Film Culture: Brno 1945-1970

The History of Distribution, Exhibition and Reception

 
 
 







 
Name
Veveří: Ivan (*1938)
 
Home
Žabovřesky
 
Passages from interview
P 8: Ivan V.doc - 8:1 [J: V protektorátu? No, v prote..] (13:23) (Super)
Codes: [načerno do kina, přístupnost]
No memos

J: V protektorátu? No, v protektorátu se chodívalo do Lucerny. Lucerna táž ta byla pořád votevřená, jestli to byl, jestli to byl v tým nebo v protektorátu nebo potom.
PS: Ale vy si vzpomínáte osobně, že jste byl už do, do toho věku těch sedmi let, na konci války, že už za války jste byl v kině. Máte nějakou vzpomínku na ně...
J: ( ). Vzpomínky, vzpomínky byly veliký. Vzpomínky em tam bylo vedle kina, jak je dneska zastávka, em tam tam se to jmenovalo, to měl pan Tesař, to byl jako živnostník nebo takový menší továrník, kterej vyráběl hodinky a vedle teho je dům a hned je kino a ze Sirotkové tady zhora, to je propojený až k tomu domu, to znamená, to to je zahrada, která jde až k Sirotkové. Dneska už je to zastavěný, poněvadž em voni odprodali asi půlku tady té zahrady nebo toho pozemku a teď tam jsou rodinný domky řadově zastavěný a já to, ale dřív tam byl jenom plot, a ten byl ještě děravej, takže abysme neplatili do teho kina, tak se chodilo, pač von tam měl navezený dycky uhlí a koks, tak jak všichni tenkrát, jiný topení jako neexistovalo, tak jsme tama zadem chodili, poněvadž vždycky před otevřením nebo zahájením kina se větralo, ne aby tenkrát žádná klimatizace to neexistovalo, tak se větralo. No, a tím jak to bylo votevřený, no tak my jsme tama prolezli a skončili jsme na záchodě, jak zhasli a a pouštěli týdeník, tak už jsme seděli v první řadě v podstatě.
PS: To si vzpomínáte, že to jste dělali ještě... To už bylo asi po válce?
J: To bylo po válce.
PS: To je teda zajímavá vzpomínka, já už jsem něco podobného už slyšel, že se takto víc vlastně kluků se snažilo dostat větra-, v době větrání vlastě toho sálu do kina. Takže vzpomínáte si, že by tam nějaký zápach nebo těžký vzduch v tom kině, jaká byla atmosféra v tom kině?
J: Tak to ne, no tím, že to je vod rána zavřený ta budova, jo tak to ne, to jako... A ten vzduch tam byl když špatnej v době, kdy jako teda, to kino bylo naplněný a po skončení teda, jak týdeníku a filmu, zvlášť filmu, tak to bylo vydýchaný, že když to takhle, páč tam žádný otvory nebo ventilace, to minimálně byl votvor a em ventilačka, která em měla sklopený tady ty plechy, takže to nikdy nefungovalo ty táhla, který jako votevřely, takže takhle to bylo, no. Jinač jinač ne, jinač...
PS: A stalo se vám, že by třeba bylo plno v tom kině a vy už jste neměli, kam si sednout?
J: Mockrát. Mockrát. Mockrát to jsme seděli, třeba tam byla jedna em jedna jako, což bylo zajímavý, jedna třeba židle volná, poněvadž ten, tenkrát nebylo zaměstnanejch moc lidí, že byla prodavačka v kině, a ta prodávala lístky, byla tam malinká šatna, to nebylo, to nemělo ani kapacitu pro všechny jako (teď) záleží, jestli to bylo v kterým období, že zima nebo léto nebo jaro. No, a potom byl uvaděč nebo co trhal lístky, že. No, a ten páč z toho filmu byl už zblblej, ten to viděl, znal nazpaměť a možná to taky byl nějakej pomocník tam teho promítače, takže v podstatě, jak to ukončili, tak oni uzavřeli, už neprodávali li- listky, to jako skončilo, poněvadž ta šatnářka měla, třeba tady v té Lucerně, potom když chodili lidi jako ven, tam takovou tou širokou chodbou, tak měla z toho, na ty lístky vydávala teda jako kabáty a já nevím co, z druhé strany. No, ale a potom tema vratama v podstat vodcházela, jo po ukončení, páč tenkrát bylo, začínalo v šest, né. A myslím dva- dvakrát to bylo, to bylo až později. Že byly filmy, promítání ano. Tak to bylo myslím vod šesti, páč to trvalo tak nějak do půl vosmé, ano řikám to dobře, a potom to bylo vod vosmi, myslím do té půl desáté a tím to končí. Čili byly dvě představení. No a tím, jak na to druhý představení, tak voni už to jako zavřeli, a tam to vydali, ta to zamčela, a ten měl úzkej vedle vchodu do té šatny a do teho jako foyer, tak von měl vedle ten promítač takový úzký schody navrch, takže ten nebyl závislej na tým, jestli zamčou nebo votevřou nebo tak. Takže to je tak, tak jako to, no.
PS: A stalo se vám, že by vás chytli, kdybyste se snažili takhle načerno ( )?
J: No, chytli, mě nechytli, ale honili mě, to máte pravdu. To jako, to já zas chytnout jsem se nenechal, ale stalo se, že oni taky nebyli hloupí, že že na to přišli časem, jenomže potom už prohlíželi aji toalety, tady tak jako před promítáním, no ale nekdy na to zapomněli, to záleží jakou měl náladu, né tady ten, ten většinou , většinou to byl ten, co trhal ty lístky, tak von nemohl vobsáhnout taky všechno, že čili votevřel, než to pozavíral a teď už tam stáli lidi, poněvadž musel tak deset minut před zahájením už pouštět lidi, né, aby poněvadž kapacita kolem dvouset tam určitě byla, že no tak... To takhle jako je, no.


P 8: Ivan V.doc - 8:2 [PS: Vy jste zmínil šatnu. Takž..] (24:47) (Super)
Codes: [hity] [hudba, tanec] [načerno do kina, přístupnost] [sportovní filmy]
No memos

