OKRUHY KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE
1) Předmět pedagogiky, systém pedagogických věd. Charakteristika a funkce základních,
aplikovaných a hraničních pedagogických disciplín. Pedagogika jako věda.
2) Učitelství jako profese: činnosti učitele, vyučovací povinnost učitele (přímá, nepřímá),
dovednosti učitele, interakční styl učitele. Vývoj profesní dráhy učitele. Prestiž učitelské
profese.
3) Žáci a studenti ve výchově a vzdělávání: sociální a kulturní vlivy působící na učení a
hodnocení jeho výsledků (teorie kulturního kapitálu, teorie jazykových kódů), typy
inteligence, styly učení a autoregulace učení. Tvořivost a její rozvíjení ve vyučování.
4) Komunikace ve školní třídě: základní charakteristiky výukové komunikace, struktura
výukové komunikace a její složky (typy otázek učitele, typy zpětné vazby učitele), dialogické
vyučování.
5) Kurikulum: formy kurikula, úrovně kurikula (Národní program vzdělávání, Rámcový
vzdělávací program a jeho struktura, školní vzdělávací programy). Klíčové kompetence.
6) Vzdělávací soustava v ČR: základní dokumenty a trendy. Školská soustava – základní
charakteristika, Klasifikace ISCED-F. Školská legislativa.
7) Školní didaktika: její zaměření, obsah a cíle. Základní didaktické kategorie: výukové cíle,
organizační formy, výukové metody. Didaktika jako věda.
8) Didaktická kategorie cíle: zásady pro stanovování cílů, úrovně a oblasti cílů (kognitivní,
afektivní, psychomotorické a sociální cíle a jejich taxonomie).
9) Didaktická kategorie formy: organizační formy vyučování (individuální, hromadná,
skupinová, kooperativní a projektová forma) a jejich důsledky pro pedagogickou praxi.
10) Didaktická kategorie metody: vyučovací metody a jejich dělení (klasifikace metod dle
fáze výuky, klasifikace dle poznávacích činností žáků, klasifikace dle myšlenkových operací),
jejich důsledky pro činnosti učitele a žáků.
11) Hodnocení výsledků výuky: typy hodnocení (formativní vs. sumativní hodnocení,
normativní vs. kriteriální hodnocení, formativní vs. verifikační, formální vs. neformální,
hodnocení průběhu vs. hodnocení výsledku, slovní hodnocení, klasifikace). Sebehodnocení.
12) Řízení školní třídy: autorita učitele (formální, neformální), kázeň žáků, nekázeň a její
formy, moc ve školní třídě a typy jejího uspořádání (strategie žáků, strategie učitele,
mocenské konstelace).
13) Klasifikace a charakteristika jednotlivých druhů psychických jevů, možnosti jejich
utváření a rozvoje učitelem, možné odchylky (poruchy) s ohledem na možnost výskytu
u žáků.
14) Osobnost – pojem, činitelé utváření a vývoje osobnosti, struktura osobnosti (vlastnosti),
poruchy osobnosti. Psychologické metody pro posuzování a hodnocení osobnosti žáka; chyby
(efekty) ohrožující přesnost či objektivitu posuzování a hodnocení žáka učitelem.
15) Periodizace psychického vývoje člověka – přehled a charakteristika jednotlivých
vývojových období (se zaměřením na období mladšího školního věku, puberty, adolescence a
dospělosti).
16) Učení – pojem, fáze, křivka, druhy, činitelé a zákony učení. Školní úspěšnost a
neúspěšnost, školní prospěch a neprospěch učebních výkonů žáků. Vnímaná osobní (vlastní)
školní zdatnost žáků. Nadaní žáci – poznávání a rozvíjení jejich osobnosti. Žák v zátěžové
situaci a její zvládání. Tréma.
17) Psychologie osobnosti učitele – požadavky na osobnost učitele, osobnost učitele
z pohledu žáků, typologie učitelských osobností, vývoj a utváření osobnosti učitele, kariéra
učitele, učitelova (vnímaná) profesionální zdatnost. Profesní zátěž, psychohygiena a sociální
opora učitele.
