Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Z rozhovorů: kino Lucerna
 
Passages from interview

P 9: Anna V.doc - 9:2 [PS: A vzpomínáte si, že byste ..] (35:36) (Super)
Codes: [kina] [kino Lucerna]
No memos

PS: A vzpomínáte si, že byste to sdílela třeba s nějakou kamarádkou tadyto?
TK: Já myslim, že jsem chodila se sestrou. Starší sestrou. Tenkrát s kamarádkou asi ještě ne, ale asi se starší sestrou, páč taky to kino Lucerna je prostě cobydub, tak to nás tam naši určitě pouštěli jako samotné.


P 9: Anna V.doc - 9:3 [PS: Ale je teda velmi pravděpo..] (41:58) (Super)
Codes: [kina] [kina v centru] [kino Lucerna]
No memos

PS: Ale je teda velmi pravděpodobné, že jste to viděla asi v Lucerně, takže vy jste chodila teďko, v tomto období... Těsně po válce, v období té obecné školy, do Lucerny?
TK: Určitě, aji později ještě.
PS: Takže v této... Vzpomínáte si, že byste byla někde dál? Mimo Lucernu? Že by třeba s rodiči jste šli? Jako na nějakou mimořádnou, mimořádně...
TK: Jako tenkrát v tom období, myslim, že ne, že kino Scala pro mě bylo takový dost jako už, cosi vzdáleného, a to nevim, kdy jsem tam byla poprvé, ale rozhodně té Lucerny jsme se dost držely. Bylo to blízko, mohly jsme jít za pět minut osm z domu, že tak to bylo takový jako výhodný.
PS: Takže jste chodila těsně před záhájením pro- promítání, na poslední...
TK: Těsně, většinou.
PS: Takže nebyl problém koupit lístek?
TK: No, to jsme asi si koupily dopředu, to nevim, to možná jo, ale že jako nebylo potřeba, někdy ne, někdy jsme se rozhodly, že jdem do kina, ale myslim, že většinou jsme ty lístky asi kupovaly, ale asi.
PS: Ehm. A vzpomínáte si na to kino, na atmosféru v tom kině? Jak to tam...
TK: No, tak to bylo takové velice prosté, dlouho ještě po tom. Velice prosté kino, vim, že to bylo řešené jinak než teď, to bylo na první půlku, druhou půlku si myslim, a takový opravdu obyčejný kino. Ani nevim, jestli tam tenkrát byla šatna. Co jsem tam byla pak pozděj, ono je to úplně jinak, je to jako amfitéatr dělané, že.
PS: Takže tehdy to bylo, to nemělo sklon?
TK: Myslím si, že ne.
PS: Byly tam jako lavice nebo židle?
TK: Židle, nějaké sklápěcí židle, mám pocit. Mám pocit.
PS: A vzpomenete si, že by to mělo nějaké zvláštní, em zvláštní typ návštěvníků, to kino? Že by tam chodila nějaká...?
TK: Ne, ne, nemyslím.
PS: Narážím na to, jestli tam nechodili studenti víc. Protože tam byly blízko koleje. N- nemělo to takovou atmosféru?
TK: To tenkrát né, to nevím. Ty ty Kounicovy koleje, třeba asi si myslíte ty, to jsem já až teda po té válce, jsme se nebo jsme o tom dověděli nebo jsme o tom věděli, že to je, ale že by tam nějak chodili studenti si myslim, že ani ne.


P 9: Anna V.doc - 9:10 [TK: Já si myslím, že se chodil..] (316:324) (Super)
Codes: [kina] [kino Lucerna]
No memos

TK: Já si myslím, že se chodilo tenkrát teda, že se chodilo dost do kina, ta Lucerna bývala skoro vždycky plná. To si tak jako pamatuju, že jsme, tak v tom, řikam určitě tom, v tom hrála ta blízkost toho kina, že. Kdybychom musely někam jezdit, tak to asi nebylo tak ono, nebo by nás nebyly rodiče třeba pouštěli jako malý holky.
PS: Takže si vzpomínáte na Lucernu jako na plné kino. A vzpomínáte si na na na naopak na prázdné kino? Že by někdy bylo prázdno?
TK: V Lucerně?
PS: V Lucerně nebo [i jinde.]
TK: [Ne,] to už pak ve Scale tady, ne.
PS: Ve Scale jo, ve Scale jste se setkala, že by bylo prázdno teda?
TK: To už až z poslední doby, no ( ).
PS: Jo, to já myslím v těch padesátých, šedesátých...
TK: To ne, to ne. Ehm ale vim, že třeba i ty festivaly, co byly v té Scale o prázdninách, že to bývalo plné dost, to bylo několikrát denně oni promítaly ten film, v deset dopoledne, eště někdy potom.


