 
29. 4. 2003, 13:18 - Když takhle jdete navečer až večer po filosofické chodbě a slyšíte různé zpěvy, hru na hudební nástroje z pracovny, ve které sídlí J. R., dramtické dialogy z posluchárny, bude vám jasné, že se připravuje divadlo. Nic nového, ale obnovená premiéra Filosof(ie) a ženy. Podrobnosti najdete na stránkách divadla, na filosofickou chodbu snad ani nechoďte naslouchat, to jen abyste při náhodném průchodu nebyli překvapeni.
27. 4. 2003, 22:47 - Nepřehlédněte, že už jsou vypsané termíny bakalářských, souborných a magisterských zkoušek, stejně jako přijímacích zkoušek do dalšího studia (navazující, doktorské).
27. 4. 2003, 20:14 - Toto by se možná mohlo někomu hodit: Ve dnech 2. 5. 2003 a 9. 5. 2003 (pátky) bude uzavřena pokladna fakulty z provozních důvodů (dovolená). Stipendia se budou vyplácet 5., 6. a
7. 5. 2003 a termín pro výplaty bude 13., 14. a 5. 5. 2003.
25. 4. 2003, 12:05 - Fotbal: Zklamání - ale i naděje...
V pondělí se nehraje, protože není k dispozici vhodné hřiště. Ale ještě nemusíme lámat branky přes koleno a házet kopačky do popelnic - 19. 5. by bylo k dispozici hřiště v Novém Liskovci (od 15.30 a možná i v pozdějších hodinách). Pravda, je to už v zápočťáku, a tedy v čase mnoha jiných povinností, ale věřím, že katedrový fotbal mezi nimi přece jen zvítězí, abychom udělali něco pro své zdraví, zahráli si (příp. vyhráli), pobavili a tak dále jako obvykle. jp
25. 4. 2003, 09:53 - Poslední chvilky napětí před definitivním rozhodnutím o fotbale....
jp
24. 4. 2003
- Jedno fotbalové hřiště na plánovaný pondělní zápas je v jednání,
výsledek bude znám asi až zítra dopoledne. Hráči a hráčky, fanynky a
fanoušci, sledujtež zítra blok a zeď a plkárnu!
jp
- Po delší době jsem se zase podíval na fakultní časopisy, abych věděl,
co se děje. Ne, nebudu komentovat obsah, kdo chce, přečte si, jenom jsem
byl trochu zklamán, že za dobu existence např. Halasu se jeho tvůrci
nezbavili řady prohřešků, které je provázejí od samého počátku. Stále ty
samé typografické chyby, někdy by se to dalo dokonce označit i za
odfláknutí a když se k tomu přidá i gramatický úlet (v článku o jazykové
škole)... hm. Malá fronta z tohoto hlediska vzbuzuje větší naděje, protože
je sázená TeXem, ale ani zde se zpracovatelé nevyhnuli chybám, co za ně
neudělal skvělý program, na to se vykašlali. No a
Krokem se teprve rodí, tak ho
nechme, třeba se u kolegů poučí. Na zprasený profesionální noviny jsem si
už zvykl, ale proč se to učí i studenti, to tedy mi jaksi moc nesedí...
Ale ne, není to zase tak strašné, jak by to teď mohlo vyznít, vlastně je
to skryté a nenápadné upozornění na "konkurenční" četbu. :-)
22. 4. 2003
- S fotbalovým zápasem plánovaným na příští pondělí to zatím
nevypadá růžově. Ne snad proto, že má být "polojasno až oblačno, v
oblasti front přechodně zataženo s přeháňkami nebo deštěm, ojediněle
bouřkami, teploty 16 -21stupňů", neboť přeháňky a bouřky by se mohly
našemu hřišti
vyhnout. Ale zatím nemohou, protože žádné hřiště není. Pokud nebude
zajištěno do čtvrtka (aby byl čas zajistit si vhodné obutí a zápas
oficiálně vyhlásit), budu to brát tak, že není ze strany studentů
zájem, a zápas se zruší.
