Irena Radová

Jako antičtí důchodci

Ten, kdo má zalíbení v antice, by zhusta chtěl být Alexandrem Velikým, nebo, v horším případě, alespoň římským patricijem. Jak špatná to volba! Účastníci konference „Jídlo, pití a evropská vzdělanost“ jistě nebudou překvapeni, že z gastronomického hlediska by bylo zcela nejlepší žít jako chudobný starověký důchodce. Následující příspěvek toto zdánlivě paradoxní tvrzení dokáže, a to porovnáním jídelníčku zmíněných penzistů a římské patricijské elity.

Nejprve římský jídelníček. Za demonstrační vzor jsem vybrala večeři u muže, jenž proslul nejen vznešeností, bohatstvím a vším, co k tomu patří, ale i dobrým vkusem: Plinius Mladší. Ten v jednom ze svých dopisů (I, 15) popisuje večeři, spíše však jakýsi raut pro římskou smetánku:

...dal jsem připravit každému z hostů hlávku salátu, tři hlemýždě, dvě vejce, odvar z krup s medovinou a ledem, (...) dále olivy, červenou řípu, melouny, cibule a na sto jiných takových vzácností.

Jak je vidno, jídla není mnoho (tři hlemýždi, dvě vejce). Nu, snad alespoň ten meloun za něco stál. Na tomto místě mi ovšem nelze nevzpomenout také odvrácenou stranu římských opulentních hostin. Nemyslím tím poněkud zvrhlé chutě obyvatel mocného impéria (vždyť za jednu z největších pochoutek tam platila prasečí vulva, kterou ostatně Plinius ve svém dopise též zmiňuje). Mám na mysli skutečnost, že povinností hostitelů bylo zajistit, aby strávníci byli týráni vystoupeními herců, recitátorů a hráčů na lyru!

Nyní se však přenesme na zdánlivě chudý venkov, mezi ty nejchudší z nejchudších – důchodce. Těmi snad nejznámějšími antickými důchodci byli Filémón a Baukis. Je známo, že na inkognito návštěvu k nim přišli Zeus a Hermés. Jak bylo tehdy zvykem, staříci hostům nabídli něco k snědku. Díky Ovidiovi, který o události referoval ve svých Metamorfózách (VIII, 646nn.), víme přesně, co všechno Zeus s Hermem dostali naservírováno. A nevycházíme z údivu!

Jako předkrm, jak je ostatně ve Středomoří obvyklé dodnes, se podává zelenina:

...zeleninu pak loupá, již v zahradě nasbíral manžel.

Jen pro představu: je doloženo, že staří Řekové si pochutnávali na cibulce, hrášku, fazolkách, křenu, česneku, mangoldu a jiných salátech, ředkvičkách a také celeru, což Diovi jistě mohlo přijít vhod. Chudobu této zeleninové stravy pak jistě podtrhuje tehdy naprosto obyčejný chřest.

A po zelenině pak přichází na stůl maso. Ovidius říká:

vidlici dvojhrotou vezme a jí hřbet vepřový sejme,
uzením čouzený, jenž na trámu zčernalém visel.
Ze hřbetu schovávaného již dlouho pak uřízne kousek,
uříznutý dá na krb a měkčí ho ve vřelé vodě...
 

Poslední verš se dá vyložit jediným možným způsobem: dělají si uzenou polévku!

Olivy zelenorudé pak na stůl stařena klade,
potom i salát a ředkev, sýr domácí, tvarohu hroudu,
 

Tedy samé výživné a zároveň zdravé pokrmy. Dietologové musejí jásat. To však není zdaleka vše. Následují:

podzimní dřínky, jež naloženy jsou ve vinném octě,

Pro ty z vás, kteří nejste tak chudí jako starověcí důchodci a nevíte, co jsou dřínky: jsou to chutné červené plody s extrémně vysokým obsahem vitamínu C. U nás jistě jen těžko k sehnání, možná v Rakousku malou skleničku za 10 euro. Ale pokračujme v naší nuzné hostině:

na měkko vejce, jež otáčela jen v popelu vlahém;
všecko v hliněných miskách, a z téhož materiálu
přistaví nádobu vína a poháry, zrobené z buku,
uvnitř v dutině své jež vymazány jsou voskem.

Po malé chvíli dodal i krb již pokrmy horké;
víno mladého věku se na chvíli odnáší stranou,
aby na malém stole zas místo k zákuskům bylo.

Ještě než přejdeme k zákuskům: všimněte si, že autor dokládá chudobu hostitelů tím, že měli toliko mladé víno! Jak špatně se tehdy žilo, že museli pít pouze Beaujolais Primeur! Nu ale dosti ironie, teď nás čekají zákusky:

ořechy, fíky teď přijdou a scvrklé slaďounké datle,
švestky a jablka vonná se v širokých ošatkách skvějí,
z révoví nachového tam sebrané hrozny se rděly,
uprostřed žloutl se med...

Tolik tedy k jídelníčku antických důchodců. Jen ještě upřesnění: Filémón a Baukis svým hostům zdaleka nenabídli to nejlepší, co měli k dispozici. Teprve po zjištění pravé identity pocestných se chystali připravit husičku a jistě mnohé další dobroty. Ty však Ovidius blíže nepopsal patrně proto, aby se čtenářova pozornost příliš nesoustředila na trapné faux pas hostitelů. A jedna drobnost na závěr: i když všichni tuto báji jistě znáte, přece jenom bych ráda upozornila na neobyčejnou laskavost starořeckých bohů, kteří se Filémonovi a Baukidě za pohostinství odvděčili tím, že jim utopili všechny obtížné sousedy.

 

Obsah