Milan Balabán

* 3. 9. 1929 Boratín (dnes Ukrajina)

† 4. 1. 2019 Libice nad Cidlinou

Narodil se v rodině evangelického duchovního (diakona) Antonína B., který působil mezi volyňskými Čechy, po r. 1938 jako správce Sociálních ústavů evangelické českobratrské církve, později jako diakon, vikář a farář v Uherském Hradišti a v Zábřehu na Moravě. Otcovy osudy a zkušenosti (ostrakizované postavení diakona, často drsné zacházení nadřízených církevních úřadů, sociální nouze) ovlivnily jeho cítění, myšlení i rozhodování. Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu studoval (1948–52) na ETF v Praze. V l. 1952–74 byl vikářem, poté farářem v českobratrských sborech v Havířově, Strmilově (jižní Čechy), Semtěši u Čáslavi a v Praze-Radotíně. Vojenskou službu (1953–55) absolvoval v pomocných technických sborech (PTP). V r. 1969 studoval postgraduálně na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey (Švýcarsko). V l. 1974–90 – po zákazu duchovní služby – pracoval jako dělník, technický úředník apod. V té době se podílel na činnosti disentu (bytové semináře, samizdatové publikace); v l. 1987–93 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při organizování dálkového studia teologie českých studentů na univerzitě v Cambridge. Po návratu do duchovní činnosti získal na ETF v Praze v r. 1990 doktorát teologie (dizertace Ch-R–Š ve Starém zákoně. Psychologické a kultické aspekty kořene chrš). V r. 1991 se habilitoval z religionistiky na FF UK (Víra – nebo osud?) a v r. 1995 byl jmenován profesorem teologie ETF, kde také vede katedru religionistiky. Po r. 1990 se účastní domácích i zahraničních religionistických a teologických konferencí a seminářů, působí v redakčních radách KřR, Komunikace, Reflexe, Religia, je spolueditorem (s P. Filipim) řady Rosa na ratolestech (z odkazu evangelických kazatelů) pro nakladatelství Kalich a spolueditorem Oikúmené (s A. Havlíčkem). Vedle prací teologických a religionistických publikuje také nábožensky laděné básně. V náboženské poezii spatřuje nejen cosi zdobného, ale zvěstovatelsky, ne-li zjevovatelsky významného; soudí, že v některých částech bible poezie není jen jejich formální strukturou, ale nepostradatelným fenoménem s jazykem zvěstně nezastupitelným.

Svou vědeckou činností se snaží přispět především k věcnějšímu porozumění Starému zákonu, a to po stránce nejen filologické a metodologické, ale i historické a psychologické. Metodicky vychází zvláště z díla S. Daňka, s tím ovšem, že se některé jeho teze snaží „dovést dále“, nebo je organicky korigovat. (Daněk je platonik: platonismus je mu „předzjednanou“ předlohou, noetickou základnou, na níž chce rozvinout závažnou teologickou noetiku – někdy s úspěchem, někdy s kérygmaticko brzdným účinkem.) Svou kritiku jistého typu daňkovství (někteří jeho stoupenci ustrnuli na „ortodoxních“ kvazidaňkovských pozicích) vyjadřoval na stránkách KřR, Communia viatorum aj. Podobně kriticky sleduje i práce tzv. Amsterdamské školy a jí blízké tzv. Pražské školy. Jde především o otázky zjevení a dějin, historičnosti dějin Izraele, noetické pozice Písem svatých. Deurloova teze „text to smí říci“ (navazující na M. Bubera a jeho ideové druhy) se mu nezdá tak bezpečná, jak soudí její „gnostický“ autor: má-li text promluvit, musí být konfrontován s „netextem“. Velkou pozornost věnuje také interpretaci mýtu, vztahu mýtus – historie – zjevení (domnívá se, že v tomto ohledu zůstává ledacos nevyjasněno nejen u Daňka, ale také např. u M. Biče a J. Hellera). V pracích o magii usiluje zejména o pozitivní uchopení raně izraelské magie. Vychází z toho, že magie představuje svého druhu techniku (metodu) jednání člověka s božstvem, že však jen v daném kulticko-psychologickém kontextu ji lze hodnotit jako „bílou“ (nábožensky legitimní), nebo „černou“ (nábožensky nelegitimní, spočívající ve vpravdě pohanském pokusu vázat božstvo a nakonec je i ovládat). Apriorní jednoznačné hodnocení mýtu, magie a podobných fenoménů pokládá za mylné: rozhodující je víra, nikoli ovšem víra jako souhlas s učením (nebo něco podobného), nýbrž jako přístup naděje a očekávání příštích božích stvořitelských činů. V poslední době se intenzivně zaměřuje také na otázky člověk – příroda, které jsou v bibli dost zanedbány, protože je za biblických časů nebylo třeba tematizovat („voda byla čistá“). Pokouší se (ve spolupráci s odborníky z dalších oborů) obnovit a nově interpretovat schweitzerovský respekt vůči všemu živému.

