Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Bratislavská: Pavel (*1938)
 
Home
Bydliště v poválečném období: Zábrdovice.
 
Passages from interview
Tenkrát hned po válce tu nebyly filmy s tematikou, která by mě zajímala nejvíc, například s tématem trampingu. První, co se objevilo, byl Bílý tesák. K mým oblíbeným filmům tehdy patřilo například Pět Sullivanů, to jsem viděl několikrát. I když je to smutný příběh z války, všichni tam zahynou. Ale bylo tam téma přátelství, mělo to silný citový podtext. Ale současně bylo pro nás kluky úžasné, že hlavní hrdinové byli námořníci, byly tam scény námořních soubojů včetně autentických záběrů. A potom jsem měl rád pohádky jako Alibaba a čtyřicet loupežníků nebo Zloděj z Bagdadu. Mně se totiž hrozně líbí tato orientální tematika, až do dneška. A film Lassie se vrací jsem viděl více než třikrát, poprvé se svojí babičkou. To vlastně vytvořilo v mém životě vztah k psům.
My jsme ještě stihli pár westernů. Bylo v nich opět téma vítězství dobra nad zlem… Tenkrát letěly Rodokapsy. A já jsem čistě náhodou od jednoho staršího pána získal obrovský štos zachovalých Rodokapsů. Padesátá léta, to byli pionýři… a když někteří z těch našich vedoucích slyšeli „Rodokaps“, tak měli rudé oči. A přitom se to vezme kolem a kolem, tak šlo čistě jen o to prostředí, protože i v Rodokapsech dobro zvítězilo nad zlem, stejné to bylo třeba se Zorrem. Mám dojem, že to sehrávalo poměrně dobrou výchovnou roli. Ovšem v tom našem věku jsme v tom viděli především střílení, kovboje, prérii, koně...

My jsme bydleli od roku 1951 na Cejlu naproti kinu Radost, což byla úžasná výhoda, mohl jsem tam chodit, jak se říká, málem v bačkorách. Nebo k nám někdo přišel na návštěvu a já jsem byl informován, že v Radosti hrají určitý film, a nabídl jsem jim, jestli by ho nechtěli vidět. V té budově byla původně německá Turnhala, až přestavbou z toho vzniklo kino. Bylo to jedno z kin, které nemělo zešikmené hlediště, takže jsme tam jako kluci museli chytit první tři řady.
Prostředí konkrétního kina mohlo hrát někdy důležitou roli. Třeba ve Sportu byl promítač, který si sám vyráběl na skleněné destičky reklamy a různé poutače, které promítal před zahájením filmu. Jednalo se o upoutávky na různé kulturní akce nebo na sportovní utkání.
Ve foyer kina bývaly vyvěšené plakáty, ale co se mi zvlášť líbilo – a co je dnes pouze v divadlech – byly upoutávky na známé herce. Ve foyer nebo na chodbě kina visely obrázky známých herců nebo výjevy z filmů, a to bylo taky určující. Když jsem třeba viděl upoutávku na nepřístupný film, tak už mi vrtalo hlavou, jak bych se na něj dostal…

V mém vztahu ke kinu přineslo důležitou změnu to, že jsem dostal kolo – začali jsme jezdit na výlety, na přehradu… Lákala mě voda, udělal jsem si dokonce kapitánské zkoušky, takže to vyžití už se odehrávalo jinde než v kině.

(Výňatky z rozhovoru; plná verze přepisu rozhovoru je dostupná pouze pro badatelské účely)
 
nahoru