SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY
STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS

B 47, 2000

Jan Zouhar

Brněnská katedra filozofie 1950 - 2000

V roce 1950 byly tehdejší ústavy a semináře fakult našich vysokých škol přejmenovány na katedry. Je to tedy padesát let, kdy se z tehdejšího filozofického semináře Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně stala katedra dějin filozofie. Jak si ukážeme, její přesný název se ovšem během tohoto období několikrát změnil. Zaměřím se pouze na některé momenty historie katedry, ponechávám zde stranou změny v obsahu výuky, které zachycují seznamy přednášek. Pokud jde o personální proměny za posledních padesát let, v roce 1949 byl vedoucím filozofického semináře Mirko Novák (formálně spolu s J. L. Fischerem, který však v té době působil v Olomouci) a 1. 11. 1949 zde zahájil své působení Jiří Cetl, v roce 1951 přišel na katedru dějin filozofie Josef Macháček, v roce 1952 Lubomír Nový a v roce 1954 Jiří Gabriel a Karel Hlavoň. Po odchodu Mirko Nováka do Prahy v roce 1953 se tak v roce 1954 vytvořil kolektiv Jiří Cetl, Jiří Gabriel, Karel Hlavoň, Josef Macháček a Lubomír Nový, který byl dlouhá léta jádrem katedry dějin filozofie a logiky. V letech 1957-1959 se na katedru vrátil J. L. Fischer, v šedesátých letech zde krátce působili Lubomír Sochor a Ladislav Menzel, v roce 1965 přišel Pavel Materna. Koncem šedesátých letech nacházíme mezi externími učiteli katedry Jana Patočku a Vladimíra Kubeše. Od roku 1970 byl Lubomír Nový převeden do Laboratoře sociologického výzkumu na oddělení, později katedře sociologie, v polovině sedmdesátých let odchází vynuceně Pavel Materna. Na začátku sedmdesátých let přišla na katedru Ivana Holzbachová, v letech 1977-1981 zde působil Jan Štěpán, od roku 1979 Josef Šmajs. V osmdesátých letech přišli Bohumila Koželouhová (v roce 1981, v roce 1992 přešla na bohemistiku), Josef Krob (v roce 1983) a Jan Zouhar (v roce 1988). V roce 1984 zemřel Josef Macháček. V roce 1990 se na katedru vrátil Lubomír Nový, v roce 1991 Pavel Materna. V devadesátých letech přišli postupně Petr Horák, Petr Fiala (působil na katedře v letech 1994-1999), Jaroslav Hroch, Helena Pavlincová, Břetislav Horyna, Radim Brázda a Josef Petrželka. Po legendárním zřízenci filozofického semináře a později katedry dějin filozofie panu Ruslerovi byly sekretářkami katedry paní Věra Stratilíková, paní Libuše Nekvasilová-Doubková, paní Jitka Kršková, opět paní Věra Stratilíková, v devadesátých letech pak paní Jarmila Hudečková, paní Ludmila Papoušková, slečna Helena Svatoňová a paní Hana Holmanová. Katedra filozofie po celou dobu své existence (až na krátké období v sedmdesátých letech, kdy se zde studoval obor občanská nauka) zajišťovala výuku studijního oboru filozofie a současně její učitelé vyučovali dějiny filozofie a filozofii i pro posluchače dalších oborů Filozofické fakulty. Po celou dobu své existence udržovala katedra a její členové úzké kontakty s kolegy na katedrách filozofie univerzit a na ústavech ČSAV a SAV v Praze, Bratislavě, Prešově a Olomouci i s řadou pracovišť v zahraničí.
Na výuce systematické filozofie na oboru filozofie i na ostatních oborech fakulty se pak podíleli rovněž členové katedry dialektického a historického materialismu, v jejímž čele stáli postupně Gustav Riedel, Josef Solař a Ludvík Tošenovský, který ji z rektorátního pracoviště přetvořil a v roce 1965 z ní vybudoval katedru filozofie a metodologie vědy FF, která existovala do roku 1970. V akademickém roce 1968/69 zde působili Ludvík Tošenovský, Jaromír Bartoš, Karel Hozman, Hanuš Steiner, Vladimír Blažek, Ivan Hodovský a Jaroslav Střítecký.
Víme, že filozofie u nás v uplynulém období plnila řadu sociálních funkcí, že byla například ve své marxistické podobě dlouhou dobu chápána jako teoretické východisko vědeckého světového názoru, že se její význam a role v životě společnosti a jednotlivců buď přeceňoval, nebo naopak podceňoval. Brněnská katedra filozofie nestála mimo tyto proměny, ale zásluhou svých členů zůstávala místem kritického myšlení a významným badatelským centrem především v oblasti dějin filozofie.
