SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY
STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS

B 43, 1996

K dějinám české filozofie

Za profesorem Jaroslavem Kudrnou

Krátce před svými sedmdesátinami zemřel náš přední historik a filozof, univerzitní profesor PhDr. Jaroslav Kudrna, DrSc. Patřil k pravidelným autorům našeho sborníku. Významnou osobnost profesora Kudrny chceme připomenout jedním z jeho posledních textů - autorským heslem, kterým přispěl do připravovaného Slovníku českých filozofů.

Jaroslav Kudrna

31. 10. 1926 Vlkanov - 25. 3. 1996 Brno

Narodil se v rodině se starou učitelskou tradicí. Po maturitě na gymnáziu v Chrudimi studoval (1945-49) na FF UK dějepis, filozofii, italštinu a španělštinu. V r. 1949 obhájil doktorskou práci K Hegelovu pojetí praxe. V l. 1950-53 učil na Zdravotní škole v Mariánských Lázních a na Gymnáziu v Karlových Varech. Od r. 1953 působil na katedře historie FF MU v Brně. V r. 1959 obhájil kandidátskou práci z právně obecných dějin Lex Baiuvariorum a Lex Alamanorum a počátky feudálních vztahů v jižním Německu, vztahující se k problematice barbarských zákoníků jihoněmecké oblasti. V r. 1963 se habilitoval na základě monografie Stát a společnost na úsvitu italské renesance, v r. 1968 byl jmenován profesorem obecných dějin. R. 1969 získal na základě svých prací o italské renesanci doktorát věd. Často přednášel na různých evropských univerzitách a spolupracoval s řadou zahraničních historických a filozofických institucí (SRN, Itálie, Francie, Irsko, Rakousko, USA aj.). Účastnil se aktivně i řízení brněnské univerzity, např. v l. 1969-73 jako prorektor pro vědu a výzkum. V r. 1986 byl jmenován členem-korespondentem ČSAV.
Základem K. vědeckého zájmu je postižení souvislostí historicko-filozofického vývoje v dějinách a odhalování vnějších i vnitřních genetických vztahů v historickém procesu. Jeho široký erudiční základ mu umožnil propojení historické a filozofické problematiky. K. metodologická a tematická orientace byla předznamenána již jeho prvními pracemi, které vyplývaly z enormního zájmu o strukturu myšlení G. W. F. Hegela a G. Vica a o jejich vřazení do vývoje filozofického a historického myšlení. Při studiu hegelovské problematiky se snažil dobrat hlubšího sociálně politického vkořenění Hegelových názorů na společnost. Vico ho zaujal svou koncepcí filozofie dějin; šlo mu zejména o výklad Vicovy kritiky descartovského mechanického materialismu a Vicova rozpracování dialektického myšlení. Komparativní studie věnoval filozofické koncepci Herdera a Vica. Zájem o dějiny italské renesance ho přivedl ke zkoumání myšlení význačných (zejména italských) filozofických osobností 13.-14. století a jejich místa ve společensko-politickém vývoji Evropy. Zajímavé výsledky přinesla K. analýza Aristotelovy Politiky v názorech myslitelů 13. století (Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy). Studie politického myšlení Danta Alighieriho (zejména na základě rozboru Božské komedie) vedly k analýze vztahů středověkého či raně renesančního myšlení k politicko-společenské dimenzi studia společnosti. Závěrečná etapa italského renesančního myšlení je prezentována a završena v práci o historicko-politických názorech Machiavelliho a Guicciardiniho. Na rozdíl od koncepcí Barona či Chaboda ukázala, že problém jednoty či diskontinuity Machiavelliho díla lze řešit pouze z aspektu postoje Machiavelliho k soudobým problémům Itálie; zdůraznila tedy pragmatičnost Machiavelliho myšlení.
K. přínos k nejnovější evropské historiografii lze vysledovat od jeho studií revize německé historiografie po r. 1945 až po obsáhlé studie z přelomu 70.-80. let o pozitivistických tendencích v německé, francouzské a italské historiografii. V této oblasti vytvořil základnu pro analýzu a komparaci stěžejního západoevropského dějepisectví, na které se napojují jeho studie o škole Annales (seriální historie, dějiny mentalit) či o vlivu Croceho filozofie dějin na (nejen italské) dějepisectví.