PS: Vy jste zmínil šatnu. Takže se odkládalo pravidelně, bylo nut-, bylo povinný...
J: Ne, vůbec ne. Ne ne ne. Tenkrát vůbec nebylo povinný, ne ne. A tenkrát já nevím, jestli bylo padesát halířů nebo třicet halířů za šatnu, to já vůbec, to já v životě nic do toho do šatny nedával, jo. Až na stáří, ale ale toto takhle takhle to bylo jako jako.
PS: A em vy jste chodil načerno, to znamená jako pro kluky to pro vás bylo drahý ten lístek?
J: No, to bylo vždycky tři. No, tak drahý ehm. No ehm. To byla taková recese, bych řekl spíš. Jo, to jako... Jo, taky se nedostávalo, že. Tenkrát nebylo moc jako ne pěněz, to bylo to, ale ale bylo to úplně něco jinýho a tam vždycky, em to byli takoví dva tři skupina, že víceméně poněvadž když by to bylo vobsazený, tak už se nám, kolikrát jsme seděli na zemi, poněvadž... V té první řadě, páč první řada byla jako pro nás. No, tak se to takhle jako dělalo, no ale ne ne, zatím ne ne, to ne.
PS: Takže to byla spíš teda recese klukovská. A když bylo plno, tak jste stávali frontu teda, nedostali jste se a museli jste jít znovu. Bylo teda často vyprodáno?
J: No, vyprodáno. Kdy záleží, v tom protektorátu, ( ) po protektorátu takhle, to je pro mě daleko jako lepší, vím že jsem byl sedmkrát tady na filmu, poněvadž můj život se skládal hodně ze sportu. A lyžování a hokej jsem hrál profesionálně, takže lyžování to bylo a já jsem viděl sedmkrát Zasněženou romanci. Jo, a a to jsem byl úplně unešen, jo poněvadž, to to jako pro mě tenkrát to bylo, já nevím, jak bych to k čemu přirovnal, no to, to bylo neco nádhernýho, jo to jako. A poněvadž tam byl ten sport a tady to takhle a vopravdu jako výkony, který jako lyžařský, tak to se mně jako líbilo, tak to jsem tenkrát překonal rekord. A to dávali, to je zajímavý ještě, to je, to si pamatuju, že to dávali, vždycky ten film měnili po týdnu. Týden měl ten film obsazení v určitým tím kině, potom ne. Potom to vyměňovali, jo a zas bylo neco jinýho. Já nevím, jakou distribucí to oni jako prováděli, ale týden, týden. A za ten týden já jsem to teda stihl každej den.
PS: Každej den jste byl?
J: Každej den jsem byl.
PS: Takže on ten film nezu-, i když byl populární, tak nezůstával v tom kině dál?
J: Ne ne ne ne, ne ne. Ale to byly právě takový filmy, který teda byly hojně navštěvovaný, no páč ten film chcete vi- vidět a už jste nedostal třeba lístky, tak jste použil ten zadní vchod. No, to byly takový alternativy jako jo, poněvadž za každou cenu jsem to chtěl vidět, tak jsem pro to udělal maximum, jo tak bych to řekl.
PS: Na tu Zasněženou romanci jste chodil s kamarády nebo jste na to šel sám, [sdílel] to s vámi někdo?
J: [No,] třeba já nevím za těch sedmkrát, jsem šel třeba třikrát sám. Poněvadž zas se to vykládalo mezi klukama a každej nebyl sportovně založenej, ten byl takovej, ten byl makovej, ten byl takovej, no a to jako, ale takový ty kluci, kteří jako trošičku teho byli tak naklonění sportovně, no tak ty se přidali, že.
PS: Čili vás tam nejvíc zajímala, em zajímal sport na tom filmu?
J: No, no strašně.
PS: Hudba, hudba vás...
J: Ale to souvisí s tým, no tam hrál ten, jak von se jmenoval, ten známej jazz, to byl em em né.
PS: Goodman myslím.
J: Danny Goodman, no no no. No, tak to bylo, to mělo všecky náležitosti taky, na tu dobu, takhle bych to řekl, jo. I dneska bych se na to s radostí podíval, no i když z jinýho pohledu, jak jsem se na to díval, když jsem byl mladej.
PS: A byl ještě nějaký takový sportovní film, který vás takhle nadchl? Nebo film i jiný, nesportovní, na který byste šel vícekrát?
J: No, já už nevim, jak se to jmenovalo, já jsem to viděl v televizi, páč já už teď do kina nechodím, ale to bylo, to je taky americkej film vo dvouch jako studentech, kteří v nějakým, jestli to bylo Aspenu nebo nevim, já si to tak nějak moc ( ), já jsem to tak jako, ale já jsem se díval na ty výkony, poněvadž tam bylo vo tom, že voni se dali do nějakej soukromej horskej služby a učitelé, učitelé lyžování. Takhle to bylo. Učitelé lyžování. A teď jim to tam narušoval nějakej šašek, já to si pamatuju, na těch sjezdovkách, na té sjezdovce, kde voni prováděli teda jednotlivý tady ty výcviky, tak jim tam narušoval nějak ten program a ohrožoval tady ty lyžaře nějakej takovej. Já nevím, jak se ten film jmenoval.
PS: A to už jste viděl až později v televizi?
J: To jsem viděl později. No, proto jenom řikám, na tu bych se šel podívat ještě třeba jednou.
PS: A v tom klukovským věku bylo běžnější chodit vícekrát do kina nebo to byla úplná [výjimka?]
J: [Určitě,] určitě. No, tak to byl jedinej zdroj zdroj informací, že to a tam si člověk trošičku jako osvěžoval nebo ne nebo se učil nebo si dělal názor. Zajednou viděl týdeník, no tak ten mně nic neříkal, ale přesto i v tom týdeníku byly určitý pasáže, který vás ne zaujmuly, mně nezajímalo na týdeníku vůbec nic, jo ale ale když tam třeba někde byla aj havárie nebo neco takovýho nebo... Tak jste to sledoval, že a neco jste si z toho vzal nebo jste si z toho nic nezval. Ale v podstatě em em to gró bylo, že jste se šel podívat na film.


P 8: Ivan V.doc - 8:3 [PS: Dá se odhadnout, jak často..] (50:57) (Super)
Codes: [návštěva kina, funkce] [opakovaná návštěva filmu] [volnočasové aktivity mimo kina]
No memos

PS: Dá se odhadnout, jak často jste chodil do kina tady v tom období em soustřeďme se teda teďkom nejdříve té zhruba období obecné školy, do těch deseti let, jako malý kluk.
J: No, minimálně dvakrát v týdnu.
PS: Dvakrát do týdne, ehm. To znamená, že jste chodil... Chodil jste jenom do Lucerny nebo ještě někam jinam?
J: No, tady jsme chodili jenom do Lucerny, ale řikám, minimálně dvakrát v týdnu, ovšem otázka je, otázka je, že třeba i jednou v týdnu, poněvadž ten film buďto vás zaujal, nebo vás nezaujal, no takže ale každej týden, dá se to říct takhle, každej týden jsme byli v kině.
PS: A to znamená, že jste šli v podstatě na všechno, co bylo na programu Lucerny?
J: Vždycky, ano.
PS: Čili jste nevybírali, v podstatě jste šli...
J: Ne, ne ne. To, co tam předložili, tak na to se šlo. Tak to je, to byl jedinej zdroj tenkrát v tech letech zábavy, že. A informací. Jinak jste nemohl nic to, poněvadž tady na Veveří, jak je Platinium, tak za Platiniem byl statkář, to se jmenovalo Tomáš- Tomášskej dvůr. Tomášskej dvůr, kterej patřil nějakými panu inženýru Podivínským, to jeho kluk, kdysi lyžoval anebo s Edem, s jeho synem jsem lyžovával, jako začínal, ale ten jeho syn potom tady tehoto, von je pětatřicátej ročník, jo. Tak ten závodil za Kanadu, jo to byl Ed Podivínský, jo takže to tak jako.. No, a tam jsme chodili za ( ) a chodili jsme na třešně a já nevím, co všecko. To je všechno, to jako ten zdroj zábavy tady jako takovej nebyl, to jako ty em, ty děcka nebo tady to ta em zábava byla omezená na určitej způsob, fotbal, že. No a hokej, no tak toho moc nebylo no, když to nekdo postříkal nekde, no tak jak kyblama vody, to tenkrát nic nebylo, že. Tady potom, jak byly ty německý kasárna, no tak, tam se potom, jsme vybudovali jako kluci nějaký takový hřiště, to už jsme chodili teda do měšťanky, no a no a tam se to scházelo v podstatě.