Po 2. světové válce byl obnoven na Filozofické fakultě v Brně filozofický seminář, jehož vedoucím se stal nejprve J. L. Fischer, který byl v letech 1946-1949 současně rektorem olomoucké univerzity, po něm stál v čele filosofického semináře od roku 1949 Mirko Novák. Od akademického roku 1950/51 byla z filozofického semináře FF vytvořena katedra dějin filozofie se subkatedrami psychologie a pedagogiky, které se odloučily v akademickém roce 1953/54. Po odchodu Mirko Nováka do Prahy vedl v letech 1954-1964 katedru dějin filozofie a logiky Josef Macháček, od roku 1964 do roku 1970 byl vedoucím katedry Lubomír Nový. Rozhodnutím rektora UJEP čj. 6342/70 ze dne 22. 12. 1970 byla ustavena katedra filozofie, sociologie a logiky, která nahradila katedru dějin filozofie a logiky, katedru filozofie a metodologie věd a katedru sociologie, které byly zrušeny ke dni 1. června 1970. Vedoucím katedry byl jmenován Jiří Cetl. Katedra se dělila na dvě oddělení: 1. filozofie a logiky (vedoucí Jiří Cetl) a 2. sociologie s Laboratoří sociologického výzkumu (vedoucí Miroslav Ovesný). V roce 1980 byla tato katedra rozdělena na katedru marxisticko-leninské filozofie a logiky a katedru marxisticko-leninské sociologie. Vedoucím katedry filozofie zůstal Jiří Cetl.
V závěru roku 1989 byla katedra přejmenována na katedru filozofie a od roku 1990 se stal vedoucím katedry Lubomír Nový. Po jeho smrti v listopadu 1996 se stal vedoucím katedry Josef Šmajs. Od roku 1995 byl v rámci katedry zásluhou Lubomíra Nového zřízen Kabinet pro studium díla TGM.
Zajímavým dokladem o dějinách katedry je nesporně přehled publikační aktivity jejích členů.
Od roku 1946 do roku 1948 publikoval J. L. Fischer tyto práce: Den po válce (1946), Na cestu. Hrst proslovů děkanových (1946), Politika a stranictví (1947), Únor 1948. Slovo k vychovatelům (1948) a zejména důležitý sborník Tři stupně. Filosofický vějíř (1948).
V době svého působení na brněnské fakultě publikoval Mirko Novák knižní výbor svých statí Hodnoty a dějiny (1947), práci Materializm a ideále ľudskosti (1949) a O socialistickú humanitu (1951).
V padesátých a na začátku šedesátých let se publikační činnost členů katedry uskutečňovala zejména ve filozofické řadě (B) Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity. V čele stáli jako předsedové redakční rady postupně Josef Macháček, Jiří Cetl, Lubomír Nový a Josef Šmajs a výkonnými redaktory byli postupně Lubomír Nový, Jiří Gabriel a Jan Zouhar. Sborník vychází dodnes a dává stále větší prostor mladým autorům.
Skutečnými událostmi se v našem filozofickém životě šedesátých let staly knižní práce Lubomíra Nového. V roce 1962 vyšla jeho monografie Filosofie T. G. Masaryka, ve které snažil o zvěcnění přístupu k Masarykovi a o postižení vnitřní vývojové logiky Masarykovy filozofie. Velký ohlas vyvolaly i další Nového knihy. V roce 1965 v nakladatelství Československý spisovatel vyšly jeho úvahy Filosofie v neklidné době a v roce 1967 v Bratislavě jeho analýza tehdejší německé filozofie Marx v NSR.
V šedesátých letech se členové katedry zúčastnili jako spoluautoři na řadě monografií. Připomeňme sborník Sedmkrát o smyslu filosofie (Praha 1964), do kterého napsal Lubomír Nový kapitolu Filosofie a politika, sborník Diskutujeme o morálce dneška (Praha 1965), do kterého přispěli Jiří Cetl, Jiří Gabriel, Karel Hlavoň, Josef Macháček a Lubomír Nový, bratislavský Filozofický slovník (1965), jehož spoluautorem byl Lubomír Nový, kolektivní monografii Marx a dnešek (Praha 1968), do níž přispěl Lubomír Nový kapitolou Marxova filosofie v otevřených dějinách, a zejména pozoruhodný Stručný filosofický slovník (Praha 1966), ve kterém kolektiv brněnské katedry dějin filozofie a logiky
J. Cetl, J. Gabriel, K. Hlavoň, J. Macháček, L. Nový spolu s I. Hodovským
z katedry filozofie a metodologie vědy autorsky zajistil celou oblast dějin filozofie a P. Materna část hesel z logiky.
