Anaximandros|
|
Zpracováno podle: W. K. C. Guthrie, A History of Greek Philosophy I (uváděno jako "G"), Ch. Kahn, Anaximander and the Origin of Greek Cosmology, J. Mansfeld, Die Vorsokratiker I (JM).
|
|
-
Anaximandros ... řekl, že počátkem a prvkem všech věcí je ἄπειρον
a jako první zavedl
toto jméno pro počátek. Říká, že to není ani voda, ani nic jiného z takzvaných prvků,
nýbrž jakási jiná neomezená přirozenost, z níž vznikají všechny vesmíry a světy v nich.
A9 ze Simplikia (následuje B1).
-
Kromě toho řekl, že pohyb je věčný a že při něm dochází ke vzniku vesmírů.
... řekl, že počátek věcí je jakási přirozenost zvaná ἄπειρον , z níž vznikají vesmíry a v nich svět.
Tato přirozenost je věčná a nestárnoucí a objímá všechny světy.A11 a B2 z Hippolyta.
-
Anaximandros ... řekl, že ἄπειρον
obsahuje veškerou příčinu vznikání a zanikání
univerza, a tvrdí, že z něho se oddělily vesmíry a vůbec všechny světy, kterých je nesčetně mnoho. A prohlásil, že zánik
a mnohem dříve vznik probíhají od nekonečného věku a že všechny věky plynou v pravidelných cyklech. ...
Tvrdí, že to, co z věčného plodí teplo a chlad, se oddělilo
při vzniku tohoto světa a že se z toho utvořila jakási ohňová sféra okolo vzduchu obklopujícího Zemi, jako kůra okolo
stromu. Když ta se odtrhla a rozlámala na jakési kruhy, povstalo Slunce, Měsíc a hvězdy.
A10 z Pseudoplútarchových Strómateis.
|
|
- Svět tedy vzniká z plodivé látky. Anaximandros podle toho pojímá svou kosmogonii v analogii s ranými názory, jež uvažovaly o vzniku světa v souvislosti se spermatem zvířat a vývojem embrya. Připomíná to orfické teorie o světovém vejci. Slovo φλοιός ("kůra stromu") pak je použito i pro trnitou kůži, která podle něj obklopuje nejranější formy zvířecího života. Zdá se, že Anaximandros chápal vnější "kůži" světového embrya, která je odděluje od lůna apeira, v němž vzniklo, jako paralelní jev k obalu, který se vytvořil kolem vejce, zvířecího embrya a stromu.
- Milétská kosmogonie tedy může být popsána termíny organického života. Sice odmítl antropomorfické představy mýtických kosmogonií, které spatřují začátek světa v nějakém sexuálním páření. Přesto látku světa považuje za oduševněnou a její počátek spatřuje v určitém druhu semene či vejce . Tento plodný zárodek je těhotný protiklady.
- Ten se vyvíjí ve sféru ohně obklopující studenou, vlhkou hmotu. Mezi nimi je temná mlha (tak G. překládá ἀήρ). Teprve později se vyčlení protiklady suchého a vlhkého působením horké periferie na studený-vlhký střed.
-
JM: Zárodek světa (to, co plodí teplo a studeno), který má charakter semene, se
odděluje jakousi generatio spontanea. Zřejmě je teplý a vlhký zároveň.
"Anaximandros praví, že moře je zbytkem prvotního vlhka; oheň vysušil větší část vlhka, zbytek pak změnil vypálením v slanost."
A27 z Aëtia.
Tento způsob uvažování je charakteristický pro Míléťany: jakmile jednou dojde k oddělení protikladů, další vývoj pokračuje přirozeným působením jejich vlastních sil.
|
|
Zlomky
-
Anaximandros říká, že nebeská tělesa jsou kruhová zhuštění vzduchu naplněná ohněm, vydechující plameny skrze
otvory v určitých částech. ... Anaximandros [tvrdí, že nebeská tělesa] jsou unášena kruhy a sférami, na nichž se jedno
každé nachází.