P 8: Ivan V.doc - 8:4 [PS: Do Junáka jste nechodil?
J..] (58:65) (Super)
Codes: [KSČ] [skaut, sokol, pionýr]
No memos

PS: Do Junáka jste nechodil?
J: Prosim?
PS: Do Junáka? Těsně po válce.
J: No, byl jsem. V Junák-, v Šestnáctce, to se tenkrát říkalo, tady v Žabinách byla Šestnáctka. A takovej paradox, jednou že jsme měli jet kamsi na výlet, tak jsem našim řekl, že jedem na výlet a voni to vodsouhlasili a když jsme přišli na sraz, tak se to nějak zrušilo a ten... A ze soboty na nedělu to bylo, to tenkrát ty bobříky a já nevím co všechno se... No a aby to nevypadalo, že jsme teda takhle špatně dopadli, tak jsme přespali, postavili si stan, co jsme měli, ten takovej ten, co se skládal, ten německej, a přespali jsme ve ( ) lese a vrátili jsme se a řekli jsme doma, jako že jsme byli teda na na na táboře. No a jenomže, to tenkrát byl ( ) les, to bylo hustý, to tenkrát tady já hrávám tenis, na tým pod lesem, né Sokol Žabovřesky, tady člověk můžete se podívat na veterány, ještě si dovolím na veterány jako nějaký takový výkony, ale tam se chodilo bruslit, že. Pod les, tenkrát se to řikalo. To je, to byla, to bylo něco překrásnýho, jo poněvadž to jste šel lesem, kolem Dagmaru, tam dozadu a no starej Poledna to postříkal a no a když byl sníh, tak byly mantinely sněhový rozsvícený, hudba byla, no to bylo. To bylo kouzelný, takhle bych to řekl, že.
PS: A potom do Pionýra jste vstoupil nebo...?
J: V životě jsem nebyl. Tady, tady tuto stranu, která tady tomu vládla čtyrycet let, ne. Já nejsu žádnej straník, nikdy jsem nebyl, nikdy nebudu.
PS: A rodiče, otec taky?
J: No, otec byl. Jo, to bylo zajímavý, otec byl národní socialista a byl zavřenej, to vy nebudete vědět, to ještě před pětačtyřicátým roce ho zavřeli Němci a tomu se řikalo Robotárna. A Robotárna byla, jak je Segedín, jestli víte na Lidické je Segedín, (hospoda), tak přes silnic! Jak je dneska, já nevím, co tam je postavený, byla hasička nebo to. A tam byl podlouhlý až až k temu, jak je dneska, em Nejvyšší soud, ale na té druhé straně, jako k těm Vyškáčům, bylo vězení. Jo. A temu se říkalo Robotárna. To bylo německý vězení, oni to potom používali aji komunisti, to je prašť, jak uhoď. A tam otec byl zavřenej, páč já vim, že s maminkou to, jsme ho byli tam navštívit, a tam to bylo na přechodnou dobu myslim měsíc nebo dva, potom se to teda jako ( ). No, a potom byl zavřenej v padesátých letech, to byl tábor nucenejch prací. No a propustili ho za dva roky, páč mu přerazili nohu, jo jo takže. Takový srandy tady my jsme zažili.


P 8: Ivan V.doc - 8:5 [PS: Ještě, jak jste vyprávěl o..] (72:77) (Super)
Codes: [načerno do kina, přístupnost]
No memos

PS: Ještě, jak jste vyprávěl o tom, jak jste chodili pravidelně do kina, tak mě napadlo, jestli nebyl problém přístupnost? Nepřístupné filmy.
J: No, to na každej pád. To tenkrát to bylo moc, moc to bylo, ne hlídaný, no tak hlídaný, samozřejmě to bylo hlídaný, jo ale ale tak víte, jak to to je, no tak hlídaný to mohlo být a my jsme se tam vždycky dostali, no tak tak...
PS: Takže jste se dostávali na nepřístupný? Šlo to?
J: Určitě, jo no ale. Ale tenkrát v tech letech... Tak zas musíte vzít tu dobu tehdejší a dnešní. Tam nebylo toho tolik ukázaný jak tady. Tam byly, já nevím, jo úplně, to to dneska se člověk nad tým zasměje, páč to vidí na každým rohu, že takhle bych to řekl, takže né to jako. No, a tak tím to bylo třeba vod šestnácti, od osmnácti, páč plnoletost v té době byla vod jednadvaceti, že. To tenkrát nebylo, až teď to jako snížili na osmnáct, že.
PS: Takže se vám podařilo dostat jako i při, koupil jste, koupili jste si lístky nebo jste šli načerno, když byl nepřístupný?
J: No, tak na přístupný, na nepřístupný jsme si nemohli koupit lístky, páč bysme vyhodili peníze a nic by z teho nebylo, von by je nepustil. A je tenkrát nezajímalo, jestli jste si koupil lístek nebo nekoupil, že. To jako je vaše věc, ale ale když jsme chtěli, tak jsme se tam dostali, zas tak jak jsem vám popsal, tady tým způsobem. V podstatě partyzánským.


P 8: Ivan V.doc - 8:6 [J: No, nekdy sám třeba tady na..] (81:85) (Super)
Codes: [načerno do kina, přístupnost]
No memos

J: No, nekdy sám třeba tady na tu Zasněženou romanci, tak to jsem chodil většinou sám, páč to jako nikoho moc nezajímalo to. Ale ( ) s osobností, která jako je na neco zainteresovaná, no to jako...
PS: A s rodiči teda ne, ti ty s vámi nechodili?
J: Jo jo, b-... No, s rodiči minimálně. No jo, berte to takhle, že byli vod rána do večera zaměstnaný, ty neměli čas vůbec na kino, to ne. Až později, to vim, že jsme byli jednou... Mně vzali do kina Alfa pasáž, a to byl zakázanej film pro, a to si pamatuju dodnes, to se jmenovalo Alibaba a čtyrycet loupežníků a a otec měl takovej dlouhej kabát, tak jsem se skoval pod kabátem a takdle jsem se tam dostal jako. Tak mě tam provedl, on jako šel s maminkou jako na ten... Takhle to vim. A to jsem teda, to jsem byl v sedmým nebi, páč to se mi strašně líbilo, poněvadž to bylo úplně něco jinýho, no v Alfa pasáži to bylo, ano ano. Dodnes si to vzpominám.
PS: Takže toto je jeden z těch filmů, který vám utkvěly. Alibaba, ta Zasněžená romance. A ještě něco, tady z toho období?
J: No, zatím né, zatím... Tak možná bych si vzpomněl, to jako ale... V té době teda, v té době je to teda takhle, bych to řekl, jo páč takovejch tech komerčních potom filmů nebo takovejch tech filmů, který jako většinou to byly český filmy, že poněvadž ten zahraniční film, a potom po tým osmačtyřicátým nebo se sem těžko dostával, jó takže to už potom i poklesla ta návštěvnost, že. No, a potom když zavřeli otce, no tak peníze jsme neměli, maminka musela rozprodávat, co se dalo a takhle z toho, potom na to dali Národní správu, a tím to skončilo. Radovánky skončily.