Literatura:

Monografie: Studie k Hegelovu pojetí historie, 1964; Stát a společnost na úsvitě italské renesance, 1964; K otázce jednoty Machiavelliho díla, 1965; Machiavelli a Guicciardini. K typologii historickopolitického myšlení pozdní italské renesance, 1967; Historie, filozofie, politika v NSR, 1964; Kapitoly z dějin historiografie a filozofie dějin, 1972; Ke kritice pozitivismu v současné buržoazní německé, francouzské a italské historiografii 19., 20. stol., 1983.
Sborníky: K Vicovu pojetí práva, Pocta akad. V. Vaněčkovi k 70. narozeninám, 1975; Dante en tant qu'idélogue de la commune urbaine, Charisteria Francisco Novotný occogeniaro oblata, 1962; Metodologische Grundlagen der franz. Ännales-Schule" und ihr internationaler Einfluß, Zeitalter im Widerstreit. Grundprobleme der historischen Epoche seit 1917 in der Auseinandersetzung mit der bürgerlichen Geschichtsschreibung, ed. G. Lozek und A. Loesdau, Berlin 1982; Italienische Historiographie (1918-1945), Geschichtsschreibung im 20. Jhd., ed. G. Lozek, H. Schleier, Berlin 1990.
Časopisy: K historické charakteristice Vicovy metodologie a ontologie, FČ 1957; Hegel a počátky buržoazního historismu, FČ 1958; O významu Hegelova pojetí činnosti pro základní problematiku jeho filozofie, FČ 1959; K historickému obsahu Hegelových politických spisů, SPFFBU 1975, C 21-22; Historické aspekty Hegelovy právní filozofie, SPFFBU 1976-77, C 23-24; K historické charakteristice Vicovy metodologie a ontologie, FČ 1957; Zu den Grundprinzipien von Vicos Geschichtsauffasung, SPFFBU 1974, B 21-22; Státověda, historiografie, filozofie 17. stol. a dílo G. B. Vica, SCeH 1977; Vico und Herder, Jhb. für Geschichte 1979; K problematice středověkého materialismu, FČ 1960; K Machiavelliho názorům státně politickým a historickým, FČ 1960; Marsilius jako ideolog středověké komuny, ČČH 1961; Marsile de Padoue et les hérésies, SPFFBU 1961, E 6; Zur Guicciardinis Kritik Machiavellis un der Antike, SPFFBU 1964, E 9; Zur Frage der Revision der Renaissanceideologie bei Guicciarddini, SPFFBU 1964, C 11; K historickému zařazení metodologie a filozofie dějin A. J. Toynbeeho, ČČH 1960; K politickým a filozofickým aspektům tzv. revidované historiografie v NSR, FČ 1962; State and Society in Present-Day west Germany Historiography, SPFFBU 1965, C 2; K vývojovým tendencím pozitivistické historiografie, ČČH 1976; Zu einigen charakteristischen Zügen der neueren italienischen bürgerlichen Historiographie, SPFFBU 1978-79, C 25-26; K některým aspektů geneze metod školy Annales, SPFFBU 1980, C 27; Ideologische Aspekte und metodologische Grundlagen der franz. Ännales-Schule", Zeitschrift für Geschichte 1981; Zu einigen Fragen des Methodenstreits in der franz. Historiographie um 1900, Storia della storiografia 1983; Positivism and Historiography, Historica 1984; Die Haupttendenzen der italienischen bürgerlichen Historiographie 1917-1945, SPFFBU 1984, C 31; K vnitřní diferenciaci francouzské buržoasní historiografie před školou a mimo školu Annales (1890-1945), ČČH 1985; Zu einigen Fragen der Geschichtsmethodologie M. Webers, SPFFBU 1986, B 33.

vakát




File translated from TEX by TTH, version 3.00.
On 17 Jun 2001, 16:05.