P11: Dagmar V.doc - 11:1 [PS: Dobře. Tak teď se můžeme v..] (43:64) (Super)
Codes: [kino Lucerna] [návštěva kina, funkce]
No memos

PS: Dobře. Tak teď se můžeme vrátit k těm kinům, v tom prvním období po válce, když jste chodila, když jste byla na té obecné škole, jestli se to dá rozdělit alespoň přibližně nebo obecná a měšťanská.
DM: No tak, z té z té obecné tam jsme toho moc... To mám tu jednu vzpomínku s tím chlapcem, jak nás maminka pustila teda na tu Hybešovu, ale co to bylo, nevim přesně, co to bylo za pohádku. Ne- pamatuju se tak, že jsme byli na nějaké Sněhurce, ale to teda, to byl film malovanej, kreslenej, byl nějakej cizí, tehdá možná bylo. No a jinak si to teda nepamatuju, protože do kina jsme moc nechodili, my jsme měli teda do angličtiny, do toho Sokola a do toho krasobruslení, to byl aji vlastně k tomu balet a nácviky na revue a takový, takže to byl- zabíralo hodně času, tak do kina tehdá my jsme moc nechodili. Taky vono si pamatuju pozděj, že vypínali elektřinu. Čili jeden týden se nesvítilo, jeden týden se svítilo. Jako to bylo období, takže to...
PS: To vím, že (museli) šetřit, že se vypínal proud, což omezovalo trochu i provoz kina. Vzpomínáte si, že by vám někdy v kině vypli proud?
DM: No, v kině si to nepamatuju, ale vim že teda vždycky byly období a nějaký vyčleněný, em kde se nepro-, kde nebyl proud.
PS: A vy jste si vzpomínala teda, že jste em šla s tím spolužákem, takže vás šlo víc.
DM: Tři.
PS: Tři. Vy, [vy a kamarádka. ]
DM: [Dvě holky a ten] náš...
PS: A to bylo teda do toho Kina mladých?
DM: Ne, to bylo na tu... To jsme jeli tramvají až na nějakou Hybešovu. No to, co to bylo za za, co to tam bylo za... No, bylo tam kino. Určitě na Hybešce. (.)
PS: Em, jo Kino Mír, Iluzion pozdější. Kino Mír. Já už vím, kde to je.
DM: No, to je tam jako...
PS: To je měrem k Pisárkám.
DM: Ano, směrem na Pisárky.
PS: Takže tam jste se vypravili, takhle daleko?
DM: Takhle. No, to nás maminka pustila, tady s tím klukem. ( (směje se) )
PS: Takže to byla ta Sněhurka? Ta se vám vybavuje...
DM: To nevim, jestli to byl-... Opravdu, to bych vám lhala. Ale vim, že jsme teda tam jeli. Že nás tam doprovodil, a pak nás zas dovezl sem. Vona bydlela tady naproti, já, já tady a on někde v Táboře. Tak jsme měly takový garde, takovýho... Jinak teda si vopravdu nepamatuju, že bych s rodiči byla v kině někde, to si nepamatuju.
PS: A bylo to proto, že by rodiče měli nějaký negativní názor na kino nebo nebo...
DM: To ne, ne, no já nevim. Nebyl čas, vona maminka tady měla babičky, dědečky na vopatrování všechny, strejčky, tetičky. Tak nebyl čas, bych takhle řekla.
PS: Takže ani tady do té Lucerny jste ani jako takhle ma- malá...
DM: S rodiči ne, tak úplně malá ne. Až potom od té šesté třídy, to samozřejmě už jsme chodily s děvčaty, takhle jsme chodily do kina hodně často. A po celém Brně jsme to teda kroužily podl-... Byly plakáty, a to jsme viděly, to jsme viděly, a to jsme neviděly, tak jsme hodně navštěvovaly teda kina.


P11: Dagmar V.doc - 11:2 [PS: No, takže se přesuneme em ..] (65:88) (Super)
Codes: [kina] [kina v centru] [kino Lucerna] [návštěva kina, funkce] [škola]
No memos