P 8: Ivan V.doc - 8:7 [PS: Vy jste teda v tom dotazní..] (86:87) (Super)
Codes: [žánry, dětské filmy, jazz]
No memos

PS: Vy jste teda v tom dotazníku, který jste vyplňovali v tom roce čtyrycet sedm, jak jsem vám říkal, ten sociologický výzkum se dělal u vás ve škole, tak jste tam psal, že em na otázku, jestli se vám líbí divadlo víc než kino, jste napsal divadlo ne, protože v kině hrají kovbojky. Chodil jste na kovbojky tehdy?
J: No, tak to byl ( ) byly kovbojky, tak to je logický, to jako, to to bylo, četli se, no, to už se zas vrátím zase, to jste mě dostal zas úplně jinam, páč naproti tady byla trafika, tenkrát Rychlý šípy, né no tak to to byly, to bylo, to bylo neco nádhernýho, že no, a to se kupovalo, to se čekalo dycky až Foglar napsal za ten téden, napsal další dění a mezitím tam byly články, který strašně zajímaly, že. No, kovbojky, to jako je, tenkrát se tomu říkalo kovbojky, ale vono to byl v podstatě Vinnetou, to jako když to takhle jako vezmu, né. Já jsem si pamatuju, že mě otec tenkrát koupil na křídovým papíře byl knihy, kniha Vinnetou, ne. To nebylo ještě rozpracovaný tady na ty další díly, no a to dávali jako v kině, no tak to to bylo taky, to bylo úžasný, no to jako se dívat na toto. To bylo neco, co co zas člověk do sebe zas nasoukal něco jinýho. A většinou, vono je to aji dneska, když to přeženu do takové té dnešní doby, tak vždycky vás zaujmou filmy, který u kterých se pobavíte, který nejsou ani stresový, ani to nemyslím, že byste nad tým nemusel přemýšlet, že poněvadž většinou dívají lidi na detektivky a přemýšlí, kdo by to mohl být nebo by to nemohl být, ale ty filmy do sebe jako nebo filmy přitahují, aspoň u mě, když to není stresový, má to dobrej konec, to je logický, že a tenkrát to takhle jako vždycky vyplynulo, že vždycky to mělo ten šťastnej konec. Ale em člověk se na to těšil a pobavil se, už aji nazpaměť znal jednotlivý tady ty následující scénky, co jako nastanou, tak to se jako, to to bylo hodně do sebe, to jako na takový filmy člověk rád chodil. Jo to jako...


P 8: Ivan V.doc - 8:8 [J: I válečné filmy. No, em em ..] (89:91) (Super)
Codes: [válka, válečné filmy]
No memos

J: I válečné filmy. No, em em válečný em. Chodil jsem strašně moc. Guadalcanal. Tak to jsou filmy, který mně strašně moc neco říkaly. Ale filmy tendenční, který tady produkovaly, který byly na jedno kopyto jo, tak to ne. Ale tadytyto filmy, který měly, to člověk si udělal takovej přehled, a dneska když se dívám v té televizi a oni z té historie ukazují ty skutečnosti, který jako, třeba když vezmu ten Guadalcanal, tak vono v podstatě z padesáti procent se to zakládá na pravdě, aji to vy jste tenkrát nevěděl, a proto to bylo přitažlivý, že bylo ukázaný, tam to nebylo tendenční, tam to nebylo zaměřený, ten je politruk, ten je to, ten je vono, ten je takovej, ten je makovej, né. Tam to bylo jednotný s jednotným směrem, že se to, že se to jako vodehrávalo za druhé světové války, kde jako to mělo jednu vizi, a ta vize byla jako osvobození a tak. Ale takový ty nádstavby k tomu, jo že... Ne to je, nebudu to rozvádět. Vy víte, vo čem asi a kam bych to směřovalo a kam by to ( ). To byla ubohost, takhle bych to řekl, poněvadž to když si na to vzpomenu a ještě dneska se podívám, voni vobčas dávají ty týdeníky, z roku já nevim osmdesát nebo osmdesát em, no tak to je strašný.
PS: Ty válečný filmy em, dával jste to nějak do souv- do s- do souvislosti s osobní zkušeností války? Se zážitkem války?
J: Určitě. Určitě určitě, poněvadž em ty války, to co jsme prožili, poněvač my jsme třeba prožili válku tím, že jsme byli na přehradě nebo osvobození, abych to... Nejenom nálety na Brno, takhle bych to řekl, ale ale tím, že jsme tady museli toto vopustit a byli jsme na přehradě v chatě a přes ( ) jsme potom utíkali zpátky až tady bylo osvobození teho Brna, tak když to člověk viděl, na jedné straně byli Rusi, přehrady, to bylo vod Jinačovic. Ano, vod Jinačovic, no vod Kuřimi v podstatě byli Rusi a na této straně byli ještě Němci, že takže to. A my jsme byli bohužel na té straně německé, takže to bylo jedno s druhým. No, tak to byly takový zážitky, a to si člověk všechno potom jako promítne a dá to do souvislosti a zjišťuje, jak ta válka, jaká ta válka ve skutečnosti byla, že. A teď rozlišoval taky přístup těch vojáků, už tenkrát jako ( ) jsem byl děcko, tak jsem rozlišoval to, že přístup těch ruskejch vojáků. Tadytech, co se potom přidružili k nim, s těma americkejma se člověk nesetkal a když to viděl na tom filmu, no to chování, no tak rozumnej člověk si okamžitě udělal jako názor, že. A teď se dovídáte informace, že tam byli ze začátku nasazeni vězni a že to, do té ruskej armády a hlava nehlava, jestli padne jeden nebo dvacet nebo to. Ale u té druhé armády, té americké, už jste viděl tu inteligenci, ten přístup k té k tomu válčení, tu techniku a já nevím, co všecko možný. Dopravování zboží je po Baltu a já nevím co všecko, to jsou, to jsou ohromný informace, který nasáknete do sebe a musíte se, musíte si to utříbit, jo. Někdo si to utříbí tak, nekdo tak. Nekdo z teho zblbne.


