Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Z rozhovorů: kino a škola
 
Passages from interview
P 1: Josef B.doc - 1:5 [H: No, to jsem , proto..] (35:45) (Super)
Codes: [škola]
No memos

H: No, to jsem , protože aji v té školy, tak nám promítávali ve sklepě, takový ty grotesky, ten Pepa, Pepek námořník a... No, sice to bylo němý, jenom hudba, to právě tadyten, jak máme, to byl třídní učitel, ten nám to promítal, tady tenhle, Dolanský se jmenoval. Toto byl ředitel a to nevim, jak se jmenoval, to jsem .
PS: A ten vám promítal ve sklepě té školy grotesky?
H: No, no tam, ve sklepě jsme měli tahle, no promítal, no jak byly dřív ty filmy, ty promítací ty...
PS: A to si vzpomínáte po celé to období té obecné školy, že to jste [měli]...
H: [No], tak pořád né, no tak, někdy nám to promítal, když sehnal nějaký film nebo neco.
PS: To je zajímavý, to si ještě, na to nikdo nevzpomínal zatím.
H: Né? No, né moc pravidelně.
PS: Jasný. A sloužila ta promítačka i k něčemu jinému, jako k výuce nebo jste tam chodili [opravdu jenom na tu], na ty němý filmy?
H: [Ne, ne ne jenom] jenom takový. No, ještě možná něco tam bylo a nevim neco od Červenýho kříže nebo neco. Ale to už nevím, no. Já si jenom pamatuju toho Myšáka a takový ty ty americký filmy. Tam byla jednou, měl u toho jednou, možná to bylo tim, že jsme měli toho učitela, no že von...
PS: Takže to byla jenom vaše třída, tam nechodila celá škola?
H: Možná jo. Já nevim, ale ten dycky po vyučování nebo něco, tak nás tam zavedl, ale jestli to bylo, v kterým ročníku to bylo, to vám nepovim.



P 1: Josef B.doc - 1:15 [H: No, když my jsme moc moc to..] (187:189) (Super)
Codes: [škola]
No memos

H: No, když my jsme moc moc toho času neměli, my jsme měli, já jsem celý ty čtyry roky chodil na směny. A to jsme ještě chodili aji v sobotu do šesti večer. A nevim, no. Moc toho času na ty, to nebyl, no.
PS: Takže ta škola samotná vám zabírala...
H: Hodně hodně času, potom zjistili, že už, že už je to moc na nás. Tak sobotu nám zkrátili vyučová-, jako hodinu, vyučování. No a byl- na vodpoledne jsme tam byli jenom ale do čtyrech hodin. A jinak jsme tam byvali hodně dlouho.



P 1: Josef B.doc - 1:22 [A v tech, voni hodně sem dával..] (306:316) (Super)
Codes: [škola]
No memos

A v tech, voni hodně sem dávali nebo se školou jsme chodili na takový filmy, Jak se kalila ocel, Lenin v říji, v říjnu ( (směje se) ). A to byly jako povinně, jo. To jsme chodili každej měsíc.
PS: A to byl jako nějakej žert, že se říkalo Lenin v říji.
H: No, ( (směje se) ), to vám ( ), ne. Tak v říjnu, no ale, to bylo takový.
PS: Takže jste měli, vzpomínáte si na povinný školní před-, že jste chodili se školou. A to bylo až na té Merhautové nebo v kterým období nebo i v učení?
H: No, to bylo na té Merhautové a aji v učení, a to taky bylo, že jsme museli chodit do divadla, na výstaviště, tam se, tam byly ty ruský jako hry a takový vo mládeži a tak.
PS: Tam bylo divadlo Mladých.
H: Divadlo Mladých.
PS: Takže tam jste taky chodili?
H: To bylo povinně [všechno].
PS: [Povinně].
H: Tak takový jako zábavný, no.




