Kosmologie u předsókratiků

Anaxagorás

Počátky

Anaxagoras také předpokládá nekonečný počet (ἄπειρα) principů, totiž homoiomerie (ὁμοιομερῆ) a opozita (τἀναντία) , zatímco Empedoklés pouze takzvané "prvky" (στοιχεῖα) . K mínění, že principy jsou počtem nekonečné, Anaxagoras podle všeho dospěl tak, že pokládal za pravdivý obecný názor filosofů přírody, že žádná věc nevzniká z ničeho. (...) Kromě toho skutečnost, že opozita vznikají ze sebe navzájem, vede k témuž závěru, neboť musela být v sobě už obsažena. Pokud totiž vše, co vzniká, musí vznikat z toho, co je, anebo z toho, co není, a pokud je nemožné, aby věc vznikala z toho, co není (na tomto názoru se totiž všichni filosofové přírody shodují), usoudili, že z toho vyplývá pravdivost zbývající možnosti, totiž že věci vznikají z toho, co je, neboli z věcí již existujících, které však pro nepatrnost jejich objemu nejsme s to vnímat. Tvrdí proto, že všechno je přimíseno ve všem, poněvadž mají před očima vznikání všeho ze všeho. Věci se však prý jeví jako od sebe odlišné a dostávají různá jména na základě početní převahy částí, která ve směsi nespočetných složek převládá nejvíce. Žádná věc prý totiž není zcela bílá, černá či sladká, ani zcela masem či kostí, nýbrž povahou věci se zdá být to, čeho je v ní obsaženo nejvíce.
A46, Aristotelés, Fyzika I, 4, 187a 23.
Anaxagoras mluví o prvcích (στοιχεῖα) opačně než Empedoklés. Empedoklés totiž tvrdí, že oheň a ostatní elementy jsou prvky těles (στοιχεῖα σωμάτων) a že se z nich všechno skládá. Anaxagoras však zastává opačný názor, neboť tvrdí, že (ὁμοιομερῆ) (např. maso, kost a podobně) jsou prvky (στοιχεῖα) , zatímco vzduch a oheň jsou směsi z nich a ze všech ostatních semen. Oba, vzduch i oheň, sestávají z neviditelných částeček, které se spojily dohromady. Z tohoto důvodu všechno z těchto dvou vzniká; slovy oheň a aithér totiž Anaxagoras označuje totéž.
A43, Aristotelés, O nebi III, 3, 302a 28.

Malé a velké

... ve všem, co se slučuje, jsou obsaženy mnohé věci všelikého druhu a semena všech věcí, které mají všeliké tvary (ἰδέας), barvy a chuti.
B4 ze Simplikia, In Arist. Phys. 34, 29.
Ani u malého totiž není nic nejmenší, nýbrž vždy je něco ještě menšího (není totiž možné, aby jsoucno nebylo). Podobně je také vždy něco většího než to, co je velké. A co do množství je velké rovno malému a každá věc je sama vůči sobě velká i malá.
B3 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 17.
A protože díly velkého a malého jsou co do počtu stejné, tak je také všechno ve všem (ἐν παντὶ πάντα) . Není možné, aby byly věci zvlášť, nýbrž všechny mají podíl (μετέχει) všeho. Protože není možné, aby existoval nejmenší díl, nemůže se sám od sebe oddělit ani osamostatnit, nýbrž právě jako na počátku i nyní musí být vše pohromadě. Ve všem jsou přítomny mnohé věci a množství odlučovaného je stejné ve věcech větších i menších.
B6 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 26.

νοῦς

S výjimkou Mysli je ve všem přítomen díl všeho. Existují však věci, v nichž je přítomna i Mysl (νοῦς).