P 8: Ivan V.doc - 8:9 [PS: A změnily se pro vás kina?..] (96:105) (Super)
Codes: [kina]
No memos

PS: A změnily se pro vás kina? Chodil jste do jiných kin už nebo to byla pořád Lucerna?
J: No, chodili jsme, chodili jsme. No, tak chodili jsme hlavně do Scaly, takhle bych to řekl. Do Scaly, a potom, jak je, já už nevím, jak se to jmenuje to to kino. Dole, jak je Nejvyšší soud, tam je ještě dodnes myslím to kino. To už se vyhledávali v té době, když my jsme chodili jako do jinejch kin, se už vyhledávalo na co jako. Jo, poněvadž to už si člověk vybíral, věděl jako a hlavně z doslechu, měl by se na to podívat, to je pěknej film, popsal děj nebo neco takovýho. Takže takhle to jako to bylo, tímto způsobem.
PS: To myslíte em to myslíte kino Art to druhý, dnešní? Na Cihlářské?
J: Art, no. Na Cihlářské, ano ano.
PS: Tam jste chodili taky, jo?
J: Tam se chodilo, ano ano, tam se chodilo jo jo jo jo.
PS: A tam bylo i Kino mladých, vzpomínáte, že byste chodili do toho kina...
J: Kino mladých bylo, když jste jel po té Střelecké důle, no jak je dneska hlavní křižovatka přes Lidickou nebo tady dole Táborem, když jedete. Tady kdybyste jel Táborem, je takový malý esičko, jedete pořád dole, dolů, tak nalevo, než je Lidická, tam je Lidická, takhle je elektrika a jedete jakobyste jel potom k k té ke Stadionu, tam k bývalýmu zimnímu stadionu. Tak než přejdete Lidickou, tak po levé straně roh takový je staršího baráku vysokýho, roh už přímo k Lidické, dole bylo kino.
PS: A tam jste chodili tady do Kina mladých?
J: No, tam jsme byli, dvakrát nebo třikrát, jo jo jo jo jo. No to, to už dneska nepamatuje, že tam ki-, že tam vůbec kino bylo jo a voni to, no ale to netrvalo dlouho, voni to potom jako nějakým způsobem zlikvidovali. Proč, já ne- nemám zdání. No, chodilo se taky do Králova pole, takhle bych to řekl. Že to se, to se chodilo tam na jedné straně níž ne, já nevím, jak se ty už ty kina jmenovaly.


P 8: Ivan V.doc - 8:10 [PS: Takže vy jste měl už tehdy..] (124:127) (Super)
Codes: [KSČ] [návštěva kina, funkce]
No memos

PS: Takže vy jste měl už tehdy asi dost teda vyhraněnej postoj. Jakým způsobem jste, chodil jste, byl jste někdy na sovětských nebo bud- českých budovatelských filmech?
J: Ale vůbec ne, to nepřipadalo v úvahu, to mně nelezlo ani do paty, to jako, to jako. Já jsem si, já jsem měl, já jsem měl jednu ohromnou jako vlastnost, a to jako, že jsem to bral všecko s humorem. Kdybych, já ho mám ještě dodnes, jo ale ale to to bylo hrůzostrašný, jo třeba na vojně, když jsem byl, no tak bylo cvičení. Ale já jsem se teho nezúčastnil, já jsem šel třeba na vošetřovny, jo poněvadž šéf Dukly věděl, že já tady takový ty blboviny nesnáším, ani mě nikdy nenutil střílet z pušky nebo to páč to mě nebo ze samopalu nebo to, já jsem měl být nějakej nabíječ včetně kulometu ( ) pouštěl za hlavu všechno. Jsem dělal, jsem si přečtl třeba tadyten vojenskej řád, když mě zavřeli na třicet dní, mě dali po službě, né tak jsem vždycky počkal, až byla celá kasárna vobsazená, že páč po tech službách vždycky po večerech, tam bylo vždycky víc, né těch vojáků, a tak jsem šel za dozorčím pluku až vždycky po vosmé hodině, když to bylo naplněný, tak von mě vrátil zpátky, no a tak jsem počkal třicet dní, páč po třiceti dnech se to promlčelo. No a takový kličky, to jako. S blbcama musíte vycházet úplně jinač, musíte být slušnej, hezkej a hlavně jim vykládat jaký jsou to geroji a přitom si můžete myslet si, co chcete, že.
PS: Takže na tyto filmy jste nechodil jako ze zásady?
J: Vůbec ne.


P 8: Ivan V.doc - 8:11 [J: No, kina tak. Velikost.( ) ..] (151:157) (Super)
Codes: [kina] [periferní kina]
No memos

J: No, kina tak. Velikost.( ) Lucerna byla Lucerna, to bylo, když to, když to vezmu na tehdejší dobu bylo venkovský kino, když to přeženu teda jako takhle, páč to bylo předměstí města Brna, že. No a Scala, to už přeci jenom bylo, už tam byl jake- jaký- jakýsi sklony tady těch sedadel a a zvuková kulisa a já nevím co. Větší to kino bylo. No, už šatny a tady ten přístup k temu vobčerstvení, a to tak to přeci jenom jste přišel do kina, no tady jako. Asi něco podobnýho, když jsme šli párkrát tady s Karlem Kubinovým, to je doktor rengenolog, dneska už je v důchodě chudák, když jsme šli do divadla a seděli jsme na bydýlku, že. Ve státním. Asi neco podobnýho takhle.
PS: Takže to byl, to jste vnímal jako velkej rozdíl mezi [těma kinama v centru.]
J: [Určitě, určitě.]
PS: A rozhodovali jste se, jestli půjdete do Lucerny nebo do Scaly třeba nebo do centra podle čeho?
J: To se rozhoduje podle filmů.
PS: Vždycky podle filmů.
J: Podle filmů. To ne, to není, to to není, to to nemůže být dogma, rozumíte mně, to je, to záleželo, jakej film, to mu-, to jste mohl jít třeba já nevím do Bystra nebo něco, přeženu to, tam nic nebylo. Ehm ale vždycky vás přitahoval film. Nic jinýho. Poněvač jste očekával něco novýho, páč ten stereotyp, kterej tady byl zavedenej, ten k ničemu nevedl. A z teho stereotypu, když jste hledal nóvum, to znamená poznatky určitý, páč k ničemu jste se nedostal nějak. Dycky jste se k tomu musel dopracovat sám. A teď je votázka, jak se k tomu dopracovat a kde, jo.