P 2: Karel B.doc - 2:45 [KH: Pád Berlína, to jsme taky ..] (293:305) (Super)
Codes: [škola]
No memos

KH: Pád Berlína, to jsme taky jako tam jako. Pět Sullivanů samozřejmě. Zorro mstitel. Bílýho tesáka jsem si ani nevzpomněl, tam samozřejme, to jsme milovali taky. (.) Oficiál Fiš. Děti divočiny, to letělo normálně. Mladá garda, na tom jsme byli se školou víceméně na školním představení.
PS: Aha. Aha, takže tam jste šli... A líbilo se vám to?
KH: Moc ne, my jsme tak spíš jako tohle... Moc se kecalo. Nic si z toho nevybavuju.

PS: A těch školních představení jste měli víc? Vzpomente si ještě...
KH: Chodívalo se. To jsme chodívali třeba na výstaviště, tam bylo promítání.
PS: Aha.
KH: Jako v tom H pavilónu, on je dneska už myslim zbořené, ale takové tam u tramvaje byl ta
kovej obdelníkovej, taková obdelníková krychle jako to byla.
PS: To tam bylo, to je pravda...
KH: Tam bylo i divadlo, se tam hrávalo.
PS: Ano a byl tam kinosál, ale já jsem ani nevěděl, že po válce ještě se to používalo takovýmhle způsobem. Takže tam jste chodili?
KH: Tam nás sem tam jsme tam, tam jsme párkrát byli se školou.
PS: To jsem ani ne- netušil.
KH: Šli. Teď kecal, jestli to bylo jenom na divadlo nebo i na film jako tam. Tam se totiž provozovalo oboje. Na neco jsme tam byli.


P 4: Bruno B.doc - 4:21 [PS: Já bych se ještě zeptal u ..] (231:252) (Super)
Codes: [kostel, církev, náboženství] [škola] [zvláštní projekce]
No memos

PS: Já bych se ještě zeptal u té školy, u té obecné školy, jestli jste chodili se školou do kina. Jestli si vzpomínáte.
BR: No, chodili jsme, chodili jsme aji do divadel. Ale do jakého filmu, jo byli jsme se školou mám dojem na Tichým Donu. To se chodilo povinně. (.)
PS: A nevzpomínáte si v souvislosti s tou školou na promítání přímo ve škole?
BR: Přímo ve škole nám nikdy nepromítali. To ne, to si...
PS: Já teď nevím, kdo z těch vašich tehdejších spolužáků, jestli pan Beneš nebo kdo to byl, ale říkal mi, že si vzpomíná, že tam snad byli em že učitel zřejmě třídní vám občas pouštěl někde em v nějakým sklepě z promítačky nějaký grotesky nebo nějaký krátký filmy, nemáte...
BR: Abych vám pravdu řekl, na té obecné, když jsem chodil, tak nám promítal katechismus, katecheta, náboženství, ale ne ve škole jako, ale vo- chodili jsme k němu na faru. A tam jsem vlastně poprvní viděl em Kačera Donalda, Mickey Mickeymousa, jo. Tady ty Pepky námořníky a tak, to nám poc- pouštěl tam ten farář. Na pečený buchty vždycky, jo, sodovky, a no tak nás lákal na náboženství jako. A my jsme v tu nedělu vodpoledne nebo dopoledne? prostě rán- dopol-, jo takhle, abysme šli na mšu dopoledne do kostela, z toho kostela potom k němu, jako jo, a to už měl nachystaný ty buchty, sodovky, a a to kino a teď už jo Pepek námořník a...
PS: A to bylo teda kde, na faře? Nebo...
BR: Na faře.
PS: Na faře to promítal.
BR: Na Lazaretní tam, ( ) kostel. No, n- na Lazaretní. Já nevím, už jak ( ).
PS: A to bylo pravidelný jakože třeba skoro každý týden nebo jednou za za čas:
BR: Jo, no každou nedělu.
PS: Vážně? To je zajímavý.
BR: Ale ne povinně teda jako, ale chodili jsme tam.
PS: Jasně, jasně. A jak dlouho?
BR: Ale za to, když jsme nebyli na mši nebo taklenc voni každej týden ten farář má nějakou tu inou tu šerpu, iné barvy, jo. To bylo vždycky jsme měli v úterý a v pátek nebo jak to náboženství, já už nevím, hodinu. Tak přišel a: „Kdo byl v kostele?“ Všichni. „Jakou měl barvu tentokrát?“ „Fialovou.“ Ruky. On měl rákosku švih švih. „Nelži, nelži. Fialová se nosí na nebevstoupení panny Marie, tentokrát měl žlutou, protože to bylo Františka.“ Nebo jo, prostě nějak takhle. Takže ten nás řezal teda. A třídní jakbysmet. To jsme někde hráli na dvoře fotbal a dělali jsme randál: „Já to na vás grázli řeknu ve škole!“ Tak jo, my jsme vypadli, ale taky jo ráno: „Tak, kdo tam hrál včera na Cejlu v té třiapadesátce ten fotbal? Nikdo? Já tady mám napsaný, že tam byl Roh, Vander, Beneš, to teď... No, tak pojďte.“ ( (předvádí zvuk rákosky) ). Dneska, když jak to vidíte v televizi, voni po šesti- desetiletej kluk pošle učitelku někam, voni se střílijou, voni učiteli mají z nich strach, že je zmažou. No to...
PS: Takže vám pouštěl grotesky, to bylo hlavní teda...¨
BR: To byl, no grotesky no.
PS: To je opravdu hrozně zajímavý, že to byl vlastně nástroj, jak lákat teda děti ( ).
BR: Jo, jistě, no.
PS: Jak často jste...
BR: A makový buchty, von tehdá mák byl vzácnej, měl, takže ty makový buchty, to nám jelo teda.


