Pomocí geochemie se v půdě snažíme odhalit stopy lidské činnosti

Michaela Prišťáková patří mezi trojici studentů z FF MU, kteří letos získali Cenu rektora Masarykovy univerzity. Mladá vědkyně ji obdržela za své doktorské studium archeologie, v jehož rámci načerpala mnoho zkušeností v domácích i zahraničních výzkumných týmech. Nabyté znalosti považuje za klíčové. "Pokud byste po dokončení studia neměli dostatek terénních zkušeností, mohli byste mít problém naskočit do zaměstnání,“ tvrdí. Nyní se zabývá vlastním projektem: mapováním ranně středověkých lidských aktivit na Pohansku u Břeclavi.

1. 11. 2021 Tereza Ryšanová


Foto: Alina Zaidullina

Jakou specializaci máte v rámci archeologie?

Většinou se zaměřujeme na různá období, já se například věnuji převážně ranému středověku. Co se týče další specializace, zaměřuji se na geografické informační systémy, což je spíše technický směr, kam se řadí tvorba map nebo prostorová analýza, a pak geodézie a geofyzika.

Za své doktorské studium jste získala ocenění rektora Masarykovy univerzity. Co podle vás stojí za vaším úspěchem?

Během studia jsme vedeni k tomu, abychom publikovali, účastnili se zahraničních konferencí a stáží, nabírali nejrůznější zkušenosti. Pracuji v kolektivu, který je velmi aktivní. Navzájem se v těchto činnostech hodně podporujeme, takže jsem už v průběhu studia poměrně často publikovala a spolupracovala na nejrůznějších textech. Například tento rok nám vyšel s kolegou Peterem Milem v časopise Archeological prospection dobře hodnocený článek o geofyzikální prospekci na Pohansku u Břeclavi.

Mohla byste článek blíže představit?

Byl součástí projektu, který jsme realizovali s kolegy z Archeogeofyziky Brno. Měřili jsme již známé archeologické lokality, konkrétně raně středověká hradiska, a komparovali jsme naše výsledky s těmi dosud známými. Na Pohansku u Břeclavi byla geofyzikální prospekce provedena už dávno, ovšem interpretace byla starší, proto jsme se rozhodli ji přepracovat a zároveň použít některé nové metody. Snažili jsme se přidat více informací a kompletně analyzovat všechny výsledky. Ve finále se nám ukázaly nějaké nové struktury, které stálo za to dále zkoumat a více se o nich rozepsat.

„Geofyzikální prospekce nám pomáhá určit, jestli je na místě nějaký archeologický potenciál – tedy jestli tam jsou struktury, které mohly vzniknout činností člověka. Zrovna na Pohansku se nám ukázaly velmi pěkně. Je to lokalita, kterou Masarykova univerzita zkoumá už více jak 60 let.“

Michaela Prišťáková
archeoložka

Souvisí tento projekt s vaším výzkumem Geochemické mapovanie včasne stredovekých ľudských aktivít v antropogénne ovplyvnených pôdach a sedimentoch na Pohansku u Břeclavi?

Geochemické mapování je projekt, který vlastně navazuje na výsledky geofyzikální prospekce. Geochemická analýza je ovšem můj projekt s kolegyní Katarínou Adamekovou z Ústavu geologických věd PřF MU, kdežto geofyzika byl projekt kolegy Petra Mila z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU a jeho spolupracovníků z Archeogeofyziky Brno.

Jak na sebe konkrétně navazují?

Geofyzikální prospekce nám pomáhá určit, zdali je na místě, které měříme, nějaký archeologický potenciál. Tedy jestli tam jsou struktury, které mohly vzniknout činností člověka. Zrovna na Pohansku se nám ukázaly velmi pěkně. Je to lokalita, kterou Masarykova univerzita zkoumá už více jak 60 let. Věděli jsme, že se nacházíme na ploše hradiska, na kterém bývaly dvorce, nějaké obytné jednotky, kde lidé žili, určitým způsobem fungovali. Poté, co jsme tento fakt potvrdili geofyzikou, navázaly jsme na to s kolegyní Adamekovou projektem s geochemií, abychom získaly další metodu, která by nám pomohla doplnit tyto výsledky.

Projekt by se měl podle všeho blížit ke konci. Jak dlouho jste na něm pracovaly?

Je to krátký roční projekt. Návrh jsme podávaly minulý rok a řešení proběhlo v letošním roce. V terénu jsme byli my dvě, dva praktikanti a doktor Jan Petřík z Ústavu geologických věd PřF MU. Myslím, že jsme tam dohromady strávili asi dva a půl týdne. Už máme hotové měření, terénní i laboratorní část, a aktuálně se snažíme dát dohromady všechny výsledky a naměřená data.

Foto: Alina Zaidullina

Můžete nám prozradit výsledek?

Naše data vcelku pěkně korelují s výsledky geofyzikální prospekce. Vzorky jsme odebrali z tzv. kulturní vrstvy, která vznikla v období devátého až desátého století. Vyzkoušeli jsme, zda se geochemická stopa neprojeví také v podloží této vrstvy. To by umožnilo prozkoumat i již dříve prokopané plochy. Zaznamenali jsme mírně zvýšené koncentrace některých prvků, které však byli neprůkazné. Metoda tedy funguje pouze v kulturní vrstvě.

