Japonci jsou pro nás inspirací, moderní svět spojili s tradicí a historií

„Vidíte toho otakárka? Odkazuje k jakémusi propojení Japonska s Českem, kterého si výtvarnice Majumi Gotó všímá,“ představuje Jiří Matela ze Semináře japonských studií obraz, který Gotó darovala FF MU. Zemi vycházejícího slunce Matela považuje za cenný zdroj reflexe, japonský jazyk zase ve spojení s tamější kulturou za jedinečný. „Na pozadí vzájemných odlišností můžeme lépe poznávat sami sebe a zpochybňovat zažité stereotypy,“ říká.

18. 11. 2021 Patrik Švec


Foto: Alina Zaidullina

Stojíme u prosklené vitríny v 1. patře budovy D na FF MU hned vedle fresky, jejíž zhotovení financoval Gérard Depardieu. Nově k ní přibyl obraz japonské umělkyně Majumi Gotó, která ho před nedávnem fakultě darovala. Při jaké příležitosti?

V loňském roce uplynulo 100 let od navázání oficiálních vztahů Japonska s Českou republikou (tehdy Československem). Při té příležitosti jsme plánovali uspořádat několik akcí, mimo jiné jsme se měli podílet na organizaci výstavy japonské kaligrafie a tušové malby sumi-e. V návaznosti na to jsme byli v únoru osloveni s nabídkou uspořádání doprovodného workshopu těchto uměleckých disciplín. Skrze kurátora zmíněné výstavy pana Jokozawu jsme se dostali do kontaktu s Majumi Gotó. Ta patří k mladé generaci japonských umělců, kteří pracují s tradičním stylem japonské malby nihonga. Nabídla nám uspořádání workshopu při své červnové cestě do Evropy, ale kvůli protipandemickým opatřením jsme workshopy museli odložit na neurčito. Protože byla naším zájmem a pozváním velmi potěšená, jako výraz poděkování a oslavy japonsko-českých vztahů nám Gotó darovala obraz speciálně vytvořený pro tuto příležitost.

Obraz na první pohled působí vcelku uklidňujícím dojmem. Co na něm autorka zobrazila?

Obraz se jmenuje Kagucuči – 12 let staré jaro a je namalován ve stylu nihonga s využitím přírodních materiálů. Na zlatém podkladu jsou zobrazeny květy sakury, symbolizující Japonsko, a květy růží, které symbolizují Česko. V pravé části obrazu je navíc zachycen motýl, otakárek druhu Papilio xuthus, jenž se vyskytuje na rozsáhlém území od Evropy po Asii. Představuje tak jisté propojení, které autorka cítí mezi naší zemí a svojí domovinou. Kompozici pak doplňují plameny v červené a modré barvě. Evokují životní energii božstva ohně Kagucuči, které v japonské kronice Nihon šoki z první poloviny 8. století symbolizuje očistu: autorka takto odkazuje k naději, že pandemie, která dočasně přerušila přímé cesty mezi Českem a Japonskem, snad brzy skončí.

Obraz fakultě darovala japonská výtvarnice Majumi Gotó a pojmenovala ho Kagucuči – 12 let staré jaro. Při malování Gotó pracovala s přírodními materiály. Foto: Alina Zaidullina

Japonsko je středoevropskému prostoru jak geograficky, tak také kulturně poměrně dost vzdálené. Když se vás někdo zeptá, proč by se měl touto asijskou zemí zabývat, co odpovídáte?

Japonsko působí v mnoha ohledech jako země protikladů. Moderní technologie a demokratické zřízení koexistují s bohatou tradicí a kulturními vzorci, jež mnohdy mají i několikasetletou historii. Může sloužit jako modelový příklad soustavné integrace vnějších vlivů a původní domácí produkce, a to prakticky ve všech sférách kulturního života. Přejímání lze pozorovat v náboženství, umění a literatuře. Ale také v jazyce, myšlenkových či politických systémech, technologiích i produktech pop kultury. Dynamika přejímání a přetváření je vlastně hlavním základem japonské kultury. Je také nezpochybnitelné, že Japonsko je pokladnicí významných kulturních artefaktů, které jsou nedocenitelnou součástí světového kulturního dědictví.