Pavel Materna v šedesátých letech publikoval práce Operative Auffasung der Methode. Praha 1965, a Umíte logicky myslet? Praha 1968, a v roce 1968 vydal skripta Úvod do logiky. V této době vyšla ve dvou vydáních (1966 a 1967) i skripta kolektivu katedry pod vedením Jiřího Cetla Dějiny předmarxistické filosofie.
Dovolím si stručně připomenout, že zajímavé monografické práce publikovali v šedesátých letech i členové katedry dialektického a historického materialismu, pozdější katedry filozofie a metodologie vědy: Gustav Riedel: Ludvík Feuerbach a mladý Marx. Praha 1962; Ludvík Tošenovský: Příspěvky k základním otázkám teorie pravdy. Praha 1962; Jaromír Bartoš: Kategorie nahodilého v dějinách filosofického myšlení. Praha 1965; Hanuš Steiner: Teoretické problémy propagandy a společenského vědomí. Brno 1968; Karel Hozman: Gnoseologie pragmatismu. Brno 1969; Ludvík Tošenovský: Dialektika a věda. Brno 1970.
Na začátku sedmdesátých let se publikační aktivita členů katedry zaměřila s výjimkou práce Pavla Materny On Problems (1970) na studijní texty a ve vydávání skript se pokračovalo i v letech osmdesátých: Ivana Holzbachová a kol.: Předmarxistická filozofie dějin a společnosti (skriptum). Praha 1973; Jiří Gabriel a kol.: Sociologie náboženství (skriptum). Brno 1974; Ivana Holzbachová a Josef Šmajs vydali dvoudílná skripta Filozofické a metodologické problémy společenských věd (1982, 1990); Jiří Gabriel: Texty k dějinám předmarxistické filozofie. Brno 1983; Jiří Gabriel: Poznámky k Textům k dějinám předmarxistické filozofie. 2. přeprac. vyd., Brno 1987.
V osmdesátých letech vydali členové katedry řadu knižních monografií. V roce 1981 vyšla práce Jiřího Cetla Český pozitivismus s podtitulem Příspěvek k charakteristice jedné z tradic českého myšlení. Ve třech částech shrnul autor své dosavadní analýzy českého pozitivismu, opřené o detailní znalost pramenů a české a zahraniční sekundární literatury. Cetlova práce není pouze významným příspěvkem k dějinám českého myšlení, ale také k dějinám pozitivismu vůbec.
Jádrem monografie Ivany Holzbachové Člověk a dějiny z roku 1981 je analýza americké kulturní antropologie, německé idiografie a francouzského strukturalismu.
V nakladatelství Horizont vyšla v roce 1982 monografie Karla Hlavoně Náboženství a morálka, která zaujala poučeností, s níž autor rozebral mnohostranný proud etizace křesťanství, zejména protestantismu v moderním sekularizujícím se světě. Náboženská morálka je pochopena jednak jako společensky podmíněný systém hodnot, norem a sankcí, jednak jako individuální podoba realizace mravního života věřícího člověka.
Dalším významným příspěvkem k dějinám české filozofie byl spis Jiřího Gabriela Filozofie Josefa Tvrdého s podtitulem K dějinám české filozofie mezi dvěma světovými válkami, který vydala brněnská univerzita v roce 1982. Práce shrnula výsledky dlouholetého autorova zájmu o osobnost Josefa Tvrdého a jeho dílo.Výklad o Tvrdém je rozdělen do dvou částí - v první autor sleduje na pozadí dobové společenské a myšlenkové situace život Josefa Tvrdého od jeho mládí, studentských let na Univerzitě Karlově, přes jeho působení na gymnáziích ve Vyškově a Brně a na filozofických fakultách univerzit v Brně a Bratislavě až k mučednické smrti v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen, a současně rekapituluje jeho dílo. Druhá část je věnována vlastnímu výkladu Tvrdého filozofie, jeho prací historickofilozofických, jeho zájmu o axiologii a problematiku náboženství, jeho způsobu řešení gnozeologických otázek jako východiska k budování metafyziky, filozofického obrazu světa a člověka. Gabrielova práce přesáhla rámec portrétu jednoho filozofa. Četné exkurzy jsou věnovány širším souvislostem vývoje české filozofie, v přílohách je věnována pozornost dějinám brněnského filozofického života mezi válkami. Do spisu je rovněž zařazena část Tvrdého práce o humanitě, která tak tiskem vyšla poprvé.
