sipkaHérakleitos

sipka Otázka vzniku kosmu

    Opakovaný vznik a zánik kosmu
  1. Všichni tedy říkají, že svět (οὐρανός ) je vzniklý, avšak podle jedněch je věčný, poté, co vzniknul, podle jiných je však pomíjivý jako cokoliv jiného, co bylo sestaveno; podle dalších se to děje střídavě, jednou je a jindy zaniká, a že se toto střídání děje stále. Tak je to u Empedoklea z Akragantu a Hérakleita z Efesu.

    A10/2, Aristotelés, De caelo I, 10, p. 279b12-17.

  2. A Hérakleitos říká, že jednou svět vzplane ohněm, jindy se zase z ohně znovu ustaví v nějakých časových cyklech, ve kterých "se vzněcuje s ohledem na míry (μέτρα) a hasne s ohledem na míry (μέτρα)" [B30, 5]. Tentýž názor pak později měli i stoici.

    A10/4, Simplikios, In Aristotelis De caelo commentaria VII, p. 294, 4-5.

  3. Mimo to je <velký> rok, jehož zimou je veliká potopa, … létem pak vzplanutí, což je zkáza světa. Zdá se totiž, že průběhem časů je svět zachvacován střídavě tu ohněm, tu záplavou. Aristarchos se domníval, že se tak děje v průběhu 2 484 let, Hérakleitos a Linos, že 10 800 let.

    A13/2, Censorinus, De die natali 18, 11 (Kahnovo čtení).

  4. Všechno se děje v protivě a vše teče jako řeka, vše je ohraničeno a jeden je svět. Vzniká z ohně a opět je spalován v určitých obdobích střídavě po celý věk; děje se to podle sudby.

    A1, DL IX, 8, 3-7.

    5. Věčný kosmos
  5. Hippasos z Metapontia a Hérakleitos z Efesu míní, že svět je jeden, pohyblivý a konečný. Počátkem však činí oheň, takže všechno jsoucí tvoří z ohně jeho zhušťováním a zřeďováním - a opět je do ohně rozkládají, neboť tato přirozenost je <pro ně> jedna a základní. Hérakleitos říká, že "všechno je směnou ohně" [viz B90] . Dává světu také jakési pořadí proměn a vymezený čas proměny světa, podle jakési osudové nutnosti.

    A5 ze Simplikia (In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 33).

  6. Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí - ale byl vždy a je a bude - vždyživý oheň, vzněcující se s ohledem na [svoje] míry (μέτρα) a pohasínající s ohledem na [svoje] míry (μέτρα).

    B30, Kléméns, Stromata V, 14, 104, 2.

    Jiné verze:

    1. Takovýto svět nikdy nepočal, nýbrž byl vždy.

      Alexandros u Simplikia, In Aristotelis De caelo commentaria, Vol. VII, p. 294, 15-16.

    2. "Tento svět," říká Hérakleitos, "neutvořil žádný z bohů ani z lidí," jako by se obával, abychom se nepovažovali za tvůrce kosmu nějakého člověka, jestliže jsme zavrhli boha.

      Plútarchos, De animae procreationis in Timaeo 5, 1014A (1-2)

  7. Hérakleitos říká, že svět není vzniklý co do času, nýbrž co do záměru.

    A10/6, Aëtios, De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), 331, 5-7.

    8. Další texty

  8. ... Jako tvrdí Hérakleitos, že se vše jednou stane ohněm. ...

    A10/3, Aristotelés, Fyzika III, 5, 204b35 - 205a7.

  9. Oheň svým příchodem
    všechno vytříbí a zachvátí.

    B66, Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 7.

  10. Tak řečený velký rok nastává, když planety dosáhnou těchže míst, ze kterých se jejich pohyb začal. ... Hérakleitos říká, že se skládá z 18 000 slunečních let.

    A13/1, Aëtios, De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), 363, 21-24 + 364, 5-10.

sipkaHérakleitos

sipka Výklad

F. Ch. Kessidi, Hérakleitos.

sipkaHérakleitos

sipka Fyzika a kosmologie

  1. [Že jej však <svět> považoval také za vzniklý a za podléhající zkáze,
    to připomínají následující slova:]

    Obraty ohně - nejprve moře;
    <obraty> moře - zpola země, zpola blýskavice.