A18 z Aëtia.
-
Nebeská tělesa vznikají jako kruh ohně tím, že se oddělila od ohně ve světě a že jsou obklopena vzduchem. Existují
průduchy, jakési píšťalovité průchody, v nichž se ukazují nebeská tělesa; to je také důvod, proč nastává zatmění, když se průduchy
ucpou.
A11 z Hippolyta.
Uspořádání
-
První nalezl výklad o velikosti a vzdálenosti oběžnic, jak vypráví Eudémos.
A19 ze Simplikia.
-
Anaximandros říká, že nejvýše ze všeho je umístěno Slunce, za ním Měsíc, pod nimi
hvězdy a planety.
A18 z Aetia.
-
Kruh Slunce
je 27 krát větší než
[Země, kruh] Měsíce [18 krát]; Slunce je nejvýše a kruhy stálic jsou nejníže.
A11 z Hippolyta.
Slunce
-
Slunce je kruh 28 krát větší než Země, podobný kolu od vozu, s dutou obručí, která je vyplněna ohněm a v níž se na
určitém místě skrze otvor ukazuje oheň jakoby skrze trysky měchů. ... Slunce je stejně velké jako Země, ale kruh, z něhož
vychází jeho průduch a který jím otáčí je 27 krát větší než Země.
A21 z Aetia.
Měsíc
-
Měsíc je kruh 19krát větší než Země, podobný kolu od vozu, s dutou obručí, která je vyplněna ohněm; je plný ohně
tak jako sluneční kruh, leží šikmo jako onen a má jeden výdech
tak jako otvor měchu. Zatmění nastává obraty kola. ... Anaximandros říká, že zatmění měsíce nastává, když ústí kruhu se ucpe.
A22 z Aetia.
-
Měsíc se jeví jednou jako dorůstající, jindy jako ubývající podle toho, zda se průchody ucpávají, nebo otevírají.
A11 z Hippolyta.
-
Anaximandros, Xenofanés a Berosus říkají, že měsíc má své vlastní světlo, o
něco řidší než sluneční.
Aëtios A22.
Hvězdy
-
... hvězdy jsou ohnivé a vzduch je obsahuje a kdyby vzduch, který odděluje
plamen slunce od stvořených věcí, nebyl vlhký a hustý, slunce by všechno existující
spálilo.
Turba philosophorum, S: 109,20f.
|
|
- JM: Ohnivá kůra nakonec pod tlakem mlhovitých výparů praskne (rozletí se): na počátku dnešního světového řádu tedy stojí exploze, "Big Bang".
- G: Ohnivá, sférická membrána kolem nového světa se rozdělí (zřejmě tlakem mlhy nebo výparů zapříčiněných samotným působením tepla na vlhký střed; podobně Kahn) do oddělených kruhů, z nichž každý uzavírá neproniknutelná mlha (podle Kahna jsou obaly pravděpodobně v tuhém skupenství - s. 87). Tělesa vidíme pouze otvory v těchto obalech. Slunce a měsíc jsou totiž ve skutečnosti rotující kruhy ohně, směrem vpravo kolem země, ale uzavřené v mlze s výjimkou jednoho bodu, kde je otvor, z nějž tryská oheň. Kruhy hvězd zřejmě mají každý mnoho otvorů. Přitom nebyly ještě rozlišeny hvězdy a planety.
-
Pořadí kruhů je opačné než v pozdější řecké astronomii. Zřejmě jej nenapadla námitka,
že kruh hvězd by musel aspoň občas překrývat světlo slunce a měsíce.
Podle Kahna Anaximandros mohl vycházet z obecného přesvědčení, že oheň stoupá vzhůru, proto ohnivější tělesa musí být vzdálenější od země (s. 90).