PS: No, takže se přesuneme em v podstatě do toho pozdějšího období do té měšťanské, kdy už jste začala chodit sama. Em takže tady z toho prvního období, když jste byla teda, em ještě jenom otázku, když jste byla takováto malá dívka, nechodila jste, ale vaši spolužáci zřejmě ano, em mrzelo vás to? Věděla jste, že...
DM: Ne ne, mně to nescházelo. Já jsem to vlastně moc nějak. Takže mně to ani nescházelo.
PS: Takže jste začala později chodit sama?
DM: Později jsme začaly chodit samy, jako děvčat- s kamarádkama, s rodiči jsem v kině myslim nebyla.
PS: A můžete teda si vzpomenout na to, kdy jste začala takto častěji chodit, s kým a kam?
DM: No, byly to spolužačky. No a jak vám říkám, byla to hlavně teda Lucerna, chodily jsme do toho Kina mladých, chodily jsme na nám- na Rudý náměstí, tam byla Scala, myslim. Potom byl K- K- Kapit- Kapitol. No, na Poštovské, že. Divadelní. Na tu Hybešovu. A někam až do Husovic taky jsme jezdily, chodily. Husovice to byly nebo Obřany.
PS: Tam byly dvě kina a bylo tam i letní kino. Chodila jste, chodily jste tam?
DM: Do letního kina jsem nechodila, nikdy. Ne, ne. V letním kině jsem nebyla.
PS: A protože vám to nezajímalo nebo to mělo nějakou špatnou pověst, to letní kino?
DM: Ne, ne, ale tak my jsme chodily jenom po těch... No, letní kina v té době už byly? No, asi jo. Do toho sedmdesátýho už jo, no.
PS: U Lužánek hlavně byly, [bylo, na Stadioně.]
DM: [No, tak v životě jsem nebyla] na letním kině. Tak na Stadioně tady na Lenince, tam bylo taky letní kino, pokud vim. No, ale my jsme tam nechodily teda. Já osobně jsem nechodila.
PS: Takže vy jste jmenovala celkem asi šest kin, kam jste, nebo sedm, kam jste občas s těmi kamarádkami em zašly nebo zajely. Takže jezdily jste i dál. Tramvají?
DM: Ano
PS: A podle čeho jste to vybíraly to kino?
DM: No, my jsme chodily ho-, hlavně teda jsme chodily na takový ty starší filmy, co bylo, po válce se to objevilo, Burian, ten Werich nebo úplně ty starý filmy, Katakomby ( ) a takovýhle. No a vim, že taky byl tamhle film Zítra se bude tančit všude, to nevim, kdy to teda dávali. To si pamatuju, že myslim jsem na tom byla v Lucerně, že jsme na tom byly. A potom vim, že s tou školou vod té šesté třídy jsme chodili pravidelně na na představení filmová, já vám nevim, jak často, ale vopravdu pravidelně nás vyváděli celou školu, jsme šli do kina. Chodili jsme do toho Kina mladých, taky do Lucerny, no a to byly spíš takové filmy ty sovětské, teda že. Nebo vojenské a Příběh opravdového člověka a Meresjev a takovýhle filmy, tak potom taky historický filmy, naše třeba, že to bylo už ten, od Jiráska byly nějaký ty filmy takový. Takže na takový filmy jsme chodily. Mně se to trochu smývá potom, když už jsem byla ve škole jako em učitelka nebo vychovatelka, tak my jsme taky chodili do kin-, na ty filmy, a tam jsme hodně chodili do toho Kina mladých (tedy).
PS: Takže vy si a vzpomínáte si, že vy jste jako dítě chodila se školou docela pravidelně teda...
DM: T- to bylo ano období, kdy se chodilo dost pravidelně.
PS: Místo vyučování?
DM: Ano, ano. Místo vyučování. To bylo místo vyučování.
PS: A probírali to s vámi nějak v té škole učitelé, bavili se o to...
DM: To myslím, že ano, protože to byly takové ty filmy, které byly jako propagované, že. Ty sovětské filmy hlavně.
PS: Vzpomínáte si na nějakou třeba diskuzi nebo něco takového nebo i s kamará- nebo jaká byl postoj váš jako dětí k těm k těn školním návštěvám?
DM: No, tak hlavně se nám to líbilo, že jsme se ulili ze školy, že jo, to bylo první. No a nijak jsme to... Oni nás navedli samozřejmě, jako kantor to navede, jak to bylo a jak nám pomáhali, že ti Sov-, co položili životy, no vždycky se to otočilo tady... Pokud vím, tak se to takhle vždycky převedlo.