V roce 2002 obdržel vyznamenání Za zásluhy o stát.

Bibliografie (z díla):
◦ O nesubstanční teismus. Diskuse s E. Bondym, SI 1985;
◦ Svoboda a exodus ve Starém zákoně, SI 1986;
◦ Víra – nebo osud? 1993;
◦ Hebrejské myšlení, 1993;
◦ Bojovníci a trpitelé, 1994;
◦ Hebrejské člověkosloví, 1996;
◦ Tázání po budoucím (s V. Tydlitátovou), 1998;
◦ Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století (s O. Nytrovou), 1997;
◦ Gilgameš – mytické drama o hledání věčného života (s V. Tydlitátovou), 2002;
◦ Nejkrásnější píseň Šalamounova, 2002;
◦ Kvete-li vinný kmen, ed. Š. Grauová, 2002;
◦ Píseň písní v českých překladech 15.–21. století, 2003;
◦ Hudba pro pozůstalé: básně z doby bolševika, 2006;
◦ Biblický třpyt v české poezii XX. století: ohlas Nového zákona (s O. Nytrovou), 2007;
◦ Putování k čirému (s J. Sch. Trojanem), 2007;
◦ Víra (u) Václava Havla: noetický sestřih Havlových Dopisů Olze,22009;
◦ Domov a bezdomoví i jiné zprávy, 2009;
◦ Jímavé portréty biblických žen: milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci, 2009);
◦ Šepoty a křiky víry, 2010;
◦ Cestami kulhavého Jákoba. Deníky z let 1982–1985, ed. A. Petružalová, 2011;
◦ Pravěká tanečnice, 2011 (básně);
◦ Kořeny a květy biblických pojmů ed. J. Gondáš, 2012;

Sborníky:
◦ Bůh jako výzva a příslib, Sb. k šedesátým narozeninám L. Hejdánka, 1967;
◦ Moc a síla mlčení, Brána i klíč. Sb. k šedesátinám M. Biče, 1971;
◦ Místo Egona Bondyho v dějinách metafyziky, Sb. E. Bondymu k šedesátinám, ed. M. Machovec ad., 1990;
◦ Erotická moudrost bible, Modrá knížka. Sb. k šedesátinám Jiřího Němce a padesátinám Sváti Karáska, 1992;
◦ Posvátno a Hospodinova svatost, O posvátnu, 1993;
◦ Die Bibel und die Religionswissenschaft. Magie und Verkündigung, The Bible in Cultural Context, 1994;
◦ Kralický komentář k Písni písní, Česká bible v dějinách evropské kultury, 1994;
◦ Judaismus (s M. Lyčkou), Judaismus – křesťanství – islám, ed. H. Pavlincová, 1994;
◦ Das europäische Christentum: Eine Landschaft von Kirchen und Konfessionen, 6. Leuther-heider Forum, Paul-Kleinewefers-Stiftung, Krefeld 1994;
◦ Heimat und Heimatlosigkeit im Alten Testament, Landgabe. Festschrift für Jan Heller, 1995;
◦ Kritika apersonálního pojetí Boha u Bondyho, Bondyho pojetí mýtu, E. Bondy, Filosofické eseje 4, 1995;
◦ Kohelet. Člověk v zrcadle židovské skepse, Touha po věčnosti v srdci člověka? Tvář postmoderny, Evangelium v postmoderním světě, 1996;
◦ Glaube und allgemeine Religiosität in der postkommunistischen Gesellschaft der Tschechischen Republik, Rostocker Forum I, Rostock 1997;
◦ Slovo a dialog, Sb. k sedmdesátinám J. S. Trojana a L. Hejdánka, 1997.