P 7: Pavel B.doc - 7:26 [samozřejmě tam třeba nemáte Ti..] (394:394) (Super)
Codes: [škola]
No memos

samozřejmě tam třeba nemáte Timur a jeho parta. To jsem viděl jako jako povinnej, to jsme na tom, na tom jsme byli se školou [smích].


P11: Dagmar V.doc - 11:2 [PS: No, takže se přesuneme em ..] (65:88) (Super)
Codes: [kina] [kina v centru] [kino Lucerna] [návštěva kina, funkce] [škola]
No memos

PS: Takže vy jste jmenovala celkem asi šest kin, kam jste, nebo sedm, kam jste občas s těmi kamarádkami em zašly nebo zajely. Takže jezdily jste i dál. Tramvají?
DM: Ano
PS: A podle čeho jste to vybíraly to kino?
DM: No, my jsme chodily ho-, hlavně teda jsme chodily na takový ty starší filmy, co bylo, po válce se to objevilo, Burian, ten Werich nebo úplně ty starý filmy, Katakomby ( ) a takovýhle. No a vim, že taky byl tamhle film Zítra se bude tančit všude, to nevim, kdy to teda dávali. To si pamatuju, že myslim jsem na tom byla v Lucerně, že jsme na tom byly. A potom vim, že s tou školou vod té šesté třídy jsme chodili pravidelně na na představení filmová, já vám nevim, jak často, ale vopravdu pravidelně nás vyváděli celou školu, jsme šli do kina. Chodili jsme do toho Kina mladých, taky do Lucerny, no a to byly spíš takové filmy ty sovětské, teda že. Nebo vojenské a Příběh opravdového člověka a Meresjev a takovýhle filmy, tak potom taky historický filmy, naše třeba, že to bylo už ten, od Jiráska byly nějaký ty filmy takový. Takže na takový filmy jsme chodily. Mně se to trochu smývá potom, když už jsem byla ve škole jako em učitelka nebo vychovatelka, tak my jsme taky chodili do kin-, na ty filmy, a tam jsme hodně chodili do toho Kina mladých (tedy).
PS: Takže vy si a vzpomínáte si, že vy jste jako dítě chodila se školou docela pravidelně teda...
DM: T- to bylo ano období, kdy se chodilo dost pravidelně.
PS: Místo vyučování?
DM: Ano, ano. Místo vyučování. To bylo místo vyučování.
PS: A probírali to s vámi nějak v té škole učitelé, bavili se o to...
DM: To myslím, že ano, protože to byly takové ty filmy, které byly jako propagované, že. Ty sovětské filmy hlavně.
PS: Vzpomínáte si na nějakou třeba diskuzi nebo něco takového nebo i s kamará- nebo jaká byl postoj váš jako dětí k těm k těn školním návštěvám?
DM: No, tak hlavně se nám to líbilo, že jsme se ulili ze školy, že jo, to bylo první. No a nijak jsme to... Oni nás navedli samozřejmě, jako kantor to navede, jak to bylo a jak nám pomáhali, že ti Sov-, co položili životy, no vždycky se to otočilo tady... Pokud vím, tak se to takhle vždycky převedlo.


