Svobodou k ochraně přírody: Demokracie na pracovišti jako záruka legitimity moci a ochrany životního prostředí
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2025 |
| Type | Appeared in Conference without Proceedings |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Neudržitelnost kapitalistického způsobu života je dána zejména touhou po zisku. Ve světě obchodních společností je to touha jejich vlastníků, kteří nemusí mít a často ani nemají žádný jiný vztah k podniku ani místu, kde se nachází. V návaznosti na Elisabeth Anderson (2017) zastávám názor, že pracoviště lze považovat za politické a analyzovat jej jako společnost se soukromou vládou. Domnívám se také, že současné vztahy na pracovišti jsou nedemokratické a omezují svobodu. Pracovníci si svobodně nevybírají, co budou dělat, kdy to budou dělat, jakým tempem budou pracovat a nepodílejí se na rozhodování o obchodním vedení podniku a jeho vlivu na životní prostředí. Tvrdím, že demokraticky řízené společnosti by podporovaly svobodu a zároveň by byly zárukou ochrany životního prostředí. Pokud by se zaměstnanci přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců podíleli na rozhodování podniku, zohledňovali by nejen zisk, ale i své vlastní zájmy. Mezi ně patří i čisté životní prostředí v oblasti, kde žijí, tedy obvykle v místě, kde se nachází továrna. Byli by také proti rychlejšímu pracovnímu tempu, čímž by se zpomalil ekonomický závod spojený s emisemi, plýtváním a nároky na energii a zdroje. Ve sféře „velké“ politiky by se z uvedených důvodů mělo usilovat o zákony, které zajistí, že hlas zaměstnanců bude vyslyšen, zohledněn, a že bude zavazující. Demokracie a svoboda na pracovišti vedou k ekologicky uvědomělejšímu podnikání. |