SPLACHOVACÍ ZÁCHOD JAKO FILOZOFICKÝ PROBLÉM 

Vážené dámy, vážení pánové, podle některých je filozofická práce spojena s hledáním nových perspektiv, zkoumáním problémů z neobvyklých hledisek a se zpřístupňováním netradičních úhlů pohledu. Ve svém příspěvku jsem se rozhodl dočasně přijmout toto vizionářské poslání filozofa a nabídnout vám pohled na otázky spojené s jídlem a pitím z druhé, odvrácené strany. Můj krátký příspěvek, jak už bylo avizováno, se jmenuje splachovací záchod jako filozofický problém, avšak hned na úvod mi promiňte jistou patočkovskou licenci, se kterou byl název vytvořen a dovolte mi dvě drobná upřesnění: nebudu se dnes věnovat ani splachovacím záchodům, ani filozofickým problémům. Na evolučním stromě sanitární techniky je splachovací záchod bezesporu tím nejdokonalejším útvarem a jistě si zasluhuje samostatnou pozornost, dnes se však omezím na otázky spojené se záchody obecně, budu tedy zkoumat záchod jakožto záchod. Druhé zpřesnění se týká filozofických témat, které může splachovací záchod před individuum vrhnout. Hodlám se dnes soustředit na otázky metafyzické, konkrétně na otázku zcela centrální, tedy co je to vlastně záchod a o čem vlastně mluvíme, když už o tom mluvíme. Z časových důvodů jsem nucen pominout důležitá témata epistemologická, etická i estetická. Dnes se tudíž nebudu věnovat otázkám Jak poznat, že na záchodě někdo sedí a mlčí? Proč jsou záchodové mísy s plochým dnem nemravné? či Jak nakreslit krásný obrázek bez použití rukou?

Musím připustit, že příspěvek byl původně koncipován jako přehledová studie, ale brzy se ukázalo, že není v mých silách filozoficky a na veřejnosti nějak názorně zpřístupnit široký význam toalet. Proto jsem se snížil k následujícímu zadání: představit a kriticky zhodnotit dostupnou definici záchodu a navrhnout definici vlastní, na kterou byste si měli v případě velké potřeby vzpomenout, protože tím bude můj dluh lidstvu jednou provždy splacen. Dříve než přistoupím k vlastnímu rozboru, musím ještě zmínit dvě věci. Tou první je osobní motivace, která mě k záchodům přivedla. Tou druhou je vysvětlení, proč na konferenci s podtitulem životní styl hovořím o toaletě. Obě otázky, tedy motivace i obhajoba tématu, lze naštěstí převést na jednoho společného jmenovatele. Tím je můj protékající záchod značky Ideal, zejména pak jeho neinteligibilní splachovací mechanismus. Vzájemný souboj v posledních několika měsících přerostl v otevřenou válku, která přímo i nepřímo určuje životní styl nejen můj, ale celé mojí rodiny a někdy i sousedů pod námi. Dovolil jsem si tedy využít této příležitosti a pokusil se lépe poznat svého nepřítele, v ideálním případě ho pak ve vašich očích naprosto filozoficky znemožnit.

Co je to tedy záchod? Při hledání pracovní definice se ukázalo, že dostupné slovníky tomuto výrazu nevěnují velkou pozornost. Většina internetových slovníků se omezuje na konstatování, že výraz klozet označuje soukromou místnost určenou ke studiu či modlitbě. Tvrzení je to sice pravdivé, avšak zjevně nedostatečné. Medicínský slovník definuje toaletu jako poslední krok před umístěním plomby, kdy je dutina vyčištěna a všechny úlomky odstraněny. Ať už výrazy dutina vyčištěna a úlomky odstraněny interpretujete doslovně nebo přeneseně, jde v každém případě o příliš úzké vymezení toalety, které rozhodně nekoresponduje s naší každodenní potřebou a intuicí. Oblíbený olomoucký filozofický slovník se raději o záchodu nevyjadřuje vůbec, a to dokonce ani v hesle Immanuel Kant. Asi nejlepší vodítko nám nabízí renomovaný slovník Merriam-Webster, který toaletu vymezuje jako

[pracovní definice] zařízení, obvykle složené ze splachovatelné mísy a sedátka, které je používáno pro defekaci a urinaci

