Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Veveří: Zdeněk (*1937)
 
Home
Bydliště v poválečném období: Žabovřesky.
 
Passages from interview
Chodil jsem taky do kina Čas, které bylo proti nádraží - mělo to tu výhodu, že program běžel nonstop dokola. Tam jsem chodil dost často, protože bylo možné kdykoliv tam nastoupit a vystoupit a mělo to zajímavý program, spíše krátké filmy charakteru aktualit.
Jako dítě jsem se ze Žabovřesk dostával do města proto, že jsem tenkrát nosil rovnátka a kvůli nim jsem chodil často na kontroly, řekněme jednou za čtrnáct dnů na zubní kliniku, která byla na Šilingrově náměstí. A v důsledku toho jsem měl volnou ruku, protože rodiče mně dost důvěřovali - takže když jsem tam byl pozván nebo když jsem měl nějaké problémy s těmi rovnátky, tak jsem se mohl sebrat a odjet místo školy. A když oprava hotová – ta rovnátka byla dost poruchová, to se všelijak ohýbalo a kazilo a praskalo – tak při té příležitosti jsem se obyčejně nevracel úplně přímo. Takže jsem byl ve městě běžně a už i ta městská kina jsem potom přes den navštěvoval dost často. Příležitost tam byla a omluvenky jsem si pak psal sám, což jsem směl.
Pokud jsem šel do kina s rodiči, tak film vybírali oni a byly to většinou filmy vztahující se k nějaké historické události nebo filmové ztvárnění nějakých známých literárních nebo dramatických děl, protože moje matka byla češtinářka a franštinářka a ona byla v tomto směru velice vybíravá.
Na měšťance jsem si samozřejmě už vybíral filmy sám a chodili jsme s kamarády, ve skupině, často i s dívkami. Častěji se chodilo v zimě, než v létě, protože velká výhoda toho kina je v tom, že se tam topí. Tenkrát byly už pro návštěvu kina společenské důvody, a to můžete chodit buď někde v mrazu, což vás tak moc nezajímá, nebo můžete jít někam tancovat, ale to jsme byli na to ještě mladí (později jsme chodili na čaje). Do kavárny si sednout jsme nechodili, to nebylo zvykem, takže nejčastější způsob trávení času společně s nějakými spolužáky nebo kamarády bylo kino. Pokud jde o divadlo, tak to byly spíše ze školy organizované návštěvy divadla na na Výstavišti.
Pokud jde o širokoúhlé filmy, tak to jsem šel dokonce z blbosti dvakrát do Jadranu na Pád říše římské právě proto, že to bylo širokoúhlé. Ale mělo to i jiné důvody, protože když jsem tam šel podruhé, tak to jsme byli oblečeni do divadla, které jsme prošvilhi. A do toho kina, protože bylo širokoúhlé, tak se tam dalo jít jako do divadla. Prostě dalo se tam chovat jako v divadle a byl to srovnatelný kulturní zážitek. Bylo to i společensky něco mezi kinem a divadlem, když se jednalo o širokoúhlé kino Scala nebo o toto kino Jadran se 70mm projekcí.
 
nahoru