jp
21. 4. 2003
- Hoaxy - řetězové dopisy s poplašnou zprávou se snaží být čím dál
tím vlezlejší, tj. emotivnější a mnohdy se jim to opravdu daří. Není
těžké se pak nechat unést city a naletět jim. Před lety jsem také
zachraňoval Briana a v poslední době se šíří dva roky stará, obnovená
poplašná zpráva o jehlách zapíchnutých v sedadlech na veřejných
místech a nakažených HIV, hepatitidou apod. Kromě standardních reakcí
(smazat) to mnohé inspiruje
k různým
úvahám o světovém spiknutí tajných služeb, ale asi je nejlepší
podívat se na web Státního zdravotního
ústavu, kde najdou alergici třeba pylové zpravodajství nebo
všichni poslední údaje o SARS a také vyjádření
k nakaženým
jehlám. Neštěstí je v tom, že podobné poplašné zprávy, se za
chvíli mohou stát opravdovými zprávami. A kdo se v tom pak má vyznat?
Resp. kolik úsilí budeme muset věnovat tomu, abychom si vybrali jen ty
správné zprávy a informace?
20. 4. 2003
- Nepřeháníte to s těmi Velikonocemi? Ověřte si to následujícím
testem:
-
Soustřeďte se po
dobu 30 sekund na čtyři pod sebou umístěné tečky uprostřed obrázku
-
Potom se
podívejte na (nejlépe) bílou zeď a začněte přimhuřovat oči
-
Uvidíte světelný
kruh, pozorujte ho dál….co vidíte ?????
18. 4. 2003
- Termín pro katedrový fotbal vyučující katedry + přátelé versus
studenti katedry byl stanoven na 28. 4. v 17:15. Zatím není zajištěno
počasí (podle dlouhodobé nekonkrétní předpovědi má být následujících
několik týdnů srážkově podprůměrných), hřiště - úkol pro studentský tým -
ani občerstvení. To ponechávám také na studentech, přičemž by měli vyřešit
otázku, zda zvolit hřiště s blízkou kamennou občerstvovací stanicí nebo
zajistit autonomní mobilní občerstvení. Průběh zajišťování můžete
konzultovat přímo se mnou nebo aspoň popisovat na příšlušných veřejných
místech, aby fanynky a fanoušci pak věděli, kam mají přijít. Protože je to
zřejmě přinejmenším pro duben a květen jediný možný termín, pokud nebudou
nezbytně nutné náležitosti zajištěny, musel by se tento ročník fotbalového
zápolení vynechat.
jp
17. 4. 2003
- Prof. J. H. je nenápadný, všimli jste si? No, jestli jste si ho
všimli, tak asi není nenápadný, jak on sám tvrdí. Já si ho tedy všimnul, a
to proto, že vyměnil své obvyklé kvádro za svetr a džíny. Když jsem změnu
komentoval, odůvodnil ji právě tím, že chce být nenápadný. Tak nevím, zda
se mu to povedlo, ale došli jsme ke zjištění, že nenápadnost je jev
komplexní. Je relativní, zvyková, a že pozornost vzbuzuje nikoli
výjimečnost, ale změna od něčeho k čemukoli jinému. Hm, to je vlastně
banální, alespoň z hlediska evoluční ontologie. Tak nic.
- Kdo má 100 000? J. P. se hlásí o 5. místo, protože ulovil 99 996, J.
K. mu to vymlouvá, protože tvrdí, že zajímává čísla jsou až do numera
začínajícího cifrou 1 (on sám má 100 007, ale jinak je jeho názor zcela
objektivní). Jejich spor může znicovatět pouze ten, kdo by se přiblížil
oné stovce - samozřejmě nejlépe ze strany cifry začínající jednotkou.
:-)
15. 4. 2003
- Blíží se 100 000 na fakultním počítadle a jsem zvědav, jestli se
podaří někomu sestřelit.
- D. F. se věnuje
Bernardu
Bolzanovi a nabízí odpovídající stránky, na něž najdete odkaz trvale
v rubrice ČR.
- Divadelníci nacvičují a obnovují loňskou premiéru Filosofi(e) a
žena, s kterou hodlají snad i vyrazit do světa.
- Je k dispozici na CD záznam reprízy Filosofického westernu
(snímáno dvěma kamerami, takže už i se střihem, zatím nejlepší, čeho
jsme v této oblasti dosáhli). Válí se mi tu jedno CD, na které to
asi kdosi chtěl a já na to zapomněl, nechť se přihlásí.
