Pro nás, špilberské muzejníky, byla naše paní Milenka, jak jsme jí s její laskavým svolením říkali, přirozenou a respektovanou autoritou i nevyčerpatelným zdrojem vědomostí o brněnské historii. K ní celá léta, ještě v dobách „předinternetových“, směřovaly telefonické i poštou doručované dotazy nejen od návštěvníků jejích hojně navštěvovaných přednášek pro veřejnost. Podobně si paní Milenka našla čas i na badatelské dotazy svých muzejních kolegů. Zájem veřejnosti byl pro ni impulzem ke zpracování vývoje názvů brněnských ulic a přesvědčení, že dějiny „jejího“ města se nejsrozumitelněji představí encyklopedickou formou, nás v roce 2001 přivedlo ke zrodu Encyklopedie dějin Brna s využitím tehdy moderního média. Paní Milenka tak ke svým profesním koníčkům přidala i zveřejňování střípků z brněnské historie na internetu a aktivně se doplňování této mozaiky věnovala ještě i v prvních měsících letošního roku. Bez hesel pod autorskou zkratkou Fl by dnes encyklopedie byla o více než jedenáct tisíc záznamů chudší. Vzpomínku na jejich charizmatickou autorku vyvolá každé z nich. Kdo chce zavzpomínat hlouběji, začte se do Hovorů o Brně, posledního a vskutku obsáhlého díla, které paní Milenka Brňanům i Brňákům věnovala. K tomu si dovolím citovat z naší mailové korespondence: „Co se týče knihy, chtěla jsem, aby tady po mně aspoň něco zůstalo, ale nevím, jak ji veřejnost přijme. Nedělám si velké naděje. No, uvidíme.“

Paní Milenko, ta kniha je skvostná, děkujeme – za všechno!

Irena Loskotová (Ústav archeologie a muzeologie FF MU)

Milena Flodrová je široké brněnské veřejnosti známa především jako neúnavná a všestranná popularizátorka historie města Brna. V tomto duchu se jistě ponese většina vzpomínkových textů. Pro mě osobně byla však především člověkem, usilujícím mnohdy až úzkostlivě o dodržování zásad slušného, laskavého a obětavého chování. Celý život se snažila dostát požadavkům morálních ideálů, které pro ni trvale představovala osoba jejího otce, prvorepublikového středoškolského profesora Roberta Volka. Toto její vnitřní nastavení bylo podle mého názoru hlavní příčinou veřejné osvětové činnosti. Jako odborná historička se nikdy nepovyšovala nad laické posluchače, naopak vždy považovala za svou povinnost srozumitelně předat Brňankám a Brňanům vše podstatné, co se během své odborné historické praxe dozvěděla. Navíc byla přesvědčena o tom, že tímto způsobem pomáhá posilovat kvalitu vztahu brněnských občanů ke svému městu. Toto její přesvědčení a způsob jeho realizace je hlavním osobním poselstvím, které nám po Mileně Flodrové zůstává.

Libor Blažek (Archiv města Brna, Ústav pomocných věd historických a archivnictví FF MU)

Ve čtvrtek 25. června 2026 odešla po naplněném životě Milena Flodrová, přesněji řečeno „doktorka Milena Flodrová“. Její oficiální biografie (např. v Encyklopedii města Brna) uvádí sice lege artis přesný akademický titul „Mgr.“, ale právě případ paní doktorky Flodrové je myslím dobrým dokladem toho, že vedle oficiální linie akademických hodností existují hodnosti udělované tak říkajíc spontánně vědeckou komunitou. Tyto hodnosti po právu náležejí těm, kteří si v rámci vědecké obce vytvořili přirozenou autoritu a jejichž oficiálně dosažená hodnost zdaleka neodpovídá hloubce jejich znalostí. A jako takovou jsem Milenu Flodrovou znal. Osobně jsem se s ní setkával zpravidla tehdy, když jsem se chtěl spojit s jejím manželem, prof. Miroslavem Flodrem, jemuž byla tichou a spolehlivou oporou až do konce jeho života. Poslední náš vzájemný mailový kontakt (ano: mailový, M. Flodrová byla v tomto ohledu velmi praktická a moderní) se týkal korespondence jejího manžela; to už bylo po jeho smrti. Velmi si vážila zájmu o jeho osobu a vítala rovněž plánované mezinárodní zviditelnění brněnského archivního rukopisu Knihy písaře Jana v Cod. 2., které jak doufám dovedou k úspěšnému cíli naši vídeňští kolegové. Ale i když jsem „paní doktorku“ v poslední době již osobně nepotkával, často jsem se nechal provázet její brněnskou topografií, případně čerpal znalosti z jejích nesčetných studií věnovaných především brněnským dějinám. A jsem si jist, že nejen já…

Dalibor Havel (Ústav pomocných věd historických a archivnictví FF MU)