mendel pobýval do doby, než se stal opatem kláštera. S velkým zájmem návštěvníků se setkávají kostýmované zážitkové prohlídky Život kláštera za královny Elišky, které jsme uvedli poprvé loni v létě. Letos, v rámci Mendel festivalu, jsme měli všech šest termínů zcela vyprodaných, a pro velký zájem jsme museli ještě jednu noční prohlídku přidat. Nyní v srpnu jsme nabídli jejich opakování a moc jsme se na to těšili.

V závěru loňského roku padlo rozhodnutí, že Národní komitét pro program Paměť světa UNESCO letos nominuje pro zařazení do registru Mendelův rukopis Pokusy s rostlinnými hybridy. Bude podle vás rukopis včleněn do soupisu nejvýznamnějších dokumentů lidstva?

Mendelův rukopis Pokusy s rostlinnými hybridy je základním kamenem genetiky a jeho nominace do programu Paměť světa UNESCO je zcela zasloužená. Pokud se zápis podaří – a já věřím, že ano, bude to nejen uznání pro vědeckou komunitu, ale také pro Brno jako Mendelovo město. Administrativní proces obnáší podrobnou dokumentaci, odborné posudky a mezinárodní schvalovací procedury, což může trvat několik let. Jsme ale optimističtí a věříme, že se rukopis do tohoto prestižního seznamu dostane.

Originál rukopisu je ve vlastnictví Opatství Staré Brno řádu svatého Augustina. Zde je také uložený?

Ano, rukopis je uložený v klášteře na Starém Brně, nikoliv v Mendelově muzeu. Jeho zachování je skutečně unikátní, neboť mnoho vědeckých děl z této doby se v originální podobě nedochovalo. Dokument byl po Mendelově smrti uchováván v opatství a naštěstí přečkal i historické zvraty 20. století, několikrát se ztratil, byl vyvezen do zahraničí, ale naštěstí opět navrácen na původní místo do augustiniánského kláštera, kam patří.

Lze si v současné době rukopis prohlédnout?

Originál rukopisu uchovávají augustiniáni, a to ve velmi specifických podmínkách, aby se nepoškodil. V Mendelově muzeu je nyní vystavena kopie. Badatelé mohou pracovat s jeho digitalizovanou verzí, která je dostupná také online. Já osobně jsem měla možnost rukopis vidět, a dokonce se jej dotýkat a instalovat na výstavě v Bruselu v roce 2022. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Pokud se zápis na seznam UNESCO podaří, posílí to i věhlas Brna. Je podle vás šance, že se na Seznam světového dědictví UNESCO dostane i celé augustiniánské opatství?

Myslím, že opatství by si takové uznání rozhodně zasloužilo. Jeho historická a kulturní hodnota je obrovská a zápis by mohl pomoci s jeho ochranou i propagací. Kromě prestiže přináší UNESCO i možnosti finanční podpory na rekonstrukci a další rozvoj.

Co považujete za největší úspěch Mendelova muzea pod vaším vedením?

Modernizaci expozice a její rozšíření o interaktivní část Genetika aneb podivuhodná cesta do jádra buňky. Podařilo se nám také navázat kontakty s mezinárodně uznávanými muzejními institucemi a spolupracovat na významných projektech. Cením si i skvělé spolupráce se starobrněnským augustiniánským opatstvím, díky které jsme se společně zapojili do několika projektů. Po rozšíření nabídky edukativních programů a po uvedení nových zážitkových prohlídek se zvýšila návštěvnost muzea a zájem lidí o Mendelův odkaz roste.

Jaké plány a vize ještě s muzeem máte?

Naším cílem je i nadále rozšiřovat vzdělávací programy a přilákat víc mladých návštěvníků. Nyní se také zaměříme na rozšíření a péči o sbírku Masarykovy univerzity, která má několik tisíc exponátů. Plánujeme připravit novou databázi, která bude k dispozici na stránkách Mendelova muzea. Toto bude ale dlouhý proces, protože jednotlivé sbírkové předměty potřebujeme digitalizovat.

Současná sbírka Masarykovy univerzity se dělí na čtyři podsbírky: mineralogickou, paleontologickou, výtvarnou a podsbírku soudního lékařství. Univerzitní sbírku nyní obohatí nová podsbírka obrazů a pozůstalosti Míly Doleželové, která je umístěna v Univerzitním centru Telč. Skvělou expozici Míla Doleželová rozhodně doporučuji navštívit.

Jste absolventkou filozofické fakulty, konkrétně hudební vědy. Jak vedla vaše cesta od teorie hudební vědy k Mendelovi a Mendelovu muzeu?