Na jakou analýzu jste se soustředily v rámci geochemické analýzy?

Geofyzika nám dává určitou představu o archeologických strukturách daného místa, samotné aktivity už ale metoda nevidí. Můžeme je naopak odhadnout pomocí geochemického mapování. Především výrobní činnost nebo deponování odpadu může zanechat výrazné chemické stopy. Pokud se na místě pracovalo s kovy, pak bude lokálně výrazná kumulace železa, olova a dalších prvků. My jsme se zaměřily hlavně na sledování koncentrace fosforu. Je velmi výrazně vázán na lidskou činnost a organický odpad.

Takže každá činnost zanechá v terénu určité chemické prvky, které vy následně zjišťujete?

Některé činnosti za optimálních podmínek ano.

„Na místech, kde stály domy nezahloubené do podloží se shlukuje velké množství keramiky, mazanice a podobně. Z toho vychází, že sledování prostorového rozložení nálezů může být dalším indikátorem, jak rozpoznat některé stavby, které nejsou viditelné pouhým okem.“

Michaela Prišťáková
archeoložka

Je projekt součástí vaší disertační práce?

Její součástí bude jak geochemie, tak geofyzika. Tento rok navíc vyjde monografie týkající se archeologických výsledků z Pohanska u Břeclavi na severovýchodním předhradí, do které jsem psala kapitolu o prostorové distribuci a fragmentaci nálezů. Tato metoda se snaží prostorově sledovat shluky kostí, mazanice nebo keramiky a poté otestovat, zdali mají tendenci se hromadit na nějakých konkrétních místech. U keramiky jsem kromě toho sledovala i prostorovou distribuci velikostních skupin. Teorie je totiž taková, že když máte nějaké velké fragmenty keramiky, znamená to, že se tyto věci na daném místě vyhazovaly a že nedocházelo k jejich další fragmentaci. Teoreticky proto na těchto místech mohly být odpadní areály nebo to mohly být nějaké staré jámy okolo domu.

Co vám tato metoda prozradila právě o Pohansku?

Ukázalo se, že na místech, kde stály domy nezahloubené do podloží – čili je nevidíme v terénu, ale zůstala po nich například jen pec – tak na těchto místech se shlukuje velké množství keramiky, mazanice a podobně. Z toho nám vychází, že sledování prostorového rozložení těchto nálezů může být dalším indikátorem, jak rozpoznat některé stavby, které nejsou viditelné pouhým okem. 

Ocenění jste získala i za zkušenosti získané na mezinárodních projektech. Jakých výzkumů jste se doposud zúčastnila?

Absolvovala jsem jak stáže, tak i některé řekněme zahraniční expedice. Byly tam asi čtyři výzkumy v Chorvatsku, poté jsme byli dvakrát s geofyzikou v Černé Hoře. Dále jsem byla ve Vídni, a to jak v rámci Erasmu, tak i krátkodobého pobytu. Je tam velmi rozvinuté pracoviště zaměřené na technické směry, kde se dá načerpat hodně zkušeností.

Jakou úlohu hraje v archeologii praxe v době studia?

Nemůžu to porovnat s jinými obory, ale pokud byste neměli po dokončení studia dostatek terénních zkušeností, mohli byste mít problém naskočit do toho, s čím se v zaměstnání každodenně střetáváte. Studium archeologie je v tomto ohledu velmi specifické. V průběhu roku mají studenti klasickou výuku a nějaké kratší terénní cvičení či exkurze, které jsou navázané na konkrétní předměty. V létě ovšem mají povinnost splnit alespoň tři týdny strávené někde v terénu. Buď jsou k tomu určené školní výzkumy, nebo mají možnost vyjet do zahraničí. Jedním ze zahraničních školních výzkumů je právě i Bibracte ve Francii, kde jsem i já strávila čtyři sezóny.

Michaela Prišťáková při přebírání Ceny rektora MU

Co pro vás znamená ocenění rektora?

Samozřejmě mě velmi potěšilo. Cena se sice uděluje jednotlivcům, ale je za tím velké
množství spolupráce s dalšími kolegy. Bylo to tedy příjemné ohodnocení toho, že už roky pracujeme až neskutečným tempem, spíše musíme zvolňovat než přidávat. Potěšilo to samozřejmě i mého školitele doktora Dreslera, který na tom nese nemalou zásluhu. Vede mě už od bakalářského studia a investoval do toho hodně času a energie, čehož si velmi vážím. Ocenění, jako je toto, ho velmi povzbudilo.

Mgr. Michaela Prišťáková je doktorskou studentkou archeologie na FF MU, na Ústavu archeologie a muzeologie působí jako odborná pracovnice. Aktuálně se věnuje svému výzkumu Geochemické mapovanie včasne stredovekých ľudských aktivít v antropogénne ovplyvnených pôdach a sedimentoch na Pohansku u Břeclavi. V listopadu ji čeká půlroční stáž v německém Kielu.

Chcete vědět víc?


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.