Atomisté
|
|
-
Leukippos a jeho stoupenec Démokritos tvrdí, že prvky (στοιχεῖα)
jsou plno
(τὸ πλῆρες) a prázdno (τὸ
κενόν)
, a říkají, že plno je jsoucno a prázdno nejsoucno. Jsoucno je plné a pevné, kdežto
nejsoucno je prázdné a řídké. Protože prázdno existuje neméně než těleso, plyne z toho, že nejsoucí existuje neméně než jsoucí.
Obojí jsou příčinami jsoucen ve smyslu látky.
67 A6, Aristotelés, Metafyzika 985b 5-10.
-
Démokritos ... nazývá místo těmito jmény: "prázdno", "nic", "neomezeno", kdežto každou jednotlivou substanci nazývá "co", "tuhé"
a "jsoucno". Substance pokládá za tak malé, že unikají našim smyslům, a domnívá se, že mají rozličné tvary a rozličné podoby a různé
velikosti. Z nich tedy již může jako z prvků pomocí slučování odvozovat očima pozorovatelné a ostatními smysly vnímatelné hmotné
útvary.
68 A37 ze Simplikia, In Arist. De caelo 295, 1.
-
Ti totiž říkali, že principy jsou co do množství nekonečné, a pokládali je za atomy
(ἄτομοι)
, jež jsou nedělitelné, díky své tuhosti
nepodléhají žádnému působení a není v nich žádné prázdno; k dělení podle nich dochází díky prázdnu u složených těles.
67 A14 ze Simplikia, In Arist. De caelo 242, 18.
-
Démokritos a Leukippos říkají, že se ostatní věci skládají z nedělitelných těles (σώματα
ἀδιαίρετα)
, ta pak jsou neomezená i co do počtu, i co
do podob a ostatní věci se od sebe liší tělesy, z nichž se skládají, a jejich polohou i uspořádáním… A ježto se domnívali, že je
pravdivé, co se nám jeví, a že jsou jevy navzájem si protivné a nesčíslné, učinili tvary nesčíslnými, takže se pro změny složení
zdá totéž jednomu takové a druhému opačné, mění se při malém příměsku a jeví se zcela jiným, změní-li se jedna část. Vždyť z týchž
písmen vzniká tragédie i komedie.
67 A9, Aristotelés, O vzniku a zániku 314a 21-24 + 315b 9-15.
-
Druzí pak neuznávali dělení do nekonečna, poněvadž nemůžeme dělit věci do nekonečna, a tím dokázat neustálost dělení, a říkali,
že se tělesa skládají z nedělitelných částic a že se dělí v nedělitelné částice. Leukippos a Démokritos pak pokládají za příčinu
nedělitelnosti prvních těles nejen jejich neporušitelnost, nýbrž i to, že jsou malá a nemají části. Avšak po nich Epikúros nesoudí,
že jsou plná tělesa bez částí, nýbrž říká, že jsou nedělitelná pro svou neporušitelnost. A Aristotelés vyvrátil na mnoha místech
Leukippovo a Démokritovo mínění, a snad pro jeho námitky namířené proti tomu, že prvá tělesa nemají části, Epikúros, který žil
později, sice souhlasil s Leukippovým a Démokritovým učením o prvních tělesech a podržel jejich neporušitelnost, avšak zavrhl,
že by neměla části.
67 A13 ze Simplikia, In Arist. Phys. 925, 10-25.
|
|
- Otázka nedělitelnosti: Leukippos se přitom inspiroval Parmenidem. Každá věc, která je, v sobě nemůže mít nic, co není, tedy žádné prázdno. Dělit však nelze nic bez prázdna (viz III.), proto jsoucno nemůže být rozděleno. To, co je, nemůže přijmout žádnou změnu (proto jsou atomy ἀπαθεῖς) a je bez částí (ty by rušily absolutní jednotu jsoucna).
- Leukippos sám přidává navíc slabší argument pro nedělitelnost - malost atomů.
- Otázkou je, zda se jedná o nedělitelnost fyzikální nebo i matematickou či logickou (viz V.). V návaznosti na Parmenida - jsoucno neobsahuje žádným způsobem prázdný prostor - se zdá, že by se mělo jednat o fyzikální nedělitelnost. Ale pro Démokrita byl nepřijatelný princip nekonečné dělitelnosti, proto považoval své atomy za tak malé částice hmoty, že nejsou dělitelné ani logicky.
