• Včera jsme šťastně absolvovali prvomájovou vycházku. Účast byla vcelku dobrá, pouze studenti prvních ročníků to podcenili a byla to tak procházka spíše starých struktur. Nejstručněji by se to vše dalo charakterizovat asi tak, že vše proběhlo podle předem pečlivě připraveného itineráře, R. B., který nepodcenil přípravu, realizoval svůj plán bez nejmenší chyby. No, možná taková drobnost, kdy nám majitelé pozemku postavili do cesty bránu a zaslepili tak jediný průchod, což náš průvodce netušil, neb ještě na podzim (jak tvrdil) tam projel autem. No jo, podniká se a majetek se oplocuje. Nebyla to ale žádná katastrofická zacházka, takže jsem se rychle - po prohlídce kláštera v Oslavanech - vydali na putování kolem řeky. Některé možná trochu zaskočilo, že avizovaný lehký pochod kolem řeky se čas od času změnil na strmá stoupání na okolní svahy, ale nakonec to všichni bez újmy zvládli. Dalo se to vydržet tím spíše, že všude v navštívených hospodách se k nám chovali velmi vstřícně (bodejť by ne, když si všechny tamní servírky s R. B. tykaly). Ovšem ne všichni ukázněně čekali se svou žízní až do hospody, V. K. projevil touhu a odhodlání napít se z jakéhosi pramene vody pochybného vzhledu, což jsme mu původně odpovědně rozmluvili, ale pak jsme si řekli co by ne a já nabídl sázku, že když se napije té vody, já si dám v hospodě Starobrno, které normálně do úst nevezmu. V. K. tedy lokal vodu a v hospodě se ukázalo, že můj vklad do sázky nebyl žádnou obětí. Satrobrno, které nám v hospodě nabídli, bylo velmi pitné, takže jsem u něj dokonce zůstal. Po vydařeném obědě jsme se vydali na další cestu, zkoukli jsme románský kostelík, zase jsme šplhali do svahů, J. P. chtěl odčinit svou porážku z dřívějšího výletu kolem přehrady v disciplíně skákání přes potok, ale řeka se mu zdála stále moc široká, až jsme objevili velmi příhodný přítok, ovšem ten se zase jevil jako velmi hluboký s břehy rizikově betonovými. A tak i když jednu chvíli bylo v sázkové nabídce 12 piv na Bláhovce a tři tulamorky (bohužel jen panáky), skákání se nakonec nekonalo a je odložené na některou další vycházku. Nakonec tedy jedno pivo v poslední štaci před nádražím a pak už na vlak. Paní v kase začala prodávat lístky dvě minutu před odjezdem, takže nestačila většinu cestovatelů obsloužit, a tak jsme nastoupili do motoráčku nevybaveni řádným přepravním dokladem. Průvodčí měl sice nějaké pochybnosti, ale nás bylo více, takže nakonec šel v Moravských Bránicích raději domů a ten, který ho vystřídal, se už na nic neptal. Dojeli jsme tedy proti vlastní vůli načerno a abychom na tom snad nějak nevydělali, šli jsme takto ušetřený peníz rozměnit za poslední pivo se závěrečným hodnocením celé akce. Skončili jsme na Římském náměstí pod okny doc. I. H., ale pak jsme nějak přestali sledovat události a jejich rychlý postup a byla tma, noc první, májová. Jedna skupina se zimomřivě uchýlila pod střechu, druhá menší zamířila směr Mendlák, kde si J. P. krátil chvíli čekání na šalinu tancem a zpěvem (Na těch panských lukách,...) no a to byl jeden ze závěrů našeho výletu. O jiných nic nevím.