Josef Šmajs vydal v roce 1986 monografii Sociální funkce vědy, ve které se zabýval hodnocením společenského přínosu vědy a přiblížil v širokém významovém spektru podstatu, sociální dimenzi a sociální funkci současné vědy. Věnoval se charakteristice pojmů věda a technika, sledoval historický vývoj a funkce vědy a techniky a podrobněji analyzoval soudobé proměny moderní vědy.
Knížka Jiřího Cetla Svět a člověk, kterou vydalo nakladatelství Horizont v Praze v roce 1988, je věnována (jak prozrazuje i podtitul) utváření a kultivaci světového názoru člověka současné doby. Autor se v ní zabýval samotným pojmem světový názor, jeho vrstvami a typy, předsudkům a přežitkům ve vědomí lidí, otázkou tzv. národní povahy, pojetím tradice, mezemi a podmíněností růstu lidských potřeb, mravními hodnotami a mravním vědomím. Esejisticky napsaná práce nevychází z učebnicových definic, ale z konkrétních příkladů z každodenní zkušenosti, z běžného života.
V roce 1988 publikovala Ivana Holzbachová monografii Společnost - dějiny - struktura, ve které se zabývala francouzskou historiografickou školou Annales, historií této školy až do 80. let a rozborem pojmů, s nimiž francouzští historici pracují a které mají filozofickou relevanci.
Významným pokusem o spojení systematického a historickofilozofického přístupu se stala práce Jiřího Cetla, Stanislava Hubíka a Josefa Šmajse Příroda a kultura, která vyšla v pražském nakladatelství Svoboda v roce 1990. Tato filozofická monografie zaujala mj.: 1. Důsledností, s níž je analyzován problém zatížení přírody a jeho důsledky a s níž je formulován požadavek ekologizace lidských potřeb a podmíněnost možností dalšího rozvoje člověka zachováním rozmanitosti, integrity a dynamické rovnováhy současné biosféry. 2. Systematičností, s níž je sledována filozofická reflexe hodnoty přírody v dějinách evropské myšlenkové kultury a její proměny od antiky přes středověk, renesanci až k pojetí novověkému. 3. Poučeností, s níž byl náš čtenář informován o pojetí přírody a kultury v moderní filozofii. Analyzováno zde bylo nejen pojetí Bergsonovo, Husserlovo a Heideggerovo, ale pozornost byla věnována i postmodernismu a dalším tendencím v soudobé filozofii z hlediska rozebírané problematiky.
Ještě v době svého působení na katedře sociologie připravil Lubomír Nový monografii Životní dráha jako sociologický problém (1989) a skripta Vývoj marxistického sociologického myšlení po Říjnové revoluci (1989).
V osmdesátých letech se členové katedry podíleli rovněž na kolektivních dílech, např. na práci Průvodce dějinami evropského myšlení (1986) a na Antologii z dějin českého a slovenského filozofického myšlení II (1989).
Devadesátá léta přinesla intenzivní publikační aktivitu, kterou zmíníme pouze ve výčtu: Významně se pod vedením Jiřího Gabriela rozvinula práce kolektivu členů katedry na dějinách české filozofie - skripta Kapitoly z dějin české filozofie 20. století (1992), Czech Philosophy in the XXth Century (Washington 1994), sborník Hledání řádu skutečnosti, připravený ke 100. výročí narození
J. L. Fischera (1994), Česká filozofie ve 20. století I, II (1995), Slovník českých filozofů (1998). Pozornost byla věnována i francouzské filozofii - P. Horák,
I. Holzbachová a J. Krob vydali nejprve Tři studie o francouzské filozofii (1997), později práci O francouzské filozofii (1999). V oblasti systematické filozofie připomeňme především práci J. Šmajse a J. Kroba Úvod do ontologie, která vyšla v několika vydáních. Zájem vzbudila rovněž monografie Heleny Pavlincové a Břetislava Horyny Filosofie náboženství. Pokus o typologii (1999). Pozornost byla věnována i řadě dalších témat, jak ukazují názvy knižních monografií členů katedry:
Josef Šmajs: Příroda, člověk, kultura (1993), Kultura proti přírodě (1994, 2. vyd. 1996), Ohrožená kultura (1995, 2. vyd. 1997), Konflikt přirozené a kulturní evoluce (1996).
Pavel Materna: Svět pojmů a logika (1995), Concepts and Objects (Helsinki 1998).
Břetislav Horyna: Filosofie posledních let před koncem filosofie (1998), Počátky filosofické antropologie (1999), Mýty jednoho slova (2000).