P11: Dagmar V.doc - 11:6 [PS: Takže tady ty dvě kina, to..] (183:202) (Super)
Codes: [kina] [kina v centru] [kino Lucerna]
No memos

PS: Takže tady ty dvě kina, to byly takový to byly takový přečkávací, vyplňovací, a z těch ostatních Lucerna, Kino mladých, Scala, Kapitol, Alfa. Em
DM: Do, taky do Králova pole jsme chodili, taky že jo tam. No, jak říkám, to jsme byli, tam byly dvě kina Morava a eště nějaký.
PS: Jadran.
DM: Jadran.
PS: Dá se, mohla byste říct, jaký byl rozdíl mezi kiny, vnímali jste nějak rozdíl mezi těmi kiny?
DM: No, tak ( (oddychnutí) ). Tady to bylo takový domácí, že jsme zaskočili kdykoliv, jakoli. Tam už jsme se na to museli jako víc připravit, že. Nakoupit lístky, někdo musel jít koupit lístky. Tak už to bylo takové dražší, no, mhm horší, no ale tam se vždycky dostali lístky. Když člověk i jel naslepo, že pudem, podívali jsme se na plakát, pudem do kina, tak jsme šli a dostali jsme lístky.
PS: Jako kam, v Lucerně nebo kamkoliv?
DM: No aji, když jsme se teda vypravili někam dál. Některé filmy byly víc navštěvované, no tak to jsme teda vždycky nějaký ten přístavek nebo něco takového nám tam. Každý třeba seděl zvlášť někde, když jsme šli tak naslepo.
PS: Ehm, ehm. Jo, takže se přidávaly židle.
DM: Buď se přidávaly židle, když to bylo hodně jako navštěvovaný, anebo každý seděl někde jinde, no.
PS: Takže jste neměli obavy, že se nedostanete do kina, nestávalo se vám, že byste nedostali lístky?
DM: Ne, ne. To sem, to...
PS: ( ) v předprodeji neřešili nikdy?
DM: Ne. Jo, když to bylo jako plánovaný, že půjdem v pátek do kina, tak jeden šel a nakoupil to, ty lístky dopředu. Aby to bylo jistý sicher.
PS: A ta Lucerna se lišila jenom v tom, že byla blízko anebo i v tom, jak jste tam chodila oblečená nebo že by to mělo jinou atmosféru?
DM: No, tak, abych vám řekla, do kina se tehdá chodilo tak normálně, tam se jako nikdo neo- neoblékal nijak zvlášť, no. A tady to bylo teda jedině, že to bylo blízko a člověk si odskočil a byl hned doma a... A vždycky jsme teda čekali až ty filmy přijdou třeba sem, že vono se to tak točilo a jinak jsme šli teda do toho města. Někdy pěšky aji jsme šli, že jsme udělali procházku a...
PS: Takže v té atmosféře toho kina, když jste šli do Scaly třeba a jindy do Lucerny nebyl ( ).
DM: No, tak řekla bych, v tom ozvučení, určitě to bylo jinačí. Tady to bylo takový jako vobyčejný, kdežto tam už to bylo takový doopravdický víc, no. To ozvučení určitě bylo v těch velkých fil- em vkinech lepší.
PS: A pokud jde o třeba kvalitu projekce nebo služeb, uvaděčky a tak dál, byl v tom nějaký rozdíl? Obraz, že by nebyl zaostřený nebo že by se chovali jinak zaměstnanci toho kina?
DM: Ne, ne ne, to teda, to ne, nevzpomínám, vždycky nás uvedli, třeba s baterkou, když jsme přišli později nebo tak, ale no tady nás nikdo nemusel uvádět, v těch kde to jsme znali, tak jsme věděli, kam máme jít.


P12: Jan V.doc - 12:1 [PS: Ehm. Dobře. Takže to tu má..] (36:43) (Super)
Codes: [kina] [kino Lucerna] [program, vstupenky]
No memos

PS: Ehm. Dobře. Takže to tu máme vcelku ujasněné a zjednodušené. Takže vzpomenete si, když se zaměříme nejdřív na to období těsně po roce 45, do kterých kin jste chodil těsně po válce nejčastěji?
JS: Do Lucerny. Jednoznačně. Jednoznačně Lucerna. Jednoznačně Lucerna, že. To ještě byly tenkrát dva, tři, čtyry vstupný, tak tam se chodilo nejčastěji, že. Potom dokonce bylo i nějaký jako studentský nebo jak, že byly nějaký kartičky, to si pamatuju, že tam se dávaly nějaký razítka, že to bylo jakože to bylo jako zlaciněný. Zlaciněný pro ty, pro ty, kdo měl ty kartičky. No a takže tam se chodilo, tam se chodilo prakticky, že.
PS: Takže to jste využíval? To slevněný vstupný?
JS: No určitě, že ano.
PS: Tam bylo potřeba si koupit vlastně [nějaký], nějakou permanentku jakoby nebo to bylo čistě na...
JS: [Určitě.] Ne to bylo, to byly nějaký, to byly nějaký, jak knížky nebo co to byly, a oni to tam dali, tam byly nějaký kolonky a když šel do tohoto, tak tak oni tam dali nějaký razítko a třeba vst- vstupenka stála čtyry koruny, tak já jsem šel třeba, já ( ) nepamatuju za korunu nebo za dvě, prostě jsem šel jako na ten film, jo že. Jak kdo to, jak jak to vlastně bylo, že, jestli to dávali všem anebo jenom některém anebo jak to, to už si dneska, to už si dneska nepamatuju. Ale dokud, ale vím, že že se vždycky chodívalo tam, respektive takhle, já už jsem v Lucerně od toho jednašedesátýho roku, jsem ještě nebyl. A prakticky jsem nebyl ještě, prakticky jsem nebyl ještě ani tady v kině. Já jsem tady byl naposledy v kině, tady jsem byl naposledy v kině před šestnácti, sedmnácti sedmnácti rokama, od té doby jsem v kině, od té doby jsem v kině nebyl. Jednak oni všecky zrušili, ne? To co jsme chodívali.
PS: A zrovna Lucerna zůstala.
JS: To jsme chodili. No tak jako jediná, jako jediná, že. Ale zrušili, co jsme chodili na Poštovskou. Tam do té Alfa pasáže, to myslím Praha nebo tak se to nějak jmenovalo. Že potom byla, potom byla ta Družba, jako tam se taky chodívalo, že. No a když se chodívalo do školy tak nejčastější bylo, nejčastěji bylo Úderka a Čas. To už si ani nepamatujete vy, jak to jak to tam bylo. Na Náměstí Svobody...