- Pro kosmologii je podstatné, že atomů je nekonečné množství (III.) a že jsou neomezená i co do tvarů (IV.). A neomezené, nekonečné je i prázdno (viz text II. v následující části).
|
|
-
Ti totiž říkají, že atomy se pohybují tím, že do sebe navzájem narážejí a strkají.
67 A6, Alexandros, In Arist. Met. 36, 21.
-
Démokritos říká, že atomy jsou od přírody nepohyblivé, že se však pohybují úderem.
68 A47, Simplikios, In Arist. Phys. 42, 11.Démokritos praví, že první tělesa (byla to jeho "tuhá tělesa") nemají tíži a že se pohybují v nekonečném prostoru vzájemným nárazem.
68 A47 z Aëtia, Plac. D. 311.Neboť od Démokrita dostaly atomy jakousi jinou sílu pohybu, totiž náraz, který on nazývá úderem; od tebe Epikúre, dostaly sílu tíže a váhy.
68 A47 z Cicerona, O osudu 20, 46.
-
Říkají, že je pohyb, poněvadž je prázdno, a tvrdí, že se místním pohybem pohybuje příroda.
68 A58, Aristotelés, Fyzika 256b, 24.
-
Ale otázku, odkud nebo jak se věcem dostává pohybu, i tito, podobně jako ostatní, lehkomyslně pominuli.
67 A6, Aristotelés, Metafyzika 985b, 19-20.
-
Aristotelés tu mluví o Leukippovi a Démokritovi, neboť oni říkají, že se atomy pohybují tak, že vzájemně na sebe
narážejí a vzájemně se udeřují, neříkají však, odkud přirozeně vzniká onen pohyb. Neboť pohyb vznikající vzájemným narážením
je násilný, nikoli přirozený, a násilný pohyb je pozdější než přirozený.
67 A6 z Alexandra, In Aristotelis Met. 36, 21-25.
-
Proto by také Leukippos a Démokritos, kteří říkají, že prvotní tělíska se neustále pohybují v prázdnu a v nekonečnu, měli říci,
jakým pohybem, tj. jaký je jejich přirozený pohyb.
67 A16, Aristotelés, O nebi III, 2, 300b 8.
-
Démokritos soudí … že to, co nazývá atomy, tj. tělesa nedělitelná pro svoji tuhost, se pohybuje v nekonečném prázdnu,
v němž není nic ani nahoře, ani dole, ani uprostřed, ani uvnitř, ani vně. Atomy přitom narážejí na sebe, tím se spojují a z toho
vzniká vše to, co je a co vidíme. A o tomto pohybu atomů je třeba soudit, že neměl počátek, nýbrž že je od věčnosti.
67 A56, Cicero, O nejvyšším dobru a zlu I, 6, 17.
-
Pro svou nepodobnost a ostatní zmíněné rozdíly spolu v prázdnu bojují a pohybují se; a jak se pohybují, narážejí do sebe
a navzájem se do sebe zaplétají...
68 A37, Aristotelés, Peri Démokritú u Simplikia, In Arist. De caelo 295, 9.
-
A říkali, že [atomy] se působením váhy (βαρύτης)
, která je
v nich, pohybují místním pohybem skrze prázdno, které jim
ustupuje a neklade žádný odpor; říkali totiž, že se "rozptylují kolem".
68 A58, Simplikios, In Arist. Phys. 1318, 35.
|
|
V textech nacházíme několik vysvětlení pohybu atomů:
- prázdno (III., snad i VIII.)
- tíže (+ prázdno - IX.)
- pohyb atomů je věčný a nemá počátek a zřejmě ani příčinu (VII.)
- náraz (I. a II.).
Ovšem ani jedno vysvětlení není úplné a dostačující - proto atomisty kritizuje Aristotelés (IV. - VI.).
Atomisté si však díky zavedení prázdného prostoru mohli myslet, že tím je otázka příčiny pohybu vyřešena. Otázka příčiny pohybu totiž byla u eleatů spojena s otázkou prázdného prostoru. Podle Melissa je neexistence prázdna argumentem pro neexistenci pohybu. Existence prázdna se tedy mohla jevit jako dostatečné vysvětlení pohybu atomů. Navíc se uvádí, že jejich pohyb neměl žádný časový počátek (x Anaxagorás).