P11: Dagmar V.doc - 11:3 [PS: A ten film Zítra se bude t..] (93:124) (Super)
Codes: [hity] [hudební filmy] [preference - filmy, kina, herci] [skaut, sokol, pionýr] [sportovní filmy] [škola] [volnočasové aktivity mimo kina]
No memos

PS: A ten film Zítra se bude tančit všude, to se vám teda vybavilo? To bylo...
DM: To se mně vybavilo, to bylo dost jako příjemný takový, tam byly ty lidový nástroje, dokonce tam účinkoval náš potom z pedagogické školy pan učitel Setínský nebo Vsetínský Setinský, tam hrál. Byl tam taky ten malíř, hrál tam, jak von se jmenoval. Má teď syna toho mima.
PS: Nesvadba?
DM: Nesvadba, ten tam taky hrál. No a jinak řikám, to byly takový ty sovětský filmy většinou, co nám ve škole promítali. A jinak my jsme chodili na ty Katakomby, a to se nám líbilo, tak ty starý filmy. Aji s bratrancem jsme chodili. On byl tak stejně starý, jenže on chodil do té chlapecké, že školy. Ale chodila jsem s ním taky.
PS: Takže jste chodila jednak s kamarádkami ze ze třídy, jednak s bratrancem.
DM: Ze třídy a s bratrancem, no.
PS: A z těch filmů, které jste viděla, se vám vybavují, že jste měli rádi ty staré české filmy, potom tady ten vlastně jakoby revueální nebo hudební trošku film.
DM: Ano. No, Sonja Henie tam byla taky, to byla Romance nebo Zasněžená romance a ještě nějaký takový filmy, to vim, že byly taky. Tak to se nám líbilo.
PS: Vy jste vlastně v tom dotazníku psala, že jste měla moc ráda em krasobruslení.
DM: No, já jsem taky, jsme vystupovali, tady byly po válce pak byla revue, to ještě paní... Prostě přes léto jsme nacvičovali jako balet, a potom jsme teda měli vystoupení i, takže to tehdá jako bylo hodně. Ale závod- nezávodila jsem, to jenom jako tak...
PS: A na té Zasněžené romanci, na to si vzpomínáte, byla jste na tom sama nebo em...
DM: S kým jsem byla to nevim, ale určitě... Jestli jsem to viděla dokonce dvakrát ( ).
PS: A to bylo výjimečný, že byste šla vícekrát tady tady, možná jste šla teda dvakrát, ale jinak jste nechodila, že by se vám nějaký film líbil, tak že byste šla znovu?
DM: Ne, ne ne ne. Vono to nebylo drahý, ale přece jenom holt ( (směje se) )...
PS: Takže cena vstupenky hrála pro vás roli?
DM: No, taky určitě. No, ale tak my jsme chodili do prvních řad, za tu pětikorunu nebo za tři korunu, to em levné, že.
PS: Potom jste říkala taky, že jste byla v Sokole.
DM: V Sokole tady, ano.
PS: Em tam jste, s nějakými kamarádami, s kamarády ze Sokola jste nechodila do kina nebo ( )...
DM: To ne, to jsme chodili spíš cvičit, tady pod les a jezdili jsme na tábory. Budovatelské tábory to byly. Tam byl pionýrský tábor i náš sokolský teda tehdá ještě to šlo.
PS: Em a potom jste se, jste chodila teda do nějakých kurzů angličtiny nebo [výuky angličtiny?]
DM: [To jsem chodila už vod té třetí čtvrté třídy, hned po válce. ] A to jsem chodila až asi jako do sedmé třídy, by se teďka dalo říct. Nebo do osmé, paní učitelka ta si pak vzala toho našeho pana učitele třídního, co nás měl v páté třídě a měli rodinu, tak se to nějak rozpadlo. No, a potom na té jedenáctiletce holt jsme padli na to, že jsme měli němčinu povinnou čili angličtina byla pryč. A teď neumím ani anglicky, ani německy a rusky jsme uměli dost teda dobře. A jenže se mně to už taky ()
PS: A pro tu angličinu, nepoužívaly se nějaké filmy jako výuková pomůcka nebo [neposílali vás] na filmy, abyste poslouchali...
DM: [To ne. ] To právěže nám nás vzala paní učitelka, to jsme byli ještě malí, to byla ta třetí, čtrtá, pátá třída, tak nás vzala na ten tehdá ten anglickej film. Bylo to anglicky, tak to si pamatuju, že jsme byli na tom.
PS: Takže to byl ten Robin Hood?
DM: Robin Hood.
PS: To se vám líbilo? Máte na to nějakou vzpomínku?
DM: To se nám... No, líbilo se nám to. Jednak to bylo barevné, že. No a líbilo se nám to.
PS: A když jsme u těch dětských filmů, vzpomínáte si na to, i třeba na ty ruské, jestli byly dabované, titulkované nebo nějak komentované?
DM: To bylo myslím dabované, ty ruský filmy byly dabované, no. A pak tam, někdy jsme šli i dokonce i na nějaký takový pohádky, vím že to byly, pohádky. Nejen teda ty filmy takový, ale i pohádky tam byly.
PS: Já se ptám na ten dabing, protože se objevovalo to, že někdy byly ty filmy i pro děti em třeba s titulky jenom nebo bez titulků a že se občas komentovalo nebo překládalo jakoby ze sálu. To si nevzpomínáte na nic takového?
DM: Aha. Ne, to ne.