B11 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 23.
Všechny ostatní věci obsahují díl z všeho, avšak Mysl je neomezená, samovládná a není s ničím smíšena, nýbrž je jenom sama o sobě. Kdyby totiž nebyla sama o sobě, nýbrž by se byla s něčím smísila, měla by díl ze všech věcí, i kdyby se smísila jen s některou, poněvadž jak jsem řekl dříve, v každé věci je obsažen díl ze všeho. A tyto přimíšené věci by jí bránily, takže by nemohla vládnout ničemu tímtéž způsobem, jako kdyby byla pouze sama o sobě. Je totiž ze všech věcí nejjemnější a nejčistší, má o všem veškeré poznání a vládne největší silou. Mysl též ovládá všechny věci, které mají život, ať už jsou větší či menší. Mysl ovládla i veškeré otáčení, takže otáčení začalo. ...
Mysl je celá podobná, kvantitativně větší i menší. Naproti tomu žádná věc není podobná žádné jiné, nýbrž jedna každá věc je tím, čeho je v ní nejvíce a co v ní bylo a je nejzjevnější.

B12 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 24.

Anaxagorás

Výklad

Anaxagorás zavádí zřejmě (podle Aristotela - A46; viz též Simplikios, In Arist. Phys. 155, 24) neomezený počet počátků, jimiž jsou látkově nesložené homoiomerie (maso, vlas, zlato...) a protiklady (vlhko - sucho, teplo - chlad, světlo - tma; A43, B4). To mu umožňuje vyhnout se potížím při vysvětlení, jak může něco vzniknout z něčeho úplně jiného. Zároveň jej to přivádí k zajímavým důsledkům v souvislosti s tvrzením, "vše je ve všem".
Přitom na rozdíl od atomistů (a snad i Empedoklea) nestanovuje nejmenší, "atomární" díl každého počátku, nýbrž připouští dělení donekonečna, aniž by se obával zániku jsoucna v nejsoucno.
Odlišuje i účinnou příčinu, příčinu počátku pohybu, jíž je nús. Jeho charakteristika a působení však nejsou zcela jasné.

Anaxagorás

Kosmogonie

Počáteční stav

Všechny věci byly pohromadě (ὁμοῦ χρήματα πάντα ἦν) , neomezené co do množství i co do malosti, poněvadž i malost byla neomezená. A když byly všechny věci pohromadě, nebyla žádná z nich pro svou malost zřetelná. Všechno totiž zaujímaly ἀήρ a αἰθήρ , které byly oba neomezené, ježto jsou v celku všech věcí největší množstvím i velikostí.
B1, Simplikios, In Arist. Phys. 155, 26.
Avšak dříve než byly tyto věci odděleny, byly všechny ještě pohromadě a ani žádná barva nebyla zřetelná. Tomu totiž bránila směs všech věcí, vlhka a sucha, tepla a chladu, světla a tmy, neboť ve směsi bylo mnoho země a semena co do počtu nespočetná, která se nepodobala sobě navzájem. Vždyť ani u ostatních věcí se žádná nepodobá jedna druhé. A protože je tomu takto, musíme předpokládat, že všechny věci byly obsaženy v celku.

B4 ze Simplikia, In Arist. Phys. 34, 21.

Působení Mysli

Mysl ovládla i veškeré otáčení, takže otáčení začalo. A nejprve začala otáčet v malém rozsahu, ale ten se nyní zvětšuje a v budoucnosti bude rozsah otáčení ještě větší. A všechny věci, které jsou míšeny, odlučovány a rozdělovány, jsou Mysli známy. A všechno, co mělo být, co bylo a co je nyní, to vše Mysl uspořádala (διεκόσμησε) , včetně tohoto otáčení (περιχώρησις) , jímž se nyní otáčejí hvězdy, Slunce a Měsíc i ἀήρ a αἰθήρ, které se odlučují. A toto otáčení způsobilo odlučování. A odlučuje se husté od řídkého, teplé od studeného, jasné od temného a suché od vlhkého. Existují pak mnohé díly mnoha věcí, avšak žádná věc se úplně neodlučuje ani neodděluje od druhé s výjimkou Mysli.
B12 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 24 + 156, 13.
A když Mysl započala pohyb, nastalo odlučování od všeho, co se pohybovalo; a nakolik Mysl uváděla do pohybu, toto vše bylo rozděleno. A když se věci pohybovaly a rozdělovaly, otáčení působilo mnohem větší rozdělování.
B13, Simplikios, In Arist. Phys. 300, 31.

