Kosmologie u předsókratiků

Xenofanés

Opakovaný vznik a zánik kosmu?

[Xenofanés] praví, že nic nevzniká, ani nehyne, ani se nepohybuje a že veškero - jedno (ἓν τὸ πᾶν) je beze změny (ἔξω μεταβολῆς) . Říká též, že bůh je věčný, jeden, veskrze sobě podobný, ohraničený, kulové podoby a všemi částmi vnímající.
A33 z Hippolyta, Refutatio I, 14, 2.
[B23] Bůh je jeden, největší mezi bohy a lidmi,
a smrtelníkům není podobný ani tělem, ani myslí.
[B26, 25] Setrvává stále na témže místě a vůbec se nepohybuje.
Ani se pro něho nesluší, aby přecházel pokaždé jinam,
nýbrž myšlenkou svého ducha bez námahy otřásá vším.
[B24] Celý vidí, celý myslí, celý slyší.
B23 z Klémenta; B25 a 26 ze Simplikia; B24 ze Sexta.
... s pohledem upřeným na nebe jako celek prohlašuje, že jedno je bůh.
A31, Aristotelés, Met. I, 5, 986b 21.
... κόσμος je nevzniklý, věčný, nepomíjející.
A37, Aëtios II, 4, 11.
... K zániku celého lidstva dochází pokaždé, když se země sesune do moře a promění se v bahno; pak znovu počíná vznikání a všechny světy mají takovýto základ (ταύτην πᾶσι τοῖς κοσμοῖς γίνεσθαι μεταβολήν).
A33 z Hippolyta, Refutatio I, 14, 6.
Ale smrtelníci se domnívají, že bohové se rodí,
že mají oděv, hlas i tělo jako oni.
B14 z Klémenta, Strómateis V, 109, 2.

Xenofanés

Výklad

V přímých citátech se slovo κόσμος vůbec neobjevuje. Xenofanés se tedy kosmologií v obecné rovině zřejmě nezabýval.
Na základě zlomků A33 (I.), A31 (III.), A37 (IV.), B14 (VI.) rozvíjejí badatelé úvahy, zda lze hovořit o totožnosti boha a světa, a tedy o panteismu (Guthrie), nebo nelze, protože bůh je neměnný, zatímco ve světě proměny probíhají (viz A33 druhá část a další zlomky níže; na to upozorňují KRS).
Vzhledem k této možné souvislosti i vzhledem ke zlomkům se zdá, že určitě nezaniká svět jako celek, spíše je opakovaně zatopeno (a tedy zničeno) uspořádání povrchu Země včetně všeho živého. Jelikož - jak bude evidentní níže - nebeská tělesa mají počátek v pozemské vodě, stěží může nastat stav, kdy by zaniklo nebe se vším, co na něm vidíme.

Xenofanés

Země (a voda)

Vrchní hranice Země je ta, kterou vidíme u našich nohou
a která sousedí se vzduchem; její spodek však sahá do bezmezna.
B28, Achillés.
Někteří říkají, že je spodek Země neomezený, pravíce, že je zakořeněna v neomezeném jako Xenofanés Kolofonský, aby nemuseli hledat příčinu věci.
A47, Aristotelés, O nebi 294a 21 nn.
Xenofanés se domnívá, že země se mísí s mořem a časem se působením vlhka rozpouští. Říká, že má o tom takovéto důkazy: ve vnitrozemí a v horách se nacházejí mušle a v syrakúských lomech byl nalezen otisk ryby a mořských řas, na Paru zase hluboko v zemi otisk vavřínu a na Maltě ploché otisky všech mořských živočichů. A tvrdí, že ke vzniku těchto věcí došlo tehdy, když bylo v dávné době všechno pokryto bahnem a otisk v bahně zaschl.
[Následuje A33, I, 14, 6; text V. nahoře.]
A33 z Hippolyta, Refutatio I, 14, 5-6.
Všechno, co se rodí nebo roste, je zemí a vodou.
B29, Simplikios, In. Arist. Phys. 189, 1.
Neboť všichni jsme se zrodili ze země a z vody.
B33, Sextos, Adv. math. X, 34.
Moře je pramenem vody a pramenem větru;
vždyť bez velkého moře <by nebylo ani síly větru
dujícího z> nitra mraků,
ani říčních toků, ani dešťové vody z nebe;
velké moře je však ploditelem mraků, větrů
a řek.
B30, Aëtios, III 4, 4.