Časopisecké příspěvky:
◦ K otázce mýtu v bibli, KřR 1955;
◦ Bezbranný či vzpurný? Opožděný příspěvek k šedesátinám J. B. Součka, KřR 1962;
◦ Proto-Nahum und die Geschichtsphilosophie, Communio viatorum (CV) 1962;
◦ Co s Písní písní, Teologická příloha KřR (TP KřR)1962;
◦ Zjevení a přirozené myšlení (Kohelet), TP KřR 1963;
◦ Kosmische Dimension des Wunders in Gibeon, CV 1969;
◦ Tsjechische Vragen. Über die sog. Pragerschule, Debharim (Kampen) 1986;
◦ Sestry v černém a bílém, Rozmluvy 1987;
◦ Ježíš – muž Boží víry, Souvislosti 1990;
◦ Nepředmětný Bůh, Hebrejské pojetí víry, Reflexe 1990;
◦ Ester – výchova k odpovědnosti, KřR 1991;
◦ Co kalilo biblickému křesťanovi vztah k přírodě? Zvěstovatelská služba přírody, Křesťan na prahu 21. století, KřR 1992;
◦ Job – Prometheus víry, KřR 1993;
◦ Eskapismus – útěky před pravdou, Reflexe 1993;
◦ Kontury hebrejského myšlení, Religio 1993;
◦ Kam s mýtem, Mare, Jákobův zápas u nočního brodu, Reflexe 1994;
◦ Jerusalém – nebo Atheny? Kritický sborník 1995/14;
◦ Magie a Starý zákon, Religio 1995;
◦ O smysl lidské oběti, KřR 1995;
◦ Nelpění. Pokus stanovit jednu z možných společných základen židovství, křesťanství a buddhismu, Teologická reflexe 1996;
◦ Víra (u) Václava Havla, Reflexe 1997;
◦ Žena ve Starém zákoně, Religio 1997;
◦ Spravedlnost ve Starém zákoně, Teologická reflexe 1/2005.

Překlady:
◦ Účast na českém ekumenickém překladu Bible (Starý zákon), 14 sv., vyd. od r. 1968;
◦ Poeticko-hymnologický překlad některých žalmů pro Evangelický zpěvník, Lahr-Baden 1979.

Edice:
◦ Une Épreuve du désert (interview), France Catholique 1994;
◦ O. Nytrová: S teologem M. B. o osudu, zlu a dobru, Respekt 1994;
◦ Bůh nebydlí v nedostupných výšinách. Rozhovor Josefa Mlejnka s M. B., LtN 1997, č. 17;
◦ Logos a svět. Sb. k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana, 1997;
◦ Píseň písní: v českých překladech 15.–21. století (s úvodní studií), 2003.

Literatura:
◦ Pouštěj svůj chléb po vodě. Sborník pro M. B., ed. J. Hoblík, 1999;
◦ Sborník k sedmdesátinám M. B. – Píseň písní, ed. R. Stránský, 1999;
◦ Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti, ed. M, Třeštík, 52005;
◦ J. Tomeš: Český biografický slovník XX. století, 2008;
◦ V. Tydlitátová: Dobrodruh ducha M. B.: K osmdesátce člověkoslovce, kanálníka, biblisty, básníka a inspirace mnohých, Křesťanská revue 4/2009;
◦ J. S. Trojan: M. B. na cestě. Medailon k 85. výročí narození, Křesťanská revue 5/2014.

a