Filozofická fakulta MU se u příležitosti slavnostního koncertu stala symbolicky prostorem pro návrat společného odkazu bratří Vladimíra a Bohumíra Štědroňových. Do Brna zavítali pianista Ivo Kahánek, mezzosopranistka Bella Adamova, klarinetistka Anna Paulová a Wihanovo kvarteto. Program nabídl výběr z komorní tvorby Vladimíra Štědroně, zasazený do dramaturgického dialogu s díly Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Josefa Suka. Jako speciální host v Brně vystoupil vokální oktet OctOpus Vocalis. „S klavíristou Ivem Kahánkem jsme představili jeho skladbu Tři nápady pro klarinet a klavír, která bohužel není na koncertních pódiích uváděna často. Jsem ráda, že právě díky tomuto projektu se mohla skladba dostat více do povědomí posluchačů i dalších interpretů,” uvedla Anna Paulová patřící k nejvýraznějším českým klarinetistům mladé generace.

Vladimír Štědroň a Bohumír Štědroň byli strýcové letos třiaosmdesátiletého hudebního skladatele a pedagoga Miloše Štědroně. Bohumír studoval hudební vědu u Vladimíra Helferta na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, a v Brně se nakonec v šedesátých letech etabloval jako univerzitní profesor. „Je autorem mnoha muzikologických prací, například publikace Leoš Janáček ve vzpomínkách a dopisech. Charakteristická byla jeho vášeň pro detail, napsal například studie Janáček a Luhačovice nebo Janáček jako Sokol. Byl velmi dobrý pianista, studoval u Viléma Kurze a dost často hrával s dalším z bratří, s Janem,“ zavzpomínal Miloš Štědroň.

Bohumír Štědroň žil v letech 1905 až 1982 a do dějin muzikologie se zapsal především jako autor průkopnických studií o Janáčkovi, včetně jeho monografie. „Díky jeho aktivitě se dílo Leoše Janáčka dostalo do světového povědomí, na mezinárodní pódia i do populární kultury, například v díle Haruki Murakamiho. Štědroň tak významně přispěl k propagaci české klasické hudby v zahraničí,“ shrnula spoluorganizátorka akce Alexandra Střelcová.  

Vladimír Štědroň byl svérázný, temperamentní a přemýšlivý umělec, který ve svém díle navazoval na Josefa Suka a zpracováním nových harmonických prvků včetně moravské hudebnosti dospěl k vlastnímu osobitému projevu. Pro jeho tvorbu je charakteristická převaha miniatur. Nekomponoval rozsáhlé skladby, byly to spíše menší vokální, komorní i orchestrální formy. Žil v letech 1900 až 1982. Vystudoval v Praze práva a byl soudcem. V době studií na vysoké škole absolvoval pražskou konzervatoř a mistrovskou školu u Josefa Suka: Vladimír Štědroň byl jeho oblíbeným žákem. Hrál na violu, varhany, klavír, je autorem nejen klavírních skladeb, ale i smyčcových kvartet, symfonické básně Přeludy nebo Slavnostního vojenského pochodu.

„V naší rodině byl Josef Suk velmi preferovaný, což způsobil právě strýc Vladimír. Měl některé písemnosti ze Sukovy pozůstalosti, korespondenci, notové ukázky, úlomky z partitur. Vladimír byl sekretářem Vrchního soudu v Brně, jako okresní soudce působil v Klatovech a Kolíně. V roce 1950 neprošel prověrkou soudců, protože se politicky správně neangažoval, a tak se na stará kolena živil jako profesor na konzervatoři v Praze,“ upřesnil Miloš Štědroň.

Fotogalerie