Kosmogonický proces

Vzduch i aithér se totiž odlučují od obklopujícího množství a toto obklopující je co do kvantity neomezené.
B2, Simplikios, In Arist. Phys. 155, 31.
Husté a vlhké a studené a temné ustoupily sem, kde je nyní země, zatímco řídké a teplé, suché a světlé postoupily daleko do aitheru.
B15, Simplikios, In Arist. Phys. 179, 3.
Mysl je podle něho počátkem pohybu; těžká tělesa zaujala místo dole, zatímco lehká místo nahoře...
A1, DL II, 8.
Z těchto věcí, které se odlučují, tuhne země. Voda se totiž odlučuje z mraků, země z vody, ze země pak působením chladu tuhnou kameny. A kameny vystupují více ven než voda.
B16, Simplikios, In Arist. Phys. 179, 8 + 155, 21.

Charakteristika kosmogonického procesu

A Theofrastos říká, že Anaxagorovo učení se podobá Anaximandrovu. Anaxagoras totiž tvrdí, že při dělení neomezeného se pohybují sourodé věci k sobě a že to, co bylo v původním celku zlatem, stává se zlatem, a co bylo zemí, stává se zemí.
A41, Simplikios, In Arist. Phys. 27, 11.
... když se tyto věci takto otáčejí a odlučují působením síly a rychlosti. Rychlost pak vytváří sílu. Jejich rychlost se však nepodobá žádné věci, která nyní u lidí existuje, neboť je to rychlost dozajista mnohonásobně rychlejší.
B9, Simplikios, In Arist. Phys. 35, 14.
... jeden [Empedoklés] považuje tento proces [kosmogonický] za cyklický (περίοδος), kdežto druhý [Anaxagoras] za jednorázový.
A46, Aristotelés, Fyzika I, 4, 187a 23.

Anaxagorás

Vyklad

Počáteční stav je charakterizován jako "vše ve všem", tedy promíchání všech jsoucích "prvků" tak dokonalé, že ve směsi nelze rozlišit jednotlivé kvality (B1 a B4). Už v tomto stavu ale vynikaly vzduch a aithér - podle KRS v tom smyslu, že vzduch je vlastně souhrnným označením pro všechna studená, vlhká, hustá semena, zatímco aithér pro semena teplá, suchá, řídká. Proto už počáteční nerozlišitelná směs - jakožto směs teplých a studených semen - byla vlastně směsí vzduchu a aithéru.
V počáteční fázi vzniku kosmu hraje velkou roli nús jako působící příčina. Ovšem jeho působení se zřejmě omezuje na počáteční uvedení směsi do otáčivého pohybu (B12) a snad i jeho stálé udržování a urychlování (B13). Naopak není jasné, že by se nějak uplatňovala jeho schopnost všechno poznávat (B12 v 1. části).
Mechanismem formování světa je otáčení a jeho účinek - odlučování na základě odstředivé síly.
Z látkového hlediska při kosmogonickém procesu hrají významnou roli vzduch a aithér.

Anaxagorás

Nebeská tělesa

Při Diovi, soudcové, nevěří [tj. že nebeská tělesa jsou bohové] , neboť říká, že Slunce je kámen a Měsíc země.
Myslíš, že žaluješ Anaxagoru, milý Meléte? A tak velice podceňuješ tyto zde a domníváš se, že jsou tak málo sčetlí, že nevědí, že knihy Anaxagory z Klazomen jsou plny těchto výroků?
A35, Platón, Obrana Sókrata 26d.
Slunce, Měsíc a všechny hvězdy jsou žhavé kameny, které jsou spoluunášeny otáčením aitheru. Pod hvězdami se spolu se Sluncem a Měsícem pohybují v kruhu jakási tělesa, která jsou pro nás neviditelná. Teplo hvězd nevnímáme kvůli jejich velké vzdálenosti od Země a nadto hvězdy nejsou tak teplé jako Slunce, ježto zaujímají chladnější oblast. ...
Slunce svou velikostí předčí Peloponnésos. ...
Hvězdy obíhají pod Zemí.