Definice je to prima facie přijatelná, podívejme se na ni podrobněji. Nejprve se zastavme u zvoleného nadřazeného pojmu; jaký genus proximum je v definici zvolen? Interpretace je dvojí - podle té první, obecnější, je každý záchod určitý druh zařízení. Vymezení je to možná nekonkrétní, alespoň však teď již víme, že se záchodem nemíní osoba, událost či abstraktní objekt. Výraz zařízení zde nicméně nelze považovat za vhodný, neboť (a) sugeruje představu komplexního objektu, nějaké budky či mechanismu, což v případě tureckého záchodu či improvizované latríny neodpovídá kruté realitě, (b) výraz zařízení je odvozen od slova zařídit a to dále pak od kmene řiď, jenž je v tomto kontextu zbytečně sprostý.

Podle druhé, specifičtější interpretace má být každý záchod zařízením, obvykle složeným ze splachovatelné mísy a sedátka. Znamenalo by to, že existuje vícero druhů zařízení se splachovatelnou mísou a sedátkem, přičemž některá z nich jsou určena k defekaci a urinaci, jiná nikoli. Jak (možná až přehnaně) zdůrazňují někteří francouzští sanitární badatelé, ve prospěch této interpretace hovoří existence tzv. bidetů, jež s toaletami spojuje právě splachovatelná mísa a sedátko.

Ať tak či onak, jistě se mnou budete souhlasit, když celou naši pracovní definici prohlásím za mimořádně humornou a pochopím, když jí teď společně zasmějeme. Důvody našeho smíchu jsou následující:

(1) nebohý Merriam-Webster v zoufalství sáhl po kompoziční definici, která operuje s nahodilými vlastnostmi a
(2) je navíc ještě oslabena pomocí kvantifikátoru obvykle, přičemž
(3) druhové rozdíly nejsou dostatečně restriktivní 

K bodu prvnímu) Již jsem naznačil, že pokoušet se definovat záchod na základě toho, z čeho je složen, je zavádějící. Prosím, v některých případech může být kompoziční definice vhodná, například hovoříme-li o alkoholických koktejlech - proč by ale měla být konstrukce rozhodující při identifikaci záchodu? A co je ještě horší, proč je zde záchod komponován ze splachovatelné mísy a ne třeba z přítomnosti odpadní trubky či záchodové štětky? Opět zde musím sáhnout po tureckém záchodu - kde je v jeho případě nějaká splachovatelná mísa? Je-li mísa arbitrární, pak záchodové prkýnko je ještě mnohem arbitrárnější a definičně propojit záchod s prkýnkem může skutečně jen vybíravý snob, který nenavštívil žádné nádražní wc či studentské koleje v Dijonu.

K bodu druhému) Definice, která zahrnuje slovo obvykle, je obvykle špatná. V našem případě je o to horší, že není jasné, k čemu se obvykle vlastně vztahuje. Dovolím si relevantní pasáž zopakovat: zařízení, obvykle složené ze splachovatelné mísy a sedátka. Míní se zde záchodem [zařízení, které se většinou skládá z mísy a sedátka] - nebo [zařízení, které se většinou skládá z mísy, ale vždycky ze sedátka]? Jak vidíme, tato část definice trpí vedle nejednoznačností samotného výrazu obvykle i nejednoznačností jeho aplikace.

K bodu třetímu) Stejnou výtku, kterou jsem adresoval nejednoznačně použitému výrazu obvykle, lze směřovat i k použitým druhovým rozdílům, tj. k formulaci  být používán pro defekaci a urinaci. Máme tomu rozumět tak, že k daným účelům je používáno celé zařízení - nebo že je k těmto účelům používáno pouze ono sedátko? Nejednoznačnosti ohledně zvoleného druhového rozdílu však tímto nekončí. Všimněme si, že se zde hovoří o defekaci a urinaci - přičemž není specifikováno, zda je nutnou podmínkou celá konjunkce, či stačí-li pouze jedna z jejich částí. Jistě chápete, že zde čelíme otázce mimořádné důležitosti. Její zodpovězení rozhoduje o tom, zda budeme za záchod považovat i pisoár či nikoli. Kdyby totiž nutnou podmínkou byla celá konjunkce, pak by byl pisoár pro svoji jednoúčelovost z naší debaty o záchodech vyloučen.