P12: Jan V.doc - 12:2 [PS: Takže vy jste mluvil o Úde..] (47:78) (Super)
Codes: [kina] [kina v centru] [kino Čas a Úderka] [kino Lucerna]
No memos

PS: Takže vy jste mluvil o Úderce a o Času.
JS: No tam to byly, v tom Času tam tam se pr- se prakticky promítalo od božího rána do večera. Jako nepřetržitě, že. To stejný to stejný bylo to stejný bylo aji v Úderce, že. A potom bylo večer, večer jak se setmělo, tak tam bylo ve- bylo nahoře, z náměstí se dívalo prostě jako na filmy, protože to byly to byly tyto, no. Pak ještě byla ta Scala, ne? Tak ta ta taky byla. A pak byl eště, pak byl eště na Dominikánským náměstí, Jadran nebo jak se to jmenovalo. To to tam ještě bylo, tam eště bylo taky kino, takže to byly brněnský to byly brněnský kina, jinač byly ještě aji v Královým polu, ale tam tam jsem nikdy, tam jsem nikdy prostě jako do toho nebyl, že. Pokud jsem byl doma, tak to jednoznačně, jednoznačně byla Lucerna. Ať hráli, co hráli, tak se tam prostě jako na to chodilo, že.
PS: A na ten Čas, máte nějakou zvláštní vzpomínku na atmosféru nevz- v tom kině nebo nějakou událost konkrétní?
JS: Ne, to jsme chodili ( (smích) ), to jsme chod- né to nemám ( ), to jsme chodívali vždycky, když jsme se třeba potřebovali ulít ze školy nebo něco takovýho. Tak to se šlo tam, tam si sedlo, bylo tolik, pak to potom (vám) to šlo stále dokola, tak to už jsme viděli jednou, tak se zase šlo pryč prostě a takhle, takovým způsobem to bylo. Dneska je tam, já nevím, tam hadry nebo co to tam dneska prodávaj, to dneska prostě to je ( ) tam.
PS: Tam je taková pasáž.
JS: Tam je to, tam je to ztracený, tam je to ztracený. No a tak to kdysi bylo jako v tech letech, jo v tech padesátých a to, to já nevím, kdy tu kdy tu Úderku a nebo kdy to, kdy to likvidovali, že. Ale vím, že vím, že tam se tam se jako chodilo, dokonce potom tam byly, potom tam byly večerní představení, potom tam byly noční představení. To si taky pamatuju, že to jsme tenkrát se sestrou na jakýsi film, taky nás pustili, takže na jakejsi film od desíti nebo o kolikati to začínalo, tak to si taky pam- vzpomínám. Že jsme byli, ale to už...
PS: Takže vy jste šel se sestrou na noční představení, takže jste si mohl- mohli jít vlastně na...
JS: Na noční do té, tenkrát tam dávali jakýsi jakýsi pěkný film, tak jsme šli, tak jsme šli normálně večer. Večer, jako nevím, o desíti hodinách nebo tak to nějak, tak to nějak bylo do tohoto.
PS: A takže to jste ještě neměli věk, kdyby vás tam měli pustit nebo...
JS: No tak asi, že ne. No tak asi, že ne. No ale tak tenkrát se to neroz- nerozdělovalo, že mládeži přístupný nebo nepřístupný nebo něco takovýho, no tak jsme tam šli , a tím to skončilo, no.
PS: A se sestrou. To byla starší nebo mladší?
JS: Mladší. Mladší, mladší. Mladší.
PS: O kolik?
JS: O dva roky.
PS: O dva roky. Takže to jste chodili jste častěji se sestrou?
JS: Ne, ne ne ne.
PS: To byla náhoda.
JS: To je náhoda. To neříkám. To bylo pěkný pěkný film, tak jsme šli jako sami, ne.
PS: A jinak jste chodil s kým?