A42, Hippolytos, Refutatio I, 8, 6-10.
… byl obžalován Kleónem kvůli rouhání, protože tvrdil, že Slunce je prý rozžhavený kus kamene.
A1, DL II, 12.

Měsíc

Podobá se, že [jméno Měsíce - σελήνη] svědčí o větším stáří myšlenky, kterou on [tj. Anaxagorás] pronesl, že totiž Měsíc má své světlo od Slunce.
A76, Platón, Kratylos 409a-b.
Přítel, který v rozpravě citoval Anaxagorovo: Slunce vkládá do Měsíce záři, učinil dobrý dojem.
B18, Plútarchos, De fac. in orbe lunae 16, 929b.
Měsíc je pod Sluncem a je nám blíže. ...
Měsíc nemá své vlastní světlo, nýbrž získává ho od Slunce. ...
K zatmění Měsíce dochází, když ho zastiňuje Země nebo někdy i tělesa pod Měsícem; zatmění Slunce nastává za novoluní, když je zastiňuje Měsíc. ...
Říkal, že Měsíc sestává ze zemité masy a že má na sobě roviny a rokliny.
A42, Hippolytos, Refutatio I, 8, 8-10.
Na Měsíci jsou prý obydlí, vrchy a údolí.

A1, DL II, 8.

Země

Země je svým tvarem plochá a setrvává nehybně v prostoru, a to díky své velikosti, díky tomu, že neexistuje prázdno, a konečně díky tomu, že vzduch, který je velmi silný, nese Zemi, která se na něm vznáší. Co se týče vodstev na Zemi, vzniklo moře jak z vod na ní, jejichž odpařováním se zformovalo vše do nynější podoby, tak z řek, které do něho vtékají. Řeky vděčí za svůj vznik zčásti dešťům, zčásti vodám v zemi, poněvadž Země je dutá a má ve svých dutinách vodu. Nil stoupá v létě, protože jsou do něj unášeny vody ze sněhů na jihu.
A42, Hippolytos, Refutatio I, 8, 3-5.

Meteorit u Aigospotamoi

O Anaxagorovi se říká, že předpověděl: když se některé z nebeských těles smekne nebo začně kolísat, musí - když se přitom kus odlomí - tento nutně být vržen ven a spadnout dolů. Žádná z hvězd totiž není na přirozeném místě. Jsou totiž z kamene a těžké a za své světlo vděčí odporu aithéru. Jsou silou taženy vírem a napětím oběhu jako i na začátku, když studené a těžké se vydělily z celku, síla [víru] jim bránila spadnout sem. … Anaxagorovu [předpověď] potvrzuje i Daimachos ve spise O zbožnosti , vyprávěje že před spadnutím kamene byl po sedmdesát pět dní na nebi vidět zvláště velké ohnivé těleso, které vypadalo jako hořící mrak.

A12, Plútarchos, Lys. 12.
Řekové říkají, že ve druhém roce 78. olympiády Anaxagorás z Klazomen předpověděl na základě své znalosti nebeských obvyklostí, v které dny má spadnout kámen ze Slunce, a že se to stalo za denního světla v distriktu Thracie blízko Aigospotamoi. Kámen je stále ukazován, má velikost povozu a hnědou barvu. Také kometa zářila za těch nocí.
A11, Plinius, Natur. hist. II, 149.
U Aigospotamoi spadl kámen, … když Theagenidés byl archontem v Athénách [468/467].
A11, Marmor parium 57.