Také pro Miléťany byl pohyb věčný. Avšak u nich byl vždy spojen se životem - co se pohybuje samo od sebe, je živé. A ἀρχή se pohybuje sama. Je tedy živá a dokonce božská. Materialismus atomistů přijímá myšlenku věčného pohybu, ale zbavuje ji všech stop animismu. Pohyb je neživý a mechanický. Je vlastní a věčnou charakteristikou látky.
Pohyb atomů je tedy neuspořádaný, všemi směry a jeho příčinou jsou vzájemné srážky. Epikúros naproti tomu zavedl přirozený pohyb (vliv Aristotela) a určil, že se děje na základě tíže atomů směrem dolů.
|
|
-
[Démokritos]
... říkal, ... že světů je nekonečně mnoho a že se liší velikostí. V některých prý neexistuje Slunce ani Měsíc,
v některých jsou větší než u nás a v některých je jich více. Rozestupy mezi světy jsou prý různé a někde je světů víc, zatímco
jinde méně. Některé prý rostou, jiné jsou v rozkvětu a jiné chřadnou a někde vznikají a jinde zase mizí. Zanikají prý v důsledku
vzájemných srážek. Některé světy jsou prý bez živočichů, bez rostlin a úplně bez vlhka. … A svět je v rozkvětu tehdy, když již
nemůže nic přijímat zevně.
68 A40 z Hippolyta, Ref. I 13, 2-4.
-
… podle Démokrita jsou světy nesčíslné a z nich jsou některé sobě navzájem nejen podobné, nýbrž všude dokonale a naprosto tak stejné,
že není mezi nimi vůbec žádný rozdíl, a rovněž i tamější lidé.
68 A81 z Cicerona, Ac. pr. II 17, 55.
-
… A Démokritovy světy měnící se v jiné světy, které se skládají z týchž atomů, stávají se stejnými co do druhu, ne však co do počtu.
A82 ze Simplikia, In De Caelo 310, 15-17.
-
- Leukippos tvrdí, že veškerenstvo ( τὸ πᾶν) je nekonečné..., jedna jeho složka je plno a druhá prázdno... Z nich vznikají nekonečné světy (κόσμοι) , které se do těchto prvků zase rozpadají.
- Světy vznikají takto: na základě "odštěpování z nekonečna" se množství tělísek rozmanitých tvarů pohybuje směrem do velikého prázdna. Tato tělíska se shlukují a vytvářejí jediný vír.
- V tomto víru do sebe narážejí, a jak rozmanitým způsobem krouží, oddělují se od sebe, neboť podobná směřují k podobným. Když jim však už jejich množství brání pohybovat se nadále v rovnováze, jemnější tělíska unikají do vnějšího prázdna, jako by propadávala sítem, zatímco ostatní "zůstávají pospolu", sbíhají se k sobě, zaplétají se do sebe a vytvářejí jakousi první kulovitou tkáň.
- Tato tkáň se odděluje jako "blána", která v sobě objímá tělíska všech tvarů. A protože tato tělíska díky odporu středu víří dokola, vnější blána se ztenčuje, zatímco sousední tělíska se v doteku s vírem neustále sbíhají dohromady.
- Tímto způsobem vzniká Země, neboť tělíska, která jsou hnána do středu, zůstávají pospolu.
- Objímající blána se pak opět zvětšuje, neboť k ní přistupují tělíska zvnějšku: svým vířivým pohybem totiž přibírá tělesa, kterých se dotýká. Některá z tělísek, jež se do ní tímto způsobem zaplétají, vytvářejí tkáň, která je zprvu vlhká a bahnitá, ale jak spolu s celým kosmickým vírem krouží, postupně vysychá a posléze se vzněcuje, a vytváří tak substanci nebeských těles.
67 A1, DL IX, 31-32.
-
Leukippos a Démokritos potahují svět kolem dokola "pláštěm" a "blánou", utkanými z atomů zapletených do sebe svými
háčky.
67 A23, Aëtios, Plac., D. 336 Stobaios.
-
Ti, kdo soudili, že světy jsou co do počtu neomezené, jako stoupenci Anaximandrovi a Démokritovi a později i Epikúrovi,
domnívali se o nich také, že do nekonečna vznikají a zanikají, tedy že stále dochází k vzniku jedněch světů a k zániku
druhých.
Simplikios, In Arist. Phys., 1121, 5-9.
-
Démokritos říká, že svět hyne tím, že větší svět přemáhá menší.
68 A84, Aëtios, Plac., D. 331 Stobaios.
-
A jako světy vznikly, tak i rostou, hynou a zanikají podle jakési nutnosti, jejíž povahu však Leukippos nevysvětluje.