JS: Buďto sám, buďto sám, anebo jsme se se měl s kám- s kamarádama, co prostě co sem rychle posbíral, že nebo jak. Jsme měli zahradu a ( ) jsme šli ze zahrady. Já jsem byl utahanej a to jsem viděl, že tam dávají nějaké pěkné pěkné film, no tak se šlo třeba s tátem, jak jsme šli, tak jsme nešli dom a jsme šli třeba hnedka do tohoto, no. A říkám, když byste se mě dneska zeptal, jak vypadá Lucerna, nemám absolutně zdání, jestli se tam něco od té doby, co jsme tam byli, jestli se to tam nějak změnilo. No určitě jo, páč tam určitě širokoúhlý nebo jak se to, že. To určitě dneska ano, ale nemám zdání vůbec dneska, jak to v kinech vypadá.
PS: A ten Čas jste teda využívali jakoby i mimo jiné i jako pro strávení doby, kdy jste měli být ve škole, jakože to byla taková záškolácká...
JS: Ten Čas, ten Čas, to vo- to v- to bylo jenom sporadicky prostě do tohoto. Ale tam se chodilo normálně jako aji bez bez ohledu, jestli byla jako škola nebo jak. Aj ve voln- ve volnej chvíli, že. To to jsem korzoval po Brně, ( ) neměl co dělat, tak jsem tam šel, já nevím za korunu nebo za dvě koruny nebo jak, se tam šel podívat. Jed- jeden ten, jedno to kolo, co tam šlo, tak se pro- pro- prodívalo a šlo se zase pryč, že. No a to už dneska neexistuje, tady takové, že. Na Náměstí Svobody tam vždycky bývalo národa, co se dívalo, a to nemuseli hrát ani filmy, to stačilo, že dávali třeba jenom žurnál anebo něco takovýho, že. No a bylo plno náměstí do tohoto, to se dívalo.
PS: A vzpomínáte si na tu atmosféru na tom náměstí? Jestli lidi to třeba nějak komentovali nebo nebo postávali?
JS: No tak se postávali, dívalo dívalo se, že. Tam byl ještě uprostřed, byl uprostřed, to už taky nepoznáte, uprostřed byl takový hříbek se to jmenovalo, to byly záchody jako dole, takže kolem dokola tam byly trafika já nevím co to kolem toho, kolem toho, tam všeckého tam všeckého bylo, no takže tam lidi stáli, kouřili a toto. A dívali se, dívali se na to. Jenomže tenkrát byla, tenkrát ještě nejezdili tak elektriky, jak jezdí dneska přes Masarykovo, tenkrát jezdili ještě normálně přes Kobližnou, že do tohoto, že. Takže to každou chvílu jste jenom viděl koš, koš to, jak od té elektriky, no ale nebyl problém, nebyl problém, no. Nebyla taková, tak jak je to dneska, že všeci pán bůh ví, co, tenkrát jsme byli vděční, že že se něco, že se něco pohybovalo, že. Ne tak jak dneska, že každej hledá všecky možné, jé toto je tam, to tak nemá být, to tenkrát se na to nehledělo.
PS: A tady u těch, okolo těch kin se objevují hlavně okolo toho Času různé vzpomínky na to, že tam byly třeba rozprašovače vzduchu [( ) ]
JS: [Jo jo jo], to bylo aji v Úderce. To bylo aji v Úderce, že to chodil, a to měli tenkrát jako na té tyčce, tak byla taková ta nádobka, a to chodili lesní vůně a já nevím, co, aby to, páč tenkrát žádná klimatika nebo takovýho něco nebylo, tak toto bylo norm- toto bylo normálně běžný běžný ve všech kinách tady toto. Že tadyto chodili, že to je uvaděč nebo jak toto, že. já nevím, jak začali hrát, tak za patnáct za dvacet minut chodil a šš šš, jenom jenom toto slyšel, tak to rozfoukalo a vono to bylo pěkná taková příjemná vůňa, no tak toto se, toto se dělalo, no.
PS: Ehm. Takže to bylo ve víc kinech? Běžný to bylo úplně.
JS: Toto je, toto bylo jeden čas, tak to asi zřejmě bylo, to asi zřejmě bylo někde zřejmě nějaký nařízení nebo něco takovýho, že. Aby dejme tomu, já nevím, no, v létě nebo něco ne když bylo horko nebo něco takovýho zapocený nebo něco, no tak aby to přerazili nebo něco, no tak šli prostě tady s takovým no a hned to, hned se lepší člověk cítil tam v tým kině, no.