Cesta to byla různorodá – přes práci v knihovně Ústavu hudební vědy FF MU, poté na oddělení vnějších vztahů a marketingu na Rektorátu Masarykovy univerzity, přes práci s dětmi, a poté jako vedoucí v Muzeu města Tišnova. Původně jsem si myslela, že se budu věnovat spíše osobnosti Leoše Janáčka, protože pocházím z Hukvald, a tímto směrem jsem se v závěru studií také ubírala. Ale nejbližší mi vždy byla organizační manažerská a kreativní práce v oblasti kultury, ideálně ve spojení s hudbou. Během působení v Muzeu města Tišnova přišla nabídka pozice ředitele Mendelova muzea. Abych byla upřímná, dost jsem váhala, jestli jsem na tuto pozici vhodný adept. O genetice a přírodních vědách toho opravdu zrovna moc nevím. Ale ukázalo se, že na pozici hledají někoho se zkušeností s prací v muzeu a kultuře, ideálně také se zkušeností z univerzitního prostředí. Takže to takto zapadlo do sebe, a nakonec i toho Janáčka jsem zde našla! Mendel i Janáček zde totiž působili, dá se říct, pod jednou střechou.

Máte coby vedoucí muzea stále prostor na klasické průvodcování a setkávání se s běžnými návštěvníky?

Řekla bych, že ano. Ráda se aktivně účastním našich zážitkových prohlídek. Spolu s kolegy z hudební vědy a z Ensemble Versus účinkujeme na kůru baziliky, kde v závěru prohlídek zpíváme chorál. Několikrát jsem prováděla také kostýmované prohlídky Leoš Janáček a augustiniánský klášter na Starém Brně.

Když máte příležitost a čas, na jaké místo v areálu nejraději chodíte?

Mám ráda svou kancelář, je hned vedle Mendelova pokoje. Občas si představuji, jaké to tady asi bylo v době, kdy Mendel prováděl své pokusy. Baví mě promýšlet nové programy a prohlídky, kde vystupují reálné postavy, které zde v klášteře působily. To je ta autenticita tohoto místa, na kterou lákáme také naše návštěvníky. Ráda také zajdu do nově upravené místní kavárny Café Mendel, kde mají výbornou kávu. Obvykle odcházím lehce provinile, neboť zde mají také velmi dobré zákusky...

Vraťme se ještě k Mendelovi a jeho zálibám. Mendelovou velkou vášní bylo vedle badatelské práce také včelaření, je to tak?

Ano, byl vášnivým včelařem a v zahradě stojí včelín, který Mendel nechal zbudovat dle vlastních návrhů. Se základy včelaření ho seznámil jeho otec Anton, který měl v Hynčicích, kde se Mendel narodil, včelín. Mendel pravidelně přispíval do časopisu Včela brněnská, kde sdílel svá pozorování a rady dalším včelařům. V období nejaktivnější včelařské činnosti měl Mendel až padesát včelstev. Pokoušel se rovněž o křížení a kontrolované oplozování včelích matek v různě upravených klecích. Zde ale nebyl úspěšný, protože tehdy ještě nebyl znám způsob reprodukce včel, kdy včelí královna matka vyletí následována trubci vysoko do vzduchu. Nepotvrdily se mu zde proto ani jeho výsledky z oblasti křížení hrachu.

Na jaké další zajímavosti z jeho života byste ještě ráda upozornila? Třeba i proto, že nejsou příliš známé?

Málokdo například ví, že většina Mendelových prací je z oblasti meteorologie. Dlouhá léta zde v klášteře prováděl pravidelná měření. Málo známé je i to, že Mendel byl první na světě, kdo vědecky popsal tornádo. O Mendelovi se také říká, že byl vášnivým kuřákem. V knihách, které četl, nacházíme stopy po tabáku. Kouření mu bylo tehdy doporučováno jako prostředek pro hubnutí.

Ve svém volném čase se věnujete zpěvu a vystupujete s ženským pěveckým uskupením.

Zpívám v několika různorodých uskupeních, například Zpěvuchtivé dámy, Dívka k rytmu zrozená nebo Ensemble Versus. Podílela jsme se také na programu v brněnských vodojemech v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, kde zazněl chorál z antifonáře Elišky Rejčky ze zdejšího kláštera. Pocházím z Hukvald, takže hudba Leoše Janáčka je srdeční záležitostí. Zpěv je pro mě radostí, ale i životní cestou.

Vlastně bych si asi dříve ani neuměla představit, že jednou budu působit na tak historicky významném a krásném místě, kde můžu propojit jak organizační manažerskou práci v univerzitním prostředí, tak hudební a pěveckou dráhu. A to mě naplňuje a těší, a jsem za to nesmírně vděčná.