Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Veveří: Jan (*1937)
 
Home
Bydliště v poválečném období: Žabovřesky.
 
Passages from interview
V kině Úderka se promítaly filmy do náměstí Svobody - na to se dívaly spousty lidí, i když hráli jen žurnál. Jenže tenkrát nejezdily ještě elektriky tak jako dnes, přes Masarykovu, ale jezdily přes Kobližnou. Takže každou chvíli jsme viděli jen koš té elektriky.
V kině Úderka chodil člověk s nádobkou a rozprašoval lesní vůni - tenkrát nebyla žádná klimatizace, takže to bylo běžné ve všech kinech. Když začali hrát, tak za patnáct-dvacet minut chodil a jenom jste slyšel ...šš...šš... jak se to rozfukovalo, byla to taková příjemná vůně.
Pamatuji si, že dávali ruský film 376 dní na plovoucí kře. Tvrdili, že je v kině plno, tak jsem si koupil lístek za čtyři koruny - a nás tam bylo pár. Hned jak začali promítat, tak jsem utekl, protože to nemělo děj. To byla jedna kra tak, druhá tak, třetí takhle... Na to se nedalo dívat.
Taky si vzpomínám na film Marinin osud. Ivan byl ze špatného družstva, Marusia z dobrého družstva. Když film skončil, tak jsme měli vytahané ruce, protože tam pracovali od začátku až do konce. Na polích hořely pneumatiky, protože tam řepu nebo snad kukuřici chránili před mrazem. To vím, že z takových filmů jsme utíkali.
Ale co se mi líbílo, to byl Pád Berlína. To tehdy přijel i náš sedmdesátiletý děda z Vranova, šli jsme s ním na ten film do kina Radost na Cejlu.
Asi ve čtyřiapadesátém jsme si kupovali první televizi, Mánesa. Předtím jsme chodívali na televizi na poštu na tehdejší Leninově, kde otec pracoval. Tam měli televizor v kanceláři. Večer vždycky udělali lavičky, a tam se chodilo z Žabovřesk obdivovat televizi.
Opakovaně jsem chodil na film jen na vojně - to byl tradiční film, byli jsme na polním cvičení v Poličce a když bylo škaredě, tak do rána do večera pouštěli Hudbu z Marsu, protože nic jiného neměli.
 
nahoru