Co nás při online výuce trápilo nejčastěji? Omylem zapnuté mikrofony, nechtěná pozadí a kočky

Zeptali jsme se vás, jaké vtipné historky jste letos zažili při online výuce – ať už jako vyučující nebo jako studenti. Na samém konci roku přinášíme výběr toho nejzajímavějšího, o co jste se rozhodli s ostatními podělit.

31. 12. 2020 Tomáš Weissar

Jarní přechod na distanční formu výuky převrátil znenadání životy naruby vyučujícím i studentům. Zároveň nám však umožnil získat nové zkušenosti a přinesl snad také nějaké zábavné momenty. Právě za těmi bychom se rádi na samém konci roku společně s vámi ohlédli. Proto jsme vás před časem vyzvali, abyste se podělili o zajímavé historky, které jste zažili během online výuky. Jak jsme slíbili, níže přinášíme výběr toho nejlepšího z několika desítek příspěvků, které se nám sešly. Pro přehlednost jsme si je dovolili roztřídit do několika kategorií. Příjemně se bavte!

Ach ta technika!

Software i hardware pro distanční výuku byl pro mnohé z nás něčím, o čem jsme v lepším případě tak nějak věděli, ale v posvátné bázni jsme se toho drželi stranou. Jsme přece na fildě a takových vymožeností pro nás netřeba! Ovšem najednou nebylo zbytí a zejména zpočátku to zajisté nebylo pro mnohé studenty ani vyučující snadné.

Na první hodině nejmenovaného předmětu se dva učitelé domlouvali, jak budou přednášet. „Tak já budu sedět takhle, jo? A ruce mám mít takhle? Není to divné?“ Chvíli se tam štelovali a radili se, jak to bude nejlepší, pak jsme se ozvali, že už zahájili hovor a slyšíme je, druhý učitel na sebe tedy obrátil kameru, ale tak, že byl vzhůru nohama a začal povídat. Než zjistil, jak webkameru nasměrovat tak, aby na ní byl vidět on a aby nebyl obraz otočený, uběhla pěkná chvíle. Prófové v obležení technologií... :-)

Učitel se nám v půlce věty ztratil, když chtěl sdílet mapu. Bohužel se omylem odpojil, a než se nám ho podařilo kontaktovat, uběhlo 20 minut. Poté minutách se ozval smutný, deprimovaný a demotivovaný učit, protože zjistil, že posledních 20 minut mluvil do zdi. Ale mapu našel, tak aspoň to bylo pozitivní.

Když se blížila hlavní pointa výkladu, najednou jsem si s hrůzou všimla, že se mi vypíná počítač. Hned poté mi došlo, že jsem v zápalu boje vypnula počítač nohou, kterou jsem klátila kolem kritického tlačítka. Studenti naštěstí nezpanikařili a setrvali do mého návratu.

Měla jsem první hodinu cizího jazyka online a s vyučující jsem se bavila o tom, jak nemám ráda cizí jazyk. V tom mi spadla wifi a trvalo mi 15 minut, než jsem se připojila zpátky do hovoru. Mezitím vyučující nabyla dojmu, že jsem kvůli cizímu jazyku opustila místnost.

Kouzlo domácí pohody

Jednou z nesporných výhod online výuky je to, že během ní klidně můžete přebrat balík nebo si nechat od maminky donést kafíčko. Zkrátka že nemusíte opouštět teplo domácího krbu. Někdy to ale může působit i nesnáze.

Počas prvej hodiny seminára latinského jazyka, kde sme boli len dvaja žiaci, k nám domov prišla opravovať vodomer parta inštalatérov. V domácnosti som bol sám a nemohol som sa vzdialiť od monitora. To, že na vyzváňanie, búchanie a krik im nikto neodpovedal, ich neodradilo a o pol hodinu sa vrátili. To už došli nervy mne, s ospravedlnením som odbehol z výuky a zbytok seminára trávil striedavo prekladom stredovekej listiny a zháňaním handier na mokrú podlahu.