67 A1, DL IX, 33.
-
Všechno se děje podle nutnosti; neboť příčinou vzniku všech věcí je vír, který [Démokritos]
nazývá
nutností.
68 A33, DL IX, 45.
-
Nic se neděje nahodile, nýbrž všechno má nějaký důvod a děje se nutně.
67 B2, Aëtios, Plac., D. 321 Stobaios.
-
Někteří činí příčinou tohoto světa a všech světů náhodu: neboť náhodou vznikl vír a pohyb, který vedl k vydělení a
k uspořádání veškerenstva.
68 A69, Aristotelés, Fyzika, 196a 24.
|
|
- V atomismu se setkáváme s myšlenkou nekonečného množství (souběžného i následného) kosmů v nejjednoznačnější a nejvýslovnější podobě (I. - III.). Základem pro tuto představu je nekonečné množství atomů a neomezené prázdno.
- Vznik našeho světa popisuje zlomek A1 z DL (viz IV.).
- univerzální vír, jemuž jsou podřízeny menší pohyby;
- v něm pokračují původní nepravidelné pohyby jednotlivých atomů na základě jejich srážek a odrazů;
- tendence těžších a větších těles směřovat do středu víru a vytěsňování menších a lehčích;
- přitažlivost podobného podobným, jež platí jak pro atomy, tak i pro jejich složeniny.
-
V atomistickém výkladu vzniku kosmu (a v atomistickém výkladu vůbec) chybí jakékoliv stopy animistického nebo teleologického
výkladu. Vše se děje bez vnější příčiny na základě věčného pohybu atomů. Kontrast k Anaxagorově Mysli, která uspořádala všechny věci,
je evidentní.
Podle úhlu pohledu lze říct, že podle atomistů je veškeré dění určeno buď nutností (ἀνάγκη), kterou ovšem neobjasnili, nebo náhodou (τύχη).
Vznik kosmu je určen následujícími pohyby:
Membrána (hymén), růst a úhyn světů jsou prvky, které patří do života organismů. Přesto atomisté trvají na mechanickém výkladu vzniku světa.
|
|
-
Slunce se pohybuje ve větším kruhu okolo Měsíce, kdežto Země se udržuje ve své poloze vířivým pohybem kolem středu;
má tvar bubnu.
...
Kruh Slunce je nejzáze, kruh Měsíce je Zemi nejblíže, kruhy ostatních hvězd jsou mezi nimi. Všechny hvězdy se rozpalují rychlostí svého pohybu. Slunce však je též rozžhavováno hvězdami, zato Měsíc dostává jen málo ohně. Zatmění Slunce a Měsíce nastává [***] ... Zatmění Slunce nastává zřídka, zatmění Měsíce ustavičně, protože jsou jejich kruhy nestejné.67 A1, DL IX, 30-33.
-
... O oběžnicích... Příčiny nebeských zjevů... Velký rok neboli Hvězdářství, kalendář... Popis nebe... Popis země...
68 A1, z výčtu Démokritových děl u DL IX, 46-48.
-
Démokritos se domnívá, že jsou nejprve stálice (ἀπλανῆ)
, za nimi oběžnice
(πλάνητες) a po nich Slunce, Venuše a Měsíc.
68 A86, Aëtios, Plac., D. 344.
-
... Měsíc je dole, pak je Slunce, potom stálice, a oběžnice nejsou stejně vysoko.
68 A40, Hippolytos, Refut., I, 13, 4.
-
Také Démokritos … říká, že je více hvězd, které obíhají [tj. planety]
, ale neurčil ani jejich počet, ani
jména, neboť nebyly ještě pochopeny dráhy pěti oběžnic.
A92, Seneca, Nat. quaest. VII, 3, 2.
-
Leukippos učí, že Země má tvar bubnu.
67 67 A26 z Aëtia, Plac., D. 377.
-
… Země se udržuje ve své poloze vířivým pohybem kolem středu; má tvar bubnu.
67 A1, DL IX 30.
-
V našem světě vznikla Země před hvězdami ...
68 A40, Hippolytos, Refut., I, 13, 4.
-
Démokritos učí, že má Země v ploše tvar disku a že je ve středu vydutá.
68 A94, Aëtios, Plac., D. 377.
-
Démokritos učil, že na počátku bloudila Země pro svou malost a lehkost, a když časem zhoustla a stala se těžkou, zastavila
se.