P11: Dagmar V.doc - 11:4 [PS: Já vim, ale ta škola musel..] (155:160) (Super)
Codes: [škola]
No memos

PS: Já vim, ale ta škola musela dostat nějaký jako em. Musela nějak spolupracovat s kinem, nemuselo to být nějak zorganizované, nevzpomínáte si jaký jaký byl k tomu klíč?
DM: Jak jaký k tomu byl klíč, to nevim. Ale jestli ředitelství nějak dostalo nějakej tip, aby jako navštívili nějaký ty filmy.
PS: A nevzpomínáte si, jestli jste měli s těmi dětmi mluvit o těch filmech? Jestli jste jim to měli nějak uvádět nebo to s nimi rozebírat nebo se jenom šlo do kina a zpátky?
DM: No, tak urči-... Ve škole, já jsem byla potom ve školní družině, ale ve škole určitě se to mělo, to vim, že to bylo na poradách, že se to mělo trošinku rozebrat. Nakonec se to používalo pak k těm zkouškám všelijakejm, maturitním, že to jako děcka. Nebo byly závěrečný zkoušky, já nevím, jestli to někdo říkal v té deváté třídě tady jak jsme byli, tak jsme dělali závěrečnou zkoušku, to byla taková malá maturita. A to se právě využívalo tady těch filmů, že to člověk nemusel číst a viděl to v kině vše.
PS: Takže to byla jako taková pomůcka pro ty děti anebo to bylo opravdu i oficiálně uznané, můžete jít na na adaptace nějaké nějakého románu a...
DM: No, tak to nám říkali, můžete na to jít a máte to jako přečtený. Napíšete obsah ( (směje se) ).
 
nahoru