13. 4. 2003
- Vracíme se k normálu. Po návratu z Dijonu zcela plným autobusem
(Frantíkům v Dijonu - v Paříži jsou o týden napřed - a okolí začínají
14denní velikonoční prázdniny) a aklimatizaci už zase přepneme do
normálního režimu. Fotky z cesty najdete v cestovních zprávách (via
trvalky) nebo rovnou tudy.
11. 4. 2003
- Poslední večer jsme si udělali rozvernější. Poslední pracovní schůzka
se odehrála před obědem a odpoledne jsme už měli volno a mohli jsme s
rozvahou zvolit odpovídající strategii. Tak jsme se vypravili do města a
tak trochu jsme šli po stopách našich dřívějších pobytů, kterých se
účastnil ještě Luboš N. (Bistrot Dijonais a Café Jeanin). Bylo to velmi
inspirativní a pestré, dokonce i P. H. zapomněl bědovat, že není v Paříži
a docela akceptoval nějaký Dijon. Abyste se mohli posmívat, prozradím, že
J. K. si spletl při objednávání červené víno s pivem (to už U
starého Lva, kam J. K. zavlekl z nostalgických důvodů a kde se všem
líbilo, protože je to tam strašné, ale bezvadné) za situace kdy CHIMEY de
ROUGE 75 cl považoval za víno a ono to bylo pivo, na místě chybu opravil a
výsledkem bylo opravdu červené burgundské, ale obrátilo to naši
pozornost k pivům, jejichž poměr výkon - cena (hlavní hledisko, které
prosazoval M. P.) bylo velmi - na zdejší poměry, bez přepočítávačnické
ideologie - přijatelné (jednou za půl života to jde). Tak jsme si je,
posléze po 0,7 l červeného, dali, protože půl života (něčího) už máme
určitě za sebou, a když ne, na tak pro jistotu, a bylo to fajn. P. H. sice
brblal proti barbarským kombinacím, protože - zapomněl jsem sdělit, že
jsme začali s kir (víno plus sherry) - kombinovat víno a pivo bylo proti
jeho gustu, ale my barbaři jsme to - z gnoseologických důvodů - zvládli.
Když pak - při čekání na autobus - došlo na jiné kombinace - s kalvadosem
- P. H. neprotestoval a dal si ho. Dojel s ostatními na koleje
(neopomněl zdůraznit jejich etymologický původ od collegia), kde
pokračoval v konzumaci toho, co bylo. M. P. a Z. J. - dva nejlepší mí
doktorandi v Dijonu - taktéž a vedli jsme růůůůzně chytré řeči a
zhodnotili jsme celou českou filosofickou scénu, až mi M. P. vylil sklenku
červeného do postele a ve svých nových světlých kalhotách, které mu
pomohla pořídit D. D. (blonďaté potěšení, viz dopisy Ištvánovi) se v tom
vylitém vyválel a pak si šel své gatě opláchnout, aby to D. D. nepoznala,
ale nevím, nevím. P. H. alibisticky odešel těsně před tím, když M. P. se
snažil usnout v předklonu opřen hlavou o stěnu. Tyto excesy, jsme okamžitě
odsoudili za nevhodné, M. P. se trochu vzpamatoval, ale přece jen trávil
zbytek večera bez kalhot. Počestně. Pak se oblékl - jsa náhle probuzen
vědomím povinnosti být jinde - do vlhké textilie a odešel sledován Z. J.
do pavijónu, kde bydlí již několik měsíců a jěště budou. Jak zde
bydlet , jsme se jim snažili naznačit během našeho krátkého
"profesorského" pobytu.
