Studoval jste střední školu informatiky, poštovnictví a finančnictví. V jaký moment se to zlomilo a řekl jste si, že se místo čísel chcete věnovat jazyku?

Přesně tak, maturitu mám z kybernetické bezpečnosti. Na střední škole jsem si to moc užil, ale říkal jsem si, že bych chtěl zkusit ještě něco jiného. A protože mě bavily jazyky, rozhodl jsem se přihlásit do studia němčiny v kombinaci s nizozemštinou.

Jak jste se k nizozemštině dostal? Úplně náhodou, nebo jste k ní měl blízko vždycky?

Vlastně to byla náhoda. Původně jsem zvažoval němčinu v kombinaci s angličtinou, ale protože se mi tehdy nějak nechtělo vstávat na přijímačky z angličtiny, tahle varianta padla. Jako zálohu jsem měl němčinu v kombinaci s nizozemštinou, kam jsem se naštěstí dostal. A rozhodně toho nelituji.

Setkal jste se ve svém okolí s někým, kdo vám tvrdil, že jste si vybral „nepraktický“ směr? Co vám na to řekli například rodiče?

Určitě byli dost překvapení, protože z jejich pohledu šlo o vcelku drastickou změnu. Vlastně jsem přešel z oblasti IT, kde šlo především o logické myšlení, na čistě humanitní obor. Na druhou stranu věděli, že mi jazyky docela jdou, takže mě podpořili. Myslím, že se o mé uplatnění nebáli, protože pocházím z Břeclavi, která leží u hranic s Rakouskem. Víme, že se opravdu hodí umět německy. Když to nevyjde s nizozemštinou, pořád mám němčinu jako takovou jistotu. (smích)

V čem se tyto jazyky doplňují? A naopak, v čem vám dělají zmatek?

Ze začátku se mi hodně pletly při mluvení. Při jazykových cvičeních v němčině mi obvykle naskakovala slovíčka z nizozemštiny a naopak. V jednu chvíli se to ale zlomilo a mozek to nějak pochopil. Dneska už asi můžu říct, že se oba jazyky doplňují.

Mnohem větší problém pro mě bylo skloubit předměty. Cvičení z jednotlivých jazyků mi často kolidovala, protože se konala ve stejný čas. V prvním semestru jsem ještě úplně nevěděl, jak si při sestavování rozvrhu poradit, takže se mi to nepovedlo úplně ideálně.

Předpokládám, že jste uměl trochu německy už před začátkem studia. Jak jste na tom ale byl s nizozemštinou? Měl jste alespoň nějaké základy, nebo jste se je musel rychle doučit? A jak na tom byli vaši spolužáci a spolužačky?

S nizozemštinou jsme všichni začínali. Museli jsme absolvovat intenzivní kurz, který měl asi osm hodin týdně. Bylo to opravdu náročné, ale když člověk chce a opravdu ho to zajímá, dá se to zvládnout. Nizozemština je zajímavý jazyk, líbí se mi, jak funguje a zní. Dost mě navíc motivuje, že když to zvládnu, získám jistou výhodu na trhu práce, protože nizozemština u nás není úplně běžná.

Které předměty vás na bakaláři nejvíc bavily?

Určitě už zmíněná jazyková cvičení, která jsou velmi obohacující. Pak mě také bavila studia reálií, protože se těmto zemím v hodinách dějepisu na základních a středních školách nevěnuje moc pozornosti. To je ale pochopitelné…

V němčině mě hodně bavila frazeologie, které jsem se později věnoval i ve své bakalářské práci. Naopak předměty zaměřené na literaturu mě úplně nebaví. (smích) Za mě by bylo ideální, kdyby studium začínalo hned překladem, ale to by nedávalo smysl. Nejdřív se musíte pořádně naučit jazyk samotný.

U toho překladu se zastavme… Jak si představit typické semináře překladu, které jsou běžnou součástí studia?