Jiná tělesa

... obklopující aithér je svou podstatou ohnivý. Napětím svého víření přitahuje úlomky skály ze Země do výše, ty zapálil a tak učinil hvězdami.
A71, Aëtios, Plac. II, 13, 3; D. 341.
Mléčná dráha je odrazem světla hvězd, které nejsou ozařovány Sluncem.
A42, Hippolytos, Refutatio I, 8, 10.
Anaxagorás a Démokritos říkají, že komety jsou společné zjevení bludic, když se tyto díky svému přiblížení zdají navzájem dotýkat.
A81, Aristotelés, Meteor. I, 6, 342b 25.
Komety vznikají sblížením planet, vysílajících ze sebe plameny, a létavice jsou vymršťovány vzduchem jako jiskry.
A1, DL II, 9.

Anaxagorás

Výklad

Zlomky A76 a B18 Anaxagorovi připisují významný objev - Měsíc svítí pouze díky slunečnímu světlu.
Výklad nebeských těles je čistě "vědecký" - zřejmě vyšel z pozorování: svítící těleso na obloze, následně pád části tělesa, tato část je kámen => svítící nebeská tělesa jsou rychlým pohybem rozžhavené kameny. S tímto závěrem je v souladu tvrzení o rychlém (podle Guthrieho zlomky B9 a B12 ukazují, že se otáčení nebe stále zrychluje) pohybu oblohy, který dokonce může vytrhnout tělesa ze Země (A71 - Aëtiova zpráva jako celek sice nebudí příliš důvěru - hvězdy vůbec určitě nemohou vznikat tímto způsobem, vždyť bychom museli pozorovat změnu jejich množství -, přesto tak originální a ojedinělou myšlenku zřejmě nemohli doxografové zcela dezinterpretovat).
Tvrzení, že Anaxagorás pád kamene předpověděl (což je zcela nemožné), vzniklo zřejmě v Plútarchově době, která byla důvěřivá, a souvisí s jeho obecným tvrzením, že Slunce a hvězdy jsou těžká tělesa, udržovaná nahoře silou, takže je přirozené očekávat, že občas nějaké z nich spadne.
Zlomek A42 (VIII.) z Hippolyta sice tradičně klade výklad o vodstvu do rámce výkladu kosmologického, ale u Anaxagory - na rozdíl od Anaximandra a Hérakleita - není zřejmá příčinná souvislost mezi nebeskými tělesy a vodním cyklem. (Jinou, zvláštní příčinnou souvislost mezi ději na Zemi a na obloze obsahuje zl. A71.)

Anaxagorás

Zhodnocení

Opět je velmi těsný. Podle Simplikia se na začátku Anaxagorova spisu nacházel zlomek B1, který náleží stejně do metafyzického systému jako do kosmogonie. Anaxagorás tedy vysvětluje svět "genealogicky" - popisem jeho vzniku z určitého počátečního stavu. Podstata skutečnosti je odkrývána líčením, jak jednotlivé části kosmu vznikaly.

V Anaxagorově výkladu se vůbec neobjevují bohové nebo jakékoliv mimopřírodní síly - i nús jako působící příčina je součástí přírody, přinejmenším živých bytostí. Je jedním z počátků, byť odlišným. Jeho přístup k výkladu tedy lze označit za racionální či vědecký. Ne však čistě spekulativní - Anaxagorás vychází z pozorovatelných fakt (kámen u Aigospotamoi).

Anaxagorás

Kritika a domýšlení

Určitě více podnětů k přemýšlení poskytuje jeho metafyzika - počátky a tvrzení "vše ve všem", neomezená dělitelnost látky... Přesto snad i originální myšlenky jeho kosmologie i např. role nús v kosmogonii mohou k úvahám inspirovat. Pozitivní skutečností v tomto směru je také Anaxagorův vědecký přístup - přemýšlení o jeho filosofii nenaráží na meze žádných nezdůvodnitelných skutečností (bohové, "věčná přísaha", božské apeiron...).