18) Vztahy mezi učiteli a žáky a jejich utváření (složky ve vztahu mezi učitelem a žákem,
činitelé vztahu učitele k žákovi, typické druhy vztahů učitelů k žákům; činitelé vztahu žáka
k učiteli).
19) Psychologie výchovy a sebevýchovy – psychologické aspekty výchovy a jejích
jednotlivých prostředků, způsoby (styly) výchovy; sebevýchova. Psychologický rozbor
výchovných obtíží žáků.
20) Proces socializace. Sociální učení a jeho formy. Sociální skupiny, jejich druhy a
formativní působení. Školní třída jako malá sociální skupina. Psychosociální klima školní
třídy a školy. Sociální styk: struktura.
21) Inkluzivní vzdělávání − východiska, právo na vzdělání, speciální vzdělávání, inkluze,
integrace, heterogenita jako norma. Legislativní rámec inkluzivního vzdělávání (mezinárodní
úmluvy a dokumenty, školská legislativa) s důrazem na jejich aplikaci v pedagogické praxi.
22) Dítě, žák, student se speciálními vzdělávacími potřebami – definice, přístupy ke
kategorizaci žáků se SVP (medicinské, funkční, sociální, pedagogické, atd.), kategorizace dle
míry podpory. Třídní kolektiv v inkluzivní třídě.
23) Potřeba podpory ve vzdělávání vyplývající ze zdravotního postižení nebo zdravotního
stavu žáka (zejména u žáků s tělesným postižením, žáků slabozrakých, se sluchovým
postižením aj.) − základní charakteristiky, komunikace, využití podpůrných opatření,
adaptace prostředí, poradenství a služby.
24) Potřeba podpory ve vzdělávání vyplývající z kulturního prostředí žáka a jiných životních
podmínek nebo ze zvýšeného rizika školního neúspěchu (zejména u žáků z etnických,
kulturních a jazykových menšin, osob v postavení azylantů, žáků z nepodnětného prostředí, u
tzv. žáků v riziku poruch chování, v hraničním pásmu mentálního postižení aj.) − základní
charakteristika, specifika vzdělávání, plán pedagogické podpory, komunikace, využití
podpůrných opatření, adaptace prostředí, poradenství a služby.
25) Spolupráce v multidisciplinárním týmu – poradenští pracovníci ve škole (výchovný
poradce, školní speciální pedagog, školní psycholog, školní metodik prevence) a role asistenta
pedagoga v týmu, školská poradenská zařízení, další odborníci (odborný lékař, psychiatr atd.).
Specifika spolupráce a komunikace s rodinou či zákonnými zástupci žáka se specifickými
vzdělávacími potřebami.
26) Role učitele v multidisciplinárním týmu – spolupráce uvnitř školy, spolupráce se
školským poradenským zařízením (SPC, SVP, PPP), žákem a dalšími odborníky, spolupráce
učitele/školy s rodinou žáka s potřebou podpůrných opatření.
Povinná literatura:
Bartoňová, M., Pitnerová, P., & Vítková, M. et al. (2013). Vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami ve středním školství. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido.
Bartoňová, M., & Pitnerová, P. (2012). Strategie vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími
potřebami na střední škole. Brno: Masarykova univerzita.
Čáp, J., Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
Kalhous, Z., & Obst, O. (2009). Školní didaktika. Olomouc: Univerzita Palackého v
Olomouci.
Lechta, V. (Ed.) (2010). Základy inkluzivní pedagogiky: dítě s postižením, narušením a
ohrožením ve škole. Praha: Portál.
Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.
Pasch, M., et al. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat
s kurikulem. Praha: Portál.
Průcha, J. (2013). Moderní pedagogika. Praha: Portál.
Šeďová, K., Švaříček, R., Šalamonová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum.
Doporučená literatura:
Fontana, D. (2003). Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha: Portál.
Hájková, V. & Strnadová, I. (2010). Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada.
Holeček, V. (2014). Psychologie v učitelské praxi. Praha: Grada.