František Albert
* 29.
4.
1856 Žamberk
† 22.
7.
1923 Potštejn
V r.
1884 vystudoval medicínu na univerzitě v Innsbrucku.
Dlouhá léta byl lékařem v Kostelci n.
Orlicí.
Byl stoupencem realismu stejně jako jeho bratr Eduard Albert (1841–1900),
světoznámý chirurg,
autor čtyřsvazkové Lehrbuch der Chirurgie und Operationslehre,
který také propagoval českou kulturu v německém prostředí a z Vídně pomáhal T.
G.
Masarykovi přeměňovat realismus jako původně vědecké snažení v hnutí politické.
F.
A.
– lékaře chudých – provázel po celý život zájem o písemnictví (sám byl autorem příběhů ze staré Prahy Skřítkové),
přírodní vědy,
psychologii a filozofii.
Zkušenost válečného konfliktu jej přivedla k závěru: „Světová válka znamená pro myslící lidi katastrofu kapitalistické soustavy světové; vítězná revoluce ruská,
zrodivší se v troskách jejích,
znamená nejen přesunutí moci z rukou kapitálu do rukou dělnictva,
nýbrž s tím zároveň i naprostý převrat všeho myšlení o člověku,
o společnosti lidské,
o poměru lidstva k ostatní přírodě,
krátce toho,
co jmenujeme světový názor“ (Rudé právo 21.
11.
1920).
Svou vlastní světonázorovou proměnu provedl radikalizací původního realistického programu hlásajícího „pravdu,
kritičnost,
mravnost a pokrok“.
Zápas o pravdu z rukopisných bojů přenesl do zápasu o „pravdu o sovětském Rusku a o zneužití čs.
legií“ (v tom polemizoval zvláště s E.
Rádlem).
Kritičnost k rakousko-uherským politickým poměrům rozvinul v kritiku třídní propasti v čs.
poválečné společnosti.
Mravnost nábožensky chápanou usvědčoval na husitských pramenech,
zvl.
na Chelčického Síti víry,
ze zastírání třídních rozdílů; pokrok výchovou a sociálními reformami začal podmiňovat odstraněním třídní společnosti.
Ve své světonázorové proměně rozšířil svůj přírodovědecký materialismus o materialismus historický.
Kantův apriorismus přijímal tak,
že prostor v představě má původ v motorických dějích nervových,
ale přitom zdůrazňoval úlohu subjektu v poznávacím procesu.
Zejména v úvaze O historickém materialismu požadoval hlubší zkoumání duchovního procesu společnosti podmíněného způsobem výroby; kladl důraz na zprostředkující články,
kterými jsou jednotlivé vědy; vytyčoval rozpracování teprve vznikající sociální psychologie,
dále psychologie podvědomí budované psychoanalytickou školou,
a konečně i sociální psychopatologie.
S touto marxistickou filozofickou orientací vstoupil v lednu 1921 do sociálnědemokratické levice,
s níž pak spoluzakládal KSČ.
Bibliografie:
◦
J.
E.
Purkyně,
1887;
◦ O vzniku a vývoji náboženství,
1906;
◦ K odhalení pomníku J.
A.
Komenského v Kunvaldě,
1910;
◦ Skřítkové,
1912;
◦ Dra F.
A.
Sebrané spisy.
Životem,
dějinami,
přírodou,
ed.
J.
Píč,
B.
Šmeral,
1924;
◦ Humanita,
ed.
J.
Píč,
1961.
Sborníky:
◦ Sovětské Rusi,
1921.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Besedy Času (1913–14);
◦ Čas (od 1908);
◦ Česká stráž (1918);
◦ Národní listy (od 1910);
◦ Osvěta lidu (1910);
◦ Právo lidu (1920);
◦ Rudé právo (od 1920);
◦ Pochodeň (1921);
◦ Komunista (1921).
Překlady:
◦ R.
G.
Ingersoll: O bibli,
bájích a zázracích,
1924;
◦ Ch.
de Coster: Hrdinné,
veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegla a Lamma Godzaka ve Flandřích i jinde,
1933 (pův.
Národní listy 1910).
Literatura:
◦ -il (A.
Novák): Skřítkové,
LN 10.
11.
1912;
◦ J.
Píč: Dr.
F.
A.,
Proletkult 1923;
◦ D.
Filip: Komunard beze jména,
Čs.
samostatnost 12.
3.
1924;
◦ -jč (J.
Čecháček): Sebrané spisy F.
A.
Životem,
dějinami,
přírodou,
Rudé právo 20.
4.
1924;
◦ J.
Prošek: O F.
A.,
překladateli Costerova Ulenspiegla,
Panorama 1933;
◦ J.
Píč: Život a dílo dr.
F.
A.
(též bibliografie),
in F.
A.: Humanita,
1961;
◦ S.
Strohs: Marxisticko-leninská filozofie v Československu,
1962;
◦ Dopis dr.
B.
Šmerala prof.
J.
Píčovi,
FČ 1965.
ss