Radim Brázda: Úvod do srovnávací etiky (1998).
Jaroslav Hroch: Problém rozumění a postanalytická filosofie (1996), Filozofická hermeneutika v dějinách a současnosti (1998).
Ivana Holzbachová: Dějiny společenských teorií (1996, rozšířené vydání 2000), Filozofické a metodologické problémy vědy (1996).
Josef Krob: Hledání času, místa, smyslu (1999).
Jan Zouhar: Studie k dějinám českého myšlení 20. století (1999), Minulý konec století (2000).
Obsáhleji připomínám práci Lubomíra Nového Filosof T. G. Masaryk, kterou vydalo brněnské nakladatelství Doplněk v roce 1994. Nový se v ní o Masarykovi knižně vyslovil podruhé, ale není to druhý vstup do téže řeky. Autorovo stanovisko se posunulo ke strukturálně fenomenologické metodě a práce se snaží přinést nové pohledy na Masaryka jako filozofa. Z tohoto hlediska jsou nejvýznamnějšími přínosy Nového monografie jednak bilancování a typologie záplavy dosavadní masarykovské literatury, jednak originální pokus o systematizaci Masarykova díla, postižení jeho vnitřní logiky a jeho vřazení do souvislostí filozofie evropské. Současně práce otevírá a současně řeší nové otázky a problémy související s Masarykovým myšlenkovým odkazem.
Členové katedry se zúčastnili řady významných mezinárodních konferencí v zahraničí i u nás. Významnou oblastí aktivit katedry bylo pořádání řady vědeckých konferencí a seminářů, někdy i s mezinárodní účastí. Uveďme si některé z nich:
V dubnu 1968 byla pod vedením Lubomíra Nového v Brně organizována celostátní konference Strukturalismus a historismus ve filozofii 20. století. Především zásluhou Jiřího Gabriela se v osmdesátých letech uskutečnilo v Brně několik vědeckých konferencí, které se staly příležitostí k otevřené diskusi a k promýšlení místa a smyslu filozofie v dějinách a současnosti. Konference O životě a díle profesora PhDr. Mirko Nováka, DrSc., se konala 20. 10. 1981, sborník z konference Mirko Novák - filozof a estetik vyšel v roce 1982, konference Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie proběhla 28. a 29. února 1984, stejnojmenný sborník vyšel v roce 1984, konference České filozofické myšlení ve třicátých letech našeho století se uskutečnila 1. a 2. 12. 1987, stejnojmenný sborník vyšel v roce 1989, konference České filozofické myšlení 20.-60. let našeho století se konala 29.-30.11.1989, sborník z ní zatím nevyšel. Z dalších konferencí připomeňme konferenci s mezinárodní účastí Příroda a kultura, kterou katedra pořádala ve dnech 15.-17. listopadu 1988, dále konferenci Věda a kultura, která se uskutečnila 13. a 14. listopadu 1990, stejnojmenný sborník vyšel v roce 1992, konferenci Náboženství v českém myšlení první poloviny 20. století, která se konala 14.-15. října 1992, sborník vyšel v roce 1993, velkou mezinárodní konferenci Sto let Masarykovy České otázky, která byla pořádána 26.-28. září 1995 (sborník vydal pražský Ústav TGM v roce 1997).
Řada členů katedry - Radim Brázda, Jiří Cetl, Karel Hlavoň, Ivana Holzbachová, Petr Horák, Břetislav Horyna, Josef Krob, Lubomír Nový, Josef Šmajs, Jan Zouhar - se v průběhu uplynulých padesáti let zasloužila o překlady významných děl filozofické literatury z ruštiny, později z němčiny a francouzštiny.
Za všemi výkony, které jsme zmínili, stojí velká práce pedagogická, organizační, badatelská, překladatelská. Generace učitelů katedry, kterou představují Jiří Cetl, Jiří Gabriel, Karel Hlavoň, Pavel Materna a Lubomír Nový, naplnila Masarykova slova "V dějinách nic ße" nestane, nestane se pouze. Já to musím udělat, já se musím rozhodnout svou vůlí a svým svědomím." Jejich příklad je výzvou i pro jejich pokračovatele.

Brünner Institut für Philosophie 1950 - 2000

Im Text erinnert man an die Historie des philosophischen Instituts der Philosophischen Fakultät der Masaryks Universität in Brünn in den Jahren 1950 - 2000, die Umwandlungen ihrer Personalzusammensetzung und wissenschaftliche Tätigkeit ihrer Mitglieder.



File translated from TEX by TTH, version 3.00.
On 22 Feb 2002, 20:17.