| 14.6. |
- Minulý týden jsme zakončili výletem, který byl plánován po stopách Napoleona,
ale skončilo to spíše ve stopách raněných vojáků. Ukázalo se totiž, že hlavní
vůdce trasy si spletl výpadovku na Vyškov se silnicí do Šlapanic a než objasnil,
kudy a kam nás chce dovést, byli jsme už hluboko v poli a Žuráň, první z
plánovaných cílů, kdesi na obzoru. No co, stejně je tam jen strom a deska s mapou
bitvy, tak jsme tento cíl oželeli. Někteří sice protestovali (zejména mgr. P. L.,
protože měl pečlivě připravenou přednášku o jednotlivých tazích vojsk a
politickém zákulisí bitvy a autenticita místa by jistě jeho výkladu prospěla), ale
nakonec zvítězila zdravá žízeň a blízkost Šlapanických hospod. Ostatně ze
Šlapanic se dalo pokračovat na Mohylu míru, což měl být náš hlavní cíl. V
každém případě to ovšem chtělo nabrat sil, což jsme učinili. Při opouštění
restauračního zařízení se mgr. P. L., kterého neopustila myšlenka na přednášku
na tom nejsprávnějším místě, informoval u výčepního, jak daleko je to na Žuráň
a přiběhl za námi rozradostněn, že se mu dostalo potvrzení, že je to opravdu
blízko: kolem Družby (místní obchodní středisko) a budeme tam za pět minut. Nikdo
tomu nevěřil, ale pět minut jsme byli ochotni tomu věnovat. A opravdu jsme o moc víc
času neztratili. Kousek za Družbou je totiž hospoda Žuráň. Dobráka výčepního asi
ani ve snu nenapadlo, že ta sebranka by chtěla jít do toho kopce, kam jezdí turisti,
ale že pouze mění lokál. No, nakonec měl pravdu. Když jsem si spočítali jak dlouho
bychom šli sedm kilometrů na Mohylu míru a že by nám tam zůstala půl hodina do
zavíračky, všechno jsme vzdali a šli do šlapanické sokolovny na hřiště, kde jsem
se pustili do piv a topinek. Nakonec zde odezněla i ta přednáška, mnozí si při ní
ujasnili, kde je sever a jih a když jsme si na mapce prohlíželi, kudy se sváželi
ranění, tak jsme zjistili, že jsme přece jen pobývali na historických místech. K
pivu a topinkám někteří přidali i travnaté požitky a některé to skolilo. Neměli
prostě dobrý den. Ale my jsme se o něj stejně postarali, přestože nás nedovedl, kam
slíbil. My jsme R. N. dovezli na nádraží, odkud už nechtěl pokračovat nikam jinam,
než domů a tvrdil, že to zvládne. My jsme zvládli ještě jedno U hada a skončili
jsme též.
|