10. 4. 2003
- Pracovní středa je úspěšně za námi, den zakončila pracovní večeře v
Le Sauvage (Divoch), kam jsme byli pozvaní na 20 hodinu. Vyrazili jsme
se značným předstihem, abychom se trošku prošli po městě a stihli si dát
někde aperitívek, což se nám beze zbytku podařilo a v osm jsme byli
nastoupeni do akce. Po nezbytných prodlevách, ke kterým zákonitě musí
dojít, když se spontánně organizuje deset filosofů, jsme si objednali a
po chvíli jsme se dozvěděli, že to, co si dala většina už je jenom v
jedno exempláři. Všichni si tedy objednali něco jiného, takže zase
zůstal i ten jediný exemplář volný, J. K. to zachránil a vrátil se k
němu, P. H. si dal vepřové kolínko. Z kolínka se vyklubalo bez
upozornění koleno, a to nikoli nějaký plátek, ale celé - komplet, full,
entier - koleno s kostí. P. H. měl co dělat, J. K. trochu pomohl a už v
tuto chvíli bylo jasné, že tato noc nebude krátká, protože s plným
břichem se nehodí jít spát. Obzvláště, když se na to přihodí zmrzlina
(P. H.) a flambovaná palačinka (J. K. - plamen rychle sfoukl, aby
zůstalo co nejvíce nespálené šťávy, která byla vynikající). Tolik, pokud
jde o jídelníček. Samozřejmě se vedly řeči, z některých vyplynuly i
úkoly, zatím však nevhodné ke zveřejnění. Před půlnocí se společnost
rozešla a J. K. s P. H. se vydali procházkou po okolních barech, aby
večer zakončili tak, jak ho začali a hlavně, aby vytrávili. To se
částečně podařilo, takže dokonce i přes zvětšené břicho stále ještě
dosáhnu rukama na klávesnici těsně za ním a můžu referovat.
9. 4. 2003
- Tedy vůbec nemám v úmyslu konkurovat spisovatelům, kteří píší o
ústřicích a filosofech, ale prostě to dnes dopadlo tak, že se sešly
mušle a debata o filosofii. Ale abyste si nemysleli, že pobyt v rámci
programu Sokrates je jen série večírků, při kterých se ledacos semele,
tak si budete muset přetrpět i referát o práci. A nebudu dělat
odstavce, aby se nedalo snadno přeskakovat. Ráno jsme se s P. H.
dohodli, že musíme využít glejtu, který jsme dostali na katedře a
který nás opravňuje k přístupu do knihovny a výpůjčkám tamtéž. Byl
jsem tam první a zvolil jsem ten postup, že jsem si nejdříve vybral
knihy a teprve pak šel za dohlížející osobou s hotovou věcí, že si
knihy odnesu, ať to nějak zařídí. Deset minut někam bezvýsledně
telefonovala, pak jsem jí nabídli svou průkazku z roku 1991, kdy ještě
současná knihovna asi nebyla ani na papíře, ale pak jsem zase čučel
já. Šel okolo asi o třídu důležitější pracovník, na mou letitou
průkazku nalepil samolepku s čárovým kódem, naťukal data do počítače a
bylo vystaráno. Je pravda, že to neprobíhalo zcela idylicky a že
dotyční byli rádi, že už tu proceduru mají za sebou, ale v tom se na
od obzoru rychle a cíleně blížil P. H., který chtěl totéž. I když měl
jen vlastní fotografii, byl obsloužen rychleji, i když pohledy
pracovníků, byly výmluvné, ochota byla deklarována v nezměněné podobě
s naprosto uspokojivým výsledkem. Profíci. Skoro jako u nás. Knihy
jsem si odnesl do kabinetu, který je přitažlivý zejména počítačovou
zásuvkou a klidem, který panuje ve čtvrtém patře bez výtahu (resp.