Japonská společnost navíc čelí mnoha výzvám: klesající porodnost, stárnutí populace, energetická soběstačnost či pozice ve světovém společenství. Podobným výzvám čelíme, nebo výhledově budeme čelit, i my. Některé mechanismy jsou v Japonsku urychleny, a proto má smysl ho pozorovat, pochopit a brát si z jeho vývoje ponaučení. Je to nesmírně cenný zdroj reflexe. Na pozadí vzájemných odlišností můžeme lépe poznávat sami sebe, zpochybňovat zažité stereotypy a doceňovat přínosy kulturní rozmanitosti v globálním měřítku.

Mnoho Evropanů vnímá japonštinu jako obtížný jazyk. Čím je pro vás zajímavý?

Japonština je příkladem jazyka, který je typologicky velmi odlišný od většiny evropských jazyků. Z gramatického hlediska sice v kontextu všech různých světových jazyků unikátně vyznívat asi nebude, jeho jedinečnost se však rozhodně vyjeví ve spojení s kulturou. 

Mě osobně nejvíce zajímá, jak je jazyk provázán s vnímáním světa: s jeho konceptualizací, jak přispívá k formování a prožívání naší každodenní fyzické i sociální reality. Zkoumání těchto aspektů moderní japonštiny se pokouším předávat i svým studentům v kurzech praktického jazyka. Kromě toho mě ale zajímá také japonská lingvistika jako kulturně-historický diskurz. Fascinuje mě pozorovat, jak sami Japonci nahlíželi a nahlíží na svůj vlastní jazyk, a jak do svých úvah o něm vnáší onen specifický jazykový cit, kterému se v japonštině říká gokan.

Japonština má své pevné místo také na FF MU. Kromě bakalářského studijního programu Japanistika funguje při fakultě také Seminář japonských studií. Mohl byste studijní program a seminář blíže představit?

Bakalářský studijní program je akreditovaný od roku 2018 a nabízí studium filologicky orientované japanistiky ve všech základních formách studia (jako hlavní program, vedlejší i jako jednooborové studium). Filologická orientace přitom navazuje na tradici poznávání japonské kultury a společnosti skrze texty japonského jazyka, a to nejen psané, ale i mluvené či různě specifické. To je také důvod, proč je hlavní osou programu intenzivní a komplexní jazykový kurz moderní japonštiny. Ten má studenty vybavit hlavním nástrojem pro japanologickou práci. Obecně jazyk chápeme jako nejpřímější cestu k poznání Japonska. 

Metodologické nástroje pro akademickou práci studenti poznávají skrze kurzy japonských dějin, literatury, společnosti, náboženství, divadla či filmu. Díky tomu získávají komplexnější pozadí pro zkoumání japonské kultury v různých souvislostech.

Foto: Alina Zaidullina

Co se snažíte studentům ve výuce předat?

Snažíme se je vybavit poznáním, že věda nespočívá v hromadění poznatků, nýbrž v budování výkladů. K tomu přispívají mimo jiné přednášky a kurzy hostujících zahraničních specialistů a různé workshopy. Pravidelně pořádáme workshopy japonské kaligrafie či podporujeme setkávání a navazování vztahů se studenty z partnerských univerzit v Bratislavě a v japonském Kjótu. Věříme, že ze studia japanistiky si úspěšní absolventi odnesou víc než jen znalost japonštiny.

Naznačil jste, že běžnou výuku doplňujete řadou dalších, svým způsobem mimoškolních, aktivit. Souvisí to s vaší touhou studentům předat víc než jen základní znalost jazyka?

Obecně klademe důraz na solidní znalosti japonského jazyka a propedeutický základ v oblasti japonských studií. Naši pozornost směřujeme dvěma směry: kromě domácích aktivit intenzivně rozvíjíme vztahy s partnerskými univerzitami – studenti díky tomu mohou vycestovat přímo do Japonska. Zkušenost z pobytu v tamějším prostředí je pro mnoho z nich inspirací pro další kariéru. Z domácích aktivit zmíním mezinárodní japanologickou konferenci Iaponica Brunensia, kterou organizujeme každé dva roky, dále pořádáme přednášky a besedy se zajímavými hosty nebo podporujeme aktivity studentského spolku Konekuto. Studenti také oceňují, že jim zprostředkováváme kontakty na organizace, ve kterých mohou znalosti japonštiny uplatnit.

Mgr. Jiří Matela, M.A., Ph.D., působí jako vedoucí Semináře japonských studií při Centru asijských studií. Zabývá se japonskou lingvistikou a také studiem moderní japonštiny: zkoumá její provázanost s každodenní fyzickou a sociální zkušeností.

Chcete vědět víc?

Fotogalerie


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.