V jedné hodině si učitel musel odskočit za kurýrem pro balík. Jak využít vzniklý prostor? Jednoduše – stačí, když jeden student vezme do ruky kytaru, druhý mandolínu, třetí baskytaru a seminář se rázem změní v jam session.

Ráno v 8 hodin jsem si během přednášky objednávala teplý nápoj, nevšimla jsem si, že se mi zapnul mikrofon, takže spolužáci s vyučujícím slyšeli moje dilema, jestli si dám kávu, nebo čaj. Vyhrála káva.

Během online přednášky na teams přišla do mého pokoje maminka, tak jak to maminky dělávají (a my vysokoškoláci to máme moc rádi), s informací, že mi nachystala večeři a zda bych nechtěl i kafíčko a případně jaké. Neuvědomila si, že mám zaplý mikrofon a náš rozhovor slyší kolem padesáti lidí. Vyučující to však vzal s grácií a kulantně prohlásil, že klidně počká, až si to vyřídíme, že pozdravuje maminku, a pokud možno, dal by si cappuccino. Netřeba dodávat mé studné pocity, zvlástě když mne maminka oslovila „Danečku“. Ale jak vždy říkám, kdyby se mamka takto neangažovala, bylo by to horší.

I kočky mají právo na vzdělání!

Mnozí z vás také patrně zjistili, jaká netušená touha se ukrývá v našich domácích mazlíčcích. Předně tedy v kočkách a kocourech.

Počas semestra som ako prednášajúca získala pomerne rýchlo prehľad o tom, kto má doma mačku. Majú totiž úplne kúzelnú vlastnosť strčiť sa rovno pred webkameru a uprene hľadieť. Čiže keď som zdvihla zrak so zámerom pozrieť na študentov, či stíhajú preberanú látku, tak sa mi v niektoréj z webkamier objavila obrovská hlava mačky, ktorú sa dotyčný študent alebo študentka snažili zobrať z obrazu.

Vždy když mi začala online výuka, a je jedno, jestli to byl seminář nebo přednáška, tak můj kocour přiběhl, i když spal, a šel sledovat výuku. Myslím, že tento semestr mu hodně dal, a věřím, že to na toho bakaláře dotáhne.

V autě, ve sklepě nebo rovnou z postele? Žádný problém!

Další z nesporných výhod online výuky je, že se k ní můžete připojit odkudkoliv, tedy pokud tam máte dostatečně kvalitní připojení k internetu samozřejmě. I to však s sebou může nést jistá rizika a úskalí.

Jelikož mám povinnou docházku ve všech předmětech, tak jsem se musel připojit ve chvíli, kdy jsem řídil. Výsledně jsem málem srazil po cestě zajíce a nevšiml si červené na semaforu na opravované silnici a musel jsem vycouvat, aby auta z druhého směru projela.

Přítel se angažuje ve Spolkové platformě, měli důležitou online schůzku s prorektorkou a já měla zrovna hodinu. Bydlíme v garsonce a nechtěla jsem ho rušit svým mluvením, když mě vyučující vyvolá, vzala jsem si tedy notebook do sklepa (je celkem prostorný) a udělala si pracovní plochu z pračky, židle tam je. Nikdo si z mého záběru kamery ničeho nevšiml, jen možná občas byly slyšet zvuky z ulice, když jsem mluvila, nemáme tam totiž zavíratelné okno.

Na hodinu som sa pripojila z pohodlia postele, pretože hneď po skončení som mala naplánovaný malý šlofík. Po jej skončení som zavrela oči a okamžite bola K.O. Až keď som sa po dvoch hodinách zobudila, tak som zistila, že som neukončila hovor, a teda hodina stále beží, a ešte k tomu sa aj nahráva. Našťastie kamera aj mikrofón boli vypnuté, ale záznam z hodiny vďaka mne trvá štyri hodiny.