výtah je na klíč, takže studenti, kteří by jen tak náhodou šli okolo
dveří a vzpomněli si, že něco chtějí, odpadají) a ... no dál popisovat
nebudu, jak taky popsat sezení nad knihou. V pozdním odpoledni jsem to
zabalil a šel koupit nezbytnosti k večeři a vzápětí na domluvený
sedánek s D studenty a mušlemi. Mušle byly konzumovány v nálevu a)
vinném - apéritif (velmi dobrý, jemný, lahodný) a b) octovém -
provencal (ostřejší, ale také dobré, ovšem ne tak jako první případ),
k tomu něco červeného. Obojí bylo natolik dobré, že se někteří snažili
ostatním konzumaci znechutit řečmi o čouhajícím jazyku, očičkách,
střevech apod., ale nikdo na to nedal a všem chutnalo.A přitom se
vedly řeči, zpočátku filologické, posléze filosofické. Filologické na
téma zdravení a vlastních jmen (nakolik zde zafungovalo podvědomí
očekávané přednášky nelze odhadnout) a různé zkušenosti s vyslovováním
jmen, přičemž jsme dospěli k závěru, že Frantíci jsou buď vypatlaní,
nebo nás diskriminují. Když totiž dokáží zcela bez problémů vyslovit
Mgdubeht Agdubhetimrt, tak proč by jim mělo dělat problém jméno jako
třeba Oldřiška Čtvrtníčková. No, a dělá. Došlo i na vzpomínky z úplně
jiného konce světa (za Kavkazem, kde, jak pamětníci vědí, se
realizovaly spanilé jízdy katedry v letech osmdesátých a můžete hádat
které vlastní jméno tam mělo podobu - fonetický přepis - Soso.) A pak
se debata nějak přesmykla na roli, smysluplnost a oprávněnost
filosofie a při vědomí veškeré ošidnosti se zúčastnění pod vlivem
zkonzumovaných mušlí snažili dojít k uspokojivému závěru. Průběh ani
výsledky reprodukovat nebudu, musí stačit ujištění, že opravdu o ničem
jiném pak už řeč nebyla (freudisticky jsme se překlepl a napsal jsem "břeč"),
některé, i když se statečně dlouho držely, usnuly, ostatní to
respektovali a mluvili tišeji. Abych o tom vůbec mohl ještě
referovat, dal jsem si jedno blond Leffe, sepsal výše uvedené a tisknu
definitivně CTRL+S. Dnes nás čeká náročný den.
8. 4. 2003
- Po pracovně úspěšném pondělku jsme si večer vyšli do hospody, kterou
nám doporučil M. P. jako velmi levičáckou a velmi podobnou Bláhovce s
velmi normálním množstvím piva, které se tu podává na jednu dávku - tj.
půl litru - ovšem také s cenou, která je rovněž velmi. Alespoň v přepočtu,
ale to je věc, které je třeba rychle odvyknout, nebo by také takový
vytrvalý přepočítávačník mohl umřít hladem, žízní, strachem z leknutí a
jinou potupnou smrtí nejméně dvakrát denně (nebo se alespoň zbláznit
šílenstvím). Nicméně jsme se nezdrželi dlouho, jsme přece v Dijonu a
nebudeme se napájet Guinessem, šli jsme na koleje dát si po skleničce
červeného, probrali jsme u toho některé jazykové záludnosti jazyka
francouzského jiné drobnosti všedního života, tím jsme také zakončili
všední pondělí a začali všední úterý.
7. 4. 2003
- V neděli do Dijonu přibyl P. H. z Paříže, setkání jsme oslavili
Cabernetem, domluvili jsme se na strategii pro nadcházející setkání s
Mme Perrot, naší zdejší partnerkou. To proběhlo naprosto ke spokojenosti
všech, krátce jsme byli přijati u děkanky fakulty, domluvili svůj podíl
na výuce, který bude spočívat v účasti na doktorském semináři a nějakých
drobnostech. Ovšem v okamžiku, kdy jsem si následně na nástěnce přečetli
téma semináře, tak se nám neudělalo moc volno a já zatoužil po
teleportaci. Ne že bych chtěl odsud zmizet, ale rád bych, kdyby se tu
mohl objevit někdo jiný, více maternovsky laděný - téma totiž zní Les
noms propres, tj. Vlastní jména. No, nějak se s tím budeme muset
vypořádat. Třeba řeknu, že Evoluční ontologie, je vlastní jméno pro
koncepci, která - rozvíjena v Brně - nabízí zcela jiný (nový) pohled...,
no dál už to znáte. Pak jsme to šli ten úlek zajíst do menzy, kde jsme
se setkali s našimi nejlepšími studenty, kteří jsou nyní v Dijonu, zašli
na kávu (pod tlakem P. H., fotodokumentace bude k dispozici po návratu
do Brna) a pak jsme se odebrali do pracovny Mme Perrot, která byla tak
hodná a dala nám klíče od své pracovny. Takže k dispozici je tu počítač,
trošku šunkovatý, ale když si od něj vypůjčím IP adresu, tak snad
připojím svůj stroj, což právě jdu zkoušet.
- Tak to funguje a je to velmi pohodlné.
6. 4. 2003
- Jo, přišli na velmi silný sýr a snědli ho. Vyklubalo se z toho
zajímavé posezení, jednak za M. P. přijela jeho drahá D. D. a takto
obohacená sestava přišla na pokoj za J. K., kde se pustili do výše
uvedených sýrových pochoutek a společnost posléze doplnil Ivan, což je
-jak byste podle jména asi těžko uhodli - Katalánec z dopisů Ištvánovi.