-
Kahn: Na Anaximandrově koncepci je nejnápadnější její geometrický charakter. Tato zvláštnost je zdůrazněna tím,
že jeho následovníci tuto spekulativní symetrii odmítli (s. 92n.).
Jeho údaje o nebeských vzdálenostech ovšem nemohly být založeny na nějakém přesném pozorování nebo geometrické konstrukci jako u Aristarcha. Spíše vycházely z jeho přesvědčení, že veškerenstvo je řízeno jednoduchými matematickými poměry. A také byl ovlivněn babylónskými pozorováními, která dokazovala periodicitu nebeských jevů. Nelze ovšem rekonstruovat metodu, jak ke svým údajům přišel. --
-- B. Stupňánek: Podle novějších bádání (R. Hahn, Anaximander and the Architects, New York 2001) jsou prý číselné poměry odvozeny z matematických poměrů dobového řeckého stavitelství.
- Celkově ovšem nejde o čistou geometrii, protože Anaximandros hovoří také v termínech organického plození. Jedná se tedy spíše o pojetí světa jako geometrického organismu, které se objeví také v Tímaiovi, spisu O nebi a u stoiků. Mílétská koncepce je archetypem těchto představ (s. 96-98).
|
Určitou představu o podobě Anaximandrova kosmu si lze udělat podle schémat v IEP. (Pokud se stránka neotevře přímo na této pasáži, klikněte na odkaz A representation of Anaximander's universe.) |
|
|
Zlomky
-
Tvrdí, že Země je tvarem válcovitá a že její hloubka je třetinou její šířky.
A10 z Ps.-Plútarcha.
-
Země se vznáší v prostoru a nic ji nedrží, ale zůstává nehybná díky stejné vzdálenosti ode všeho. Její tvar je zakřivený,
okrouhlý, podobný dříku sloupu; z jejích rovných ploch po jedné chodíme a druhá leží na protilehlé straně.
A11 z Hippolyta.
-
Někteří, jako mezi starými Anaximandros, tvrdí, že [Země]
pro svou rovnovážnost setrvává v klidu. Neboť je
vyloučeno, aby se to, co je usazeno ve středu a je stejně vzdálené od krajů, pohybovalo třeba jen o kousek nahoru nebo dolů nebo
do stran; a je nemožné, aby se pohybovalo zároveň v protikladných směrech, takže nutně zůstává v klidu.
A26, Aristotelés, O nebi B, 295b11-16.
-
Anaximandros praví, že moře je zbytkem prvotního vlhka; oheň vysušil větší část
vlhka, zbytek pak změnil vypálením v slanost.
A27 z Aetia.
-
Neboť za prvé veškerá oblast okolo Země je vlhká, ale Slunce ji vysouší a ta část, která se vypařila, působí větry
(πνεύματα) a obraty (τροπαί)
Slunce a Měsíce, jak tito lidé tvrdí, zatímco ta, která zůstává, je moře; proto se domnívají, že se moře vysoušením zmenšuje a že nakonec
bude jednou celé suché.
A27, Aristotelés, Meteorologika 353b6-11.
-
Někteří z nich tvrdí, že moře je zbytkem původního vlhka. Místo kolem Země
totiž bylo vlhké, a potom část vlhkosti byla vypařena Sluncem. A z toho vznikly
větry
(πνεύματα) a obraty (τροπαί)
Slunce a Měsíce, neboť
ty vykonávají své obraty právě kvůli párám a výparům tím, že se obracejí k těm místům, kde je jim zajištěn
přísun tohoto výparu. Něco z té vlhkosti zůstalo v hlubokých místech Země -
to je moře. Proto se neustále zmenšuje, protože je vysušováno Sluncem a nakonec bude
jednou suché. Tohoto přesvědčení byli, jak vypráví Theofrastos, Anaximandros a Diogenés.
A27, Alexandros, In Meteor. 67, 3-12; Theofrastos, Phys. Op. Fr. 23 Diels.