Samostatnou pozornost by si zasloužila explikace výrazů defekace, urinace a splachovatelnost; z vrozené slušnosti ovšem tuto pasáž vypouštím a přecházím rovnou k představení definice vlastní. Záchod je    

[vlastní definice] konkrétní objekt, který zprostředkovává přesun vyloučených odpadních metabolických produktů savců od producentů do místa uložení

(i) V první řadě si je třeba povšimnout, že nahrazuji nevhodnou kompoziční definici definicí funkcionalistickou. Klíčovým rysem definice již není design záchodu, nýbrž jeho role jakožto mediátoru metabolizované stravy. (ii) Dále jsem se vyhnul nešťastnému termínu zařízení a nebojácně definuji záchod jako konkrétní objekt. (iii) Za velmi bystré bych také označil spojení odpadní metabolický produkt, díky kterému definice úspěšně filtruje věci jako konvička na mléko (protože nejde o produkt odpadní) či hrníček na ušní maz (protože nejde o produkt metabolický). (iv) Další výhodou navržené definice je její naprostá netečnost k detailům procesu, který přesun produktů zajišťuje. Definice je díky tomu patřičně liberální a pokrývá jak záchody hydrodynamické (tj. splachovací), tak záchody gravitační (tj. latríny), ba dokonce i jakékoli futuristické toalety podtlakové či odstředivé. Moje definice se dokáže úspěšně vyrovnat i s hraničními případy záchodů manuálních (tj. nočníků). (v) Navržená definice však není liberální nadměrně a vede jasnou hranici mezi záchodem a místem pro uložení odpadních produktů. Díky tomu není možné kdekterý ďolík v lese nebo hnojník za humny označit za plnokrevný záchod.

Jak lze z výše řečeného vidět, navržená definice je průlomová a mohl by tak snadno vzniknout dojem, že na poli sanitární analýzy již není možné s ničím dokonalejším přijít. Zde jsem nucen konstatovat, že je tento dojem ve své podstatě správný a navržená definice skutečně hraničí s dokonalostí. Přesto bych však rád alespoň naznačil některé možné směry dalšího rozpracování či nedejbože kritiky.

Prvním kritizovaným místem může být omezení odpadních produktů na výsledky metabolismu savců. Důvod tohoto omezení je asi zřejmý: kdybychom totiž zdroj odpadu nezúžili, museli bychom za záchody považovat například i tyto vystavené láhve, neboť alkohol je rovněž odpadním produktem metabolických procesů a láhve slouží k jeho transferu do producentů (tj. kvasinek) do místa uložení (tj. nás). Kritik by však mohl namítnout, že navržená definice je příliš široká a že by neměla zahrnovat všechny savce, nýbrž pouze druh homo sapiens. Další diskuse nad tímto tématem je možná, nicméně teď na ni již není prostor, snad tedy později.

Druhý typ kritiky rovněž poukazuje na přílišnou šířku definice a upozorňuje na některé kontraintuitivní důsledky. Tak například v okamžiku, kdy by lidstvo konečně vynalezlo nástroj na samo-odběr lidského metanu, museli bychom tento nástroj označit za záchod. Nabízí se ještě další, zásadnější protipříklad: podle navržené definice musíme mezi záchody počítat i dětské plenky! Moje předběžná reakce na tento druh námitek je následující: ano.

Třetí možná kritika je asi nejzásadnější a nejlépe ji lze představit pomocí myšlenkového experimentu. Představte si, že si příslušníci jisté imaginární kultury do svých příbytků montují zařízení, které vypadá jako běžný splachovací záchod. Toto zařízení je však používáno výhradně pro splachování naprosto čerstvých (promiňte mi to slovo) zvratků, tj. pozřené stravy, která nestihla ani letmo projít metabolickým procesem. Označili byste takové zařízení za záchod? A pokud ano, neznamená to, že je třeba definici záchodu patřičně rozšířit tak, aby zahrnovala i nemetabolické produkty? Jsem přesvědčen, že se mnou navržená definice dokáže s tímto myšlenkovým experimentem úspěšně vypořádat. Patřičná demonstrace ovšem zahrnuje rozsáhlou analýzu uvedeného experimentu, kterou mi moje manželka z hygienických důvodů zakázala.

Na závěr si dovolím výše představené rámcově shrnout. Ve svém příspěvku jsem upozornil na fatální nedostatky tradiční definice záchodu. Navrhl jsem definici vlastní a poukázal na její nesporné kvality. V závěru jsem naznačil i některé možné způsoby hloupé, krátkozraké či jinak vadné kritiky navržené definice. Děkuji za vaši soucitnou pozornost.