Pyžamo a tepláky novou školní uniformou

To, že se k výuce můžete připojit klidně i z postele, zároveň také znamená, že ve výsledku nemusíte celý den vyměnit pyžamo za nic slušnějšího. V případě nouze pak postačí postarat se pouze o horní část outfitu v zorném úhlu kamery a pod stolem můžete klidně zůstat v teplákách a papučích. Ovšem ne vždy to máme všichni zcela pod kontrolou.

Měla jsem na sobě onesie s ouškama, když nám vyučující sdělila, abychom si zapli kamery. To by bylo samozřejmě v pořádku, kdybych na sobě neměla nezaschnutou pleťovou masku, kterou se mi podařilo setřít, a v domění, že mám vypnutý mikrofon, jsem si pěkně od plic zanadávala. V tom momentě jsem byla vyloučena z přednášky. Od té chvíle si dávám veliký pozor na mikrofon, avšak pleťové masky se nikdy nevzdám.

Uváděl jsem mezinárodní konferenci v saku, košili, kravatě, star wars teplákách a velkých teplých plyšových pantoflích ve tvaru hroších hlav.

Pravidelně se po výuce jedné kolegyně potkáváme k online společné kávě. Jednou jsme se takhle zase připojili a kolegyně měla na sobě tričko se dvěma kozami a nápisem „100% přírodní“. Tak jí říkám: „Tyjo, máš super tričko. V tom jsi teď učila?“ A ona jen: „A ku*va!“

Netradiční podívané a nechtěná pozadí

Občas se stane, že webkamery při online hovory zachytí něco, co jsme tak úplně neplánovali. Ať už naším vlastním přičiněním, nebo se stane, že zorný úhel kamery ne vždy dobře odhanou naši spolubydlící. Ve výsledku se tak ostatním může naskytnout výhled na netypické pozadí.

Při úplně poslední hodině tohoto roku jsem se před zaplou kamerou houpal na křesle a před očima ostatních jsem se převrátil. Během toho jsem se praštil do hlavy o radiátor a ve výsledku tuto poslední hodinu viděli všichni i mé nohy visící ve vzduchu.

Jeden ze skupinových úkolů, který jsme tento semestr tvořili, byla skupinová diskuse přes Teams, kterou jsme nahrávali a následně posílali vyučující. Musela trvat nejméně 30 minut a splňovat spoustu kritérií, proto jsme se rozhodli ignorovat, když v půlce diskuse vběhl do záběru můj přítel jenom v trenkách a přímo ze sprchy. Ostatní si ničeho nevšimli (jak vášnivě diskutovali), ale na záznamu je vidět, jak se vyděšeně otáčím, zda se to opravdu děje, a pak nenápadně otáčím počítač tak, aby tam přítel nebyl vidět. Odevzdali jsme úkol i s touto vsuvkou v naději, že si toho nikdo nevšimne. Hodnocení jsme ještě nedostali, takže vám bohužel nemůžu říct, jak to dopadlo.

Při semináři jsme byli rozdělení do skupin. Já byla se třemi spolužačkami, jedna z nich je o něco starší a v pozadí má hodně šero. Při práci na společném úkolu jsem si nemohla nepovšimnut, že v pozadí za ní se převléká nahý muž, otočený zády. Takže se nám všem poskytnul pohled ma jeho pozadí 🍑. V ten moment se mi chtělo začít smát, ale bylo mi trapně na to upozornit. Podle obličeje jedné další spolužačky tipuji, že si toho všimla také. A zmíněná spolužačka s tmavým pozadím to pravděpodobně neví dodnes.

Upřímnost nade vše aneb kouzlo nechtěně zapnutých mikrofonů

A dostáváme se do finále. Nejvíce historek totiž mají na svědomí omylem zapnuté mikrofony v kombinaci s naší vlastní upřímností.

Hodina jedné nejmenované kultury, která je dostupná i mimo obor. Slečna (cizího oboru) si zapomene vypnout mikrofon a povídá „Týpek, co mluví o ... kultuře a má na pozadí květiny“. Pan doktor to samozřejmě vzal s humorem, pousmál se a řekl „To nejsou květiny, to je zahrada“. Naštěstí zbytek třídy vypnutý mikrofony měl, tak jsme mohli brečet smíchy.