Xenofanés

Výklad

Zvláštní je představa, že Země sahá dole donekonečna. Tím se Xenofanés vyhýbá otázkám, čím je nesena. Výhoda: nemusí ji podpírat vzduchem či vodou. Nevýhoda: kam až spodek Země sahá?
Tvrzení, že vše vzniká ze země a vody, je naivní představou - vychází ze ztotožnění kapalných částí (krev..) živočichů s vodou a pevných (maso, kosti) se zemí. Xenofanés to však zřejmě rozpracoval do rozsáhlejší teorie, v níž voda (moře) hraje zásadní roli - viz Hippolytova zpráva (A33 - III.).
Na rozdíl od Anaximandra (možná v polemice s ním) považuje Xenofanés vysychání Země jen za dočasný proces, který bude vystřídán jejím opětným zaplavením (podle KRS moře u Sicílie zaplavilo část pevniny). Celkové dění je tedy cyklické.

Xenofanés

Nebeská tělesa (a duha)

Slunce vzniká denně z malých částeček ohně, které se shromažďují, a Země je neohraničená a není obklopena ani vzduchem ani oblohou. Je bezpočet Sluncí a Měsíců a všechno vzniká ze Země.
A33 z Hippolyta, Refutatio I, 14, 3.
Říká, že Slunce je nahromaděním množství malých jisker. (...) Slunce a hvězdy, říká, vznikají z mraků.
A32, Pseudo-Plútarchos, Strómateis 4.
Xenofanés praví, že Slunce je tvořeno vznícenými oblaky. Theofrastos ve svých Názorech přírodních filosofů napsal, že je tvořeno malými částečkami ohně nashromážděnými z vlhkého výparu, které se dále shromažďují ve Slunce.
A40, Aëtios, Placita philosophorum II, 20, 3.
Xenofanés tvrdil, že je mnoho Sluncí i Měsíců podle oblastí, krajů a pásem Země a že v určitou dobu je (sluneční) kotouč zapuzen do nějakého námi neobydleného kraje Země a takto, jako by vkročil do prázdna, působí úkaz zatmění. Týž myslitel říká, že Slunce postupuje do nekonečna, ale že se pro velikou vzdálenost zdá, jako by obíhalo v kruhu.
A41a, Aëtios, Placita philosophorum II, 24, 9.
Xenofanés pokládal Měsíc za zhuštěný mrak... každoměsíční ukrytí se děje jeho uhašením.
A43 z Aëtia, II, 25, 4.
Podle Xenofana vznikají hvězdy z rozžhavených mraků, hasnou každý den a v noci znova ožívají jako žhavé uhlíky.
A38 z Aëtia, II, 13, 14.
Ta, kterou nazývají Iris [duha] , je také jen oblakem,
na pohled purpurovým, červeným a žlutým.
B32.

Xenofanés

Výklad

Celý kosmos vzniká ze Země, přesněji z vody => výpar => mrak => rozžhavení => svítící nebeská tělesa.
Na základě této představy mohl viditelné jevy (tma v noci, měsíční nov, viditelnost hvězd v noci) vysvětlovat pomocí vzněcování a zhasínání mraků.
Důsledkem je možnost současné existence více Sluncí i Měsíců.
V těchto jevech tedy nebude taková pravidelnost a řád jako u Hérakleita.

Xenofanés

Výklad

Na jedné straně lze ocenit jeho snahu o výklad přírody na základě přirozených sil a jeho "přírodovědné" vysvětlení jevů, jež byly běžně spojovány s bohy (duha). To jde ruku v ruce s kritikou antropomorfního náboženství. Naopak není zřejmé, jestli a jak přírodní dění souvisí s "jeho" bohem.

Zároveň lze vyzvednout empirický základ obecných úvah - zkameněliny jako doklad opakovaného vzestupu vody.

Na druhé straně jeho vysvětlení především pozorovatelných jevů je poměrně naivní a zřejmě neumožňuje vysvětlit pravidelnost těchto j

Xenofanés

Kritika a domýšlení

Výklad nebeských těles a jevů zřejmě může být podroben kritice tím, že se domyslí důsledky.

Také Xenofanova kosmologie s představou cyklického zatopení povruchu Země vodou může poskytnout inspiraci k přemýšlení - o oprávněnosti takového závěru na základě empirických fakt i o důsledcích z ní plynoucích.