Vysvětloval nám, jak se chutná víno a prozradil, že to co pijeme, je
rien du tout nebo ještě hůře rien du rien, tedy naprostá nula, ale to
mu nakonec nebránilo setrvat s námi při konzumaci této nuly v družné
konverzaci. Zdálo se mi, že to bylo celkem fajn, i když někteří
sousedi nás přišli upozornit, že bychom nemuseli být tak hlasití, ale
když vám řeknu, že to bylo teprve ve 22:30, tak jistě sami uznáte, že
to byl nějaký zapšklý potížista. Naučili jsme Ivana tři lekce češtiny,
tj. 1. jedno pivo 2. dvě piva 3. tři piva a prozradili mu, že od pěti
je to zase jinak, čímž jsme ho totálně zmátli, takže se pokorně vrátil
k francouzštině.
- Ovšem abyste nenabyli nesprávného dojmu, tento sedánek byl jen
závěrem jinak normální soboty, což zde představuje z velké části
pracovní den. Ale prací obtěžovat nebudu.
5. 4. 2003
- Páteční večer byl ve znamení - hm, no, mejdan je silné slovo,
prostě koupili jsme si (J. K., M. P. a Z. J.) víno a sýr, poseděli
na pokoji u Z. J. a povídali - tak tedy večírku. Víno bylo dobré, se
sýrem, který přinesl J. K. to bylo horší, protože vybral takové,
Frantíci říkají eufemisticky tres fort, prostě smradlavé, a Z. J. je
odmítla na pokoji rozbalit a konzumovat, že už s nimi má své
zkušenosti, že ani za týden je nevyvětrala, a že jsou schopny smrdět
i přes sklo okna. Takže si je J. K. odnesl zpátky s výhružkou, že
zúčastnění přijdou na druhý den k němu a na jeho pokoji ty
smradlavky snědí. Souhlasil jsem, ostatně co na tom, za týden odjedu
a navíc všechno zde smrdí po renovaci novotou, nový nábytek plný
formaldehydu, nové tapety plné zdravotně jistě netečného nezávadného
lepidla na bázi naprosto neškodných jedů, takže nějaké velmi silné
sýry už to radikálně nemohou změnit. Takže jsme konzumovali pouze
sýr s neutrálním odérem a bezproblémové víno a k tomu jsme vedli
řeči o pravdivosti a kompatibilitě, rozumění a epistemologii a
evoluci, o mravech různých národů, jak máme možnost je pozorovat ve
vzorcích studentů programu Sokrates/Erasmus a ještě dalších
tématech, o kterých mi M. P. zakázal jakoukoli zmínku, aby se
profesně totálně neznemožnil. Ctím jeho přání a o [censored] ani
slovo. Taky nemusíte vědět úplně všechno.
4. 4. 2003
- Jak vidíte a čtete, na server k aktualizaci jsem se dostal, a
to zatím bez cizí pomoci, i když to byl boj. Ale to jsou technické
detaily, zmiňuji je jen proto, abyste viděli, že je to tu dřina,
žádné flákání jako v Brně u Maxima nebo na Bláhovce. M. P. mi
přinesl dvě knihy a několik filmů, takže bych ani nemusel do
knihovny a měl co dělat. Ale do knihovny tejně jdu, protože venku
je chladno, kroupy sice už nepadají, dokonce dnes už ani nepršelo,
ale na nějaké toulání po venku to není, takže knihovna je docela
příjemné místo. Občas se tam najde i nějaká čitelná kniha, a to je
pak vyhráno.
3. 4. 2003
- S transparentem na nádraží kdosi čekal, ale na někoho
jiného. No, asi to bylo tím, že ani já sám jsem nevěděl, kdy
přesně přijedu. Ale i tak se nám podařilo poměrně rychle se
s doktorskými studenty M. P. a posléze Z. J. zkontaktovat.