68 A95, Aëtios, Plac., D. 378.
-
Anaximenés, Anaxagoras a Démokritos tvrdí, že příčinou její [tj. Země]
nehybnosti je plochost: neboť neprotíná
vzduch pod sebou, nýbrž zakrývá jej jako poklice, což je zjevně to, co plochá tělesa činí; ani větry jimi totiž nemohou
pro jejich odpor snadno pohnout.
13 A20, Aristotelés, O nebi 294b14-18.
-
Ale Měsíc, říká Démokritos, stoje v přímé čáře se svítícím Sluncem, zachycuje je a přijímá, takže by bylo pravděpodobné,
že by bylo Měsíc vidět a že by nechával Slunce prozařovat. Ale to ani zdaleka není.
68 A89a, Plútarchos, De fac. in orbe lunae 929c.
-
Démokritos říká, že se Měsíc podobá Zemi pro jakýsi stín hor na něm, neboť má údolí a stráně.
68 A90 z Aëtia, Plac., D. 356.
-
Démokritos pokládá Mléčnou dráhu za společné záření mnoha malých, vedle sebe položených a pro hustotu vzájemně na sebe
svítících hvězd.
Jiní pak říkají, že Mléčná dráha je složena z velmi malých, hustě položených hvězd, které se nám zdají spojeny pro velkou
vzdálenost od nebe k Zemi, jako by někdo něco posypal jemnou a hojnou solí.
68 A91 z Aëtia (D. 365) a Achillea.
-
O kometách říkají Anaxagorás a Démokritos, že hvězda, nazývaná kometou, je společné objevení oběžnic; jsou to
Saturn
(ὁ [ἀστήρ] τοῦ Κρόνου)
, Jupiter
(ὁ τοῦ Διός), Venuše (ὁ τῆς
Ἀφροδίτης), Mars (ὁ τοῦ
Ἄρεος) a Merkur (ὁ τοῦ Ἕρμου)
.
Neboť ty, kdykoli se přiblíží, působí dojmem, že se vzájemně dotýkají a že jsou jednou hvězdou, takzvanou kometou. "Společným
objevením" totiž nazývá přelud, vzniklý setkáním všech planet, takže se zdají jedinou.
68 A92, Alexandros, In Arist. Meteor. 26, 11.
|
|
- Leukippovo seřazení nebeských těles (I.) odpovídá Anaximandrovu, Démokritovo se už blíží klasickému aristotelskému uspořádání. Důvodem pro Leukippa mohla být snad úvaha, že Slunce jako nejjasnější a nejteplejší těleso musí být tam, kde je největší rychlost otáčení.
- V atomistickém pojetí Země je nejzajímavější myšlenka, že se Země pohybuje či pohybovala, zřejmě kolem středu kosmu.
- Démokritos také přijal Anaxagorovy představy o Měsíci - podle textu XII. zřejmě souhlasil s tím, že Měsíc má světlo od Slunce, a také se domníval, že krajina na Měsíci je podobná pozemské (XIII.).
Z historického hlediska je důležité, že Démokritos na rozdíl od Leukippa už odlišoval planety od hvězd.
|
|
I když se atomisté (soudě podle titulů děl) touto problematikou zabývali, nemáme dostatek zpráv k tomu, abychom si učinili jednoznačnou a jasnou představu o jejich výkladu vzniku a podoby kosmu. Přesto se zdá, že na rozdíl od Empedoklea a Anaxagory zde nehraje kosmologie tak zásadní roli. Je spíše jednou z dílčích oblastí, jíž se atomisté zabývají, ale výklad ostatních problémů (např. vlastnosti těles, poznání, etika...) není na kosmologii závislý.
To však neznamená, že by kosmologický výklad nebyl v souladu s jinou problematikou. Naopak - atomistická filosofie aplikuje své základní myšlenky při výkladu všech úrovní skutečnosti, tedy jak na úrovni celého kosmu, tak i na úrovni lidské smyslové zkušenosti.
|
|
Atomismus nabízí nemalé možnosti k přemýšlení z toho důvodu, že jsou dány jasné a jednoduché principy, jimiž je celá skutečnost ovládána. Zajímavé mohou být např. pokusy o domýšlení a kritiku atomistické teorie vnímání.
Avšak v oblasti kosmologie zřejmě příliš příležitostí pro úvahy a diskuse nenajdeme, protože nemáme dost výchozích údajů. Není-li dostatečně známo, jak tyto problémy atomisté řešili, nemůžeme ani příliš kritizovat...