P 8: Ivan V.doc - 8:12 [PS: A rozhodovali jste se, jes..] (154:161) (Super)
Codes: [návštěva kina, funkce]
No memos

PS: A rozhodovali jste se, jestli půjdete do Lucerny nebo do Scaly třeba nebo do centra podle čeho?
J: To se rozhoduje podle filmů.
PS: Vždycky podle filmů.
J: Podle filmů. To ne, to není, to to není, to to nemůže být dogma, rozumíte mně, to je, to záleželo, jakej film, to mu-, to jste mohl jít třeba já nevím do Bystra nebo něco, přeženu to, tam nic nebylo. Ehm ale vždycky vás přitahoval film. Nic jinýho. Poněvač jste očekával něco novýho, páč ten stereotyp, kterej tady byl zavedenej, ten k ničemu nevedl. A z teho stereotypu, když jste hledal nóvum, to znamená poznatky určitý, páč k ničemu jste se nedostal nějak. Dycky jste se k tomu musel dopracovat sám. A teď je votázka, jak se k tomu dopracovat a kde, jo.
PS: Ehm. A takže pro vás bylo em takový hledisko výběru em něco nového, nový zážitek.
J: No, poznatek jistě. Novej poznatek. Nic jinýho. Poněvadž člověk chtěl načerpat nějaký informace, člověk chtěl em né, jak to vidí jenom ve svým vokolí, přece chcete vidět, jak to vypadá vůbec všude, jestli je to mimo tady ten stát, mimo teda mimo město, v celé republice, já nevím, ve světě, tak to potřeboval člověk do sebe dostat. Jak? Čím? Televize neexistovala, rádio jste poslouchal sice, já jsem poslouchal Laufera, ještě když to jako furt komentoval ho- hokej. No a dyť to bylo všechno.
PS: A vzpomene si na nějaký film, který vám toto nabídl? Em uk- ukázal jiný svět.
J: A tak ze začátku, jak jsem vám řikal, tady ty filmy, který jsem vám jmenoval. To jako pro mě byly poznatek, né z toho se člověk učil, z každé, z každé maličkosti si člověk musel vydedukovat, jestli to pro něho je plus nebo mínus. A podle toho se choval, podle teho, páč tenkrát byly omezený způsoby vůbec informací, vědění. To byl jedna ( ), ty vám to tloukli do palice zleva zprava. Takže co, buďto jste hajloval, no to je. No, to je Hitler a Stalin, to bylo jedno a to stejný. A to si nikdo neuvědomuje. Ale tady to voblbování a... Já si pamatuju ještě desetiminutovky, ne. Jo, ještě v montážním závodě jsem byl, na baštách. Jo, když jsem ještě hrál za Královo pole, no ( ) to bylo, jo teď jsem si na to vzpomněl, na baštách. No, to bylo. Tam desetiminutovky byly. My jsme museli chodit asi na tři hodiny do práce nebo na čtyry, ale ale ráno desetiminutovky a já jsem tam musel taky nějakej projev, to vždycky jo, to bylo ( ), já jsem dělal, tam jsem dělal v přípravě technologie a a co já jsem prožil taky za zaměstnání, to byly šaškárny jedna vedle druhé, za sebou jste neviděl ani žádnou prácu, nic, jo ale takhle to bylo. Akorád u toho zásobování, to bylo teda nejmarkantnější, poněvadž jste musel ten materiál, za jedno se vyznat v materiálu a za druhý teda ten že jo materiál dodat na stavbu, páč by nemohli dělat, jo to jako bylo jediný pozitivum, že jste viděl, že něco děláte, že teda to zaměstnání, který máte, že že neco obnáší, že vás něčím potěší, že jste neco udělal nebo něco sehnal, takhle bych to řekl. I za různý kšefty, tak jak to bylo, korupce, tenkrát za komunismu byla větší jak je teď. Akorád že nelítaly peníze, lítaly flašky.


P 8: Ivan V.doc - 8:13 [PS: Gérarde Phillipe o tom jse..] (184:187) (Super)
Codes: [herci, hvězdy] [hity] [program, vstupenky]
No memos

PS: Gérarde Phillipe o tom jsem už slyšel vzpomínku...
J: No, Gérard Philipe, no ano ano.
PS: Že tam stála fronta dívek...
J: No ne, to bylo tenkrát úžasný, páč ten film byl věčno, věčně vyprodán, že tak jak stojí, stál jste, já nevím na květák nebo na maso jste stál frontu, tak tenkrát jste stál na lístky na Fanfána, že. A tenkrát jste stál frontu na všecko, že to ať chce nebo nechcu. Každá volovina toto byla podpultovka. To jestli to byla zelenina, jestli to byly uzenářství, jestli to byl textil, jestli to byly boty a na na cokoliv, to jste stál, ne. A tenkrát to bylo zakořeněný tak, že když jste neměl známý, tak jste nic nedostal. A peníze jste neměl, abyste nekoho podmazal. Nedejbože až začly televizory, že tak já si pamatuju, na České byl u jednoho známýho, co hrál se mnou tenis, tak ten měl první, obra- te- televizi, to bylo rádio takový a teď byla malá vobrazovka, no tak to byl zázrak tenkrát zase. Né, to bylo jak v buši tady. Takdle to je.


P 8: Ivan V.doc - 8:14 [J: No ne, to bylo tenkrát úžas..] (187:197) (Super)
Codes: [televize]
No memos

J: No ne, to bylo tenkrát úžasný, páč ten film byl věčno, věčně vyprodán, že tak jak stojí, stál jste, já nevím na květák nebo na maso jste stál frontu, tak tenkrát jste stál na lístky na Fanfána, že. A tenkrát jste stál frontu na všecko, že to ať chce nebo nechcu. Každá volovina toto byla podpultovka. To jestli to byla zelenina, jestli to byly uzenářství, jestli to byl textil, jestli to byly boty a na na cokoliv, to jste stál, ne. A tenkrát to bylo zakořeněný tak, že když jste neměl známý, tak jste nic nedostal. A peníze jste neměl, abyste nekoho podmazal. Nedejbože až začly televizory, že tak já si pamatuju, na České byl u jednoho známýho, co hrál se mnou tenis, tak ten měl první, obra- te- televizi, to bylo rádio takový a teď byla malá vobrazovka, no tak to byl zázrak tenkrát zase. Né, to bylo jak v buši tady. Takdle to je.
PS: A vy jste si pořídili televizi? Bylo to pro vás potom důležitý jako alternativa ke kinu a jako zdroj sledování filmů?
J: No, tak jak začla televize, už jsem minimálně chodil do kina. Jak jak se tady potom teda jako probudili určitý lidi, jenomže ten televizor jste musel sehnat, že.
PS: Chytal jste Vídeň? Chytali jste?
J: To bylo jediný, já jsem se díval strašně moc na Vídeň, hlavně jsem díval dycky na závody, světovej pohár, lyžování, všecko, Kili, že. Toni Seidler a tady ti, ( ) nevzpomenu tady takový blonďáček, tak to byli všecko pro mě ( ). A jak vona se jmenovala, nejlepší, nejlepší sjezdařka tenkrát rakouská, ve Flachau, ve Fla-, jo ve Flachau ( ). Ona má penzion, no! To je jedno.
PS: To nebudu znát. A ale...
J: Já taky ne a to je, nemůžu si vzpomenout na jména. Já jsem měl vždycky špatnou paměť jako na jména.
PS: A museli jste pořizovat anténu na tu Vídeň?
J: Ano, ano. Tenkrát to... Ne, na Vídeň, takhle bych to řekl, tenkrát to nešlo vůbec jinač jak jedině s anténou, byly buďto poněvadž jako bydlím v takovým tým, tady v sídlišti Žabovřesky, v bodovým domě, jo v čtyřpodlažním, tak se pořizovali tenkrát společný antény. A ta společná anténa, no voni to právě chtěli nějak eliminovat tím, že na Červeným kopcu udělali nějakou rušičku, ale tady to nende, páč jsme strašně blízko jako hranic a ty Rakušáci zas byli natolik inteligentní a chytří, že to zesílili, takže tu rušičku, ta rušička to nebyla schopná jako takhle likvidovat a tenkrát se chytalo, jak je jednička, tak dvojka Vídeň, což tenkrát nebylo. U nás byla jenom jednička, a to zapr-, a to vůbec jako né, no to je zbytečný jako vykládat, že.
PS: Já jsem se ptal, protože jsem slyšel, že se kupov- pořizovaly, buď nechávali se dělat většinou speciální antény, aby se to dalo chytit, že musely být jako jiný.
J: No, záleží kde, to jako, to je, lokalitě, kde ten signál není takhle silnej, tak tam museli si pořizovat, když to chtěli vidět, tak to museli pořizovat tady tyto nádstavby nějaký takový, ale to se dělaly, potom byly takový fiškusy, kteří ( (zasměje se) )