    [To říká v tom smyslu, že vlivem logu a boha, který všechno uspořádává,
    se oheň skrze vzduch obrací ve vlhkost,
    a to jako v semeno uspořádání světa, které nazývá mořem.
    Z něho <z ohně?> pak znovu vzniká země a nebe a věci, které k nim přináležejí.
    Jak se znovu navrací a vzněcuje,
    to zřetelně vyjadřuje těmito slovy:]

    Moře se rozlévá a poměřuje se vůči témuž určení (μετρέεται εἰς τὸν αὐτὸν λόγον)
    jaké bylo dříve, než vznikla země.

    B31, Chrýsippos (590.7-11) u Klémenta Alexandrijského, Stromata V, 104, 3-5. Eusebios, Praeparatio evangelica XIII, 13, 31.

  2. Všechno se směňuje za oheň
    a oheň za všechno,
    jako zboží za zlato
    a zlato za zboží.

    B90, Plútarchos, De E apud Delphos 8, p. 388 e. (Viz též A 5.)

  3. Hérakleitos totiž říká, že všechny věci jsou směna ohně a že je i nějaké pořadí a vymezený čas proměny světa podle jakési osudové nutnosti.

    A5/5, Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 38.

  4. Thalés, Pýthagorás, Empedoklés, Ekfantos, Parmenidés, Melissos, Hérakleitos, Anaxagorás, Platón, Aristotelés a Zénón říkají, že svět je jeden.

    A10/5, Aëtios, De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), p. 327, 5-9.

sipkaHérakleitos

sipka Výklad

KRS:

sipkaHérakleitos

sipka Nebeská tělesa

  1. Slunce je tak veliké, jak se nám jeví... Oheň je základním prvkem, vše je obměnou ohně a vše se děje zřeďováním a zhušťováním... Všechno se děje v protivě a vše teče jako řeka, vše je ohraničeno a jeden je svět. Vzniká z ohně a opět je spalován v určitých obdobích střídavě po celý věk; děje se to podle sudby. Z protiv ta, jež vede k rození, nazývá se bojem a svárem a ta, jež vede k spálení, souhlasem a mírem; změna se zve cestou nahoru a dolů a jí vzniká svět. Neboť zhušťuje-li se oheň, vlhne, a spojuje-li se, stává se vodou a voda tuhnouc se mění v zemi; to je cesta dolů. A zase se země roztéká, vzniká z ní voda a z ní ostatní - převádíť Hérakleitos téměř vše na výpar z moře -; toto je cesta nahoru. Vznikají pak výpary ze země i z moře; jedny jsou jasné a čisté, druhé temné. Oheň se živí jasnými, vlhko druhými. O podstatě obklopujícího (tj. okolní oblohy) nic neříká.

    Jsou v ní však nádoby (nebo čluny - σκάφαι = vydlabanina, necky) obrácené dutou stranou k nám, v nich hromadící se jasné výpary působí plamen, a to jsou nebeská tělesa. Nejjasnější a nejteplejší je plamen Slunce, neboť ostatní tělesa jsou vzdálenější od Země, a proto méně svítí a hřejí, kdežto Měsíc, jsa blíže Zemi, nepohybuje se čistým prostorem. Zato Slunce se vznáší v jasném i čistém prostoru a je od nás přiměřeně vzdáleno; proto více hřeje a svítí. Slunce i Měsíc se zatemňují tím, že se nahoru obracejí jejich nádoby, a střídající se podoby Měsíce vznikají tím, že se nádoby pomalu otáčí. Den a noc, měsíce, roční doby a roky, deště a větry, i co je tomu podobné, vzniká z rozmanitých výparů. Neboť jasný výpar, rozpáliv se v kruhu Slunce, činí den, a opačný výpar, nabyv vrchu, působí noc. A teplo, rozmáhající se z jasného výparu, činí léto; vlhko rozmáhající se z temného výparu, působí zimu. Analogicky udává také příčiny ostatních věcí. O utváření Země neříká nic, ani o nádobách.

    A1, DL IX, 8, 1 - 11, 6.

  2. Kdyby nebylo Slunce a záleželo by <jen> na ostatních hvězdách,
    měli bychom tmu.

    B99, Plútarchos, De fortune 98 c (podobně DL A1, 10, Kléméns Alex.).

    3. Velikost a pohyb Slunce

  3. [O velikosti Slunce: ... Hérakleitos říká, že]
    zšíři lidského chodidla.

    B3, Aëtios = Placita philosophorum II, 21, 4 = De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), p. 890 c10.

    [Podle Hérakleita] <je Slunce> jako chodidlo.
    Aëtios, De placitis reliquiae (Theodoreti et Nemesii excerpta), p. 351, 12 (Theodoretos IV, 22).