P13: Zdeněk V.doc - 13:6 [ZT: To byli spolužáci nebo tak..] (117:120) (Super)
Codes: [dětská zkušenost] [kino Lucerna] [návštěva kina, funkce]
No memos

ZT: To byli spolužáci nebo takhle ze školy anebo prostě na ulici jsme se, tam protože jsem říkal, že jsem byl často venku, jaksi ponechán, řekl bych, sám sobě, tak jsme tam i z jiných škol s jinými, ale tak většinou vrstevníci, em tak jsme tam tak různě pobíhali a já nevím pouštěli si na polích draky, poněvadž tam byly pole u toho Tábora dál, anebo jsme tam dělali nějakej oheň nebo aj brambory anebo jsme tam vzpouzeli někde při nějakejch stavbách a lezli po nějakým lešením a em nebo, já nevím, dělaly se model- modely letadýlek, a tak jsme si to pouštěli, prostě takový ty běžný hry em anebo jsme se prali s německejma klukama, to em tam bydleli taky, ale my jsme se moc ( ), takže s tou skupinou nebo a právě jeden z nich byl Slávek Strejček, em myslím ne z těch německejch, ale z těch co jsme se stýkali, tak jsme se tam jaksi em setkávali a spolu jsme vobčas někam jako zašli nebo tak jsme se...
PS: A to kino, do kterého jste chodil s kamarády bylo stejné?
ZT: To je, to je vy- vy- vyloženě ta Lucerna, protože ta byla blízko, že. V té době, do určitýho věku jsem jaksi nemohl sám do toho města nebo ani s těma kamarády.
PS: A ty filmy, které na které jste chodil s těmi kamarády byly jiné? Jestliže jste vybírali s maminkou...


P14: Věra V.doc - 14:6 [PS: Tak vzpomente si, do který..] (91:114) (Super)
Codes: [kina v centru] [kino Lucerna] [rodina: výběr filmů] [zvláštní projekce]
No memos

PS: Tak vzpomente si, do kterých kin em jste chodila jako dítě?
TC: No. No, tak to hlavně tady do té Lucerny. A potom s rodiči jsme hodně chodili tam do té Scaly. Anebo tam na té, jak je teď to divadlo. Tam taky.
PS: A s tou školou, na to jsem se zapomněl zeptat, to jste chodili do kterého kina?
TC: My do Lucerny tady, moc do Lucerny. Tak oni to měli nějak domluvený. Tady to bylo. Že to bylo u školy kousek.
PS: A to jste chodili na dopolední představení, [během školního vyučování?]
TC: [Ehm. Ano, ano] ano, to bylo mimo.
PS: A takže mimo tu školu jste chodila do Lucerny, do Scaly, do toho Metra, to bylo tehdy em...
TC: A ještě kino Mladých tam. To to bylo na té, na Cihlářké, taky jsme chodili. Jo, ale to bylo možná až trošku pozděj.
PS: Jo, jestli si nevzpomínáte přesně kdy, to nevadí, ale na tu Cihlářkou jste chodili em jako na nějaké programy pro děti nebo...
TC: Ano, ze začátku pro děti, a pak už jako tak na tak, no ale tak většinou to byly takový...
PS: A lišil se nějak to, em s kým jste do těch kin chodila? Do Scaly jste chodila s rodiči, říkáte teda. Že tam jste [s kamarád-...]
TC: [Hmm. Ano, ano] ano, do města tak to jsme chodívali hlavně s rodiči, a tak tady tady jsem šla třeba se spolužačkou a tak.
PS: Takže to bylo takto rozdělené. Chodili s vámi rodiči i do Lucerny nebo to bylo...
TC: Tak někdy taky, někdy taky. Někdy.
PS: Ale do města jste se jako dítě teda nemohla dostat bez rodičů?
TC: Jedině s tou angličtinářkou, to byla ta profesorka, co nás jako učila, ta jako nás bylo pět nebo šest, ta to za nás jako, na nás dohlížela. Bavila se s nama, takže že to jako jsme měli dozor. (To) nás jako hlídali.
PS: A probírali jste s někým filmy nebo kina? To, jakou má roli kino a film, ve škole s rodiči anebo s tou angličtinářkou? Bavili se, dávali vám najevo nějaký svůj postoj ke kinu?
TC: (..) Myslim si, že ne. Nevim, nevim.
PS: Myslím z toho pohledu, jestli to pro ně bylo nějaká nižší kultura nebo jestli to...
TC: Ne, tak to ne, to... To ne, tak to celkem člověk... Já si pamatuju dodneška, tam na to, jak je to divadlo. Z toho kina, tam jsme šli potom na Silvestra, hráli jakousi parodii Carmen s číms-, já nevim jestli to byl ( ) nebo kdo to tam byl a máti tehdy byla naštvaná, ona neměla rada víc takový ty groteskový filmy a otec ten byl velice spokojenej, no a mně víceméně to bylo ještě v tu dobu tak napůl jedno. No, ale když to jsme tam šli na Silvestra, tak proč by to považovali za nějakou, já si myslim, že dřív se takhle chodila do... Že se to pova-, byli tak to jako teď byly filmy pěkný a hodnotný a byly filmy, jak se říká, takový za nic nestojící.
PS: Takže to bylo takový silvestrovský představení?
TC: No, to tehdy bylo, to vim, to se jmenovalo Carmen, to vim to. Bylo to... Hráli nějakou ( ) groteskový, ale hráli to lidi, nebylo to jako kreslený tehdy.
PS: Jo. A to, mělo to nějakou zvláštní atmosféru, že by tam podávalo nějaký občerstvení...
TC: Ne ne ne, to ještě nebylo, kdepak kdepak. To jste jedině mohl si koupit někde tam venku, a to. To nebylo. To až potom za dlo- přece zavedli kdesi tam někde na konci Brna, tam to někde u Lesné nebo kde to kino, kde si můžete občerstvení podávat a takový.