P 8: Ivan V.doc - 8:15 [PS: Hrálo pro vás roli to, z k..] (198:203) (Super)
Codes: [národní produkce]
No memos

PS: Hrálo pro vás roli to, z které země ten film pocházel? Jestli byl český...
J: Určitě. Ne, západní ze světa.
PS: Západní svět.
J: Vždycky, vždycky. Vždycky poněvač západní svět byl vždycky inteligentní, a to bylo nenásilný a nikomu nevštěpoval svý názory.
PS: Takže to bylo kritérium už i výběru, že jste si řekl, toto je sovětské, v žádném případě...
J: Automaticky, automat-... Já netvrdím, že všechny západní filmy byly jako ideální nebo jako to, ale ale tenkrát v tu dobu byly nejlepší, takhle bych to řekl.


P 8: Ivan V.doc - 8:16 [PS: A bylo důležité, kdo tam h..] (204:211) (Super)
Codes: [herci, hvězdy]
No memos

PS: A bylo důležité, kdo tam hrál v tom filmu? Herec, herečka?
J: Ne, ne ne.
PS: To jste nesledoval?
J: Tenkrát, tenkrát jste neměl ani přehled vo tom ( (směje se) ). ( ) ze západem nebo časopisy nebo informace to nebyly žádný, že. No tak občas něco proniklo, no ale to bylo všechno, že to jako...
PS: Tady byli populární ti Francouzi jako Gerarde Phillipe, Marais...
J: No no, ti byli a potom, já nevím, kdo byl tenkrát, v Americe, to to už, to už...
PS: Takže to pro vás nehrálo roli?
J: Ne, ne ne, vůbec ne.


P 8: Ivan V.doc - 8:17 [PS: A měl jste oblíbený žánr n..] (212:233) (Super)
Codes: [barva, formát, 70mm] [žánry, dětské filmy, jazz]
No memos

PS: A měl jste oblíbený žánr nebo typ filmů?
J: No, tak měl jsem, měl jsem rád, jak jsem řikal, tady ty sportovní, že ten žánr sportovní, a potom, tady jak jsem mluvil, vo tým válečným, vo tým Guadalcanálu a takový nebo vo tým Fanfánovi nebo tak, to jsou filmy, který jako mě velice zaujaly.
PS: A jestli byl ten film černobílý nebo barevný, hrálo to roli?
J: Tenkrát tenkrát byl jenom černobílej. Tenkrát jste měl nebo mohl jste mít barevný voči, jaký chtěl, tak jste měl jenom černobílý.
PS: To je zajímavý, že toto odpovídá většina lidí, ale už byly barevný filmy, už...
J: Tenkrát ne.
PS: Jednak nekterý teda zahraniční. Třeba ten Alibaba, potom...
J: Pozor! To to, jo, to teď, jo no to byl, to byl první, proto mě tak zaujal, jo tenkrát, jako páč to jsem se na to ( ), to máte pravdu, ale to byl první film, kterej jsem ( ), to je hodně pozdě, to je takovejch, tak čtyřiapadesát, pětapadesát, ale nevim, já střílím do křa.
PS: Ten Alibaba?
J: No.
PS: On byl u nás už před osmačtyřicátým uvedenej, v roce čtyřicet sedm, osm, to jste ho ještě neviděl?
J: Ne, nebo tenkrát? Myslím, že, asi byl opravdu. Já nevim, teď střílím do křa, nevím, ale to máte pravdu. Ale to máte první vůbec barevnej film, kterej tam byl, to bylo v té Alfa pasáži, jak jsem vám v- vykládal, ale jinač to bylo černobílý.
PS: No, pak byly jednak český některý se občas dělaly, Jan Roháč z Dubé, potom ten Anděl na horách...
J: No, to bylo později.
PS: No, tak už čtyřicet děvět, potom...
J: No, nene. ( ), já jsem viděl tady toto...
PS: An- andělé jsou padesát čtyři asi.
J: No, to bych takhle, to bych tak jako bral, ano ano. To bych bral, to jo, to jo. Ale v té době pětačtyřicet dvaapadesát, akorát ten Alibaba, jinač to bylo všechno černobílý.
PS: Knihu džunglí jste neviděl?
J: Jo jo, to jsem viděl.
PS: To bylo taky ještě barevný.
J: Ne, tak člověk už si nevybavuje, to vite, co k tomu prožil za ten, za ten život to jako... To už je moc.


P 8: Ivan V.doc - 8:18 [: No, řikám historický filmy, ..] (265:269) (Super)
Codes: [žánry, dětské filmy, jazz]
No memos

: No, řikám historický filmy, válečný filmy a tady takový ty poloválečný, historický. Tak když vezmu historickej film byl Fanfán Tulipán, když to takhle vezmu. Jan Hus. To všecko takhle bylo.
PS: Takže Jan Hus a takže ta rilogie Vávrova, to se vám líbilo?
J: Jistě, ano ano ano. Na historický filmy jsem chodil rád. Páč v té době se voprostilo vod teho, že co tedy, v čem jste žil, no a tím jste přišel na jiný myšlenky. A dověděl jste se něco vo historii. V podstatě to byl poučnej film, že páč když jste si přečetl knihu anebo něco takovýho tak a někdy co to bylo za film, em já už vim! To se mi strašně líbilo, to jsem si přečetl knihu, jedným dechem. To byl Motýlek.
PS: Aha.
J: A když jsem ho viděl, ( ) zajímavé, zajímavá situace, že a když si člověk tu knihu přečte, tak já nevim, jak kdo jinej, ale tak já jsem si vždycky pod tím představoval určitý pozadí, určitý zákulisí, určitý, jak bych to řekl, prostředí, to znamená jestli je to v krajině, jestli je to v lese, jestli je to tak nebo jako moře, skaly, já nevim to. Představa je jedna věc a skutečnost je druhá. Teď když jsem viděl ten film a šel jsem na to ohromně, tam byl myslim Quinn? A když jsem na to potom šel, tak jsem to porovnával, moc se mi to líbilo. To jsem jako... A teprv když se dost nete do reality, kde se to nahrává a jaká je skutečnost a teď víte vo tým, kdy už víte dopředu, co už bude následovat, esli to tam bylo teda jako režisérem daný nebo to tam není, nebylo daný nebo to bylo vymazaný nebo to, to si vzpom-, no to byl moc pěknej film, jo jo jo. Motýlek.