Lze si to představit jako taková diskusní setkání, na kterých rozebíráme, o jaký typ textu vlastně jde. Klíčové je se s ním nejdřív důkladně seznámit a vyhledat si slovíčka, kterým nerozumíte. Až pak se můžete pustit do překladu. Protože nás je na oboru málo, máme na to dostatečný prostor.

V čem se podle vás nejvíc projevuje to, že je vás, jak sám říkáte, na oboru málo?

Určitě v tom, že se spolužáky i vyučujícími máme blízký vztah. Přátelské vztahy určitě taky podporují různé tematické společenské aktivity. Lektoři například každoročně pořádají nizozemský Sinterklaas, někdy slavíme i den nizozemského krále, což je taková oslava jeho narozenin. Prostě tak nějak cítíte, že sem patříte. To je asi taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem i na magistra zůstal v Brně. Zvažoval jsem tehdy, že odejdu jinam, abych se celkově posunul a poznal nové prostředí, nakonec ale převážilo Brno. Asi i kvůli tomu, jaké možnosti studijních pobytů v zahraničí univerzita nabízí.

Asi je zbytečné ptát se, jestli jste toho využil… Spíš mě tedy zajímá, kam jste vyrazil a proč?

Na bakaláři jsem byl v nizozemském Leidenu, což je pěkné studentské městečko. Určitě jsem rád, že jsem tam strávil semestr, ale znovu bych tam asi už nejel. Hlavně kvůli tomu, že je to taková studentská bublina. Myslím, že když člověk žije ve větším městě typu Brusel nebo Berlín, je ten zážitek mnohem autentičtější. Netočí se to jen kolem univerzity.

Takže byste na Erasmus znovu nevyrazil?

Určitě vyrazil a plánuji to i teď na magistrovi. Rozhodně mi to dalo spoustu pozitivních věcí a donutilo mě to vystoupit z komfortní zóny. Vzpomínám si například, že velkým zážitkem pro mě byla už jen cesta do Nizozemska. Když jsem tam jel, zrušili mi noční vlak, na který jsem měl přestoupit ve Vídni. Takže jsem musel rychle řešit náhradní spoj i dočasné bydlení ve Vídni a dost jsem tehdy přemýšlel, jestli to není nějaké znamení. Že tam třeba vůbec nemám jet, nebo tak něco…

Ono náročné bylo už i samotné plánování výjezdu. Ještě předtím jsem si mimo jiné potřeboval důkladně rozvrhnout studium, abych později nemusel prodlužovat.

Už zaznělo, že po bakaláři pokračujete navazujícím magisterským studiem v programu Překladatelství moderních evropských jazyků – konkrétně ve specializaci nizozemština. V čem se to liší od bakaláře?

Určitě v tom, že máme méně literatury a mnohem víc překladu. (smích)

Zajímalo by mě například, jestli lze ještě při studiu získat nějakou reálnou překladatelskou zkušenost…?

Určitě ano. Různé nabídky máme přímo od našich lektorů a záleží jen na nás, jestli jich využijeme. Já sám jsem to ale zatím nevyzkoušel.

V úvodu rozhovoru jste zmínil, že věříte, že díky nizozemštině budete mít jistou výhodu na trhu práce. Máte nějakou konkrétní představu, jakým směrem se vydáte?

Uvidím, jaká bude situace na trhu práce. Pokud to nevyjde v Česku, určitě se uplatním v zahraničí. Existuje řada překladatelských firem, takže se o práci nebojím. Určitě je pravdou, že na to má vliv i AI, protože se z překladatelů stávají spíše postprodukční editoři, kteří editují to, co vytvořila AI. Uplatnění lze najít třeba i v diplomacii, v marketingu nebo v institucích Evropské unie. V té souvislosti dává smysl přidat si k překladatelství ještě i tlumočení. Na to podle mě ale člověk musí mít hlavu, protože je to práce ve stresu.