Zrovna, když jsem pronesl cosi, co by se mohlo považovat za názor, a tedy s tím polemizovat, ozvalo se: „Pi*o, na to ti se*u! A na tu krávu se taky můžu vy*rat, co si o sobě myslí, pí*a jedna?“ Šťavnatý dialog pokračoval odkudsi z povzdálí: „No to si piš, s takovýma pí*ama musím taky makat.“ V tomto duchu jsme vyslechli pár desítek vteřin, načež se dotyčná studentka odhlásila. Později se omlouvala, že se jí nepodařilo připojit. Bohužel (nebo bohudík) netušila, že se jí to povedlo.

Rád bych se omluvil milému přednášejícímu dr. Flašarovi za svou poznámku při online výuce a slibuji, že si příště zkontroluji, zda nemám zapnutý mikrofon. Na mou větu „vždycky začínám diskuzi já, dneska jim na to kašlu“ ovšem s klidem zareagoval slovy: „V pořádku, Danieli, já to moc dobře znám.“

Při jedné večerní hodině, která mě dosti vyčerpávala, jsem si v bytě zařvala „tak na tohle si musím dát víno, jinak to nedám“. Ukázalo se, že jsem najednou z ničeho nic měla zaplý mikrofon a profesor to slyšel. 🙈

Pravidelně na začátku výuky pokládám studentům v Socrativu dobrovolnou otázku „S čím dnes do hodiny přicházíte?“ Jednou jsem ji takhle jako vždy položil a nechal prostor k jejímu zodpovězení, když v tom se odněkud ozvalo: „Tenhle borec mě fakt vy*írá! To sou furt votázky. Jak se asi mám cítit, pi*o? Je to latina a je osm hodin ráno, ku*va...!“ Po chvíli slečnu přerušil jeden z jejích spolužáků, když ji upozornil, že by si mohla vypnout mikrofon. Ale já jsem musel ocenit autentickou zpětnou vazbu.

Ovšem pozor, nebezpečné nejsou jenom mikrofony, nýbrž také hromadný chat, když ho omylem považujete za soukromý.

V kurzu věnovaném online marketingu jsme si během jedné hodiny ukazovali jako příklad dobré praxe nejmenovaný sexshop. Musím uznat, že stránky i účty na sociálních sítích měli udělané opravdu kvalitně, zcela nový rozměr však této přednášce přidali dva kamarádi, kteří se začali ve veřejném chatu na Zoomu bavit o tom, jaký dárek ze sortimentu sexshopu by jim udělal o Vánocích radost (včetně odkazů). Už tak docela netradiční hodinu posunuli na další úroveň – a nutno říci, že nejvíce se snad bavila paní vyučující.

Dvě přiznání závěrem

A abychom to zakončili něčím pozitivním, přínášíme závěrem dvě optimistická přiznání, která dokazují, že naši touhu po vzdělání nic nezastaví.

Pomáhal jsem jednomu vyučujícímu s nastavením teams, přidal jsem se kvůli tomu do týmu. Pak už jsem se nesmazal, místo toho se občas jen tak připojím a poslouchám jeho výuku v rámci opáčka.

Přítelkyně má zapsaný kurz, který neexistoval, když jsem studoval. Jednou týdně s ní sedím na hodině a baví mě to víc než ji. Úplně si to užívám.

 

Děkujeme všem, kdo se odvážili s námi své historky sdílet. Z těch, kteří ve formuláři vyplnili e-mail, vylosujeme pět výherců speciální fakultní roušky. Doufáme, že ji budou moci již brzy využít při prezenční výuce přímo na fakultě. A ještě více nám všem přejeme, abychom za rok touto dobou už roušky nepotřebovali vůbec a jen s úsměvem vzpomínali na všechny ty veselé momenty, které nám online výuka přinesla.

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.