P 8: Ivan V.doc - 8:19 [PS: A vnímal jste některý film..] (270:271) (Super)
Codes: [KSČ]
No memos

PS: A vnímal jste některý filmy jako z takovýho politickýho nebo ideologickýho hlediska, hledal jste nějaké podtexty ideologické? Že byste ho četl jakoby proti jeho smyslu? Jako em třeba se takhle mluvilo o tom, že snad některé Burian- Werichovy filmy, em Byl jednou, Byl jednou jeden král třeba, že snad mohl být takto vnímaný. Zaregistroval jste to, že by se četli ty filmy vlastně ideologické nějak proti jejich ideologickému vyznění?
J: To jsem... Já bych to řekl takhle, když jsem se díval na Wericha, tak jsem bral jako Wericha a jako člověka, kterej jako je jeden z velmi vynikajících umělců, kterej uměl svým šarmem, svým vtipem, svou chytrostí, voblbovat tady ty konšele komunistický a já jsem se díval na to z tehoto hlediska ne z teho hlediska...


P 8: Ivan V.doc - 8:20 [PS: Ale co jsem myslel s tou a..] (272:283) (Super)
Codes: [volnočasové aktivity mimo kina]
No memos

PS: Ale co jsem myslel s tou alter- em u toho sportu, to jsem myslel jako alternativy ke kinu. Jít do kina nebo sport. Jako jaká byla jiná možnost.
J: Vždycky sport. Vždycky sport. Skutečnej, jak jak filmovej.
PS: Ehm. A ten tanec, ještě jste zmínil čaje.
J: No, tak když byly čaje, byly čaje, no tak to tenkrát... To jste byl na rozhraní, no ale tak vždycky byl čaj, jak jak to než než film, to jako... Páč to bylo jiný poznání.
PS: Jiný poznání?
J: S s ženskejma, né, no tak jste šel za mladejma holkama, né, tak mladej kluk, jste hledal úplně něco jinýho zas. To kino vám to nedalo, že. To takhle berte, to to je zas společenskej život, to je zas úplně neco jinýho. Já neříkám, že společenskej život není kino, ale tady toto třeba, co jako em je tak jestli se umíte ve společnosti chovat, jestli umíte komunikovat, všecky náležitosti, jestli se naučíte tancovat a a jak posloucháte hudbu, výběr hudby, a to to všecko s tím souvisí. A tam jsem taky poznal, taky jsem musel dávat pozor, všecko, že poněvadž to zas bylo trochu jiný, ale furt to bylo na stejné bázi, takže to ne.
PS: Takže pro to kino pro vás jako na místo na rande nebylo, nebylo vhodný.
J: Tak to nebylo rande, to bylo řikám, to byla společenská událost, jste začal chodit do společnosti. Každej z nás. Aji vy jste začal chodit do společnosti.
PS: Takže kino nemělo tento společenský rozměr, že [byste se tam potkávali se známými?]
J: [Ne, vůbec ne. Vůbec ne,] ne ne. Spíš bych řekl, že to mělo vědní roz-, rozměr. Kino podávalo v podstatě místo televize informace. A teď záleží, jak znovu to to opakuju pořád stejně, jak to kdo do sebe nasoukal, že. Když jste chodil na ideologii, tak jste musel totálně zblbnout, no. A když jste si zas vybíral filmy, který vás zaujmuly, tak jste si něco z teho, nějaký poznatky bral. To je všechno. Na tým nende nic měnit.
PS: Vy jste ještě teda zmínil, že jakým způsobem jste komunikoval s rodiči, s tatínkem a pokud jde o toho bratra. S bratrem em lišil se nějak vás názor na filmy, na kina, komunikovali jste o tom?
J: My jsme spolu, abych pravdu řekl, my jsme spolu nikdy nevycházeli, ani v mládí. On je úplně rozdílnej, rozdílná povaha, jak su já.


P 8: Ivan V.doc - 8:21 [PS: Tak možná, kdyby nějaký vá..] (288:289) (Super)
Codes: [hity]
No memos

PS: Tak možná, kdyby nějaký váš osobní zážitek, to to vyvolalo, tak jestli byste se na to mohl zběžně podívat.
J: ( (šustění papírů) ) No, Zorro mstitel to taky dobrý bylo, jo jo jo, ale víte, co mě napadá? Mně se líbil strašně film. Hostinec u kamenného stolu. Ten jsem měl strašně rád. To byl, za jedno to bylo z takovýho hostinskýho prostředí a za druhý to ten děj, a ta režie byla tak moc pěkně udělaná, že a vůbec tady to nebylo tendenční, jo to bylo takový, jo byl jsem na tom taky víckrát. Myslím dvakrát nebo třikrát a ještě nedávno to dávali myslím aji v televizi, jo jo jo. No, tady toto je taky pěkný bylo, i když to už bylo tendenčně zaměřený


P 8: Ivan V.doc - 8:22 [PS: Budeme končit, já se jenom..] (305:310) (Super)
Codes: [letní kina]
No memos

PS: Budeme končit, já se jenom ještě zeptám na to, na letní kina, my jsme o tom už trošku mluvili.
J: Už jsme tam byli, já jsem řikal, že jsem tam byl párkrát, ne ne, letní kino na Stadioně tady, no.
PS: Takže to vás nelákalo?
J: Mě to tak nelákalo, ne ne. To už musel být film, kterej tam, mě to tam jako takhle, když pršelo nebo neco takovýho em, teď tam hulákali, to už, to už se dostávalo do takové, tam přeci jenom ty mladí, to už jsem byl troškuu starší, si víc dovolovali, jo poněvadž tam ta pořadatelská služba a tím, že to je votevřený a toto už, samo navádělo tady k takovejmto blbovinám, no. A v podstatě jste se na ten film nemohl soustředit, poněvadž tam bylo víc hluku a nevím co, jo to už musel být film, že by zaujal všechno jako jo. Takhle bych to řekl. Kdežto kdežto v tom uzavřeným prostoru přeci jenom člověk se víc koncentruje, je slušnější, a to i když potom taky už docházelo tam, že hulákali nebo já nevím co, když tam v tom filmu neco viděli, né no tak to trvalo deset minut, než se uklidnili.
PS: Vzpomínáte si na nějaký takový incidenty, že by někdo...
J: Tady v Lucerně. Jo, to ale později už až později jako že tam chodili takoví výrostci, kteří jako dělali teda... A to tenkrát pořád, ( ) tak jak to říkám, né tenkrát za mě, myslím né v té době za mě ještě, v té době, když už se bavíme pětačtyřicet, to nepřipadá v úvahu, že by tam někdo hulákal, to ne, ale mluvím později, tak jako po tým vosmašedesátým, děvětašedesátým, v té pozdější době tam bylo toto. To už tam chodili takoví ty grázli, kteří jako se už tak jako vyčlenili a a ten ten, co to tam, ta organizace toho kina, je furt stejná, no tak co von má udělat, nic.
 
nahoru