-
Větry vznikají tak, že se nejjemnější výpary vzduchu rozdělily a, když se spojily,
daly se do pohybu. Deště pak z výparu, který ze země vytáhne slunce. Blesky potom tak,
když vítr narazí do mraků a rozdělí je.
A11 z Hippolyta.
Formování povrchu Země
|
|
- Jeho největší zásluhou je, že se osvobodil od myšlenky, že Země potřebuje oporu. To předpokládá názor, že vesmír je sférický (kulový) a že nebeská tělesa obíhají v celých kruzích nad Zemí i pod ní . To dokazuje nezávislost jeho myšlení.
- Hippolytova zpráva (A11) zdůrazňuje, že Země se volně vznáší nejsouc ničím ovládána . Anaximandros popírá, že jakákoliv základní část nebo těleso světa ovládá jiné. Příroda je pro něj charakterizována rovností a rovnováhou.
- Kahn: Anaximandros originálně aplikoval na kosmos myšlenku geometrické symetrie. Tím, že implicitně odmítl přirozenou ideu "dolů" jako směru, kam tělesa přirozeně směřují, předběhl svou dobu.
-
Procesy na Zemi a na nebi se vzájemně ovlivňují a obojí tvoří jeden řád. Země,
nacházející se ve středu, a její vlhkost ovlivňují i okraj kosmu, který představuje
sluneční kruh. Dění v celé přírodě vychází z charakteristik samotných protikladů.
Apeiron už do dění ve světě nezasahuje.
Je zřejné, že vysušení moře znamená i vyhasnutí nebeských těles - tak by mohly zaniknout protiklady, čímž by se vlastně objevilo ἄπειρον. Možná si lze takto představit zánik kosmu.
|
|
|
|
|
|
|
|
JM: U Anaximandra v jeho líčení univerza nikde nevstupuje na scénu bůh. Osobní božstvo přešlo v neosobní ἄπειρον, které předchází světu, ovládá jej a přetrvá. Nevztahuje se více ke kosmogonii ani dnešnímu stavu světa. Tak se u Anaximandra objevují hlavní rysy vědecké teorie: jednotná teorie sjednocující jednotlivé teorie a vysvětlující skutečnosti.
Kosmogonie a kosmologie tvořila - podle množství dochovaných zlomků - podstatnou část Anaximandrových úvah. Ἄπειρον jako centrální motiv jeho filosofie představuje jakýsi rámec pro kosmogonii - z něj nějakým zprostředkovaným způsobem svět vzniká. A děje v kosmu jsou určeny obecnými fyzikálními ději (vztahem a interakcí tepla a vlhkosti), jejichž povaha zřejmě vedla Anaximandra k postulování neomezeného a neurčitého prazákladu.
Propojení kosmologie a filosofie vůbec je tedy zřejmé. Platí to i pro metodu, jíž je spekulace. Spekulací přišel Anaximandros k závěru, že základem a počátkem musí být něco neomezeného (a neurčitého, něco bez vlastností), spekulaci užívá i při výkladu vzniku kosmu a zvláště při výkladu jeho uspořádání.
|
|
Takový postup ovšem otevírá prostor pro kritiku z hlediska pozorování i z hlediska konzistence spekulací.
- Protože četné zlomky poskytují hrubou představu o celém kosmologickém systému i o jeho fungování, lze kriticky přemýšlet o detailech v rámci systému - souvislosti jednotlivých představ, jejich zdůvodnění... To by byla jakási "vnitřní" kritika.
- Ale lze také systém posuzovat z hlediska toho, co mohl Anaximandros na obloze pozorovat. Jako vzor mu přitom mohl sloužit jeho učitel či přítel Thalés, jenž podle zlomků vycházel z empirie (předpověď zatmění, měření výšky pyramid, pozorování slunovratů). Tedy i kritika v tomto bodě bude oprávněná.