Místní počítačníci se bohužel vylepšili, pokud jde o bezpečnost
jejich strojů, takže nebylo snadné se dostat k mailu a už vůbec
ne k aktualizaci webu. Abych se mohl spojit s M. P., musel jsem
porušit zákaz mailování z knihovny a předstírat, že to není
mail, ale naprosto regulérní recherche. Ale M. P. mi záhy ukázal
InetCafé, které je za rohem, s přijatelnými cenami, takže je
vystaráno a pokud najdu na FF někoho, kdo bude aktualizovat web
(tedy Blok) tím, co mu pošlu, bude to zcela O. K. Pokud toto
čtete a jour, je to již jasné. No a pak jsem šli s M. P. na
vínko, povídali až zavřeli obchody, takže jsem nekoupil bagetu
ani nic jiného, M. P. měl naštěstí na koleji nějaké sedmičky v
zásobě, koupili jsme kebab a zase bylo dobře. Tedy až na to
počasí. To je skutečně aprílové: déšť, kroupy, slunečno mrazivo,
kroupy, slunečno studeno, vítr, slunečno.
2. 4. 2003
- Přes noc nejen že pršelo ale i se řádně ochladilo,
takže odjezd z Paříže byl trochu ulehčen, protože v takovém
počasí to přece jen není úplně nejlepší. Teď to za oknem TGV
vypadá docela na slunečno, ale hodnocení si ponechám až do
Dijonu. Ale i kdyby i tam pršelo... hned na nádraží je
Inetcafé, které jsem nestihl navštívit v Paříži, ale nejspíše
se pojedu nejdříve zabydlet, takže tato zpráva bude zveřejněna
až později. Oni totiž tady v tom super vlaku - představte si -
nemají připojení k Internetu. Ale možná to je tím, že jsem
přišel na poslední chvíli, už nebyly místenky a tak jedu na
sedátku na chodbičce. Ale zase je to rychlé - za hodinu
čtyřicet minut z Paříže do Dijonu, což je, nooo, asi tak tři
sta km. Když tak se podívejte na mapu pro přesnější údaj.
- Jak jsem psal, P. H. jsem zanechal v ochlazené Paříži,
bude si tam chodit do Centre Koyré dělat výpisky, vlastně
recherche, bydlí v Cité Universitaire, kde je o něj dobře
postaráno, takže do konce týdne ho mohu/musím vypustit ze
zpravodajství. Nahradí ho studenti. Uvidíme, jestli čekají na
nadráží s transparentem. :-)
1. 4. 2003
- J. K. a P. H. bez problémů dojeli do Paříže. Jak by také ne, jsou to
zkušení harcovníci, trasu mají vyježděnou, a tak jediným problémem bývají
spolucestující. Vždycky se najde nějaký exot, který se postará o jiné
zážitky. Tentokráte to byl stařík-cestovatel, který si nasadil kšiltovku,
sluchátka, spací límec, sklopil opěradlo J. K. do klína a Rozvadov byl
ještě daleko, když se celý autobus otáčel směrem ke hluku. Drobný stařík
zabořený v sklopeném sedadle přehlédnut a všichni čučeli na J. K., ten
na ně musel valit oči, aby bylo jasné, že není původcem toho děsného
chrápání. Kolem druhé v noci zase autobus zjistil, že asi není něco v
pořádku a začal na to upozorňovat posádku vytrvalým vysokým pískotem. S
drobnými přestávkami, kdy řidiči vypínali a zapínali kde co, to trvalo
několik desítek minut, které slabším jedincům stačily přivodit nepříjemné
stavy v oblasti hlavy. J. K. byl zachráněn svými mp3, které si pouštěl
přímo do uší a přivodil si brnění v hlavě tímto kulturním způsobem.
Posledních 40 km byl standardní dopolední pařížský embouchon, který se
překonával asi hodinu, ale pak už šlo vše hladce. Dali si kafe a P. H. se
vydal do zajištěného ubytování, J. K. na blind vyrazil hledat hotel. Uspěl
hned v prvním. A je to. O odpoledním a večerním programu později.
- Odpoledne setkání s prof. F. R. ze Sorbonny a předání společné
česko-francouzské publikace, nějaké další jednání a povídání a byl večer a
šli se najíst a napít a jejich cesty se do konce týdne rozešly. P. H.
zůstane v Paříži do neděle, J. K. ve středu dopoledne pokračuje do Dijonu.
První šel odpočívat, druhý se šel ještě projít po Montmartru, na
skleničku, pak začalo lehce pršet, takže na hotel. Noc v autobuse přece
jenom sil nedodá, takže nic víc.
|