    Slunce je tak velké, jak se jeví.
    DL IX, 7 = A1, 7.

  4. [Hérakleitos, který sleduje <vše> společné,
    uspořádává svoje <slova> jako rovná Posvátné řeči, když říká:]

    Slunce vládne světu přirozeně:
    je zšíři lidského chodidla a nepřekračuje hranice     (ὅρους) ;
    pokud by totiž překročilo roční období, vyhledaly by je Erínye, pomocnice Diké.

    B3a, Papyrus Derveni.

  5. Slunce nepřekročí <své> míry (μέτρα) ,
    jinak by je vyhledaly Erínye,
    pomocnice Diké.

    B94, Plútarchos, De exilio 11, p. 604 a.

    6. Podstata Slunce (a Měsíce) a zatmění

  6. [Je zřejmé, že podle Hérakleita]
    i Slunce je nejen každý den nové,
    ale [že je ustavičně] vždy nové.

    B6, Aristotelés, Meteorologica II, 2, p. 355 a14.

  7. Hérakleitos a stoici tvrdí, že hvězdy se živí z pozemského výparu.

    Chrýsippos (Fragmenta Physica 609) u Aëtia, De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), p. 346, 18-20.

  8. Proto i někteří hérakleitovci tvrdí, že z vyschlé a ztvrdlé pitné vody vznikají také kameny a země; i to, že Slunce je výpar z moře.

    A11/5, Aristotelés, Problemata XXIII 30, 934 b23.

  9. [Slunce je tvarem] podobné míse, dutě prohnuté.

    A12/2, Aëtios, Placita philosophorum II, 22, 2 (D. 352) = De placitis reliquiae (Stobaei excerpta).

  10. Zatmění nastává otočením mísovité podoby, takže se dutina ocitne nahoře a vypuklá strana dole, vůči našemu pohledu.

    A12/3, Aëtios, Placita philosophorum II, 24, 3 (D. 354) = De placitis reliquiae (Stobaei excerpta).

    Animace zatmění Slunce

    Animace částečného zatmění Slunce .

  11. Hérakleitos říká, že Luna má podobu mísy.

    A12/4, Aëtios, Placita philosophorum II, 27,2 (D. 358) = De placitis reliquiae (Stobaei excerpta).

  12. Hérakleitos říká, že se Sluncem je to stejné jako s Lunou. Tyto hvězdy mají podoby dutých nádob, přijímají záři z vlhkého výparu a osvětlují zjevnost. Slunce je však jasnější, neboť se ubírá v čistším vzduchu, zatímco Luna ve zkalenějším, a proto se jeví slabší.

    A12/5, Aëtios, De placitis reliquiae (Stobaei excerpta), p. 359, 1-10.

  13. Hérakleitos říká, že zatmění Luny se dějí otočením dutiny a nakloněními.

    A12/6, Aëtios, Placita philosophorum II, 29, 3 = De placitis reliquiae (Stobaei excerpta).

Zatmění 1 Zatmění 2 Zatmění 3

Zatmění 4 Zatmění 5 Zatmění 6

 

Fotografie zatmění Měsíce.

sipkaHérakleitos

sipka Výklad

sipkaHérakleitos

sipka Zhodnocení

Je velmi těsný - úvahy o proměnlivosti, pravidelnosti a nepřetržitosti celého kosmu patří k ústředním částem Hérakleitova myšlení. Kosmologie v obecném smyslu je tedy organickou součástí jeho filosofie. I Hérakleitos v této oblasti postupuje spekulativně, ale rozhodně se nejedná o "kvantitavistickou" spekulaci jako u Anaximandra a pýthagorejců; Hérakleitova spekulace má zřejmě blíže k bezprostřední zkušenosti a nepřekračuje ji tolik jako u zmíněných myslitelů.

Také při vysvětlování astronomických fenoménů Hérakleitos užívá jeden základní motiv svého myšlení - proměnu živlů (viz Kratochvílovo schéma). Není zde ovšem zdůrazněna výjimečnost ohně a ani se při výkladu neuplatňují protiklady.

 

sipkaHérakleitos

sipka Kritika a domýšlení

Podněty pro přemýšlení zřejmě poskytuje především kosmologická rovina úvah - pravidelnost, rovnováha, míra, nepřetržitost dění v kosmickém měřítku.

Naopak vysvětlení astronomických jevů je natolik zvláštní a naivní, že snad neposkytuje ani prostor pro netriviální kritiku...