Jazykové vzdělávání migrantů? Zefektivnit ho může mezinárodní výzkum

Život v cizí zemi je zpočátku náročný téměř pro každého. V řadě případů přitom nejde o dobrovolné rozhodnutí, ale o krok vynucený okolnostmi. Právě tehdy se lidé často ocitají v hostitelské zemi bez jakékoli znalosti místního jazyka. Jeho dostatečné osvojení je přitom důležitým předpokladem úspěšného začlenění do nové společnosti. Nabízí se proto otázka, proč se někomu daří nový jazyk zvládnout snáz než jinému a co pro to mohou udělat instituce a vzdělavatelé. Tématu se na konferenci o vývoji jazyka v kontextu migrace věnovali vědci a vědkyně z předních evropských institucí.

22. 1. 2026 Patrik Švec Věda a výzkum

Zleva Eva Dąbrowska z Erlangensko-norimberské univerzity Friedricha Alexandra, Egle Mocciaro z Masarykovy univerzity a Friederike Lüpke z Univerzity v Helsinkách. Foto: Evgeniia Tokmakova/FF MU

Výzkumný tým se zaměřil na migranty, kteří si cizí jazyk osvojují především prostřednictvím každodenních interakcí v práci, obchodě nebo třeba na úřadě. Dává to smysl, protože ročně jen do Evropy přesídlí statisíce lidí, kteří nemají zajištěný přístup k formálnímu vzdělávání. Přesto právě tato skupina osob dosud paradoxně stála stranou vědecké pozornosti a osvojování cizího jazyka bylo dlouho sledováno především u studujících, jejichž zázemí a vzdělání má blízko k evropskému standardu.

Podle Egle Mocciaro z Ústavu románských jazyků a literatur FF MU, která se tématu detailně dlouhodobě věnuje, má tento stav logické vysvětlení. „Migranti se často, dobrovolně i nedobrovolně, přesouvají. Tento neustálý pohyb v kombinaci s omezenou možností nebo ochotou zapojit se do výzkumu výrazně ztěžuje sledování jazykového vývoje v čase,“ vysvětlila. Svou roli podle ní hrají i sociální marginalizace, izolace a nejisté či extrémně náročné pracovní podmínky.

„Z dat UNESCO vyplývá, že mnoho migrantů často pochází ze zemí, kde je vícejazyčnost normou, ale úroveň formálního vzdělání a gramotnosti je velmi nízká.“
Egle Mocciaro
spoluřešitelka projektu

Přestože se lidé obvykle rychle naučí poměrně slušně dorozumět alespoň v běžných situacích, rodilým mluvčím neunikne, že taková řeč často působí nezvykle. V Česku bychom o takovém člověku nejspíš řekli, že mluví „lámanou češtinou“. Nejde však o chybu ani selhání, naopak je to vcelku přirozený důsledek jazykového vývoje.

Mocciaro v této souvislosti zdůraznila význam jazykového a sociálního zázemí migrantů. „Z dat UNESCO vyplývá, že mnoho migrantů často pochází ze zemí, kde je vícejazyčnost normou, ale úroveň formálního vzdělání a gramotnosti je velmi nízká. Musíme proto prozkoumat jazyky, kterými migranti mluvili před nebo během migrace, jejich předchozí školní zkušenosti (včetně stylů a strategií učení) i to, jaké si stanovili cíle,“ uvedla. Zatímco pro někoho je podle ní důležité především dorozumění, jiní usilují o přesnost a úplnou znalost jazyka. Tyto rozdíly ale současné systémy výuky často přehlížejí.

Klíčová témata a otázky konference

Přednášky na konferenci nabídly úvahy a případové studie, které zvažovaly roli různých faktorů při osvojování si nových jazyků. Hlavní přednášky se zabývaly dvěma klíčovými otázkami – gramotností a mnohojazyčností. Ewa Dąbrowska (Erlangensko-norimberská univerzita Friedricha Alexandra) hovořila o komplexní roli gramotnosti v jazykovém vzdělávání, a to nejen v případě druhých jazyků, ale i v oblasti vzdělávání obecně. Ukázala, jak si studenti rozvíjejí různé jazykové systémy v závislosti na faktorech, jako je například kontakt s psanými texty. Friederike Lüpke (Univerzita v Helsinkách) diskutovala modely mnohojazyčnosti, které nazývá „malými mnohojazyčnými repertoáry“ a které jsou běžné v subsaharské Africe. Porovnala je s užším evropským pohledem, podle něhož je mnohojazyčným mluvčím někdo, kdo dokonale ovládá několik jazyků, studuje jejich gramatiku a používá je ve všech kontextech. Malý multilingvismus naopak odráží jazykové zdroje používané flexibilně na základě komunikačních potřeb.

Další přednášky pak poskytly případové studie a vhled do konkrétních situací učení: role gramotnosti a školního zázemí ve vývoji ústních dovedností v druhém jazyce (Benazzo et al., Paříž), mobilizace komplexních jazykových repertoárů migranty (D’Agostino & Farina, Palermo; Lupica Spagnolo, Postupim), používání jazyka hostitelské země jako lingua franca (Dimroth et al., Münster), dopad vystavení L2 a sociální interakce (Milán, Neapol) a role traumatu v kontextu nucené migrace (Luppi & Arnone, Bologna) ve vývoji druhého jazyka. Dalšími tématy byly vznik písemných dovedností (Czinglar et al., Jena), metody sběru dat a jejich vliv na povahu samotných dat (Albanesi et al., Brno; Farina & Lorenzova, Palermo–Brno) a nové přístupy ke sběru a zpracování dat v kontextu migrace (Mauri & Zucchini, Bologna).

Lepší porozumění procesu osvojování jazyka umožní citlivěji nastavit vzdělávání i podporu lidí v novém prostředí a tím usnadnit jejich začlenění do společnosti. Pokud vzdělávací a integrační systémy vycházejí z představy jednoho výchozího bodu a jednoho správného cíle, míjejí realitu milionů lidí. Migrace tento rozpor jen zvýrazňuje.

Výzkum může dále ovlivnit např. i podobu jazykových testů a integračních programů což mimo jiní odpovídá prioritám Evropské unie v oblasti jazykového vzdělávání a integrace migrantů.

Závěry představené na konferenci jsou výchozím bodem pro další výzkum a především začátkem širší debaty o tom, jak lépe porozumět složitému procesu osvojování jazyka (nejen) v kontextu migrace. Výzkumnému týmu poslouží jako základ pro formulování přesnějších výzkumných otázek, vývoj nových protokolů sběru dat i analytických modelů, které budou odrážet tento způsob učení se jazyků.

Hlavním řešitelem projektu Celý život s jazykem: povaha a ontogeneze jazykové komunikace (LangInLife), reg. č. CZ.02.01.01/00/23_025/0008726, který spolufinancuje Evropská unie, je Pavel Caha z Ústavu českého jazyka FF MU. Spolupracují na něm také odborníci i odbornice z CEITEC MU, Univerzity Karlovy a Psychologického ústavu AV ČR. Projekt potrvá do roku 2028.