P19: Jarmila V.doc - 19:3 [PS: Takže si vzpomínáte, že js..] (57:78) (Super)
Codes: [kina] [kino Lucerna]
No memos

PS: Takže si vzpomínáte, že jste šla, chodila spiš s rodinou než em [s (těma)]...
MŠ: [Spíš] s rodinou.
PS: S dětmi, s ostatními. A do kterého kina to potom bylo?
MŠ: No, to bylo tam na té Veveří, ta Lucerna.
PS: Lucerna
MŠ: To tam byla myslim tak nejčastější, poněvač byla dosažitelná. Jo jako děcka jsme pak ještě chodivali, tam se tam říkávalo blechárna, dole na Domažlické, jesli si to, budete vědět? Nebudete vědět.
PS: Domažlická to nevim, kde je Domažlická, ale...
MŠ: To je Tábor dolů, [to znáte, jo]?
PS: [Ano, ano].
MŠ: Takže nejdříve je starý Tabor vilky, pak sou ty Stavok domy, Leninka, takhle tedy teď je to Kounicova, no ono se tam prostě každý úsek se jmenuje jinak, takže já to tam teď už neznám. Takle se to stáčí a vede to dál kolem koupaliště králopolského, pod tím byly ty naše bloky, těch šest bloků, tam jsme bydleli. Tady se silniska, silnička tady trošku uskočí a dolu je Doma- Domažlická. Končí na [jedničce].
PS: [Nebylo to] kino Mladých teda na...
MŠ: Já nevim, esli to bylo kino Mladých, dál je Oko Jadran, to tam taky bylo, tam jsme taky dyžtak do toho Oka jsme chodívali, někdy do Jadra- a ten ještě nebyl, ten byl myslim až pozděj. To Oko tam bylo a em jestli to bylo kino Mladých, to vám neřeknu, říkalo se tomu blechárna.
PS: Na Cihlářské, tam byl...
MŠ: Na Cihlářské, to mi [nic neřiká].
PS: [Ne, to ne]. Dnešní Art, to to nemyslíte.
MŠ: Jak?
PS: Dnešní Art, kino Art, tam jak je [dnes ještě stále funkční].
MŠ: [Jo, na tu] Cihlářskou jsme taky chodívali, ale to už až až až až. To už spíš bych byla řekla, až (.) až, no snad už až v .
PS: Aha, takže to bylo přímo na té Domažlické, jo tak já si potom najdu, které kino myslíte.
MŠ: To je roh, spodní roh Domažlická a a em tam ta jednička jak jezdí teď taky se to jmenuje jinak, jak se to jmenovalo.
PS: Takže tam jste ještě chodila kromě té Lucerny?
MŠ: Tam jsme chodívali, tam jsme chodívali i dost jako děcka, protože jednak to bylo velice blízko od nás, to bylo takových, ja nevim, třista čtyrysta metrů a jinak a jednak to bylo velmi levné, tam jsme chodívali samozřejmě do první řady nejak za korunu nebo něco tak, tak to vim, tam jsme chodili.
 
nahoru